Druhou hlavní naukou z
pěti potvrzených skrze Review and Herald v roce 1854 bylo: „[Yahuwahův]
zákon, jak je vyučován ve Starém a Novém Zákoně, je neměnný.“ Zatímco si
můžeme představit, že jiné morální, sociální a zdravotní zákony objevující se v
Bibli jsou také důležité, nejviditelnější z Yahuwahových zákonů vyučovaných ve
Starém a Novém Zákoně je Desatero
přikázání. To je uvedeno jako neměnné.
Účelem tohoto článku je identifikovat,
čím těchto deset přikázání je, podat stručný přehled historické důležitosti,
ukázat, že jsou vyučovány ve Starém i Novém Zákoně, a nakonec doložit, že jsou
neměnné.
Co je to Desatero
přikázání?
Text, který známe jako
desatero přikázání, se nachází v knize Exodus 20,1-17, ale tam se jim neříká
Desatero přikázání. Výraz Desatero přikázání je použit jen třikrát v Bibli.
(Exodus 34,28) Byl pak tam s Yahuwahem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba
nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.
(Deut. 4,13) Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati,
totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných. (Deut. 10,4) I napsal
na těch deskách, tak jakž prvé byl napsal, deset slov, kteráž mluvil k vám Yahuwah
na hoře z prostředku ohně v den shromáždění onoho, a dal je Yahuwah mně.
Z těchto textů v
Deuteronomium můžeme vidět, že toto Desatero přikázání jsou slova nacházející
se v Exodus 20, a ne jak si někteří myslí, slova nacházející se v Exodus 34.
Nejsou to tá slova pojednávající o obětech, každoročních svátcích a praxe
vaření kůzlete v mléce jeho matky. Jsou to ta slova veřejně prohlášená „z
prostředku ohně v den shromáždění“, tedy ta přikázání z Exodu 20.
Jaká byla úloha Desatera přikázání v
dějinách?
Je zajímavé, že Desatero
přikázání vzbudilo v posledních letech tolik pozornosti, a přesto lidé, kteří s
tím přišli, neberou tato přikázání tak vážně. Desatero přikázání, jak je
zaznamenané v Exodu 20, udržuje absolutní jedinečnost Yahuwaha. Většina z těch,
kteří chtějí, aby byla přikázání zobrazena ve veřejných budovách, věří v
Trinity (svatou trojici), věří nauce, která je naprosto cizí Desateru přikázání
a tradicím s nimi spjatými. Navíc okolo třetiny textu z těchto deseti přikázání
se vztahuje k sedmému dni Sabatu. Mnoho z těch, kdo podporují větší
zviditelnění těchto přikázání, světí neděli. A konečně i jedno z těchto deseti
přikázání říká: Nezabiješ. A přesto trest smrti a preventivní válečná agrese
jsou populární věci mezi těmito lidmi, kteří bojují za Desatero.
Nicméně to dává jedině
smysl, že existuje tato rozporuplnost. Deset přikázání je používáno téměř všemi
křesťanskými „církvemi“, nemluvě o Židech. Dokonce i Islám uznává, že
byly dány Mojžíši jako kritérium toho, co je správné a špatné. Je zjevné, že
většina náboženských organizací nezachovává těchto deset přikázání, přestože o
nich svými ústy mluví. Skutečně, všechny tradiční víry světa se drží alespoň
poloviny přikázání. Avšak žádný z těchto tradičních proudů nezachovává doslovně
všech deset. Deset přikázání se objevuje
v téměř každém křesťanském katechismu kdy napsaném, ale některá přikázání jsou
vysvětlována v rozporu s jasným a zřejmým smyslem textu. Pro Martina Luthera v
Malém katechismu znamená Sabat jít do kostela a držet se toho, co kazatel říká!
Právě to přikázání, které stanovuje autoritu Yahuwaha, je ukradeno, aby
podpořilo autoritu člověka. Dokonce i Římsko katolická církev má ve svém
katechismu deset přikázání, avšak ve zkrácené a pozměněné podobě.
Desatero přikázání je
jedinečné v tom, že ve všech klasických náboženských spisech světa to vypadá,
že neexistuje žádný jiný text, který tvrdí, že byl zjeven přímo Yahuwahem k
obrovskému množství lidí. Všechny jiné texty přichází skrze nějakého
jednotlivce, často skrze vidění, sny nebo individuální intuice. Andělé a
proroci jsou prominentní, ale málokdy mluví přímo s Yahuwahem.
Exodus 20 uvádí, že
Yahuwah mluvil přímo a veřejně z hory
Sinai nedlouho poté, kdy Izrael opustil Egypt. Existují známky a odkazy na
takové božské zjevení po celém světě v ústních tradicích i těch
nejvzdálenějších národů. Kmeny v Africe, Severní a Jížní Americe a jiných
částech světa si uchovaly příběh o Yahuwahovi, předávajícím z hory poselství
lidstvu. Někdy jsou podrobnosti takových příběhů překvapivě podobné Biblickému
záznamu. Příběh vyprávěný mezi americkými indiány zahrnuje zkázu
pronásledujících nepřátel pohřbením a udušením, zázračné prameny vody, smlouvu,
hřmění na hoře, promlouvání Stvořitele z hory a předání kamenného mementa
události.
I když se text deseti
přikázání nemusí objevit v jiných posvátných knihách, většina z nich odkazuje
přímo k většině přikázání. Žádné náboženství nepodporuje zabíjení, krádeže,
smilstvo nebo neúctu k rodičům. Jejich posvátné knihy odkazují na tyto principy
v podmínkách, které jsou hodně podobné deseti přikázáním. Každé z přikázání včetně
Sabatu je uvedeno v Koránu na více místech. Většina náboženství jedná podobně
jako křesťanství: mají principy deseti přikázání ve svých svatých knihách, ale
přitom některé z nich nezachovávají. Korán označuje přestupníky Sabatu za opice
a přesto to všeobecně nebrání Muslimům, aby ignorovali Sabat, podobně jako
křesťanští věřící. Na druhou stranu se jeví, že v dávných dobách byly principy
deseti přikázání úžasně známé a dodržovaly se. Zachovávání Sabatu nežidovskými
národy bylo velmi rozšířené.
Význam deseti přikázání v dávné židovské komunitě byl neocenitelný.
Někteří lidé je cenili tak vysoko, že nic jiného nebylo pro ně důležité. V
dobách, kdy knihy byly vzácné a drahé, existovalo velké pokušení domnívat se,
že boží zjevení se týkalo jen deseti přikázání. Rabíni nakonec vykořenili tuto
představu z judaismu, ale s velkou námahou. Teprve poté, co bylo zakázáno
recitovat deset přikázání jako součást denních modliteb, byli schopni vychovat
židovskou populaci k tomu, aby viděli i jiné povinnosti Tóry stejné hodnoty. Tato
historie je podrobněji zmíněna v Jewish Liturgy and its Development, A. Z.
Idelsohn, str. 91, 92.
V chrámové službě se četlo Desatero přikázání
před Shema. Tento zvyk však nebyl přijat mimo chrám kvůli sektářům, kteří
tvrdili, že jedině tato přikázání byla božsky zjevena (b.Ber.12a). V
Nash-Papyrus z doby okolo prvního století n.l., nalezeném v Egyptě, je Desatero
přikázání dáno před Shema.
„Desatero přikázání bylo nadále
recitováno v Palestinské synagoze v Egyptě až do třináctého století.
Jasnější důvod je dán v Jer. Ber. 1, 3c, –
důvodem bylo, že ‚oni (Minim) nesmějí říci, že jedině ona (Deset přikázání) byla
dána Mojžíši na hoře Sinai.‘ Kohler přidává: ‚Jen protože ranní Judeo-křesťané
tvrdili, že božské zjevení se týkalo výhradně Desatera přikázání, skartujíc tak
jiné židovské zákony jako dočasná ustanovení, bylo každodenní recitování
Desatera při ranní liturgii zrušeno.'“
Zde je
mnohé uvedeno a naznačeno, ale nejvýznamnější pro tento článek je
nejspíš skutečnost, že deset přikázání bylo kdysi daleko více centrální pro
Judaismus i křesťanství, než je tomu dnes. Jediným závěrem je všeobecné a
pronikavé odpadlictví. Jen málo lidí si nadále uchovává víru ranných „Judeo-křesťanů“,
že Deset přikázání formuje centrální a rozhodné boží zjevení pro všechny časy a
místa.
Ti, kdo vycházejí z Babylonu a vytvářejí
domácí ekklesia pro čistou bohoslužbu, by udělali dobře, kdyby zvážili, zdali
by těchto deset přikázání nemělo být recitováno na každém setkání za účelem
bohoslužby.
Co říká Bible o Deseti
přikázáních?
Už jsme viděli tři texty definující deset
přikázání jako Yahuwahova slova vyřčená veřejně „z prostředku ohně“
před milióny lidí, a zapsaná Yahuwahovým vlastním prstem. To je znovu potvrzeno
dalšími texty.
(Exodus 24,12) I řekl Yahuwah Mojžíšovi: Vstup
ke mně na horu a buď tam; a dám tobě tabule kamenné, zákon i přikázaní, kteráž
jsem napsal, abys je učil. (Exodus 31,18) I dal Pán Mojžíšovi po dokonání
těchto řečí s ním na hoře Sinai dvě desky svědectví, desky kamenné, psané
prstem Elohimovým. (Exodus 32,15) A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hůry, dvě
desky svědectví maje v rukou svých, desky po obou stranách psané; z jedné i z
druhé strany byly popsané.
Je zajímavé, že přikázání byla napsána na
všech stranách kamenů. Nevíme, jak veliké nebo jakého tvaru byly tyto kamenné
desky, ale když je přirovnáme k hliněným tabulkám nalezeným na některých
místech Středního Východu a k dávným covenent kamenům nalezeným mezi Hitity,
pak byly více podlouhlé než kubické a měly šest stran, na kterých se objevilo
písmo. Dávné covenenty obsahovaly dva identické texty na každém ze dvou kamenů
jako kopie smlouvy mezi dvěma stranami. Ale v tomto případě tomu tak podle
Židovské i křesťanské obce nebylo, protože ta rozděluje přikázání mezi dva
kameny. To je potvrzeno i Ellen Whiteovou. „Paté přikázání je svaté; ale
pokud bys měl přestoupit některé z prvních čtyř přikázání desatera, kde je
zjevena povinnost člověka vůči jeho Stvořiteli, nebudeš v dobrém postavení pro
svaté zachovávání posledních šesti přikázání, která specifikují povinnosti
člověka vůči svému bližnímu. Přestoupit kterékoliv přikázání, jenž určuje
povinnost člověka vůči [Yahuwahovi] znamená přestoupit zásady celého zákona.
Pero inspirace uvádí, že ten, kdo selže v jednom bodě, selhal ve všech. Má být
tedy Sabat čtvrtého přikázání přehlížen, a člověk jako zbabělec ohledně
požadavků [Yahuwaha] vůči němu, připraví ho tato neposlušnost na naplnění
požadavků zákona, který určuje jeho povinnost vůči jeho pozemským rodičům?
Jestliže jeho srdce přestoupí jasné přikázání [Yahuwaha] na první kamenné
desce, bude připraven zachovávat první přikázání na druhé kamenné desce? Toto
přikázání nám nařizuje, abychom ctili naše rodiče, a my jsme nepřirozené děti,
pokud toto přikázání nedodržujeme. Pokud však dlužíme naším pozemským rodičům
lásku a úctu, o kolik více úcty a lásky dlužíme našemu nebeskému Rodiči.“
{ST, February 28, 1878 par. 5}
Důležitým faktem je to, že Yahuwah Sám napsal
poselství na desky z kamene a dal je Mojžíši, aby je uchovávali jako slova
smlouvy pro lid. (Exodus 32,16) A desky ty dílo Yahuwahovo byly; písmo také
písmo Yahuwahovo bylo vyryté na deskách.
Každý zná osud první sady přikázání a jak bylo
nezbytné vyrobit nové desky. Teorie, že druhá sada desek obsahovala odlišnou
sadu přikázání, je nepodložená, protože je v rozporu s příběhem v Bibli.
(Exodus 32,19) I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A
rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou.
(Exodus 34,1) I řekl Yahuwah k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě desky kamenné podobné
prvním, a napíši na deskách těch slova, kteráž byla na deskách prvních, kteréž
jsi rozrazil. (Exodus 34,4) Tedy Mojžíš vytesal dvě desky kamenné podobné
prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Yahuwah, a vzal
v ruku svou dvě desky kamenné. (Exodus 34,28)
(Exodus 34,29) I stalo se, když sstupoval
Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s
hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.
Deset přikázání, jak byla vyhlášena a zapsána
Yahuwahem, jsou potvrzena v Mojžíšově souhrném kázání k Izraelitům před jejich
vstupem do Zaslíbené země. (Deut. 5,22) Ta slova mluvil Yahuwah ke všemu
shromáždění vašemu na hoře z prostředku ohně, oblaku a mrákoty, hlasem velikým,
a nepřidal nic více, a napsal je na dvou dskách kamenných, kteréž mně dal.
Příběh o rozbití a obnově kamenných desek je
zopakován v Deuteronomiu devět a deset. Zde je podrobně popsáno umístění
přikázání do archy. (Deut. 10,1) Toho času řekl mi Yahuwah: Vyhlaď sobě dvě
dsky kamenné, podobné prvním, a vstup ke mně na horu, a udělej sobě truhlu
dřevěnou. (Deut. 10,2) I napíši na
dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil, a vložíš
je do té truhly. (Deut. 10,3) Tedy
udělal jsem truhlu z dříví setim, a vyhladiv dvě dsky kamenné, podobné prvním,
vstoupil jsem na horu, nesa ty dvě dsky v rukou svých. (Deut. 10,4) I napsal na těch dskách, tak jakž prvé byl
napsal, deset slov, kteráž mluvil k vám Yahuwah na hoře z prostředku ohně v den
shromáždění onoho, a dal je Yahuwah mně. (Deut. 10,5) A obrátiv se, sstoupil jsem s hory té, a vložil
jsem ty dsky do truhly, kterouž jsem byl udělal, a byly tam, jakož mi přikázal
Yahuwah.
Tyto desky přikázání zůstaly v truhle po mnoho
generací. (1. Kr. 8,9) Nic nebylo v truhle kromě dvou tabulí kamenných, kteréž
tam složil Mojžíš na Orébě, když všel Yahuwah v smlouvu s syny Izraelskými, a
oni šli z země Egyptské. (viz také 2. Par. 5,10).
Nový Zákon nepoužívá výraz „deset
přikázání“. Ale zmiňuje zákon
Yahuwahův, desky zákona, smlouvu a každé z přikázání jednotlivě mnohokrát. První
výraz „desky z kamene“ se objevuje v (2 Kor. 3,3) Nebo to zjevné
jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne
černidlem, ale Duchem Eloaha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách
srdce masitých.
Toto je odkaz na Novou smlouvu prorokovanou skrze Jeremiáše. (Jeremiáš 31,31) Aj,
dnové jdou, dí Yahuwah, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským
smlouvu novou. (Jeremiáš 31,32) Ne
takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je
ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni
zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Yahuwah. (Jeremiáš 31,33)
Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí
Yahuwah: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i
budu Elohim jejich, a oni budou mým lidem. (Jeremiáš 31,34) A nebudou učiti
více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte
Yahuwaha. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do
největšího z nich, dí Yahuwah; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na
hřích jejich nezpomenu více.
Nová Smlouva je velkým argumentem pro ty,
kteří se snaží tvrdit, že Desatero přikázání – čímž myslí sedmý den Sabat – už
není závazné. Ale co říká výše uvedený text? Říká, že Yahuwah vloží Jeho zákon
do vnitřností jejich a na srdce ho napíše. Text neříká, že Yahuwah dá nový
zákon, odlišný od toho, který vydal na Sinaji. Ten, který dal na Sinaji
pochybil jedině proto, že ho lidé nezachovávali, ne proto, že by bylo něco
špatně s přikázáními. Tentýž Eloah, který psal Svým vlastním prstem na kamenné
desky, zaslíbil, že vepíše tentýž zákon Svým vlastním prstem do našich srdcí.
Deset přikázání napsaných v srdci místo na kamenné desky – to je ta Nová Smlouva.
Nový Zákon toho neříká mnoho o kamenných
deskách jako celku. Ale to, co říká, je jasné a důležité. První a
nejdůležitější věcí je to, že těchto deset přikázání má být pod Novou Smlouvou
napsáno do srdce. Existuje jen jedna další zmínka o kamenných deskách, a sice v
(Židům 9,4) Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem,
kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla
zkvetla, a desky zákona.
Desky zákona byly umístěny v truhle ve
svatostánku. Tam setrvávaly jako památník smlouvy mezi Yahuwahem a Izraelem.
Ale to nebyl ten původní zákon. Mnozí si myslí, že deset přikázání bylo na
Sinaji dáno jedině Židům. Zaprvé to nemůže být pravda, protože Židé jsou jen
jedním kmenem z dvanácti, které byly přítomné u hory Sinai. Zadruhé tam byly
přítomny mnohé smíšené davy lidí. Přišli z největšího kosmopolitního centra
tehdejšího světa – z Egypta. Zastupovali všechny lidi na zemi, každý kmen,
jazyk a národ. Ale ani tak nebyly kamenné desky od Sinaje originálem. Originální
vyjádření deseti přikázání se nachází v samotném nebi, kde přebývá věčný
Yahuwahův zákon. A to je důvod, proč nám Nová Smlouva dává nahlédnout na Desatero
přikázání z pohledu nebe. (Zjevení 11,19) I otevřín jest chrám Yahuwahův na
nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho. I stalo se blýskání, a
hlasové, a hromobití, a země třesení, i krupobití veliké.
Deset přikázání je ukryto v truhle svědectví v
samotném nebi. Když dovolíme, aby byl Yahuwahův zákon zapsán do našich srdcí,
stáváme se také Yahuwahovým chrámem, odrazem slávy nebes. Desatero přikázání je
v nebi neměnné. Yahuwah jej může učinit a taky učiní neměnným v chrámu lidského
srdce.
Související články:
