Domácí ekklesia, skupinka a jiné názvy
odkazují na dnešní populární hnutí. Někteří se drží zásady oddělení se od
denominací a zdůrazňují, že jen domácí ekklesia je životaschopný zástupce apoštolského křesťanství. Jiní využili
hnutí malých skupinek k dodání větší vitality do bezduchých shromažďování.
Další se staví někde mezi a provozují domácí ekklesia z praktických
důvodů.

Jak Bible, tak i praktická zvážení jsou
důležité. Prostou skutečností je, že neexistuje jediná denominace, která by se držela
všech Deseti přikázání. Většina z nich se drží většiny přikázání, ale
žádná se nedrží všech. Ve skutečnosti neexistuje ani žádná denominace, která by
se držela třech nejméně zachovávaných přikázání: jeden Eloah, Sabat a zákaz
zabíjení. Z praktických důvodů je tedy zřejmé, že pravý věřící nemůže být
součástí nějaké náboženské instituce.

I když existují i další věci ke zvážení kromě
deseti přikázání, deset přikázání je dobré měřítko. Od počátku vylučuje všechny
církve. Ale pouhá účast na domácí ekklesia není řešení pro všechno. Domácí
ekklesia se může a ty podílí na falešných naukách, které se nacházejí
v denominacích. Nalezení nebo vytvoření domácí ekklesia vyžaduje pečlivé
držení se Biblického návodu.

První domácí ekklesia, tou, která zůstává
ideální, je ta od Adama a Evy. Každý večer se setkávali s Yahuwahem kvůli
bohoslužbě, stejně jako o Sabatech. (Genesis 3,8) „Tu uslyšeli hlas Yahuwaha
Elohim procházejícího se po zahradě za denního vánku.“

Chodit s Yahuwahem je základní forma
bohoslužby. Pokračovala s Enochem (Genesis 5,24): „I chodil Enoch s Elohimem.
A nebylo ho, neboť ho Elohim vzal.“ Toto každodenní rodinné setkávání
s Yahuwahem při bohoslužbě, toto chození s ním, je příprava na vzetí
z této země jednoho dne, aby se člověk setkal s Mistrem v povětří.
Ti, kteří za dnů Enocha zanedbávali formu bohoslužby zavedené Adamem a Evou,
byli nakonec zničeni při Potopě. Jen ti, kteří ji udržovali, byli zachráněni.
(Genesis 6,9) „Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve
svém pokolení (to je rodina nebo domácí ekklesia); Noe chodil s Elohimem.“

Praktikování domácí ekklesia se rozšířilo
velmi v době Abraháma. (Genesis 14,14): „Když Abram uslyšel, že jeho bratr
byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho
domě, a sledoval útočníky až k Danu.“ Dokonce i s tak velkým číslem byla
Abramova domácí ekklesia rozdělena, jak je popsáno v Genesis 13,8. I když
důvodem pro rozdělení byl spor, rozdělení vyřešilo ten konflikt lépe, než kdyby
zůstali pospolu. To je přesný opak toho, co se obecně stává dnes s domácím
ekklesia hnutím a mělo by to být varovným indikátorem. Dnešní domácí ekklesia
hnutí je jen jiným projevem babylonské víry, pokud skupina nestaví skutečně na
Biblických zásadách.

Jedním z důvodů, proč dnešní domácí ekklesia
schází z cesty, je ten, že jsou pouze polem pro zneužití autority. Jsou
zakládány lidmi, kteří byli nespokojení, protože nemohli mít vytouženou moc nad
společenstvím, ve kterém se nacházeli. Bible obsahuje zásadu, která tomu
zdaleka předchází. Zodpovědnost za organizaci domácích setkávání by měl mít
nejstarší syn. Zásada prvorozenství byla ústřední v domácí ekklesia
v knize Genesis. Když je dětem dána jejich právoplatná zodpovědnost za
čtení Písma a slyšení těch, kteří se shromáždí a jinak viditelně fungují,
neexistuje problém se zlobením ze strany dětí, nebo nebezpečí, že by se dospělí
chtěli chopit moci, jak se to stává v domácích ekklesia někdy více, než
v ustanovených církvích.

Ve skutečnosti může být bohoslužba tak
jednoduchá, že i mladé děti jsou schopné je vést. Jestliže se začne tichou
modlitbou, kde shromáždění mohou přerušit ticho se svými prosbami, pak
pokračuje vedoucí dítě čtením Biblické lekce, po které může následovat studium
nebo diskuze, není důvod, proč by vedoucí dítě mělo pociťovat, že jeho úloha
vedení byla odložena stranou. Starší lidé mohou přispět k biblickému
studiu, přidat svědectví a nabádání, aniž by přebírali vedení setkání.

 Právo
prvorozenství  ve skutečnosti ztratilo
smysl, když byl zaveden mezi Izraelity národní systém bohoslužeb.  Zásada prvorozenství byla sice zachovávána,
ale v praxi byl prvorozený osvobozen od své povinnosti tím, že dal kněžím
peníze, kteří pak převzali jejich přirozené povinnosti. Tento systém převládal
v době soudců a králů. Ale stejně jako polygamie, nebyl ani toto Yahuwahův
původní plán.

Existovaly důvody pro změnu institucí během
doby soudců a králů. V době příchodu Mesiáše se to opět vrátilo
k původnímu plánu. Yahushua ustanovil původní formát bohoslužeb malých
skupin v Matouši 16-18, kde dal přesné podrobnosti o tom, jak má být
bohoslužba organizovaná.

Základní instituce je v (Matouš 18,19): Opět
vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj
nebeský Otec jim to učiní. (Matouš 18,20) Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni
ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.

Yahushua zredukoval židovské minyan neboli
nejmenší číslo nezbytné pro společné modlitby na dva nebo tři. Dva nebo tři
mohou se mohou shodnout na nějaké věci, mohou založit ekklesia, která přesně
následuje řád Evangelia. Zásady jsou tyto:

1. Ekklesia je založena na prohlášení Petra,
   že Yahushua je syn Yahuwahův. (Matouš 16,16-18)
2. Ekklesia je autoritativní zástupce Yahuwahova království na zemi. (Matouš
   16,19)
3. Ekklesia nevzbuzuje pozornost veřejnosti, je časem i v tajnosti,
   protože je ve válce s královstvím Satana v tomto světě. (Matouš
   16,20)
4. Ekklesia je založena na plánu spasení, kde je centrálním tématem Kristova
   smrt a vzkříšení. (Matouš 16,21-23; 17,22-23)
5. Ekklesia je praktickou půdou pro zapření vlastního já, což je nezbytné ke
   spasení. (Matouš 16,24-26)
6. Ekklesia je založena na očekávání brzkého příchodu Krista. (Matouš 16,27-28)
7. Ekklesia je vizionářská a prorocká, přivádí shromážděné do přímého kontaktu
   s prorockým zjevením z nebe. (Matouš 17,1-9)
8. Ekklesia je nástroj božského požehnání pro svět skrze učení a uzdravování,
   posilovaná skrze modlitbu a půst. (Matouš 17,14-21)
9. Ekklesia jedná moudře tak, aby se vyhnula konfliktu s Římem. (Matouš
   17,24-27)
10. Centrální hodnotou ekklesia je udržet si pokoru a laskavý přístup k prostým
    lidem. (Matouš 18,1-14)
11. Ekklesia je nástroj usmíření konfliktu a má povinnost vyhostit ty, kteří se
    zabývají útoky proti svým bratrům. (Matouš 18,15-17)
12. Ekklesia je ustanovena činností dvou nebo tří shromážděných ve jméně Krista
    za tímto účelem. (Matouš 18,18-20)
13. Kristus je neviditelně, ale osobně přítomen ve shromáždění ekklesia.
    (Matouš 18,20)
14. Ekklesia je nástroj božského odpuštění, které je přenášeno ve stejné míře,
    jako její členové odpouštějí jeden druhému. (Matouš 18,21-35)

Těchto čtrnáct zásad Evangelia je nezbytných
pro Yahuwahovo království, které hlásá Evangelium. Pokud některá ze zásad
schází, pak instituce přestává být platnou ekklesia. Ekklesia není institucí,
která se přenáší z jednoho apoštola na druhého. Je ustanovena přímo
Yahushuou, který je přítomen při jejím ustanovení a při každém setkání.

Apoštolská
ekklesia se běžně scházela v domovech nebo na
osamělých místech v přírodě…. To byl převládající systém před císařským
křesťanstvím, které začalo budovat velké struktury, aby mohlo snadněji ovládat
lidi a indoktrinovat je odpadlictvím. Domácí ekklesia byly ustanoveny dost
blízko sebe navzájem, jako například v domě diakonky Phebe v Cenchrea,
která bydlela kousek pěšky od Korintu, kde se setkávala další ekklesia.

Evangelijní ekklesia nezahrnuje potřebu
starších a diakonů. Tyto úřady byly ustanoveny v apoštolské ekklesia, aby
řešily specifické potřeby své doby. Během této doby byla v Římské říši
velmi populární mysterijní náboženství. Byla to napůl tajná domácí shromáždění,
která měla formu zasvěcení podobnou křtu, ale někdy zahrnovala odporné obřady
mytí se v krvi, tajné pokrmy, uctíval se člověk-bůh, který tvrdil, že
zemřel a byl vzkříšen, zpívaly se písně a četly písma za tím účelem. Podobnost
s evangelijní ekklesia byla tak úzká, že i Židé a pohané měli někdy
problém rozpoznat rozdíl. V tomto kontextu byly úřady diakonů a starších
nezbytné, aby udržely evangelijní řád. Dnes čelíme stejným výzvám. Stovky forem
pohanství, kdy všechny tvrdí, že jsou křesťanské. Diakoni a starší proto plní
platnou a často nezbytnou úlohu i dnes.

Pavel popisuje podrobně tyto úřadu v 1.
Timoteovi 3. I když si mnozí dnes myslí, že posloupnost biskupů je zárukou
platného vysvěcení, není to pravda. Jen Kristus sám může někoho ustanovit a
Kristus jediný je přítomen při shromáždění v jeho jménu, aby tak učinil. Ustanovení
do úřadu skrze modlitbu a položení rukou těch, kteří jsou shromáždění
v pravé evangelijní ekklesia, je jediné pravé vysvěcení.

Ekklesia má povinnost vykonat určitá
ustanovení kromě ustanovení starších a diakonů, běžně skrze tyto úředníky,
pokud existují ve shromáždění. Ty zahrnují:

• Službu
  Slova. (Zjevení 1,3)
• Křest
  ponořením těch, kdo dosvědčují svou víru v smrt a vzkříšení Krista.
  (Římanům 6,4)
• Umývání
  nohou na počátku památní služby. (Jan 13,14)
• Večeře Páně
  nekvašeného chleba a nezkvašeného hroznového džusu. (1. Korintským
  11,23-33)
• Žehnání
  dětem. (Matouš 19,14)
• Modlitba za
  nemocné. (Jakub 5,14)

Ekklesia znamená skupinu těch povolaných a nikdy se nevztahuje na nějakou
budovu. Oni jsou povoláni ze Satanových synagog, které jsou ustanovenými vírami
tohoto světa. Ekklesia zahrnuje lidi s konkrétními duchovními dary pro
blaho lidí okolo nich. O těch se píše podrobně v 1. Korintských 12,14.
Seznam takových darů je podán v 1. Korintským 12,28.

„A v církvi
ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou
mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve
vytržení.“ (1. Korintským 12,28)

Všech čtrnáct evangelijních zásad, osm
duchovních darů a instituce starších a diakonů se nacházelo mezi prvními
desatero zachovávajícími Adventisty. Rané spisy Ellen Whiteové podávají živé
vyobrazení takovýchto shromáždění. Domácí ekklesia rodiny Whiteových byla při
bohoslužbě vedena nejstarším synem Henrym, jejich „líbezným zpěvákem“. Ellen
Whiteová popisuje potřebný trénink pro děti, aby byly schopné vést domácí
bohoslužbu.

„Instrukce o
hlasové kultuře by měly být dány v domácím kruhu. Rodiče by měly učit své
děti mluvit tak jasně, aby ti, kdo poslouchají, mohli porozumět každému slovu,
které řekly. Měly by je učit číst Bibli jasnou, odlišnou výslovností, která
bude ctít . . . [Yahuwaha]. A nechť ti, kdo klečí okolo rodinného oltáře,
nevkládají své tváře do dlaní a do svých křesel, když se obrací k . . . [Yahuwahovi].
Nechť pozvednou své hlavy a se svatou bázní a smělostí přichází k trůnu
milosti.“ Adventist Home, str. 435.

Princip shromáždění domácí ekklesia byl již chápán
a praktikován v roce 1844 mezi přikázání zachovávajícími Adventisty.

„Nebylo to dlouho
poté, v roce 1844, kdy mi bylo dáno první vidění. Navštívila jsem paní
Hainesovou v Portlandu, drahou sestru v Kristu, jejíž srdce bylo
spojeno s mým, pět z nás, všechny ženy, jsme tiše klečely u rodinného
oltáře. Zatímco jsme se modlily, moc . . . [Yahuwahova] dolehla na mne, jakou
jsem nikdy předtím nepocítila.“ Christian Experience and Teaching of Ellen G.
White, p. 57.

Neschopnost ustanovit domácí ekklesia se ospravedlňuje
nedostatkem prostředků, jak ekonomických, tak osobních. Už jsme viděli, že
stačí, že je jedna osoba, která je dostatečně stará na to, aby četla
z Bible. A i když není k mání nikdo, kdo dokáže číst, ekklesia může
být shromážděna okolo Slova, které si někdo pamatuje. A když není nikdo, kdo by
si pamatoval nějaký text Bible, pak společné ticho je zlato, a hlas může vždy
povstat k modlitbě a prosbě k Yahuwahovi.

„Jsme-li chudí,
neznamená to, že nemáme být pohostinní. Máme se podělit o to, co máme. Mnozí se
mají co ohánět, aby měli na živobytí a na své životní potřeby. Milují však . .
. [Yahushuu] v osobě Jeho svatých, a ochotně projevují pohostinství věřícím i
nevěřícím, a snaží se svým hostům posloužit. Vítají návštěvníky u rodinného
krbu i oltáře. Modlitební chvíle působí na návštěvníky a možná, že jediná
návštěva poslouží duši k záchraně před smrtí. Tuto práci . . . [Yahuwah]
zaznamenává a praví: ‚Já odplatím‘.“ –Adventist Home, p. 451.

Úloha muže a ženy v domácí bohoslužbě se
odráží z denní praxe až k Sabatnímu shromáždění.

„Předtím, než
opustí domov kvůli práci, měla by se celá rodina sejít a otec nebo matka
v otcově nepřítomnosti, by měla prosit vřele . . . [Yahuwaha], aby je
podpíral po celý den. Přijď v pokoře, se srdcem plným něžnosti a
s vědomím pokušení a nebezpečí před tebou a tvými dětmi; skrze víru je
přiveď k oltáři a naléhavě
pros . . . [Yahuwaha] za jejich péči. Sloužící andělé budou ochraňovat děti, které jsou takto
oddány . . . [Yahuwahovi].“ –Child Guidance, p. 519.

Byl to hlavně vliv Baptistů sedmého dne, kteří
přivedli rané věřící k ustanovení institucí. Instituce založené
v pozdějším období 18. století byly modelovány podle Baptistů,
s výbory, sdruženími a konferencemi. Ty nejsou pravděpodobně špatné samy o
sobě, ale posléze byly zneužity skrze přílišnou závislost na organizaci. A tak rané,
správné zásady domácí ekklesia zanikly. Ellen Whiteová vyzývala k reformě
v této věci a k návratu k původním zásadám domácí ekklesia, jak
se nachází v knize Genesis.

„Ty, kdo vyznáváš,
že miluješ . . . [Yahuwaha], vezmi . . . [Yahushuu] všude s sebou; a tak
jako patriarchové dávných dnů, vztyč oltář . . . [Yahuwahovi] všude tam, kde si
postavíš stan. Reformace v tomto směru je potřebná, reformace, která bude
hluboká a široká.“ –Testimonies, vol. 5, pp. 320, 321.

Nepotřebujeme novou organizaci, ani se
nepotřebujeme podílet na institucích zapojených do odpadlictví. Domácí
ekklesia, která byla ustanovena v Edenu, potvrzena v evangeliu, a
zachovávána prvními Adventisty zachovávajícími přikázání, existuje i dnes a
nezměnila se. Je to tatáž ekklesia, do které patřili a na které se podíleli
Ellen Whiteová, James White, Waggonerovi, Joseph Bates a mnoho dalších. Je
dostačující, když se rodina shromáždí denně u rodinného oltáře a v Sabat
se setkají s podobně smýšlejícími věřícími v některém z domů,
jak to příležitost dovolí.