Často je položena otázka:
„Opravdu by Yahuwah dopustil, aby bylo poznání Jeho Sabatu ztraceno?“
Odpověď, jak je zaznamenána v Pláči 2,6, zní: Ano. „V zapomenutí uvedl Yahuwah
na Sionu slavnosti (mo’edim) a Sabaty.“
Toto téma je pak rozšířeno v Ozeáši, kapitola
druhá. Zde Yahuwah přirovnává Jeho lid k nevěrné manželce, která běhá za jinými
milenci. Yahuwahův lid byl nevěrnou nevěstou svému Pánu. Ozeášovo proroctví se
týká dnešního Yahuwahova lidu. Rádi uvádíme krásná zaslíbení z druhé poloviny
této kapitoly, týkající se Yahuwahova lidu. Tato zaslíbení jsou vzácná. Musíme
se však na ně dívat v kontextu Yahuwahovy snoubenky, která Mu byla nevěrná.
Proto přichází trest: „A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím,
novoměsícům jejím i Sabatům jejím, a všechněm slavnostem jejím.“ (verš 11)
„Novoměsíce“
jasně odkazují na kalendář, skrze který se sabaty dají rozpoznat, podobně
jako v Izaiáši 66,23: „I stane se, že od novměsíce do novměsíce, od Sabatu
do Sabatu přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Yahuwah.“
Církev Adventistů sedmého dne používala tento text, aby dokázala, že se Sabat
bude zachovávat na nové zemi. Tento text však také dokazuje, jaký kalendář se
bude po celou věčnost používat, protože v pohanském, solárním Gregoriánském
kalendáři nejsou novoměsíce ani zmíněny a každopádně neoznačují počátky měsíců.
Byl to kompromis s
pohanstvím, čím ranná křesťanská ekklesia ztratila svou apoštolskou čistotu. To
otevřelo stavidla všem Satanovým klamům. Když si Yahuwahův lid nevážil pravdy a
nestrážil ji, ztratil ji. Když pravda nebes není tak ceněna, jak má být,
Yahuwah ji odstraní; On způsobí, že se zapomene.
Ozeáš 2,14+ zjevuje, jak
jsme opustili našeho nebeského Manžela. Tím, že jsme vzali jména Bála do našich
úst, nechali jsme uctívání Bála utvářet naše životy.
Protož aj, já namluvím
ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu . . . I stane se v
ten den, dí Yahuwah, že volati mne budeš: Ishi; 1 a nebudeš mne
volati více: Báli můj. 2Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž
připomínáni budou více v jménu svém. A učiním pro tebe smlouvu v ten den s
živočichy polními . . . I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě,
pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství. Zasnoubím
tě sobě také u víře, abys poznala Yahuwaha. . . Těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu:
„Tys můj lid“, a on řekne: „Tys můj Eloah.“3
Pokud „každý z
dávných prorocků mluvil méně pro jejich vlastní čas než pro ten náš, takže
jejich prorokování platí pro nás“4, pak je důležité dívat se na
tuto pasáž ve světle dnešního světa. Nikdo dnes nepobíhá kolem a netvrdí, že je
vyznavač Bála. 17. verš odhaluje, jak to aplikovat: „Neboť odstraním jména
Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém.“ Jména dnů
týdne: Sunday, Monday, Tuesday, atd. (pondělí, úterý, středa, atd) jsou
pojmenována podle planetárních bohů.
Je kuriozním faktem
kalendářní historie, že pohanský planetární týden původně začínal v den Saturna
(dies Saturni). To byl nejvýznamnější den týdne. Byl následován dnem Slunce
(dies Solis), dnem Měsíce (dies Lunæ), atd. Pohané uctívali sedm planetárních
bohů podle toho, jak si mysleli, že se tyto planety pohybovaly ve vztahu k zemi.
Mysleli si, že Saturn byl nejvzdálenější od země, a proto zastával
nejvýznamnější pozici jakožto první den planetárního týdne.5
Na tomto Římském
kalendáři z Titových lázní 6 jsou dny pohanského, planetárního týdne
znázorněny nákresy sedmi planetárních bohů. První je den Saturna, o kterém se
Sabatariáni domnívali, že byl sedmým a
posledním dnem Biblického týdne, Sabatem. Teprve později byly dny týdne
uspořádány tak, že neděle byla prvním dnem týdne a Saturnův den tím sedmým. Dvanáct
znamení zvěrokruhu je možné vidět uvnitř kruhu a představovala dvanáct měsíců
roku, z nichž šest bylo také pojmenováno po pohanských bozích.7
Měsíce Gregoriánského
roku a dny planetárního týdne jsou nezvratně pohanské. A o tom hovoří text v
Ozeáši. Když si křesťané ordinují své životy a dny bohoslužby podle pohanského,
planetárního kalendáře, berou tím jména Bála do svých úst. Je nemožné nalézt
správný Biblický Sabat na pohanském, Gregoriánském kalendáři a Stvořitel je tak
zapomenut.
Skrze obnovení znalosti
Jeho pravé metody kalendace pro poslední generaci, přivádí je Yahuwah zpátky k
prvotní zbožnosti. On říká: „Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na
poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu.“ Na jakou poušť? Odpověď se
nachází ve Zjevení 12. Zde je dán popis pravé ekklesia, Nevěsty Kristovy, co by
ženy, která musí utéci na poušť. 8„A žena utekla na poušť, kdež
měla místo od Yahuwaha připravené, aby ji tam živili za dnů tisíc dvě stě a
šedesát.“ (verš 6)
Když čistá ekklesia
akceptovala praktiky pohanství, dopadla na ni dlouhá noc temného středověku.
Pravá ekklesia utekla na poušť a tam – po zkušenosti zpustošení, která přichází
z přijetí jiných milenců – začal Yahuwah mluvit k srdci jejímu. Protestantská
reformace začala pro ni obnovovat světlo, které bylo ztraceno. „Pravda je
rostoucí pravdou a my musíme kráčet v rostoucím světle.“9 Otec
nebude postupovat rychleji, než Jeho lid zvládne následovat. Ode dnů
Protestantské reformace „vábí“ Yahuwah Svou nevěstu (ekklesia) zpět k
Němu, získává její srdce pro svou Pravou Lásku, když jí ukazuje Svou krásnou
lásku a péči o ní.10
Poznání luni-solárních
Sabatů je nyní obnoveno pro pozůstalou ekklesia. Toto pochopení by mělo
ovlivnit každou představu o době soužení. Jednou naukou, které věří liberální i
konzervativní Adventisté sedmého dne, je představa, že vláda USA bude hlavní
silou při vztyčení obrazu šelmy (Římsko
katolická církev.) Prostě řečeno: Všichni očekávají Nedělní zákon. Mějme na
paměti, že Ellen Whiteové bylo nařízeno, aby napsala knihu Great Controversy
(Velký spor věků) takovým způsobem, který „zachytí historii sporu v
minulých dobách a obzvláště tak, aby to vrhlo světlo na rychle se blížící bitvu
budoucnosti.“11 Je možné, že bude Nedělní zákon přestrojen za
zákon o změně kalendáře?
Zamysli se nad tím.
Satanovým hlavním cílem jsou světitelé Sabatu. Každý ví o zákonech nedělního
klidu a všichni se domnívali, že toto je forma, jakou zaujme Nedělní zákon. Ale
kdyby jsi byl Satanem a tvůj nepřítel č.1 by očekával takovýto plán útoku,
nesnažil by ses o to, aby zůstal bez povšimnutí? Ellen Whiteová varovala věrné,
aby si byli vědomi Satanových nástrah. Jakmile si lidé uvědomí jeden Satanův
způsob, otec lží to převleče do jiného kabátu. Je životně důležité, aby si
dnešní ekklesia uvědomovala Satanovy klamné prostředky, protože poslední
generace je pověřena zvláštním posláním – posláním, kterému se Satan snaží za
každou cenu zabránit:
A
vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu
vyzdvihneš. I slouti budeš
vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení. (Izaiáš 58,12)
Sám
Kristus, těsně před Svou smrtí, také odkazoval na tuto zvláštní skupinu lidí.
Poslední kapitola poslední knihy Starého Zákona obsahuje toto napomenutí:
Pamatujtež
na zákon Mojžíše služebníka mého, jemuž jsem přikázal na Orébě přednesti všemu
Izraeli ustanovení a soudy.
Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Yahuwahův
veliký a hrozný, aby obrátil srdce otců k
synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil země prokletím. (Malachiáš 4,4-6)
Učedníci
znali toto proroctví. Když byl Kristus proměněn a před Ním se objevili Mojžíš a
Eliáš, Petr, Jakub a Jan se ptali: „Což to pak
zákoníci praví, že má Eliáš prve přijíti?“12 Jinými slovy:
„Pokud jsi skutečně ten Mesiáš, jak věříme, proč nepřišel nejprve
Eliáš?“
Yahushuova
odpověď byla velmi zajímavá.
A
Ježíš odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.
Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, avšak nepoznali ho, ale učinili mu, což
chtěli. Takť i Syn člověka trpěti bude od nich. Tedy srozuměli učedlníci, že
jim to praví o Janovi Křtiteli. 13
V této rozmluvě odkazují
učedníci i Kristus na proroctví Malachiáše, které slibovalo příchod Eliáše před
„velikým a hrozným dnem
Yahuwaha“. Učedníci se domnívali, že mluvil výhradně o Janu Křtiteli, ale
ve skutečnosti „Yahushua] učinil rozdíl mezi Eliášem, který měl teprve
přijít, a Janem, který již přišel (Matouš 17,11).“ 14
Eliáš, který byl v
Kristově době ještě budoucností, měl udělat něco velmi důležitého: měl
„obnovit všechny věci.“ (verš 11) Obnovit jaké věci? Odpověď se
nachází opět v Malachiáši 4: „Pamatujtež na zákon Mojžíše . . . ustanovení a soudy.“ (verš 4) Obnovitelé
zbořenin obnoví zákon Mojžíše: jeho ustanovení, soudy a zásady kalendace.
Mnoho lidí se domnívá, že
slovo „ustanovení“ se týká výhradně obětních darů, které byly
ukončeny na kříži. Avšak pečlivý průzkum Bible zjevuje, že slovo
„statute“ (ustanovení) nebylo nikdy použito ohledně obětního daru. Na
druhou stranu je často použito v následujících frázích: „bude to
ustanovení navěky“, „bude to ustanovení věčné“, a „toto
bude trvalé ustanovení“.
Dílo
obnovy a reformace prováděné lidmi navrátivšími se z exilu pod vedením Zerubábele,
Ezdráše a Nehemiáše, předkládá obraz o díle duchovní obnovy, které má být
vykonána v závěrečných dnech historie země . . .
Duchovní
obnova, jejíž je dílo vykonané za dnů Nehemiášových symbolem, je vylíčena slovy
Izaiášovými. „Vzdělají pustiny starodávné, pouště staré spraví, a obnoví
města zpuštěná, pustá po mnohé národy.“ „Vzdělají od tebe zplození
pustiny starodávné; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš
vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení.“ (Izaiáš
61,4; 58,12).
Prorok
zde vykládá o lidu, který v čase všeobecného odpadnutí od víry a spravedlnosti
usiluje o obnovu zásad, jež jsou základem království [Yahuwaha]. Jsou oprávci
trhlin, které byly učiněny v zákoně [Yahuwahově], jenž je zdí, kterou obehnal
své vyvolené k jejich ochraně, a poslušnost jeho ustanovení spravedlnosti,
pravdy a čistoty je jejich věčnou ochranou.
Slovy,
jejichž smysl je jednoznačný, poukazuje prorok na zvláštní dílo tohoto zbytku
lidí, kteří stavějí zeď. „Jestliže odvrátíš od Sabatu nohu svou, abys
nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li Sabat rozkoší, a svatým
Yahuwahovým slavným, a budeš-li jej slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani
vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova, tehdy rozkoš míti budeš v
Hospodinu, a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím to, abys užíval dědictví
Jákoba otce svého; nebo ústa Yahuwaha mluvila.“ (Izajáš 58,13.14).
V době
konce bude obnoveno každé božské ustanovení. Trhlina v zákoně, kterou učinil
člověk, když změnil Sabat, bude opravena. Zbytek lidu Yahuwahova, který
vystupuje před světem jako vykonavatel nápravy, ukáže, že zákon Yahuwahův je
základem vší trvalé nápravy a že Sabat čtvrtého přikázání je památkou na
stvoření a stálou připomínkou moci Yahuwaha. Jasně a zřetelně ukáží, že je
nutno zachovávat poslušnost všech přikázání Desatera. Puzení láskou Kristovou
spolupracují s Kristem na vzdělání pustin. Jsou „vzdělavateli
zbořeniny, napravovateli stezek k bydlení“. 15
Kéž Yahuwahův lid dnes
obnoví „každou boží instituci“, včetně Jeho kalendáře, aby mohl svět
spatřit krásu Jeho zákona.
__________________________________________________________________________
Související obsah:
1 Můj Manžel
2 Můj Pán, obecný název pro Boha nebo Bála.
3 Ozeáš 2:14, 16-20, 23
4 3SM 338
5 Pro hlubší pochopení toho, jak pohané přiřadili každý ze 24
hodinových dnů určitému planetárnímu bohu na základě domnělého postavení ve
vztahu k zemi, viz How Did Sunday Get
It’s Name? – Robert L. Odom, Southern Publishing Association, 1972.
6 R. L. Odom, How Did Sunday
Get It’s Name?, Southern Publishing Association, 1972.
7 Červenec a srpen (July a August) byly pojmenovány po: Julius Cæsar
(který ustanovil Juliánský kalendář) a Augustus Cæsar (Římský císař zmíněný v
Lukáši 2,1-7) September (září), October (říjen) a December (prosinec) byla číslová
slova: „sedmý“, „osmý“, „devátý“ a
„desátý“, odpovídajíc tomu, že Římský kalendář původně začínal v
březnu.
8 Žena je vždy symbolem pro církev. Něvěstka je zkažená církev; čistá
žena je pravá církev [ekklesia].
9 E. G. White, Councils to
Writers and Editors, 33.
10 Zjevení 12:1 poskytuje fascinující symbolický popis pravé církve.
Ona stojí na měsíci. Nohy jsou symbolem vlastnictví (viz Jób 1,7 a Rút 4,7-8).
Význam tohoto textu je velmi krásný: církev je opět vlastníkem poznání o pravém
Sabatu a to jí poskytuje nenapadnutelný základ.
11 Ellen G. White, Great
Controversy, xi
12 Matouš 17:10
13 Matouš 17:11-13
14 Hebrew-Greek Key Word Study
Bible, KJV, poznámky k Malachiáši 4, Spiros Zodhiates.
15 E. G. White, Prophets &
Kings, str. 677-678
