Sobotní
Sabat? Nebo Lunární Sabat?

Zamilovaní lidé udělají vše, co je
v jejich moci, aby potěšili toho, koho milují. To je přirozená reakce
srdce, které miluje. Nevidí to jako povinnost, ale jako radost a výsadu! To je
to, co pravý Sabat znamená pro všechny, kdo milují svého Stvořitele a přejí si
Ho ctít. Na pravém počátku světa byl tento sedmý den oddělen jako den odpočinku
a uctívání Stvořitele. Ti, kdo si váží péče, kterou jim věnuje milující nebeský
Otec, Ho chtějí poslouchat a uctívat Ho v pravý den Sabat.

Tehdy vyvstává otázka: „Který den je ten
Biblický Sabat? Který den je ten pravý sedmý den Sabat z Bible?“ Existuje
mnoho odlišných, rozšířených nauk ohledně toho, který den světit. Zde jsou tři
z nich:

1. Mnoho lidí věří, že není zapotřebí
   konkrétní den odpočinku, protože Yahuwaha mohou uctívat každý den.
2. Sobotní Sabatisté věří, že pravým
   sedmým dnem Sabatem musí být sobota, protože sobota je poslední den dnešního
   sedmidenního týdne. A protože dnešní týdny se nepřetržitě střídají, věří, že sobota
   přišla bez přerušení jako pravý sedmý den Sabat už od doby Stvoření.
3. Jiní opět věří, že akumulace
   Biblických a historických důkazů zjevuje, že pravý Sabat může být nalezen jen
   užitím luni-solárního kalendáře používaného v Biblických dobách.

I když je pravda, že člověk by měl uctívat v každý
den, panovník vesmíru sám přikázal, že v sedmý den má být práce odložena
stranou a čas stráven s Ním. Sabat není jen den bohoslužby. Je to také konkrétně den bez práce. Yahuwah dokonce uvedl, že Sabat je znamením mezi Ním a
Jeho dětmi navždy. Tento článek se
bude zaobírat důkazy, zdali je pravý Sabat „sobotním Sabatem“ nebo takzvaným
„lunárním Sabatem“.

Pro všechny, kdo chtějí znát pravdu, přichází
doba, kdy se cesta rozděluje. Osobní předsudky, tradice a předpojaté představy
by neměly vládnout v mysli člověka, který chce znát „Pravdu, celou Pravdu
a nic než Pravdu“. Když bude hledač pravdy studovat s otevřenou myslí,
ochoten následovat, co bude odhaleno a o čem bude usvědčen, že je pravda, pak
pravda bude odhalena jeho mysli a on nemusí setrvávat v omylu. Toto se
požaduje po všech, kdo přistupují ke studiu otázky pravého Biblického Sabatu.

Bible odhaluje, že celý konflikt mezi
Stvořitelem a Satanem se týká bitvy o uctívání. Je to bitva o mysl každého
muže, ženy a dítěte, kteří dnes žijí. Proto by bylo moudré pro každého na zemi,
aby prozkoumal tuto věc pro sebe samého. Všichni by měli studovat a bezpečně
vědět, je-li pravý den bohoslužby sobotní
Sabat nebo lunární Sabat.

Solární?
Lunární? Nebo Luni-solární?

Jestliže je důležité konat bohoslužbu
v konkrétní den (Sabat), pak je životně důležité, aby byla použita správná
metoda k určení tohoto dne. Jinými slovy, musí být použit správný
kalendář. Čas může být změřen jedině pohybem. Existují tři hlavní druhy
kalendářů:

• Solární kalendář (dnešní
  civilní Gregoriánský kalendář je solární kalendář)
• Lunární kalendář
  (Náboženský kalendář muslimů je lunární kalendář)
• Luni-solární kalendář (Ten
  se také někdy nazývá Lunární-solární kalendář)

Historie a archeologie odhaluje, že všechny
dávné civilizace používaly luni-solární kalendáře. I když Egypťané byli
prvními, kdo přijal striktní solární kalendář, jejich původní kalendář byl také
luni-solární kalendář. Tato dávná a velmi přesná metoda kalkulace času spojuje
lunární měsíce se solárním rokem některým pozorovatelným bodem v přírodě.

Solární rok má 365 dnů. Lunární rok je o 11
dní kratší než solární rok. Takto se data striktně lunárního kalendáře
posouvají přes roční období solárního roku. Různé kultury, které užívaly
luni-solární kalendář, zakotvily lunární měsíce k odlišným bodům solárního
roku. Někteří, jako dávní Egypťané, používali východ hvězdy Sirius v době
letního slunovratu. Jiní, jako například Aztékové a Májové, používali zimní
slunovrat pro jejich nový rok. Když Francie přijala jiný kalendář během
Francouzské revoluce, jejich rok začínal s podzimní rovnodenností.

Historické důkazy ukazují, že převážná většina
dávných kalendářů začínala svůj rok na jaře, v nebo poblíž jarní
rovnodennosti (vernal equinox). Izraelité taktéž používali luni-solární
kalendář a začínali svůj rok na jaře. Obojí – roční svátky i sedmý den Sabat –
byly vypočítané podle luni-solárního kalendáře, který byl ustanoven Stvořitelem
na samém počátku světa.

Lunární
Sabat v Bibli

Kalendář Stvořitele je životně důležitý
nástroj k nalezení pravého sedmého dne Sabatu, který obsahuje „pečeť
Yahuwahovu“: lidský slib věrnosti Stvořiteli. Bible zjevuje, že při Stvoření
bylo dáno Slunce i Měsíc, aby poskytly světlo, stejně jako prostředek
k zaznačení průchodu času. Dnešní solární kalendář neužívá Měsíce
k měření času. A hinduistický nebo muslimský lunární kalendář zase neužívá
Slunce. Pouze dávný luni-solární kalendář splňuje kritéria užívání Slunce i
Měsíce ve svém systému měření času.

Mnoho lidí, kteří zachovávají svátky uvedené
v Leviticus 23, nadále zachovávají sobotní Sabat. Věří, že luni-solární
kalendář byl používán jen pro roční svátky, ale že přitom sobota moderního
solárního kalendáře přišla s nepřetržitým cyklem týdnů už od Stvoření. Ale
to jsou dvě odlišné metody měření času! Nikde v Bibli nejsou zmíněny dva
odlišné a oddělené systémy měření času. Při Stvoření byl ustanoven jeden
kalendář a ten vyžadoval používání Slunce i Měsíce.

Opět řekl . . .
[Yahuwah]: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla
na znamení a rozměření časů, dnů a let. A aby svítila na obloze nebeské, a
osvěcovala zemi. A stalo se tak. I učinil . . . [Yahuwah] dvě světla veliká; .
. . A postavil je na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi; a aby správu držela
nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. (Genesis 1,14-18)

Stvořitelem ustanovený systém měření času používá Slunce i Měsíce k zaznamenávání času.

Hned v tomto textu, v první kapitole
první knihy Bible, je ustanoven princip, že dvě velká světla mají být používána
k zaznamenání času pro bohoslužbu a jako znak nebo znamení věrnosti
Stvořiteli. Slovo přeložené jako „znamení“ pochází z hebrejského slova „ôwth“,
což znamená znak nebo znamení. „Toto slovo představuje něco, čím je nějaký
člověk nebo skupina charakteristicky označena. . . . Toto slovo znamená ‚znamení‘
ve smyslu připomenutí nějaké povinnosti jedince.“ (viz #226, The New Strong’s
Expanded Dictionary of Bible Words.)

Sabat je znamením, skrze které jsou lidé
Stvořitele označeni a odděleni jako odlišní od ostatních na zemi. Hebrejské
slovo, které je zde přeloženo jako „časů“, odhaluje ještě daleko více. Jedná se
o slovo mo’ed. Právě užití tohoto slova odhaluje, že pravý Sabat Stvoření je
vypočítáván podle Měsíce. Mo’ed je slovo specificky použité, aby odkazovalo na
výroční svátky.

A protože se
židovské festivaly konaly v pravidelných intervalech, je toto slovo
s nimi velmi úzce spojeno . . . Mo’ed je použito v širším smyslu pro
všechna náboženská shromáždění. Bylo úzce spojeno se svatostánkem. . . [Yahuwah]
se zde setkával s Izraelem v konkrétních časem za účelem zjevení Jeho vůle. Je
to běžný výraz pro bohoslužebné shromáždění . . . [Yahuwahova] lidu. (See #4150, „Lexical Aids to the Old Testament,“
Hebrew-Greek Key Word Study Bible, KJV.)

Bible vůbec neprezentuje
dva odlišné systémy měření času, ale jen jeden: luni-solární kalendář, skrze
který jsou vypočítávány každoroční svátky stejně jako sedmý den Sabat. Leviticus
23 je výčet Yahuwahových svatých slavností. Od jarních výročních svátků až do
těch podzimních, Leviticus 23 je všechny seřazuje. Ale hned prvním vyjmenovaným
“svátkem” je týdenní svátek: sedmý den Sabat.

„Mluvil opět . . . [Yahuwah]
k Mojžíšovi, řka: Mluv k synům Izraelským a rci jim: Slavnosti [Yahuwahovy],
kteréž nazývati budete shromáždění svatá, tyto jsou slavnosti mé: Šest dní
dělati budete, dne pak sedmého Sabat odpočinutí jest, shromáždění svaté bude.
Žádného díla nedělejte, nebo jest Sabat . . . [Yahuwahův], ve všech příbytcích
vašich.“ (Leviticus23,1-3)

Odtud pak Yahuwah pokračuje a uvádí výroční
svátky (mo’edim), ale ten první svátek, který jim dal, byl sedmý den Sabat.

Žalm 104,19 je dalším Biblickým svědectvím
toho, že sedmý den Sabat musí být vypočítáván podle Měsíce:

„Učinil jsi měsíc k
určování času.“ (Žalm 104,19)

Zde přeložené slovo „času“ je opět slovo mo’edim.
Biblický záznam se shoduje: Existuje jen jediná metoda měření času prezentovaná
v Bibli. Je to luni-solární kalendář ustanovený při Stvoření samotným
Yahuwahem. Tento kalendář ustanovuje všechny časy určené pro uctívání, tedy mo’edim.

Luni-solární
kalendář v Bibli

Prvním dnem měsíce v luni-solárním
kalendáři je Den Nový Měsíc. (v české Bibli použit název „novměsíc“, viz:
1.Samuelova 20,5.18.24; 2. královská 4,23; Žalm 81,3; Izaiáš 66,23; Ezechiel
46,1; Ámos 8,5).

Na dávném kalendáři připadá sedmý den Sabat vždy na stejná data každého měsíce.

V Biblickém luni-solárním kalendáři
začíná každá lunace (lunární měsíc) vždy s dnem Nový Měsíc (Novměsíc),
který sám patří do vlastní skupiny dnů uctívání. Šest následujících dnů je
pracovních (2. až 7. v měsíci). Sedmý den Sabat vždy připadá na 8., 15.,
22. a 29. každý lunární měsíc.

Bible sama podporuje tuto kalendářní
konfiguraci. Pokaždé, když je v Bibli uvedeno i číselné datum sedmého dne
Sabatu, jedná se vždy o 8., 15., 22. nebo 29. v měsíci. Buď je uvedeno
přímo toto datum nebo to vyplývá z kontextových dat a jiných podrobností
konzistentně vzatých v úvahu. Například příběh vyjití z Egypta,
Exodus, obsahuje specifická data a podrobnosti pro tři měsíce po sobě, kde
všechny sedmé dny Sabat připadaly na 8., 15., 22. a 29. pro každý měsíc! Tento
kalendář byl potvrzen o 40 let později v době Jozueho a opět v době
ukřižování Spasitele v době Pesachu.

Jak už bylo dříve zmíněno, lunární rok je kratší
než rok solární a bez určitých prostředků, které poutají lunární měsíce
k solárnímu roku, by se roční období pohybovala v kalendáři pokaždé
jinak. Pravý Nový Rok je ukotven k jarní rovnodennosti (vernal equinox).
Proto byl každé dva až tři roky přidán navíc třináctý měsíc k danému roku.
Ten se nazýval embolismický rok, protože celý tento měsíc byl přidán proto, aby
přivedl lunace (měsíce) opět do souladu s ročním obdobím. Ezechiel
poskytuje biblický důkaz pro použití třináctého měsíce v embolismických letech.
(viz Ezechielův 13. měsíc)

Luni-solární kalendář Stvoření je nejpřesnější
metoda měření času. Je elegantní a precizní. Je to božsky navržené měření času.
Jeremiáš 31,35 poukazuje na to, že Yahuwah dává „ustanovení“ (nebo zákony)
Měsíce. Ustanovení božského měření času jsou tak jednoduchá, že pasáček na
stráni může být stejně tak přesný skrze pozorování, jako astronom ve své
observatoři se svými výpočty. Dokonce i výpočet Letnic, který dlouho mátl lidi,
protože dva prvky výpočtu se zdají být protichůdné, může být přesně stanoven
jen použitím luni-solárního kalendáře.

Židovští učenci připouštějí, že kalendář, který nyní používají, není kalendář Biblický.

Židé a
Sabat

Zatímco je pravda, že Židé dnes světí sobotní
sabat, není to důkazem, že se jedná o pravý Sabat. Není tomu tak, že by vždy
světili sobotní sabat. Židovští učenci velmi jasně přiznávají, že původní
metoda kalendace byla odlišná od dnešního kalendáře a že kvůli intenzívnímu
pronásledování během 4. století n.l. se Židé vzdali svého původního
luni-solárního kalendáře.

Prohlášení nového
měsíce pozorovnáním nového Měsíce, a nového roku skrze příchod jara, mohlo být
učiněno jedině Sanhedrinem. V době Hillela II [4.století n.l.], posledního
prezidenta Sanhedrinu, zakázali Římané tuto praxi. Hillel II byl proto nucen zavést svůj pevný
kalendář a tím schválit kalendář pro všechny budoucí roky. („The Jewish
Calendar and Holidays (incl. Sabbath)“: The Jewish Calendar; Changing the
Calendar, www.torah.org, emphasis supplied.)

Nový Měsíc je stále, a Sabat původně byl, závislý na lunárním cyklu. (Universal Jewish Encyclopedia, p. 410)

Když byl starodávný
luni-solární kalendář odložen stranou, poznání pravého Sabatu bylo ztraceno s
přijetím pohanského Juliánského kalendáře.

Lunární Sabat ztracen

Tyto kamenné desky raného Juliánského kalendáře jasně ukazují na osmidenní týden. Izraelité nepoužívali Juliánský kalendář k určený sedmého dne Sabatu. Oni používali původní luni-solární kalendář Stvoření.

Kalendář Římské
republiky, podobně jako hebrejský kalendář, byl také luni-solární kalendář. V
letech 45-46 p.n.l. Julius Cæsar reformoval původní  římský kalendář a s pomocí alexandrijského
atronoma  Sosigena vytvořil nový, solární
kalendář s neustále cyklujícími týdny: Juliánský kalendář. I když byl Juliánský
kalendář používán v době Mesiáše, Izraelité ho nepoužívali, protože původní
Juliánský týden měl osm dnů! Izraelité stále používali svůj původní
luni-solární kalendář a světili v sedmý den tohoto týdne.

Od té doby až do
čtvrtého století pokračovali Izraelité a apoštolští křesťané v používání
Biblického kalendáře pro své náboženské účely. S rostoucí mocí zpohanštělých
křesťanů v Římě tak docházelo ke staletí dlouhému boji o to, kdy si připomínat
smrt a vzkříšení Spasitele. Křesťané v Římě si přáli slavit vzkříšení Mesiáše v
době pohanských Velikonoc. Apoštolští křesťané si naopak přáli připomínat
Yahushuovu smrt na původní Pesach.

Předmět sváru se jevil klamně jednoduchý: Pesach versus Velikonoce. Ve
skutečnosti však šlo o příliš hodně. Jediný způsob, jak se dá určit, kdy je
Pesach, je za použití Biblického luni-solárního kalendáře . . .

Kalendáře vypočítávají
čas a na koncilu v Nicæa bylo rozhodnuto, že se odloží stranou židovská
kalkulace a přijme pohanský Juliánský kalendář. Toto rozhodnutí účinně zničilo
poznání pravého Sabatu a nahradilo ho pohanským sobotním Sabatem. I židovští
učenci přiznávají tuto skutečnost.

V barvitém popisu
koncilu v Nicæa židovský učenec Heinrich Graetz napsal:

Na koncilu v Nicæa se přetrhlo poslední pouto, které
spojovalo křesťanství se svým mateřským kmenem. Slavnost velikonoc se až do
této doby většinou slavila ve stejnou dobu jako židovský Pesach, a vskutku
podle dnů vypočítaných a fixovaných Synhedrionem [Sanhedrinem] v Judæa pro tuto
oslavu; ale v budoucnu měla být slavena naprosto nezávisle na židovském
kalendáři . . . . (History of the Jews, published by the Jewish Publication
Society of America, 1893, Vol. II, see pp. 563-564.)

Koncil v Nicæa měl kritický, dalekosáhlý
účinek na pravý Sabat. Až dodnes staví katoličtí učenci autoritu Katolické
církve na tomto činu změny Sabatu z pravého Sabatu luni-solárního
kalendáře na neděli neustále cyklujících Juliánských týdnů. Pohanský Juliánský
kalendář, který byl tehdy uzákoněn, zavedl celý falešný systém  náboženství. Takto byl pravý Sabat pohřben
pod staletí tradic a domněnky, že dnešní týden neustále cykluje již od doby
Stvoření.

Obnova
zbořenin: Obnova Lunárního Sabatu

Izaiáš 58 obsahuje krásné proroctví o díle,
které vykoná poslední generace. „Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z
tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž
zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.“ (Izaiáš 58,12)

To je dílo těch, kteří slíbili svou věrnost
Stvořiteli tím, že Ho budou uctívat v Jeho pravý svatý den, pravý Biblický
Sabat. Opravit praskliny v Yahuwahově zákoně, odklidit odpadky bludů a
tradic nahromaděných po staletí, to je velké dílo svěřené lidem poslední
generace. Kniha Zjevení obsahuje trojnásobné varování, které všechny vyzývá:
„Boj se . . . [Yahuwaha] a vzdej Mu čest . . . a klaněj se tomu, kterýž učinil
nebe i zemi i moře i studnice vod.“ (viz Zjevení 14,6-10).

Pro všechny dnes žijící lidi je tato
záležitost nejvyšší důležitostí. Pravý Sabat je znamením věrnosti, která odlišuje
ty, kdo jsou ochotni poslouchat, od těch, kteří tíhnou k tradici a
domněnkám. Všichni by měli studovat předmět lunárního Sabatu, související fakta
o historii kalendáře a přiléhavé texty z Bible. Bitva Armageddon, jako
všechno ostatní v dlouhotrvající válce mezi Yahuwahem a Luciferem, je
bojována na bitevním poli uctívání.

Všichni, kdo touží uctívat svého Stvořitele,
si zvolí uctívat Ho v den, který On požehnal a oddělil: sedmý den týdne
luni-solárního kalendáře, pravý lunární Sabat.

Klikni zde ohledně série Obrana Lunárního
Sabatu.

„Odpoví-li
kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.“ – Přísloví 18,13