Lidé, kteří navštíví Jeruzalém, vidí toto
starodávné město jedním ze tří způsobů:

• Jeruzalém je
  fascinující místo historického významu. Jsou turisty a vidí Jeruzalém jako
  turisté.
• Jeruzalém je
  místo, které je klíčovým místem pro jejich náboženské nauky. Zbožní
  křesťané navštěvují Jeruzalém, protože chtějí „procházet, kde Ježíš
  chodil, a cítit tam Jeho přítomnost“. Zbožní Muslimové si přejí navštívit
  Mohamedovu mešitu „Far Mosque“, o které se píše v Sura 17, a tradičně
  se má za to, že se nachází v Jeruzalému.
• Jeruzalém je
  ústředním místem pro naplnění jejich tradičních apokalyptických očekávání.

Jeruzalém je unikátní v tom, že zaujímá
klíčové, emocionální spojení pro tři
největší monoteistická náboženství světa. Kromě toho, tato tři náboženství
sdílejí společný původ, každé tvrdí, že pochází od Abraháma. V časopise
LIFE, v článku Holy Lands: One Place, Three Faith, jsou tato náboženství shrnuta takto:

Judaizmus

Je to nejstarší ze
tří monoteistických náboženství. Židovský pohled na historii, vylíčený
v Tóře před asi 2600 lety, poskytl základ pro křesťanství a později islám.
Izraelský vůdce Mojžíš, který obdržel Pánovy zákony na hoře Sinaj… je ctěným
prorokem ve všech třech vírách.

Křesťanství

V Izraeli se
před 2000 lety narodilo židovskému páru dítě. Ježíš vyrostl
v charismatického kazatele, který shromáždil učedníky, jak chodil. Říká
se, že tento Syn Boží vykonával zázraky . . .
Jeruzalémské autority, vidící v něm hrozbu, Ježíše popravily. Jeho
následovníci  vzali na sebe kříž a
vybudovali největší náboženství v jeho jménu.

Islám

Před více než 1300
lety, byl muž v Mecce navštíven archandělem Gabrielem a obdržel mimořádný
dar: slovo od Alaha, jediného Boha. Mohamed byl podle muslimů prorokem
ohlášeným Mojžíšem, a Mohamedova kniha Korán představovala konečnou pravdu.
Mohamed vzal své poselství napříč pouští do Mediny . . . a vytvořil Islám.¹

Zatímco se judaizmus a křesťanství (Judeo
křesťanství) tradičně staví společně proti islámu, tato tři náboženství jsou
překvapivě podobná v mnoha významných oblastech. Kromě toho, že všechna
tři tvrdí, že jsou náboženským potomkem Abraháma, všechna tři náboženství:

• Věří
  v jedno nejvyšší Stvořitelské Božstvo.
• Přijímají
  Starý Zákon jako svatou knihu.
• Tvrdí, že
  Mesiáš/Spasitel/Mahdi dalších dvou církví je anti-Krist.
• Chtějí teokratickou
  diktaturu, kde bude vládnout jejich Mesiáš/Spasitel/Mahdi.
• Mají
  apokalyptická očekávání s klíčovým místem Jeruzalémem, kde bude
  ustanovena teokratická diktatura.
• Věří, že
  prorokovanou konečnou zkázu je možné přežít jen tehdy, když se jejich
  náboženství stane tím nejvyšším.

Kromě těchto podobností, velké množství ze
všech těchto náboženství učí nebo jedná podle konceptu: „Konvertuj nebo Zemři!
Islám zabil obrovské množství lidí, protože odmítli konvertovat k jejich
náboženství. Římští katolíci mohou předkládat dnešnímu světu milou tvář, ale
jejich nauky se nezměnily. Římsko katolická církev je zodpovědná za smrt
dokonce více lidí než islám.

Jeruzalém je klíčovým místem pro apokalyptická očekávání tří největších náboženství světa.

Zatímco pokračující násilné činy Palestinců
proti Izraelcům často zaplňují titulky zpráv, mnoho příkladů nevinných
Palestinců, amerických civilistů a dalších lidí, štvaných, znepřátelených a
dokonce přímo zabitých Izraelskými vojáky, se málokdy, pokud vůbec, dostane do
zpráv. Přesto jsou taková zvěrstva Izraelců proti Palestincům a jiným neustálou
realitou. Pečlivý průzkum mnoha různými učenci odhalil siónskou agendu za
nesčetnými válkami včetně tajné dohody s nacisty během druhé světové
války. Když to vše shrneme, začíná vyplouvat na povrch alarmující obraz
všudypřítomné války za teokratickou diktaturu, vedoucí k světové nadvládě
na úkor vyhlazení všech ostatních náboženství.

Agenda islámu

Během posledních dvaceti let existuje nárůst
válečných řečí z úst vedoucích imámů, pobízejících své věřící
k džihádu. Očekávání příchodu Mahdiho vyžaduje spolupráci ze strany
věřících, aby připravili vše pro jeho příchod. Muslimové se dělí do dvou skupin
podle svých apokalyptických očekávání.

Někteří muslimové věří, že nepokoj a boje ve
Středním Východě připraví cestu pro Mahdiho, aby mohl přijít a vést své armády
k vítězství. Oni obsadí Jeruzalém pro islám a jakmile se to podaří, Mahdi
je povede k vítězství nad zbytkem světa.

Další muslimové věří, že jakmile získají plnou kontrolu nad Jeruzalémem, Mahdi bude
okultován (objeví se) a povede je k dobytí zbytku světa pro islám.

Íránský prezident Mahmoud Ahmadinejad veřejně
prohlásil: „Hlavním posláním naší revoluce je připravit cestu pro opětovný
příchod Dvanáctého Imáma, Mahdi“.² Když mluvil před Generálním
shromážděním OSN v září 2005, uzavřel Ahmadinejad svůj proslov modlitbou,
aby Mahdi brzy přišel: „Ó, mocný Pane, modlím se k tobě, abys urychlil
vznik tvého posledního repozitáře, toho zaslíbeného.“³

Význam Ahmadinejadova proslovu je jasnější,
když je pochopeno spojení k Jeruzalému.

Někteří Muslimové věří, že boje ve Středním východě připravují cestu pro příchod Mahdiho.

Dr. Bilal Na’im
sloužil jako asistent hlavy výkonné rady Hizbalahu, Iránem kontrolované
libanonsko šíitské teroristické organizace. V eseji probírajícím
podrobnosti, jak se Mahdi dle šíitské doktríny pravděpodobně objeví před
světem, uvádí, že na začátku se Mahdi objeví sám v Mecce, „bude spočívat
na Ka’abah a dívat se na příchod jeho stoupenců z celého světa.“

Z Mekky se pak
Mahdi přesune do Karbaly v Iráku. Ale jeho nejdůležitější destinací v
Na’imově popisech je zcela jasně Jeruzalém. Je
to Jeruzalém, odkud je vyhlášeno spuštění Mahdiho dobývání světa.
Vysvětluje: „Osvobození Jeruzaléma je počátkem osvobozování světa a ustanovení
státu spravedlnosti a hodnot na zemi.“⁴ Stručně řečeno, Jeruzalém slouží jako startovací rampa pro Mahdiho
globální džihád na konci dnů.⁵

Zatímco jedna skupina Muslimů věří, že musí
nejprve získat kontrolu nad Jeruzalémem, než přijde Mahdi, jiní věří, že
nejdříve přijde Mahdi a pomůže jim uchvátit Jeruzalém – všechno to je ale jen
předzvěst totální islámské globální nadvlády. Obě skupiny vidí nepokoje na
Středním východě jako pozitivní vývoj, který napomáhá jejich plánu pro příchod
Mahdiho. To by mělo být varováním každému ne-muslimovi, obzvláště ve světle
nedávných komentářů Louise Farrakhana, hlavy Národa Islámu (the Nation of
Islam).

V jeho programovém prohlášení dne 27.
února 2011 při události Nation of Islam’s annual Saviour’s Day, Farrakhan řekl
skupině o počtu více než 16.000 lidí, že současné nepokoje na Středním východě
jsou důkazem toho, že se Mahdi už skutečně vrátil.

To, co vidíte
v Tunisu, Egyptě, Yemenu, Jordánu, Libyi, Bahrainu, uvidíte brzy ve všech
národech světa, a ještě dříve v Americe. . . . Je to znamení, že velký
Mahdi, kterého muslimský svět očekával, je přítomen v tomto světě, ten
Kristus, ve kterého jste doufali, protože Bůh podněcuje vzestup lidských mas! A
brzy se dostane k těmto břehům [USA]. Vskutku, už to začalo.⁶

Židovský/Sionistický apokalyptický návod

S klíčovými rysy uvedenými
v židovských apokalyptických očekáváních je Jeruzalém také rozhodující
v židovsky / sionistických plánech pro světovou nadvládu.

Judaizmus vypadá na
první pohled, že se snaží jen udržet svůj lid pospolu a ne vzít na sebe úkol
konvertovat svět, protože judaizmus znamená historii a víru konkrétního národa.
Ale to není zdaleka celý příběh. Fundamentalistický judaizmus, podobně jako
křesťanství a islám, vidí svůj úspěch v ovlivnění zbytku světa. Mnoho
rabínských výroků v jejich tradici říká, že „Bůh nejprve posílá požehnání
do Jeruzaléma a odtud proudí do celého světa.“⁷ Je to Jeruzalém, kam
přijde Mesiáš a „vykoupí a zdokonalí židovský lid . . . [který pak] zdokonalí
svět okolo nich, vyučujíc všechny národy, jak žít v pokoji pod Božím
zákonem.“⁸

Předpokladem pro skvělou budoucnost
předvídanou judaizmem, je obnova jejich chrámu a existence krále
z pokolení Davida, sedícího na trůnu v Jeruzalémě. Nejedná se jen o
pár vizionářů, ale o vedoucí a vlivné (a finančně bohaté) muže, kteří se
připravují znovu vystavět třetí Chrám, když bude k tomu příležitost. Jedním
takovým je Rabí Chaim Richman z Temple Institute.

Otevřeně prohlásil,
že si členové Institutu přejí odstranit Dóm z kamene a al-Aqsa Mešitu, aby
mohl být znovu vystavěn Šalomounův chrám. … Nepochybujte o tom, že to myslí
skutečně vážně; podle jejich plánů bude Třetí chrám postaven. A pro službu
Chrámu vyučují kněze chrámových tradicím a krevnímu obětování. . . . Všechno
požadované náčiní, nádobí a jiné předměty jsou taktéž vyráběny dle dostupných
prostředků.⁹

Musí být chápáno, že tak jako jsou muslimové
rozděleni do různých kategorií, stejně tak je to i s lidmi běžně
nazývanými „Židé“. Někteří z těchto lidí jsou skutečnými potomky Abraháma
a mají židovskou/izraelitskou krev. Mnozí z nich však nemají vůbec žádné
pokrevní spojení s Izraelem. Jsou to potomci Chazarského národa, který vládl před
staletími ve Střední Asii.

Chazarové byli
pohanskou civilizací a v krátkém čase v historii se stali největším a
nejmocnějším královstvím v Evropě, pravděpodobně i nejbohatším. Přinesli
s sebou své náboženské uctívání, které je směsí phalického uctívání a
jiných forem modlářství praktikovaného v Asii jinými pohanskými národy.
Tato forma pohanského uctívání pokračovala do sedmého století s odpornými
formami sexuálního hýření a oplzlosti, kterých si užívali Chazarové jako
součást jejich náboženských nauk.

V sedmém století se Chazarský vládce král
Bulan rozhodl konvertovat svůj lid k jednomu ze tří možností: judaizmus,
křesťanství nebo islám.

Po historickém
zasedání s představiteli tří monoteistických náboženství se král Bulan
rozhodl dát přednost „Talmudismu“, (jak byl tehdy znám a dnes praktikován jako
judaizmus) před islámem a křesťanstvím. Judaizmus se stal novým náboženstvím
státu.

 Král Bulan a jeho čtyři tisíce feudálních
šlechticů byli okamžitě konvertováni rabíny dovezenými z Babylónie za
tímto účelem. Phalické a všechny jiné formy modlářství byly od té doby
zakázány. Chazarští králové pozývali velké množství rabínů z Babylona a
okolí, aby přijížděli a otevírali synagogy a školy, kde by se vyučovalo
obyvatelstvo v novém státním náboženství.

. . . Během této
doby byl Talmud přidán nebo pozměněn, aby chránil náboženství jejich státu před
kterýmkoliv jiným vnějším náboženským vlivem a aby nedošlo k návratu
dřívějších zvrhlých druhů uctívání.¹⁰

Chazarská říše v době své největší moci.

Protože Chazarové neměli žádné písmo, tak nyní
tito samozvaní „Židé“ začali používat hebrejské písmo, aby zaznamenali zvuky
jejich rodného jazyka do písma. V dnešní době je to známé jako Yiddish.

Mnoho takzvaných
Židů, kteří se velkou měrou podíleli na těchto různých protikřesťanských
hnutích, pocházelo ze skupiny pohanů známých jako Chazarští Židé. Ti
konvertovali k judaizmu, ale v žádném případě nebyli nikdy ze rodu
Abraháma. Až do dnešního dne jsou si tak vědomi tohoto dávného zatajení
skutečnosti, že když se setkají s poznámkou, že nejsou skutečnými Židy,
začnou křičet: Anti-Semitismus! Aby se dále chránili před veřejným odhalením,
vytvořili židovskou Anti-Defamation League (ADL), policii, která odstraní
každého, kdo se snaží odhalit nebo zpochybnit jejich pohanské praktiky nebo
jejich práva na Zaslíbenou zemi.¹¹

 Zatímco
to šokuje mnoho lidí, kteří se domnívají, že „Židé“ jsou krevními potomky
Abraháma, Chazarští Židé sami znají pravdu o své historii. Harold Wallace
Rosenthal, Žid, byl starším asistentem tehdejšího senátora Jacoba K. Javitse,
dalšího Žida. V roce 1976 poskytl Rosenthal rozhovor, ve kterém pyšně
odhalil židovsky / sionistický program v praxi dnešního světa. Uspokojen
stupidností amerických goyim, kteří byli pouze pěšáky Židů, Rosenthal řekl: „Je
to div, že americký lid nepovstane a nevyžene každého Žida z této země.“

Tázající se Weisman byl tak zděšen tím, co
právě slyšel od Rosenthala, že se cítil být nucen protestovat.

Weisman: „Podle posledních
výzkumů učenců nejsou vaši předkové Izraelité, ale Mongolové a Asiati
z východní Evropy a západní Asie, takže vaši předkové žili tisíce mil od
Svaté země. Oni nikdy ani Svatou zemi neviděli, což dokazuje, že váš lid nebyl
vyvoleným Božím lidem.“

Rosenthal: „No a
co? Je v tom nějaký rozdíl?“

Weisman: „Byli jsme učeni velké
lži po mnohé roky, že Židé jsou Boží vyvolený lid, proto to je rozdíl. Velmi
vážný rozdíl.“

Rosenthal: „Jaký vážný rozdíl?“

Weisman: „Nedokazuje to, že
velká většina dnešních Židů jsou Chazarského původu? Vaší předchůdci nikdy
nechodili po půdě, kde chodil Kristus. Nikdy neznali Jeruzalém a Palestinu, jak
pak můžete . . . [Pan Rosenthal mne přerušil.]

Rosenthal: [zařval velmi nahlas]
„Jaký … je v tom dnes rozdíl?“

Weisman: „Nacházím mnoho věcí,
které jste dnes řekl, odpuzujících a . . . je toho tak hodně, co jste řekl,
čemu běžní lidé nemusí věřit; nebudou věřit, co jste právě v tomto
rozhovoru řekl…“ [pan Rosenthal opět přerušil]

Emblém na izraelské vlajce, všeobecně znám jako „Davidova hvězda“, je ve skutečnosti „hvězda Saturna“ – okultní symbol. Ezoterický význam je: „Jak nahoře, tak dole“.

Rosenthal: „To je důvod, proč
dnes vládneme. Jeden z důvodů, proč vaší lidé nevěřili, že by bylo možné
pro nějaký lid nebo rasu dosáhnout toho, co jsme dosáhli my během pár staletí.
Pohan je hloupý. My jsme velmi inteligentní. Já budu velmi důležitým člověkem
ve a okolo Washingtonu a mám v plánu národně vynikat. V budoucnu o mě
budete číst a slyšet. Jsem mladý a mám kuráž říci vám více než kterýkoliv jiný
Žid, který se odváží s vámi veřejně mluvit. Hodně z toho, co jsem vám
řekl, je součástí skrytého a neviditelného světa židovství.“¹²

Není překvapující, že tato mladá, narůstající
politická hvězda Howard W. Rosenthal, byla zavražděna za pochybných okolností o
několik měsíců později.

Cílem chazarsko-sionistických Židů je světová
nadvláda skrze jejich tvrzení, že jsou potomky Abraháma. Je nesporné, že
potomci Izraelitů mají největší nárok na Jeruzalém. A proto pod pláštěm své
ctižádosti po světové nadvládě schované za předpokládané spojení
s Izraelity, mají chazarsko-sionističtí Židé největší požadavek na
Jeruzalém.

Židé učí, že jakmile bude Chrám znovu postaven
a král z pokolení Davida opět zasedne na trůn Izraele, Mesiáš přijde a oni
budou vládnout světu. Jak rabín Aryeh Kaplan uvedl: „V Jeruzalémě budou
židovští lidé ustanoveni jako duchovní a morální učitelé celého lidstva.
V této době se stane Jeruzalém hlavním duchovním městem celého lidstva.“¹³

Očekávaní
křesťanů

Mnoho křesťanů je nevědomými pomocníky
v podporování sionistického programu na globální nadvládu. Nejoblíbenější
naděj všech křesťanů, zaslíbení, ke kterému vzhlížejí po téměř 2000 let, je to,
že jednoho dne se Spasitel vrátí na zemi. Obrovská část křesťanství  také věří, že Jeruzalém hraje významnou úlohu
v posledních dnech historie země před Druhým příchodem Ježíše Krista.

Jako Židé, věří i tito lidé, že Chrám musí být
opět postaven před Druhým příchodem. Očekávají také návrat Izraele „Židů“ (o
kterých si myslí, že jsou pokrevní Izraelité). Z tohoto důvodu mnozí
křesťané podporují Izrael jako nezávislý stát. Nezávislý Židovský stát je
nezbytný pro naplnění jejich apokalyptických očekávání.

Křesťané chtějí,
aby byl Chrám znovu vystavěn, protože to znamená, že Druhý příchod Ježíše je tím
blíže. Židovské skupiny s radostí přijímají jejich patronát, protože to
představuje podporu pro Izrael, stejně jako finanční pomoc pro jejich
organizace a pro Izrael samotný.¹⁴

Židé s radostí přijímají pomoc křesťanů,
když je taková pomoc v souladu s jejich vlastními cíli. Co mnozí
přehlížejí, je fakt, že křesťané věří, že Mojžíšův zákon byl odstraněn společně
s křížem. Přesto pokračují ve spolupráci se sionistickým / židovským cílem
obnovy Chrámu, protože věří, že Židé jako celek budou konvertováni ke
křesťanství během sedmi let soužení, těsně před Druhým příchodem Ježíše.

Považovat Mojžíšův
zákon za přebytečný znamená popírat všechno učení rabínů a hodnotu toho,
v co věří a a co učí. Jediným závěrem, který si člověk může udělat, je to,
že přetrvávající přijímání podpory od křesťanských fundamentalistů těmito
ortodoxními rabíny, kteří si přejí vybudování Chrámu, je aktem dech beroucího
cynizmu. Stejně tak dech beroucí je naivita, se kterou křesťanské fundamentální
skupiny pokračují ve své podpoře.

Obě dvě skupiny se
rozhodly ignorovat fakt, že křesťané mají v plánu konvertovat všechny Židy
k přijetí Krista jako Mesiáše v době konce. Podle těchto
fundamentálních křesťanů Židé, kteří to nepřijmou, zemřou. . . .

John Hagee ve své
knize From Daniel to Doomsday . . .
[vysvětluje], že na konci budou Židé konvertovat k přijetí Ježíše jako
Mesiáše; jinými slovy, budou konvertovat ke křesťanství.¹⁵ A
popisujíc, že Ježíš vyhraje bitvu Armageddon na konci času, píše:

„Srdce židovských
lidí – zapálená pro Boha kvůli Jeho zakročení – se plně obrátí k jejich
pravému Bohu. V této chvíli se bude Izrael dívat na svého Mesiáše
s uznáním, … Ježíš Kristus, pravý Mesiáš . . . bude vládnout navěky
z města Jeruzaléma, města Boha.“^{16, 17}

Tak jako muslimové jsou rozděleni do dvou
táborů skrze jejich rozdílné věrouky ohledně načasování příchodu Mahdiho,
stejně jako „Židé“ jsou rozděleni na ty, kteří jsou pokrevními potomky Abraháma, a na ty Chazarské krve, kteří to pouze tvrdí, tak i křesťané, kteří vzhlížejí k Jeruzalému pro
naplnění svých apokalyptických očekávání, jsou rozděleni na základě svých
vlastních věroučných struktur nebo osobních programů.

Protestanti

Evangeličtí Protestanti jsou jedni
z nejzřetelnějších v podpoře Izraele jako nezávislého státu. Obětavě
podporují Izrael a vyhlížejí vystavení Chrámu jako naplnění proroctví.

Taková láska lidí
k Izraeli nepramení z lásky k judaizmu, ale spíše z víry,
že vytvoření státu Izraele ve skutečnosti
dokazuje přesnost jejich výkladu proroctví a že se jedná o první z řady událostí
končících Druhým příchodem, což s Ježíšovou vládou z Jeruzaléma
přivodí obrácení Židů ke křesťanství. Díky těmto naukám hrají izraelští
zastánci těchto fundamentalistů vskutku velmi nebezpečnou hru. Finanční pomoc,
kterou nyní dostávají, se může stát později vražedným výdajem.¹⁸

Události v Jeruzalému jsou klíčové pro
scénář konce světa těchto lidí. Některá „znamení doby“, na která poukazují tito
lidé, jsou:

• Izrael znovu
  narozen 15. května 1948 a Chrám má být znovu postaven (Sanhedrin
  přeorganizován 12. ledna 2005 a Chrám je jejich 1. prioritou).
• Židé různých
  pokolení se vrací do Jeruzaléma.
• Jeruzalém
  není řízen pohanskými národy – Šestidenní válka – 1967.¹⁹

Kazatelé berou Starozákonní zaslíbení daná
dávnému Izraeli a aplikují je na dnešní Izrael.

Bůh²⁰
zajisté zachová Sión, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu
dědičně obdrží. (Žalm 69,35)

Ty povstaneš,
slituješ se nad Siónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! . . . A
budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
protože Hospodin vybuduje Sión, ukáže se ve své slávě. . . . až se tam
shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. (Žalm
102,13.15-16.22)

Mnoho textů, které budou aplikovány
v budoucnu na Nové Zemi po Druhém příchodu, jsou taky vzaty
z kontextu a aplikovány na moderní Izrael.

Sestoupí Hospodin
zástupů k boji na horu Sión, na její pahorek. Jako ptáci, kteří obletují
hnízda, tak bude Hospodin zástupů štítem Jeruzalému, zaštítí a vysvobodí,
ušetří a vyprostí. (Izaiáš 31,4.5)

Povstaň, rozjasni
se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. . . . K tvému
světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se
kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví
synové a dcery tvé budou v náručí chovány. . . . Cizinci vystavějí tvé hradby a
jejich králové ti budou k službám. Bil jsem tě ve svém rozlícení, se zalíbením
se však nad tebou slitovávám. Tvé brány budou neustále otevřené, nebudou
zavírány ve dne ani v noci, aby k tobě mohly přijít pronárody se svým
bohatstvím a přivést i své krále. Pronárod a království, jež by ti nesloužily,
zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze. . . . Zkroušení přijdou k tobě
synové těch, kdo tě ujařmovali, u tvých nohou se budou kořit všichni, kteří tě
znevažovali; nazvou tě »Město Hospodinovo«, »Sión Svatého, Boha Izraele«.
(Izaiáš 60,1.3-4.10-12.14)

Lidé jsou přesvědčeni, když jejich kazatelé
citují Malachiáše 3,6 jako důkaz, že Starozákonní zaslíbení se naplní pro
moderní Izrael. „Neboť já Hospodin neměním se.“ (Malachiáš 3,6) Lidé jsou
vyzýváni, aby se „modlili za pokoj v Jeruzalémě“ (Žalm 122,6a), protože
„Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.” (Žalm 122,6b) Velké množství peněz je
přineseno od křesťanů (a horlivě přijato Židy), když jim kazatelé říkají: “Kdo
by požehnání dával tobě [Izraeli], požehnaný bude, a kdožť by zlořečil, bude
zlořečený.“ (Numeri 24,9b)

Další oblíbené texty citované na podporu
jejich víry v obnovený, mocný stát Izrael, jsou texty dané Davidovi, které
slibují:

Onť [David] ustaví
dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky. . . . A tak
utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude
stálý až na věky. (2. Samuelova 7,13.16)

Nepoškvrnímť
smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. Jednou jsem přisáhl skrze
svatost svou, nesklamámť Davidovi, že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako
slunce přede mnou, jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze
hodnověrní. (Žalm 89,34-37)

Co masy upřímných lidí přehlížejí ve svém
úsilí “požehnat” národ Izraele, aby pak byly samy požehnány, je skutečnost, že
všechna Yahuwahova zaslíbení jsou dána pod podmínkou poslušnosti. Stejně jako
Izraelité za dnů Krista vzali Písma, která ukazovala na Jeho Druhý příchod, a
aplikovali je na Jeho První příchod, tak mnoho upřímných lidí dnes bere Písma,
která se týkají nové Země a věčné budoucnosti a aplikují je na dnešní Izrael.

Právě skutečnost, že Jeruzalém byl naprosto
zničen a jeho lid rozptýlený v roce 70 n.l., je přesvědčivý důkaz, že
Yahuwahova trpělivost byla u konce s neustálou, zatvrzelou, tvrdohlavou
vzpourou Izraelitů. Apoštol Pavel důrazně odmítl představu Izraelitů jeho dnů o
jejich výlučnosti, která tvrdila, že zaslíbení nebyla pro každého, ale jen pro
Izrael.

Protože se v Písmu
předvídá, že Yahuwah na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už
Abrahám zaslíbení: `V tobě dojdou požehnání všechny národy.´ A tak lidé víry
docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahámem. . . . Vy všichni jste přece
skrze víru syny Yahuwaha v Pomazaném Yahushuovi . . . Není už rozdíl mezi Židem
(Izraelitou) a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste
jedno v Pomazaném Yahushuovi. Jste-li Yahushuovi, jste potomstvo Abrahámovo a
dědicové toho, co Yahuwah zaslíbil. (viz Galatským 3,8-9). 26. 28-29)

Zatímco Pavel zachovával pravý Sabat a všechny
roční svátky, psal značně proti pokračující praxi obřízky, protože to byla
součást Staré smlouvy krve – oběti, které byly naplněny na kříži. Proto taky
mnozí, kteří propagují návrat „Židů“ do Jeruzaléma, a kteří věří, že Chrám musí
být opět vystavěn pro Ježíšův příchod, zavrhli Pavlovy spisy. Tvrdí, že Pavel
učil „jiné evangelium“ a že je antikrist.

Další falešné očekávání, široce vyučované bez
Biblického základu, je teorie Nanebevzetí. Tato nauka uvádí, že Spasitel přijde
tajně a „vytrhne“ Své vyvolené z tohoto světa, aby je zachránil před sedmi
lety Soužení. To je známo jako Nanebevzetí před Soužením. Očekávají, že právě
během těchto sedmi let Soužení, budou Židé konvertovat a přijmou Ježíše Krista
jako pravého Mesiáše. Na konci těch sedmi let se zachránění lidé spolu
s Kristem vrátí vítězně na zemi, aby vládli po 1000 let v pokoji.

Zde se nachází klíč k evangelikánské  podpoře Sionismu. Liberálně dávají, protože
věří v konečnou konverzi všech Židů.

Římští
katolíci

Papež chtěl vždy Jeruzalém. Křížové výpravy
měly za následek nemilosrdné zabíjení velkého množství muslimů, Židů a
apoštolských křesťanů. Jejich výhradním cílem bylo zmocnit se Jeruzaléma pro
papeže, aby odtud mohl vládnout. (Papežství je nyní nejblíže dosažení tohoto
cíle: Sídlo pro papeže v u hrobky krále Davida). Svatá stolice vždy
toužila po totální světové nadvládě.

Po 2. Vatikánském  koncilu v 60. letech minulého století
začalo papežství počítat s jinými křesťanskými církvemi. Úsilí sjednotit
se s těmito „odloučenými bratry“ bylo tak úspěšné, že došlo k mnohým
„obrácením“ různých protestantů, včetně episkopalistických kněží, ke
katolicismu. I když Církev Adventistů sedmého dne vydává knihy, kde papeže
nazývá „člověkem hříchu“ a uvádí, že „to je církev v úpadku, která
zmenšuje rozdíl mezi sebou a papežstvím“²¹, udělali také ústupky
katolictví, které byly nemyslitelné pro zakládající otce jejich víry.

Medaile darovaná papeži Pavlu VI skrze zástupce Církve Adventistů sedmého dne, B.B. Beach

18. května 1977 měl Dr. B. B. Beach, tehdejší
sekretář severoevropské a západoafrické divize Církve Adventistů sedmého dne,
audienci s papežem Pavlem VI, ve které oficiálně daroval papeži zlatou
medaili od Církve Adventistů sedmého dne. (viz Review & Herald, August 11, 1977, p. 23.)

Jan Pavel II, který byl zvolen papežem
v roce 1978, vykonal více mezinárodních cest než kterýkoliv předchozí
papež. Tyto cesty byly podniknuty s hlavním záměrem smířit Svatou stolici
s jejími „odloučenými bratry“. Jeho úsilí bylo tak úspěšné, že v roce
1994 byl podepsán mezníkový dokument nazvaný Evangelíci a katolíci pospolu: Křesťanská mise v třetím tisíciletí.²²
Ještě překvapivější vítězství přišlo, když vůdci ruského a řeckého ortodoxního
patriarchátu učinili jisté ústupky Svaté stolici.

Papež Jan Pavel II líbá Korán (14. května 1999)

Ale papežské pokusy sjednotit svět, s papežem
jako „garantem“ všech neslučitelných náboženství, nekončily u různých
křesťanských denominací. V roce 1979 navštívil papež Jan Pavel II mešitu
Hagia Sophia v Istanbulu a jinou v Damašku v Sýrii v roce
2001. Jan Pavel II také políbil Korán, dar obdržený při návštěvě muslimských
Imámů. 21-26. března 2000 jeho úsilí o sjednocení světových náboženství
vyvrcholilo cestou do Jeruzaléma. Souhrn byl uveden v článku publikovaném
na JewishVirtualLibrary.org:

Papež Jan Pavel II dorazil do Izraele 21. března
2000 na historickou pětidenní návštěvu, během které navštívil  svatá místa tří
hlavních náboženství a setkal se s izraelskými politickými vůdci a
vedoucími rabíny. Přestože byla cesta zaměřena na náboženství, papež se také
dotkl politických záležitostí, požehnání Izraele, vyjádření podpory palestinské
zemi a omluvě za hříchy spáchané křesťany na Židech.

Jan Pavel II vkládá modlitební lístek do Zdi nářků, Jeruzalém

Na setkání
s prezidentem Ezerem Weizmanem 23. března papež požehnal Izraeli, čin, který mnozí Izraelci vnímali jako
konečné uznání jejich státu církví. Po staletí Katolická církev učila, že
exil Židů je trestem za smrt Ježíše. . . .

Yad Vashem proslov [papeže]
byl viděn jako vyvrcholení úsilí Jana
Pavla II o usmíření křesťanů a Židů. Byl prvním papežem, který navštívil
nacistický tábor smrti Auschwitz a služby v římské synagoze. V roce
1998 vydal Vatikán dokument o holocaustu a na počátku března, před jeho poutí
po Blízkém východě, se papež omluvil za hříchy křesťanů po celou křesťanskou
historii, včetně hříchů proti Židům.²³

Současný papež Benedikt XVI pokračoval ve
stopách svého předchůdce. 20. října 2006 se papež modlil v muslimské mešitě.

Jako gesto uznání Muslimů v Turecku a na
celém světě se papež Benedikt XVI modlil v istanbulské slavné Modré
mešitě, což byla jeho první papežská návštěva na islámské místo bohoslužby.
Když papež kráčel s Mustafou Cagrici, nejvyšším muftí Istanbulu,
k modlitebnímu místu „mihráb“, které směřuje k Mecce, muftí řekl, že
se bude modlit. Papež stál vedle něj, sklonil svou hlavu a tiše pohyboval svými
rty okolo minuty.  Setkání 30. října bylo
vřelé a srdečné . . . . ²⁴

Benedikt XVI se modlí v Blue Mosque s Mustafou Cagrici, nejvyšším mufti Istanbulu

I když byla Katolická církev dlouho nařčena
z pronásledování Židů za to, že byli „vrahy Krista“, v roce 2011
Benedikt XVI popřel, že by Židé byli jakýmkoliv způsobem zodpovědní za smrt
Kristovu. 2. března 2011 agentura Reuters News Service podala zprávu:

Papež Benedikt ve
své nové knize osobně ospravedlnil Židy, že by byli zodpovědní za smrt Ježíše
Krista, zavrhnul koncept kolektivní viny, která pronásledovala
křesťansko-židovské vztahy po staletí.

Židovské skupiny aplaudovali
tento posun. Anti-Defamation League to nazvala „důležitým a historickým
momentem“ a doufala, že by to mohlo pomoci „přeložit do lavic“ komplikovanou
teologii a tím zlepšit mezináboženské vztahy prostých lidí.²⁵

Nejdůležitějším cílem Římsko katolické církve
pro ekumenismus je touha vládnout světu z Jeruzaléma.

Byly zvěsti o tom,
že strategií Římsko katolické církve je razit cestu směrem k Náboženství
Nového Světa, aby tak byla v nadřazeném postavení, až dojde ke sloučení
všech náboženství. Skrytým plánem Katolické církve v tomto slučování je
snaha získání světové moci a nadvlády.²⁶

Se zastávaným titulem „viceregent Krista“
má papež dokonce i titul „Pán Bůh papež“. Apoštol Pavel varoval před tímto
klamem doby konce, když napsal k Tessalonickým:

Žádným způsobem se
nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane den Páně, dokud nedojde ke vzpouře
proti Eloahu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na
odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Eloah´ nebo čemu se vzdává božská
pocta. Dokonce `usedne v chrámu Yahuwaha´ a bude se vydávat za Eloaha. . . .
Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta
nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo
tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Yahushua `zabije dechem svých úst´
a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci Satanově, bude konat
kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět
ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je
zachránila. (2. Tessalonickým 2,3-4.6-10)

Toto nebem inspirované popsání povahy a cílů
papežství je bezprostředně následováno vážným nebem inspirovaným varováním:

Proto je Bůh vydává
do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili
pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti. (viz 2. Tessalonickým 2,11-12)

Víra, že Jeruzalém je klíčový pro naplnění
apokalyptických proroctví, je jedna ze Satanových největších a nejúspěšnějších
lží. Vážnost této věci je možné vidět ve skutečnosti, že zahrnuje tři největší
světová náboženství. Každé náboženství, každá divize v tomto náboženství,
se drží některé variace této lži, kterou jim Princ Lží (Lucifer) ušil sám na
míru.

Skrze falešné nauky, které sám vložil do myslí
lidí, snaží se Satan vykonat své původní vychloubání, které učinil v době
svého pádu z nebe.

Jak to, že jsi
spadl z nebe, ó Lucifeře, synu jitřenky? Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli
pronárodů!  Neboť sis říkával v srdci
svém: Vystoupím do nebe, nad hvězdy Yahuwaha silného vyvýším stolici svou, a
posadím se na hoře shromáždění k straně severní. Vystoupím nad návrší oblaků,
budu roven Nejvyššímu. (viz Izaiáš 14,12-14)

Principy Satanova království jsou dvojí: 1)
faleš, a když to selže: 2) síla. Všechna tři hlavní světová Abrahámská
náboženství jsou vinna z užívání obou principů za účelem získání větší moci a
kontroly nad masami lidí. Každá věrouka, která propaguje Jeruzalém, která
vyzývá k návratu na tento pozemek, která žádá o prostředky k přestavbě Chrámu v
Jeruzalému, je podvod, který naplánoval sám Satan, aby sjednotil náboženství
světa pod jednou střechou, nebo obráceně, aby “rozdělil a dobyl” ty, kteří
odmítají sjednotit se.

Když byl Yahushua na zemi, Jeho následovníci
očekávali přesně to, co je nyní slibováno v podvodu doby konce: Izrael jako
světově dominantní moc, drtící všechny jeho nepřátele. Knězi a vládci za dnů
Yahushui Ho nejprve vyhledávali v naději, že On povede Izraelity k vítězství
nad nenáviděnými Římany. Rychle Ho však zavrhli, když si uvědomili, že nemá
žádné takové plány.

Yahushua jasně učil, že Jeho království je
duchovní království.

Když se ho
farizeové otázali, kdy přijde Yahuwahovo království, odpověděl jim: „Království
Yahuwaha nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat, ani se nedá říci: `Hle, je
tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Yahuwahovo je mezi vámi!“ (viz Lukáš
17,20-21).

Tato božsky vyslovená pravda byla pro
Izraelity nepřijatelná! Tváří v tvář zhroucení jejich ambiciózních nadějí
na světovou nadvládu, rychle zavrhli jejich dlouho očekávaného Mesiáše.
Použitím jejich vlastních ambic jako zbraně proti Němu, nařkli Ho před Pilátem
z toho, že je zapleten do buřičského a odbojného chování proti Římu. Když
se však Pilát ptal Yahushui, jestli jsou tato obvinění pravdivá, Spasitel opět
potvrdil, že Jeho království je duchovní.

Pilát vešel opět do
svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: Ty jsi král židů [Izraelitů]? . . . Tvůj
vlastní národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?

Yahushua odpověděl:
Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa,
moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům [Izraelitům]; mé
království však není odtud.

Pilát mu tedy řekl:
Jsi tedy přece král? Yahushua odpověděl: Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se
proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý,
kdo je z pravdy, slyší můj hlas. (viz Jan 18,33.35-37)

Všichni, kdo přijmou pravdy Bible, si uvědomí,
že Spasitelovo království je stále duchovní království. Zaslíbení Yahuwaha pro
doslovný Izrael budou naplněna pro duchovní Izrael. To se nestane nikdy před
Druhým příchodem. Jen po zničení bezbožných, kdy bude vytvořeno Nové nebe a
Nová země, dojde ke konečnému naplnění těchto zaslíbení pro duchovní Izrael –
ti, kteří skrze poslušnost, splnili požadovanou podmínku naplnění, což je
poslušnost božského zákona.

Božská Láska poskytla letmý pohled do této
nádherné budoucnosti v poslední knize Bible.

A viděl jsem nové
nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec
nebylo. A viděl jsem od Yahuwaha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém,
krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. (viz Zjevení 21,1.2)

Na zemi znovu stvořené, obydlené těmi, kdo
přemohli skrze krev Beránka; těmi, kdo skrze víru v usmiřující krev
Yahushui dokonale zachovávali božský zákon, každé laskavé zaslíbení dané
poslušným bude naplněno.

A slyšel jsem
veliký hlas od trůnu: „Hle, svatostánek Yahuwaha uprostřed lidí, Yahuwah bude
přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on Yahuwah Sám bude s nimi a bude
jejich Eloah“. (viz Zjevení 21,3)

¹ Holy Lands:
One Place, Three Faiths, LIFE, pp. 2-6.

² Patrick
Poole, “Ahmadinejad’s Apocalyptic Faith,” FrontPageMagazine.com, August 17,
2006; John Daniszzewski, “Messianic Fervor Grows Among Iran’s Shiites,” Los
Angeles Times, April 15, 2006; Scott Peterson, “Waiting for the Rapture in
Iran,” Christian Science Monitor, December 21, 2005; Jackson Diehl, “In Iran,
Apocalypse vs. Reform,” Washington Post, May 11, 2006; Dore Gold, The Fight for
Jerusalem, 2007, p. 232.

³ Address by
President Mahmoud Ahmadinejad, president of the Islamic Republic of Iran,
before the UN General Assembly, sixtieth session, September 7, 2005,
www.un.org.

⁴
Http://albehari.tripod.com/quds4.htm.

⁵ Dore Gold,
op. cit., p. 233, emphasis supplied.

⁶ World News,
http://wn.com/minister_farrakhan’s_saviours’_day_2011_keynote_address?upload_time=all_time&orderby=viewCount

⁷ Aryeh
Kaplan, Jerusalem, The Eye of the Universe, (New York: National Congress of
Synagoge Youth, 1976), 76.

⁸ Michael
Baigent, Racing Toward Armageddon: The Three Great Religions and the Plot to
End the World, pp. 218-219.

⁹ Baigent, op.
cit., pp. 18-19.

¹⁰
http://www.lostisrael.com/khazars.htm

¹¹ Joye
Jeffries Pugh, Eden, p. 125.

¹² Celý
rozhovor je možné číst zde: http://www.antichristconspiracy.com/HTML%20Pages/Harold_Wallace_Rosenthal_Interview_1976.htm

¹³ Aryeh
Kaplan, op. cit., p. 76.

¹⁴ Baigent,
op. cit., p. 25.

¹⁵ John Hagee,Daniel to Doomsday, 153.

¹⁶ také, str.
237.

¹⁷ Baigent,
op. cit., pp. 26-27.

¹⁸ Baigent,
op. cit., pp. 104-105, emphasis supplied.

¹⁹ As quoted
in Eden, op. cit., pp. 424-425.

²⁰ I když WLC
propaguje užívání pravých jmen Otce a Syna, ti, kteří vykládají Písmo jen
zřídkakdy, pokud vůbec, používají tato svatá jména. Proto jsou Biblické texty
uváděny tak, jak je používají kazatelé, kteří propagují věrouku o návratu do
Jeruzaléma a znovuvystavění Chrámu.

²¹ Ellen G.
White, “Signs of the Times,” February 19, 1894.

²² Pro čtení
více z tohoto dokumentu, odkaz zde:
http://www.leaderu.com/ftissues/ft9405/articles/mission.html.

23 Mitchell Bard, “Pope John Paul II’s
Pilgrimage to Israel,”
http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/anti-semitism/jp.html, emphasis
supplied.

²⁴ John
Thavis, “In sign of respect to Muslims, pope prays in Istanbul’s Blue Mosque,”
Catholic News Service, November 30, 2006.

²⁵ Phillip
Pullella, “Pope book says Jews not guilty of Jesus Christ’s death,” Reuters,
Vatican City, Wednesday, March 2, 2011.

²⁶ Pugh,
Eden, op. cit., p. 254.