“A lidé se klaněli draku, který dal té šelmě
moc; klaněli se i šelmě. . .  Budou se jí
klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa
zapsáno v knize života zabitého Beránka.” (Zjevení 13,4-6. 8)

Toto proroctví
zaznamenané v poslední knize Bible, odhaluje pohled do velmi blízké
budoucnosti. Udává, že závěrečný konflikt mezi silami Dobra a silami Zla bude
ohledně uctívání (bohoslužby).

Skutečnost, že bitva o
uctívání figuruje tak dominantně v proroctvích o záverečném konfliktu, naznačuje,
že existuje něco odlišného: dvě
soupeřící smýšlení ohledně bohoslužby, dříve neprojevené na jevišti Světového
náboženství.

Tento rozpor může být jen ohledně dne bohoslužby, protože skrze den bohoslužby vyjadřuje jedinec svou
věrnost božstvu, které uctívá. Yahuwah Sám zdůraznil, v který den má být
uctíván, když připomíná:

 “Sedmý
den je Sabat Yahuwaha, tvého Elohim.” (viz Exodus 20,8.10)

V posledních
letech rostoucí světlo o Sabatu odhalilo dlouho zapomenutou pravdu: skutečnost,
že Biblický sedmý den Sabat nemůže být nalezen použitím pohanského kalendáře. Jen
při použití starodávného Hebrejského kalendáře, kalendáře Stvoření, můžeme
najít pravý Sabat.

Různé námitky k
této nové a velice překvapující skutečnosti byly vzneseny. Někteří lidé
spěchají ke svým farářům a kazatelům s naléhavým dotazem:  “Jsou tyto věci pravdivé?” Jiní jsou zmatení
zdánlivými protiklady. Mnoho článků a videí bylo vytvořeno, které tvrdí, že
odhalují “omyl” v nauce o lunárním Sabatu.

Pečlivé zkoumání
Písma Svatého zjevuje pravdu. Ve světle Písma Svatého jsou “důkazy” proti
lunárnímu Sabatu nalezeny jako nekonzistentní s Písmem, dějinami a způsobem,
kterým Yahuwah působí.

Zde je deset
nejčastějších námitek vznesených proti
Biblickému lunárnímu Sabatu a odpovědi na ně:

Námitka č. 1: “Pokud je lunární Sabat pravdivý,
proč jsme o něm neslyšeli už dříve? To nemůže být pravda, protože Bůh by nikdy
nepřipustil, aby byl Sabat tak kompletně ztracen a zapomenut!”

ODPOVĚĎ: Protože
je Sabat tak důležitý, dochází mnozí k tomuto názoru. Tato domněnka je však
mylná. Písmo samotné prorokuje, že pravý Sabat bude zapomenut.

 “Yahuwah
jednal jako nepřítel. Svůj svatostánek nechal zaniknout. Yahuwah nechal v
zapomnění upadnout svátky i sabaty na Sionu.” (viz Pláč 2,5-6)

Není-li pravda
ctěna jak má být, Yahuwah ji odstraní, aby byla v bezpečí. Když ranní křesťané
udělali kompromisy ve vztahu k pohanství, Yahuwah Sám způsobil, že byly Sabaty
zapomenuty.

 „A učiním přítrž vší radosti její, svátkům
jejím, novoměsícům jejím i Sabatům jejím a všechněm slavnostem jejím.“ (viz Ozeáš 2,11)

Ale zaslíbení říká, že v posledním zbytku času
bude pravda obnovena:

 “Můj lid však na Mě zapomněl, . . . Na svých
cestách klopýtli, na stezkách odvěkých . . .” (Jeremiáš
18,15)

Tak
praví Yahuwah: „Zastavte se na cestách, rozhlédněte se, ptejte se po stezkách
pradávných: Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte a vaše duše najdou odpočinutí.” (viz Jeremiáš 6,16)

 “Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny; základy
minulých pokolení znovu vystavíš. Budou tě nazývat stavitelem
zbořenin a obnovitelem cest, aby se dalo žít. Když se tvá noha vyhne Sabatu,
aby sis v můj svatý den nedělal, co chceš, když budeš Sabat nazývat svým blahem
…” (Izaiáš 58,12.13)

Námitka č. 2: “Týdenní cyklus funguje nepřerušeně od
Stvoření po dnes. Sobota
je sedmý den týdne a proto je jasné, že je to pravý Sabat!”

ODPOVĚĎ: Čas sám je neustále v pohybu. Existují však
rozdílné metody pro měření tohoto
stále běžícího času. Cyklus nepřerušovaných týdnů neexistoval v kalendářní
podobě dříve, než Babyloňané zavedli jeden takový několik staletí předtím, než
se narodil Spasitel. Všechny starodávné kalendáře měly týdenní cykly začínající
s každým Novým měsícem, nebo ročně s ukončením starého roku.

V kalendáři, kde
týdenní cykus začíná znovu každý měsíc, spadají dny týdne vždy na stejná data
kalendáře. Když týdenní cyklus opět započne dnem Nového Měsíce, sedmý den každého
týdne spadá na 8., 15., 22. a 29. den tohoto měsíce.

Písmo Svaté
podporuje tento kalendářní formát. Je význačné, že pokaždé, když je v Písmu
uvedeno datum pro sedmý den Sabat,ať už přímo nebo v kontextu, vždy se jedná o 8., 15., 22. nebo 29.
den. Toto potvrzuje, že Biblický kalendář používá lunární měsíc, ve kterém dny
týdne spadají vždy na stejná data měsíce.

Námitka č. 3: “Měsíc byl stvořen ve čtvrtém dni! Nemůže
určovat Sabat, protože Sabat nebyl stvořen do 4. dne týdne Stvoření!”

ODPOVĚĎ: Tento argument je argumentem nejen proti
lunárnímu Sabatu, ale i proti sobotě. Sobota se nachází jen v pozdějším
Juliánském pohanském kalendáři a
moderním Gregoriánském papežském
kalendáři. Oba kalendáře, Juliánský i Gregoriánský, jsou solárními kalendáři. Pokud
světla stvořená ve čtvrtý den nemohou být použita pro určení času, pak musíme
zapomenout i na sobotu, protože Gregoriánský kalendář je založen na slunci.

Faktem je, že
slunce i měsíc byly stvořeny řízeným Stvořením. Byly
stvořeny myslí Yahuwaha a skrze slovo přivedeny k existenci. Yahuwah stvořil
všemu i věk. Adam a Eva jsou dokonalými příklady stvořeného věku. Adam nebyl
stvořen, aby byl plodem nebo novorozencem, ale dospělým mužem. Stejně tak i
ptáci a zvířata nebyli stvořeni jako nevylíhnutá vajíčka nebo slepá, bezmocná
mláďata.

Stejně jako hodinář
nastaví hodiny na správný čas, Stvořitel správně umístil měsíc, aby přesně
měřil všechen čas, co měl přijít. Když Yahuwah stvořil slunce, umístil ho do
přesného místa: přesně v takové vzdálenosti od Země, aby byla poskytnuta
správná teplota; ne příliš blízko a ne příliš daleko. Stejně pečlivě a záměrně
umístil Měsíc do precizního místa tak, aby zabezpečil Jeho čas určující systém.

Námitka č.4: “Můj farář (kazatel) mi řekl, že se
luni-solární kalendář používal jen pro svátky, NE pro Sabat!”

ODPOVĚĎ: Písmo Svaté učí jen jednu metodu měření času:
luni-solární kalendář. Genesis 1,14 udává:

„Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby
oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let.” (Genesis 1,14)

Slovo “období” pochází
z hebrejského slova „mo’ed.„

Mo’ed, mo’adah: shromáždění,
slavnostní shromáždění, schůzka, signál. 
. . . [Yahuwah] se setkával s Izraelem v konkrétních časech za účelem
zjevení Jeho vůle. Je to běžný výraz pro shromáždění k bohoslužbě  . . . Yahuwahova lidu. (#4150, Lexical Aids
to the Old Testament, Key-Word Study Bible.)

„Mo’ed“ je
také přeložen jako “časy” v Žalmu 104,19:

 “Stvořil
jsi měsíc, aby časy (mo’adah) určoval…” (Žalm 104,19)

Toto jasně dokazuje,
že měsíc byl stvořen za jasně daným účelem – vyměřovat časy bohoslužby.

Yahuwahovy svátky jsou
všechny popsány v Leviticus 23. Úplně prvním jmenovaným svátkem je sedmý den
Sabat!

 “Yahuwah
promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k synům Izraele: Toto jsou Yahuwahovy slavnosti,
jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění; jsou to mé slavnosti. Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je
Sabat, den odpočinku, svaté shromáždění: nedělejte
žádnou práci. Ve všech vašich příbytcích bude Sabat náležet Yahuwahovi.” (viz
Leviticus 23,1-3.)

Písmo Svaté
nepředkládá dva kalendáře: jeden pro týdenní Sabat a jiný pro roční svátky. Dále
bychom měli vzít v úvahu, že když byl měsíci stanoven úkol určovat časy
bohoslužeb, neexistovaly ještě žádné jiné svátky! Jedinou “slavností” v týdnu
Stvoření byla týdenní slavnost: sedmý den Sabat.

Námitka č.5: “Jan 7-9 dokazuje, že týdenní Sabat padne
někdy i na jiné datum než 8., 15., 22. nebo 29. dne měsíce. V této pasáži
připadá sedmý den Sabat na 23. dne, po posledním dni slavnosti stánků 22. dne!”

ODPOVĚĎ: Jan 7 až 9 je jedním z důkazů podporujících
lunárně počítaný Sabat. Zřetelně spojuje sedmý den Sabat s 22. dnem sedmého
měsíce. Příběh začíná výrokem Spasitele v šestý den týdne:

 “V
poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď
ke mně a pij!” (viz Jan 7,37)

Svátek, o který se zde
jednalo, je Slavnost stánků, protože ve verši Jan 7,2 je psáno:

 “Blížila
se židovská Slavnost stánků”.
(Jan 7,2)

Slavnost stánků je
sedmidenní slavnost, po které bezprostředně následuje sedmý den Sabat, který je
v Leviticus 23 nazván “svaté shromáždění”.

„Mluv k synům Izraele: Od patnáctého dne téhož
sedmého měsíce bude po sedm dní trvat Hospodinův Svátek stánků. Po sedm dní
budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Osmého dne budete mít další svaté
shromáždění.” (Leviticus
23,34.36)

Svátek stánků vždy začíná 15. dne sedmého měsíce, neboli patnáctý den po dni Nového měsíce. Jedná se o slavnost trvající sedm dní, končící 21. dne toho měsíce.

Svátek stánků vždy
začíná 15. dne sedmého měsíce, neboli patnáctý den po dni Nového měsíce. Jedná
se o slavnost trvající sedm dní, končící 21. dne toho měsíce. A proto je ten následující den sedmým dnem
Sabatem.

Jan 7 až 9 to
podporuje. Písmo uvádí, že Yahushua stál a mluvil v “poslední den, který je
velkým dnem slavnosti.” Posledním dnem slavnosti je 21. den. Poté co Yahushua promluvil k lidu:

 “Každý
se pak vrátil domů, ale Ježíš odešel na Olivetskou horu.  Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k
němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je.” (Jan 8,1.2)

Spasitel strávil noc
na Olivetské hoře, brzy příští ráno, v Sabat, se vrátil do chrámu. Byla to ta
událost, kdy se Ho židé snažili ukamenovat kvůli rouhání. Nicméně:

 “Tehdy
vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám. Když
procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození.” (Jan 8,59; 9,1)

Spasitelovo srdce
lásky nemohlo nepomoci této duši v nouzi.

 “Když to
řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči. . . . Toho dne,
kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, totiž byl Sabat.” (Jan 9,6.14)

Někteří lidé se
domnívají, že tento Sabat byl 23. dne sedmého měsíce. Avšak tato mylná domněnka
je založena na nesprávném pochopení textu “poslední den, který je velkým dnem
slavnosti”. Jak je vysvětleno v Leviticus 23, posledním dnem Svátku stánků je
21. den sedmého měsíce, protože se jedná jen o sedmidenní slavnost, která
začíná 15. dne, na týdenní Sabat. Jan 7 až 9 nevyvrací pravdu o lunárním
Sabatu, ale skutečně ji podporuje!

Námitka č.6: “Ale kde to vysvětluje Biblický kalendář? Můžeš
mi uvést nějaký text, jen jediný text, který vysvětluje, jak ten kalendář
fungoval!”

ODPOVĚĎ: To vypadá jako rozumná žádost. Ale je to v
souladu s Písmem? Je několik věcí v Bibli, které nemohou být dokázány skrze
jediný text. Navíc principy správného Biblického studia jsou dány v Písmu
takto:

 “Poučka
k poučce, poučka k poučce, řádek k řádku, řádek k řádku; zde trochu a tam
trochu.” (Izaiáš 28,10)

Student Písma Svatého se musí ptát: Jaká je
váha důkazu? Když jsou všechny texty ohledně dané věci shromážděny, jaký závěr
z toho vyplývá?

Je nemožné prokázat sobotní Sabat z Bible. Váha
důkazů jasně podporuje Sabat vypočítaný od Nového měsíce, “lunární” Sabat.

Neexistuje jediný verš v Bibli, který by
vysvětloval formát luni-solárního kalendáře, protože to byla běžná znalost! Všechny
národy původně používaly luni-solární kalendář.

Všeobecným názorem  mnoha lidí je, že týdny Juliánského kalendáře
v prvním století p.n.l. a n.l. byly stejné jako dnešní moderní týden, že
začínaly v neděli a končily v sobotu. Archeologické a historické nálezy bez
pochyb dokazují, že ranný Juliánský týden byl osmidenním týdnem! Když byl
nakonec přijat pohanský planetární týden v prvních stoletích n.l., začínal v
Den Saturna a končil v Den Venuše, neboli dnešní pátek.

Pravděpodobnost nalezení vysvětlení
Juliánského kalendáře mezi spisy ranných církevních otců je vysoce
nepravděpodobná. Tak jako bibličtí spisovatelé předpokládali, že čtenáři znali
luni-solární kalendář, tak i pohanští křesťané předpokládali, že jejich čtenáři
znali Juliánský kalendář, protože to byl kalendář užívaný v té době.

Námitka č.7: “Jestliže
Židé v době Krista zachovávali falešný Sabat, On by je upozornil. Protože tak
neudělal, můžeme se bezpečně domnívat, že zachovávali pravý Sabat.”

ODPOVĚĎ: Je pravda, že by
Spasitel upozornil Izraelity, kdyby prováděli bohoslužby ve špatný den. Skutečnost,
že to neudělal, je důkazem, že v té době
konali bohoslužby v pravý Sabat. Další důkaz toho, že Izraelité zachovávali
pravý Sabat v době, kdy žil Spasitel na zemi, se nachází ve skutečnosti, že
sobota v té době neexistovala na římském Juliánském kalendáři. Juliánský
kalendář v té době měl osmidenní týdny. Izraelité konali stále bohoslužby podle
kalendáře Mojžíše, ne podle kalendáře
svých římských dobyvatelů!

Námitka č.8: “Sobota
je pravý Sabat. To je den, kdy Židé mají bohoslužby a oni nikdy neztratili
Sabat.”

ODPOVĚĎ: Je pravdou, že židé
dnes konají bohoslužby v sobotu. Je také pravda, že nikdy neztratili koncept
sedmého dne Sabatu. Nicméně sami
doznávají, že úmyslně odložili stranou biblický kalendář, vypočítavaný
podle Nového Měsíce.

„Nový Měsíc je stále, a Sabat původně byl,
závislý na lunárním cyklu. . . .“ („Holidays,“ Universal Jewish
Encyclopedia, p. 410.)

„Vyhlášení nového měsíce pozorováním nového
měsíce, a nového roku skrze příchod jara, může být uděláno jedině skrze
Sanhedrin. V době Hillela II [4. stolení n.l.], . . . zakázali Římané tento
zvyk. Hillel II byl tedy donucen zavést svůj pevný kalendář. . . .“ („The
Jewish Calendar; Changing the Calendar,“ www.torah.org.)

Rabbi Louis Finklestein, známý učenec z Jewish
Theological Seminary of America zdůraznil:

“Současný židovský kalendář byl opraven ve
čtvrtém století.” (Louis Finkelstein)

Maimonides, středověký židovský učenec, a
většina dalších židovských historiků souhlasí, že: moderní židovský kalendář je
založen na “středních pohybech slunce a měsíce, pravý kalendář byl odstaven.”
(Maimonides, Kiddusch Ha-hodesch.)

Fakt, že židé dnes světí sobotu, není žádným
důkazem, že sobota je biblický sedmý den Sabat a nemůže sloužit jako důkaz pro
nic jiné, než pro to, že došlo ke změně kalendáře.

Námitka č.9: “Podle
lunárního kalendáře, vychází někdy osm nebo devět dní mezi Sabaty. To je
špatně, protože Sabat má přicházet každý sedmý den.”

ODPOVĚĎ: Čtvrté přikázání říká,
že Sabat přichází po šesti dnech práce:

“Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou
práci, ale sedmý den je Sabatem, zasvěceným Yahuwahovi, tvému Elohim.” (viz
Exodus 20,9.10)

V pravém kalendáři není nikdy více než šest
pracovních dní v týdnu. Týdenní cyklus začíná znovu každý nový měsíc, ale dny
Nového Měsíce jsou dny bohoslužby.

“Původně byl den Nového Měsíce slaven stejným
způsobem jako Sabat, postupně se však stával méně důležitým, zatímco se Sabat
stával stále více dnem náboženství a lidství, náboženské meditace a instrukce.
. . .” („Holidays,“  Universal
Jewish Encyclopedia, p. 410.)

Dny Nové Měsíce jsou často v Písmu zatříděny
se Sabaty:

Tak říká Adonai Yahuwah: “Východní brána
vnitřního nádvoří bude po šest pracovních dnů zavřená, ale v sobotní den a v
den novoluní (Nový měsíc) se otevře.” (viz Ezechiel 46,1)

Protože Nové Měsíce jsou dny bohoslužby, není
nikdy více než šest pracovních dní před dalším dnem bohoslužby. V moderním
solárním kalendáři nejsou Nové Měsíce ani zmíněny, natož zachovávany jako den
bohoslužby! A přesto, Nový Měsíc, den bohoslužby, který je základem pro
biblickou časomíru, bude stále zachováván na nové zemi po celou věčnost!

“Od Nového Měsíce do Nového Měsíce, od Sabatu
do Sabatu přicházet budou všichni lidé, aby se mi klaněli, praví Yahuwah.” (viz
Izaiáš 66,23)

Pokud budeme uctívat Stvořitele ve dny Nové
Měsíce po celou věčnost, neměli bychom Ho uctívat i v tyto dny nyní?

Námitka č.10: “Lunární
Sabat je tak těžko pochopitelný! Pravda by měla být tak jednoduchá, aby to i
dítě mohlo pochopit. Bůh neudělá zkoušku víry z něčeho, co je těžko
pochopitelné.”

ODPOVĚĎ: Žádná nová myšlenka
nebo těžkost pochopit nejsou pravými důvody zavrhnout něco jako omyl. Spasitel
Sám se modlil:

„Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi
tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě,
Otče, neboť tak se ti zalíbilo.” (viz Matouš 11,25.26)

Pravdou je, že pro děti je často snadnější
pochopit Biblický kalendář než pro dospělé! Dokonce i velmi malé dítě umí
napočítat do sedmi. Potíže však přicházejí, když si musí zapamatovat svévolné
pohanské názvy dnů a měsíců.

Dospělí lidé mají opravdu větší potíže pojmout
představu odlišného kalendáře, protože žijí mnoho let podle Gregoriánského
kalendáře. Odlišná metoda měření času je pro ně nejprve velmi obtížná k
pochopení.

Tato obtížnost však není důkazem toho, že
lunární Sabat je falešný. To pouze potvrzuje pravdu Písma Svatého, které
předpovědělo:

“Povede řeči proti Nejvyššímu, jeho svatým
bude činit příkoří a pokusí se změnit i časy a předpisy.” (Daniel 7,25)

Toto téma je příliš důležité na to, aby se
jeho studium vložilo na bedra někoho jiného, ať už kněze nebo faráře. Každý má
zodpovědnost studovat pravdy Písma Svatého pro
sebe samého. Yahuwah zaslíbil, že pošle “Ducha Pravdy”, který povede
všechny, kdo chtějí znát pravdu, k té pravdě. Studuj, prosím, toto životně
důležité téma pro sebe sama. Studuj jej s otevřenou myslí – myslí, která je
ochotna uposlechnout, když tě Duch Svatý usvědčuje, že to je pravda.

Winston Churchill údajně řekl:

“Většina lidí někdy ve svých životech narazí
na pravdu. Většina lidí povyskočí, otřepe se a spěchá k svým činnostem, jako by
se nic nestalo.” (Winston Churchill)

Pravda je příliš důležitá, než aby byla
setřepána. Je-li jednou předložena, člověk má povinnost rozhodnout se sám pro
sebe, je-li tomu tak nebo ne, a pokud ano, má uposlechnout tuto pravdu.

“Jestliže upřímně chybující člověk uslyší
pravdu, přestane chybovat nebo přestane být upřímným.” (Richard Humpal)

Rozhodneš se studovat a hledat pravdu?

Uposlechneš tuto pravdu, když ji najdeš?

Tvůj
věčný osud může záviset na tomto rozhodnutí, které uděláš: zda vezmeš slovo
někoho jiného jako pravdu . . . nebo budeš studovat sám pro sebe.

Klikni zde a shlédni video!