 |
|
Rembrandtův „Apoštol Pavel“ courtesy |
Yahushua věděl, že když se vrátí do Nebe, bude se Satan snažit zničit
mladinkou křesťanskou Ekklesia. Výsměchem, násilím i prolhaností se Satan
skutečně snažil zničit to, co založil Yahushua.
A aby naplnil naléhavou potřebu, povolal Yahuwah „jedny za apoštoly, jiné
za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své
vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Yahushuova těla. (viz
Efezským 4,11.12)
Cílem tohoto velkého daru bylo, „abychom všichni dosáhli jednoty víry a
poznání Syna … Yahova, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy
plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem
kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.“
(Efezským 4,13-14)
Jedna nauka, která narůstala na síle, byla nauka o tom, že Pavel byl
falešným apoštolem, nastraženým ďáblem, aby zničil novou křesťanskou víru.
Pavlovo varování v knize Skutků apoštolů je aplikováno na něj jako na podvodníka
a odpadlíka:
„Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit
stádo.“ (Skutky 20,29)
Různé fráze, občas i nějaký celý text z Pavlových spisů, jsou
vytaženy z kontextu a použity na podporu tvrzení, že byl falešným
apoštolem, nastraženým ďáblem, aby způsobil zmatek ve „stádu“ věřících.
Tyto fráze, hlavně z prvního a druhého listu Korintským, obviňují
Pavla z:
- Vychloubání
- Krádeže
- Pýchy
- Uplácení
- Proklínání
- Mluvení NE na
obranu Yahuwaha - Používání
triků a podvodů - Odsuzování
druhých - Ponížení
Petra, Jakuba a Jana - Konzultací se Satanem
- Vlastního vyvyšování
- Vkládání svých vlastních představ do
Bible - Kázání
„jiného“ evangelia - Dávání špatných manželských rad
- Nabádání manželů, aby začali žít
osamoceným životem - Diktování „správného“ stylu vlasů
- Odsuzování hladových, kručících žaludků.
Tyto roztroušené texty a částečné fráze jsou vyňaty z kontextu a
použity jako „důkaz“, že Pavel sám je jedním ze řvoucích vlků, před kterými
varoval. Texty vyňaté ze souvislosti by měly vždy vzbudit ostražitost
v každé mysli.
Taková tvrzení nevyžadují souvislost textu okolních veršů, nezvažují
prostředí, ve kterém Pavel vyrůstal, ani kulturu, pro kterou Pavel psal.
Styl Pavlova psaní je shodný s literárním stylem prvního století.
Používal styl „argumentu a protiargumentu“, způsob přemýšlení, který byl běžně
používán Izraelskými učenci jeho doby.
Zavržení Pavlových spisů obvykle nekončí jen vyjmutím jeho epištol
z Bible, kterých je celkem 14 z 27 knih Nového zákona. Je-li Pavel
falešným apoštolem, a jeho knihy je třeba odstranit z Bible, pak
konzistence požaduje, aby i dvě knihy napsané jeho spolupracovníkem Lukášem,
byly také zavrženy, protože Lukáš zcela jasně podporuje Pavla jako apoštola
pověřeného Evangelijním dílem skrze Yahushuu.
Ale tím to nekončí. Byl-li Pavel podvodník, jehož spisy musí být
zavrženy, pak je třeba zpochybnit i autoritu ostatních apoštolů, protože
vedoucí apoštolové – Petr, Jakub a Jan – přijali Pavlovo apoštolství.
„Když poznali milost, která mi byla dána –
Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve – podali mně a
Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni
mezi židy.“ (Galatským 2,9)
Jakub, který podal Pavlovi „pravici dohody“, nebyl Jakub, bratr Jana,
protože ten již zemřel dříve mučednickou smrtí. Tento Jakub byl vysoce
respektovaný nevlastní bratr Yahushui a autor Novozákonní Jakubovy epištoly.
Pokud byl Pavel falešný učitel, pak je třeba zpochybnit i důvěryhodnost
těch, kteří mu podali pravici dohody a kamarádství. Výsledkem by bylo, že 8 ze
zbývajících 11 knih Nového zákona by muselo být taktéž zpochybněno. Tyto knihy
jsou:
- Janovo evangelium
- První Petrova
- Druhá Petrova
- Jakubova
- První Janova
- Druhá Janova
- Třetí Janova
- Zjevení
Zbývajícími knihami Nového Zákona by tedy byly Matouš, Marek a Juda. A
ani ty nejsou nenapadnutelné.
Evangelium Matouše a Marka
podporuje Petra a Jana jako muže pověřené Yahuwahem. Jsou-li však Petr a Jan
nedůvěryhodní, protože akceptují Pavla jako jednoho z nich, pak úsudek
Matouše a Marka je taky pochybný, protože podporují Petra a Jana. Jedinou
knihou Nového Zákona by tak zůstala kniha Judy, která má jen jednu kapitolu.
Skutečné nebezpečí v odložení Pavlových spisů však spočívá
v motivaci, která k takovým obviněním vede vůči jednomu
z nejplodnějších spisovatelů Nového Zákona.
Celé hebrejské hospodářství zjevovalo plán spasení v typu a symbolu. To
je důvod, proč, když chtěl Yahushua vysvětlit Své poslání v ten večer před Svým
vzkříšením, „počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma,
kteráž o Něm byla.“ (Lukáš 24,27)
Pavel byl vychován a vzdělán jako farizej. Byl členem Sanhedrinu.
Izraelská tradice vyžadovala, aby každý potenciální člen Sanhedrinu uměl Toru,
pět Mojžíšových knih, zcela nazpaměť od svých 12 let.
Pavlovo vzdělání jako farizeje způsobilo, že velmi dobře znal Zákon,
stejně jako to, co byly pouhé tradice lidí. Proto byl taky extrémně schopným
učitelem evangelia, který správně odděloval Pravdu a Tradici.
Pavlova kritika obřadu obřízky vedla některé lidi k tomu, že odmítají
jeho spisy jako od Rušitele Zákona. Nic nemohlo být vzdálenějšího od pravdy.
Pavel vyzdvihoval boží Zákon jako „zajisté svatý, a přikázání svaté i
spravedlivé a dobré.“ (Římanům 7,12)
Obřízka je jedním z těchto zákonů. Pavel neargumentoval proti obřízce
jako zákonu. On jen ujasnil, že obřízka nijak nezajistí člověku spasení.
Celým smyslem Pavlovy služby bylo ospravedlnění
skrze víru. Abychom jasně chápali, že spasení je jedině milostí skrze víru,
musíme pochopit Pavlovy spisy v kontextu jeho boje proti bludu spasení skrze skutky.
Všechna falešná náboženství jsou založena na spasení skrze skutky v jedné
či jiné podobě. Dokonce i náboženství Izraelitů degenerovalo do systému spasení
skrze skutky podle tradic starších, které Yahushua opakovaně káral.
Pohanští věřící, kteří přišli z pohanství, se dali snadno přivábit zpět k
spasení skrze skutky, které učili „Judaisté“. Judaisté tvrdili, že věří v
Yahushuu jako Mesiáše, ale jejich snahou bylo navrátit se k tradicím lidí jako
prostředku spasení.
Zavrhovali spasení jako dar obdržený tehdy, když si člověk zvolí věřit ve
Spasitele.
Pavlovo jasné volání k pohanským věřícím se ozývá až do dnešní doby k
hledačům pravdy.
„Nebo
milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: dar jest to . . .
[Yahuwahův], ne ze skutků, aby se někdo
nechlubil.“ (Efezským 2,8-9)
Přijetí tradic Židů nepřinese nikomu spasení. Nošení střapců a pokrývek
hlavy nedoporučuje člověka Yahuwahovi. Používání hebrejských slov, kterým nikdo
jiný nerozumí, nedělá z člověka lepšího zachovavatele Zákona.
Spasení skrze skutky je velmi lákavé pro padlou lidskou přirozenost.
Přijetí židovských tradic, oblékání nebo slov může snadno způsobit, že se
člověk cítí povýšený nad ty, kteří stejné tradice nepřijali.
Ať už jsou volby životního stylu založené na Písmu nebo jen na židovské
tradici, jde o to, že spasení skrze skutky může živit ego, ale nikdy nemůže
nikomu získat spasení.
Zachovavatelé Zákona budou pečliví ve stravě a oblékání. Ale použít to
jako měřítko, skrze které soudí zásluhy člověka, znamená zničit pravou esenci
Zákona, který je Láska.
Farizeové
přísně zachovávali to, co Zákon dovoluje a zakazuje, ale zanedbávali lásku,
laskavost, spravedlnost a milosrdenství. Yahushua ji řekl:
„Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z
kopru a z kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v Zákoně, totiž soud a
milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti.“
(Matouš 23,23)
Spasení ze
skutků nikdy nikoho nezachrání.
„A že z Zákona nebývá žádný ospravedlněn před . . . [Yahuwahem], zjevné
jest, nebo spravedlivý z víry živ bude.“ (Galatským 3,11)
Satan ví,
že skrze skutky nebude nikdo nikdy spasen. Proto vedl lidi k tomu, aby
nepochopili Pavlovy spisy a zavrhli nejjasnější učení v Bibli ohledně této
životně důležité nauky: ospravedlnění
z víry.
Zde je
pravé tajemství, proč je Pavel zavrhován. Pavlovo jasné chápání Zákona versus
Tradice ho vedlo k tomu, že zavrhl zákon jakožto prostředek k získání spasení jedince.
Pavel učil,
že Zákon má být zachováván. Nicméně chápal, že může být zachováván jedině skrze
víru v Yahuwaha.
Jedinou
nadějí pro kohokoliv je to, že se přestane snažit vydobýt si cestu do Nebe.
Přijmi to, že všechny „skutky zákona“, které jsi vykonal, tě nemohou zachránit.
„Jako roucho ohyzdné jsou všecky spravedlnosti naše.“ (Izaiáš 64,6)
Ospravedlnění
z víry znamená, že Yahushua žije Svůj život v tobě. Tvá vůle je
přivedena do dokonalého souladu s Ním. Tehdy a jen tehdy je boží Zákon
dokonale zachován.
Pavel,
apoštol shůry pověřen Nebem, aby přinesl evangelium pohanům, má i dnes
poselství pro všechny, kdo chtějí být spaseni:
S Yahushuou ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne „já“, ale živ jest ve mně Yahushua. Že pak nyní
„já“ živ jsem v těle, skrze víru v Syna
Yahova živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne. (Galatským
2,20)
Nenechej se
zviklat různými větry nauky. Stůj na pevných základech Písma.
Přijmi
spravedlnost Yahushuovu skrze víru. I ty můžeš zažít radost spasení skrze víru
v zásluhy Spasitele.
Comments