Bitva o lidskou duši začíná jako boj o mysl
člověka. Myšlenky ovládají jeho emoce a myšlenky s pocity utváří jeho
charakter. Pokud jsou myšlenky nečisté, Satan už vyhrál bitvu o duši, i když
neexistují žádné vnější hříchy, které by byly vidět. Nejmoudřejší člověk, který
kdy žil, shrnul tento důležitý zákon psychologie, když uvedl: „Tak jak člověk
uvažuje ve svém srdci, takový je.“ (viz Přísloví 23,7)

Jeden z nejefektivnějších Satanových
nástrojů na zkázu duše se nachází ve filmech a televizi. Když se člověk dívá na
film, jeho emoce se zapojují. Pokud hrdina zasáhne nebo dokonce zabije
darebáka, emoce diváků soucítí s hrdinou a povzbuzují ho v jakékoliv
aktivitě, kterou dělá, ať už je to lhaní, krádež, fyzické napadení, vražda, pohlavní
styk nebo celá řada jiných hříchů. Filmy a televizní seriály jsou Satanovy
nejúčinnější prostředky lákání k hříchu, protože nejenže herci jsou vinni
tím, co propagují svým hraním, ale i všichni, kdo se na tom svým sledováním
podílejí, se stávají stejně vinnými.

Příkladem toho byly původní reakce na film Top
Gun, uvedený v roce 1986. Lidé, kterým bylo dovoleno shlédnout tento film
před jeho oficiálním datem vydání, si stěžovali, že ve filmu není dostatek
sexu. Následkem toho byla dotočena milostná scéna a přidána do filmu, aby
uspokojila touhu diváků sledovat smilství.

Skrze filmy špiní hřích duši, i když se člověk
účastní nahraného děje jen jako divák. Účinek sledování filmu však nekončí se
závěrečnými titulky. Často člověk, který sleduje filmy, pokračuje
v přemýšlení o daném příběhu, představuje si sebe v roli hrdiny nebo
hrdinky. U televizních seriálů se lidé tak ztotožňují s představenými
postavami, že se stávají skutečně závislými na týdenním vysílání seriálu. Mluví
se svými kamarády o hercích; setrvávají u příběhu, až to zaplní jejich myšlenky
a emoce. A po celý čas si je Satan přetváří ke svému vlastnímu obrazu.

Drama ve filmech je nejnebezpečnější formou
zla. Jako se všemi hříchy, to, co se nejprve jeví zlé, se s pokračující
expozicí stává pro diváka normálním a obyčejným. Když je tomu mysl stále
vystavována, zatvrzuje se v hříchu a špatnosti. Co kdysi šokovalo smysly,
je nyní běžnou věcí. Tento vkrádající se kompromis připravuje cestu mysli, aby
přijala ještě horší zvrhlost za účelem stejného prožitku citového vzrušení.

Zhoubné účinky sledování filmů (a televize) se
vyskytují i v mnoha dalších oblastech. Už v roce 1993 ukázaly studie
ve Spojených Státech, že jeden ze tří maturantů, jeden ze čtyř žáků desátého
ročníku a jeden ze sedmi žáků osmého ročníku se opil nejméně jednou za dva
týdny. Příčinou vysokého množství opíjení mladistvých bylo právě to množství
alkoholu, které mladí lidé vidí popíjet v televizi.

Ve zprávě Surgeon
General [USA] z roku 1982 je odhaleno, že alkohol se objevuje nejvíce v televizních
pořadech vysílaných v hlavních vysílacích hodinách . . . . V roce
1990 bylo registrováno v průměru 8.1 referencí nebo zobrazení pití
alkoholu za hodinu v hlavním vysílání. Surgeon Genera se hluboce zamýšlí:
„Opíjející se lidé nejsou představováni jako darebáci nebo bítoví hudebníci,
jsou to dobré, pevné, sympatické postavy“ a představení zcela postrádá
„indikace možných rizik.“ . . .

Novozélandští
výzkumníci . . . odhalili přímou souvislost mezi četností sledovanosti televize
13-15 letých a množstvím zkonzumovaného alkoholu v 18 letech. Čím více se
mladí teenageři dívají na televizi, tím více alkoholu pak pijí o tři až pět let
později. (Lawrence Kelemen, The Dangers of TV.)

Dlouhodobá studie ukázala dramatický nárůst
vražd (v některých zemích až 92-93%) s příchodem televize do těchto zemí.
Sledování televize a filmů navíc skutečně snižuje IQ – dokonce i u těch, kteří
se dívají poměrně málo.

Kalifornský průzkum
signalizuje, že čím více student sleduje televizi, tím horší výsledky má ve
škole. Wilson Riles, vedoucí školského odboru Kalifornie, řekl . . . že bez
ohledu na to, kolik domácích úkolů studenti vypracovali, jak inteligentní byli
nebo jak hodně peněz jejich rodiče vydělávají, vztah mezi televizí a výsledkem
testů byl prakticky identický. Na základě tohoto průzkumu došel pan Riles k závěru,
že pro vzdělávací záměry „není televize přínosem a měla by být vypnuta“.
(Lawrence Kelemen,The Dangers of TV.)

Dramata mají dlouhou historii nemravnosti a
nemorálnosti. Západní divadla mají svůj původ v řeckých Aténách, kde se
vyvinuly z pohanských náboženských obřadů, které se datují nejméně do let
okolo 1200 př.n.l. Ve středověku a v devatenáctém století bylo nahlíženo
na herce a herečky jako na nemorální lidi a žádný slušný člověk by se s nimi
nesdružoval.

S příchodem filmů je sledování dramat
daleko více přístupné běžnému člověku, přesto zůstává jejich původ zakořeněn
v nemorálnosti. Dříve se filmy promítaly v barech a domech
prostituce. I když se od té doby postavila moderní kina za účelem promítat nejnovější
trháky z Hollywoodu nebo Bollywoodu, zůstávají filmy, jak dramata vždy
byla, efektivním nástrojem ďábla k uchvácení představivosti a svedení
mysli k hříchu. Lidé, kteří by nikdy nešli do divadla, si pouštějí stejné
filmy skrze video nebo televizi ve svých vlastních domovech.

Písmo představuje Yahuwahovy spravedlivé
bytosti jako „hvězdy“:

Tuť mnozí z těch,
kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku
pohanění a ku potupě věčné. Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako
blesk oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné
věky. (Daniel 12,2.3)

Hollywoodské a Bollywoodské „hvězdy“ jsou
Satanovým padělkem Yahuwahových hvězd. Velké množství lidí bylo svedeno
k hříchu, když si ze svých oblíbených „hvězd“ udělalo idoly a napodobovalo
jejich zvrácené životní styly. Filmy a filmové hvězdy, jako cokoliv, co
zaměstnává mysl a oslabuje lásku k Yahuwahovi, jsou druhy modlářství,
kterému by se měli vyhýbat všichni, kdo chtějí žít svatý život
v Yahushuovi.

Filmy a filmové hvězdy, jako cokoliv, co zaměstnává mysl a oslabuje lásku k Yahuwahovi, jsou druhy modlářství, kterému by se měli vyhýbat všichni, kdo chtějí žít svatý život v Yahushuovi.

Filmy a videa nejsou samy o sobě
neodmyslitelně hříšné. Tak jako knihy a jiné formy médií, mohou být i filmy
použity pro vzdělání a předávat informace ke slávě Yahuwahově. Problém však
nastává, když nějaký film, ať už se zdá být jakkoliv „nevinný“, živí chuť po
úniku. Touha po úniku z reality je pokušení, se kterým se setkává každý
člověk na zemi a v každém postavení. Zatímco někteří utíkají skrze drogy,
alkohol nebo nelegální sex, daleko více lidí hledá únik zaměřením svých myslí
na alternativní reality. Toho může být dosaženo skrze knihy a počítačové hry,
ale nejpopulárnějším způsobem jsou filmy.

Život je těžký. Stává se složitějším a tento
trend bude pokračovat až do samého konce. Avšak Yahuwah je jedinou odpovědí,
která přinese úlevu do bouří zmítané duše.

[Yahuwah] zajisté
jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. I budou v tebe doufati, kteříž
znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, [Yahuwahu]. (Žalm 9,10.11)

Únik z reality skrze filmy trvá jen tak
dlouho, dokud běží film. Stres života nastupuje ihned po skončení filmu a
realita ruší. Skrývání se před realitou skrze filmy nebo nějakou jinou formu
úniku nemění realitu. Jen obrácením se k Yahuwahovi může člověk změnit
svou realitu, obrácením se k Vykupiteli o sílu a pomoc.

Zde je pro tebe zaslíbení:

Nebojž se, nebo
jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem [Elohim] tvůj. Posilním tě, a
pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své. (Izaiáš
41,10)

Pokušení vás
nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest [Eloah], kterýž nedopustí vás
pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste
mohli snésti. Protož, moji milí, utíkejtež modlářství. (1. Korintským 10,13.14)

Ti, kdo vloží svou víru v Yahuwaha,
odpočinou v Jeho lásce a důvěřují v to, že se o ně postará, poznají,
že nepotřebují dočasné „uvolnění“ od stresu, které jim Satan nabízí skrze
unikání.

Zdaliž nevíš, zdaž
jsi neslýchal, že Věčný [Elohim], Yahuwah, Stvořitel končiny země . . . On dává
ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. Ustává a
umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, Ale ti, jenž očekávají na [Yahuwaha],
nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají,
chodí, a neustávají. (Izaiáš 40,28-31)

Tato požehnání jsou pro ty, kdo se vzdají své
vůle, svých přání a tužeb pro Yahuwaha a budou se snažit přivést své životy,
své myšlenky a pocity do shody s Jeho zjevenou vůlí. Písmo vybízí všechny:
„Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý
jest.“ (Matouš 5,48) Odměna za to překračuje zdaleka všechno, co tento svět
může nabídnout: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni [Yahuwah] viděti budou.“
(Matouš 5,8)

Ti, kdo by chtěli strávit věčnost
v čistém prostředí, ve společnosti svatých andělů a svatého Elohim, učiní
vše ve své moci, aby přivedli své myšlenky do souladu s Yahuwahem. Písmo
vyhlašuje vysoký standard, o který mají všichni usilovat:

Dále pak, bratří,
kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli
čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jestli která ctnost, a jestli
která chvála, o těch věcech přemyšlujte. (Filipským 4,8)

To je zkouška, které mají být všechny filmy
podrobeny. Je pravda, že existují i některé pravdivé filmy. Ale když příběh
oslavuje násilí, mělo by to být něco, co bychom měli sledovat?

Filipským 2,5 povzbuzuje všechny: „To tedy
ciťte při sobě, co i při Yahushuovi“. V odpovědi na upřímnou modlitbu dává
Spasitel vítězství všem, kdo si zvolí Yahuwaha místo úniku a pokušení, které
tento svět nabízí.

Nemilujtež světa,
ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Miluje-liť kdo svět, neníť lásky Otcovy v
něm.

Nebo všecko, což
jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce,
ale jest z světa.

Svět pak hyne i
žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, tenť trvá na věky. (1. Jana 2,15-17)