Vesmír
čekal se zatajeným dechem. Byla to katastrofa, kterou si nikdo nedokázal
představit. Potenciál bezmezné ztráty. Nikdy dříve nenastala krize takového
rozsahu. Co Yahuwah udělá? Co by mohl Yahuwah udělat?

Když
Satan svedl Adama a Evu k hříchu, nebyl to žádný spontánní čin. Byl to velmi
promyšlený, dobře zosnovaný útok proti pravé podstatě boží vlády. V sázce byl
boží zákon, na kterém spočívalo štěstí všech stvořených bytostí. Boží zákon je
opisem božího charakteru. Hřích zpochybnil pravý charakter Yahuwaha, jenž byl
vždy LÁSKA: „Láska z Yaha jest, a každý, kdož miluje, z Yaha se narodil, .
. . protože Yah láska jest.“ (viz 1. Jana 4,7-8)

Satan
věřil, že polapil Yahuwaha do nemožné situace. Boží zákon ustanovil smrt jako
trest za veškeré přestoupení. Kdyby Adam a Eva zhřešili a potom jedli z ovoce
Stromu života, Satan by zvítězil, protože by zde byli nesmrtelní hříšníci a tím
by se potvrdilo, že Yahuwah je lhář. Kdyby ale Yahuwah potrestal tento
provinilý pár smrtí, Satan by Ho mohl vylíčit jako pomstychtivého a
neodpouštějícího. A kdyby Yahuwah odpustil tomuto páru bez potrestání, Satan by
mohl opět tvrdit, že Yahuwah je lhář – změnil by Svůj zákon, aby mohl odpustit
hříšníkovi.

V
této době vážného nebezpečí Yahuwah projevil Svou moudrost a překvapil Satana s
dříve nepoznanou vlastností božího charakteru. Yahuwah prodloužil milost pro
Adama a Evu. To Satana šokovalo. Nechápal, co to je milost.

Milost
je „dar nezasloužené lásky a přízně Boží . . .“ (Noah Webster, American
Dictionary of the English Language, 1828) Nikdo doposud nehřešil a proto nikdo
nepotřeboval zatím milost. Byla to nepoznaná hodnota.

Když
byl konfrontován s děsivou krizí hříchu, prodloužil Yahuwah nezasloužené
odpuštění pro padlou lidskou rasu, přičemž zároveň nezměnil dokonalý, boží
zákon. Slíbil život Svého Syna, který zemře místo provinilého člověka. „Neboť
odplata za hřích jest smrt, ale dar Yahuwahův jest život věčný v Pomazaném Yahushuovi, Pánu našem.“ (viz Římanům 6,23)

Když
vysvětloval tuto překrásnou a přesto legální transakci Nikodémovi, Spasitel
řekl: „Neboť tak Yahuwah miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal,
aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť neposlal Yahuwah
Syna Svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze Něho.“
(viz Jan 3,16-17)

Obětováním
života Svého Syna mohl Yahuwah „dokázat Svou spravedlnost v nynějším čase,
k tomu, aby On spravedlivým byl a ospravedlňujícím toho, který věří v
Yahushuu.“ (viz Římanům 3,26) Zákon, který nemohl být změněn, protože je
„svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest“ (Římanům 7,12),
musí zůstat, ale hříšníkům byla dána druhá šance, aby si zvolili poslušnost a
život nebo vzpouru a smrt. Byla jim dovolena druhá šance vlastního rozhodnutí,
protože požadavek zákona byl splněn ve smrti Yahushuově.

Pavel
chápal dalekosáhlý význam tohoto božího činu milosti, když zapsal:

V němžto máme vykoupení skrze krev jeho, totiž
odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho, kterouž rozhojnil k nám ve vší
moudrosti a opatrnosti, oznámiv nám tajemství vůle své podle dobré libosti své,
kteroužto libost předuložil byl sám v sobě, aby v dokonání plnosti časů v jedno
shromáždil všecko v Kristu, buďto nebeské věci, buďto zemské. (Efezským 1,7-10)

Zajisté
všichni souhlasí s tím, že Yahuwah byl milující, když odpustil hříšníkům, že
byl laskavý, když jim odpustil. Ale Pavel říká, že On byl moudrý a rozumný! Zní
to téměř opovážlivě říci, že Yahuwah byl moudrý a rozumný, když se rozhodl
odpustit.

Rozumnost obsahuje opatrnost při uvažování a
konzultování o nejvhodnějších prostředcích k dosažení hodnotných cílů, a
použití prozíravosti [moudrosti] k jejich rozeznání a výběru. Rozumnost se
odlišuje od moudrosti v tom, že rozumnost naznačuje více opatrnosti a
zdrženlivosti než moudrost, nebo jako více předvídající a vystříhající se zlu,
než ve vymýšlení a provádění toho, co je dobré. (Noah Webster, American
Dictionary of the English Language, 1828)

Pavel
mohl říci, že Yahuwah byl moudrý a rozumný, protože pochopil, že plán spasení prokázal boží zákon jako svatý a neměnný a přitom
mohl vykoupit a zachránit ztracené lidstvo. Tento složitý, ale všeobsahující
plán si žádal Spasitele Lidstva, který by byl obojí – Vykupitel i Starší Bratr
každému synu i dceři Adama. „Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby
byli připodobněni obrazu Syna Jeho, aby tak On byl prvorozený mezi mnohými
bratřími.“ (Římanům 8,29)

Yahushua
je Vykupitel díky skutečnosti, že to byla právě Jeho smrt, která dovolila
Yahuwahovi, aby byl spravedlivý a přitom mohl ospravedlnit hříšníky. Tyto
pravdy jsou kázány všude, kde je slyšet křesťanství. Co je však málo pochopeno,
je fakt, že Kapitán našeho spasení je taktéž naším Starším Bratrem.

Yahushua
nám jako náš Starší Bratr poskytl příklad, jak žít bezhříšný život. To je mocná
pravda, kterou se Satan snaží skrýt skrze mnohé lži. Jednou z nejrozšířenějších
z těchto lží je nauka, že Yahushua vzal na Sebe přirozenost Adama před pádem do
hříchu. To je problém, protože přirozenost Adama před pádem byla odlišná od té,
kterou Adam měl, když zhřešil. Kdyby Yahushua vzal na Sebe přirozenost, kterou
měl Adam před pádem do hříchu, nemohl by být skutečně náš Starší Bratr a naším
příkladem, protože by měl oproti nám výhodu. To by podporovalo Satanova původní
obvinění Yahuwaha jako nemilujícího a nespravedlivého.

Yahushua
měl naši přirozenost. Zažíval všechno, čím musí procházet každé Adamovo dítko.
Pavel vyzdvihoval tento fakt jako hlavní důvod, proč mít víru v Něj jako našeho
Spasitele!

Protože máme mocného Velekněze, který vstoupil až před
Yahuwahovu tvář, Yahushuu, Syna Yahuwahova, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme
přece Velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na
sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy
směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v
pravý čas. (viz Židům 4,14-16)

Kdyby
Spasitel neměl stejnou přirozenost, kterou máme my všichni, pak by nemohl být
naším příkladem. Kromě toho by byl celý plán spasení zničen, vzal-li by Yahushua
na sebe přirozenost Adama před pádem, protože žádná bytost nebyla podřízena
smrti, vlastnila-li nepadlou přirozenost.

Skutečnost,
že Yahushua zažil „všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu“,
dodává každému povzbuzení, že můžeme taktéž přemoci stejným způsobem, kterým
přemáhal Spasitel. Tajemství Yahushuova neustálého vítězství v boji s hříchem a
Satanem se nachází v Jeho neustálém spoléhání se na sílu Jeho Otce. Jasně
prohlásil: „Sám od sebe nemohu dělat nic.“ (Jan 5,30) Tím, že ve všem
důvěřoval Svému Nebeskému Otci, obdržel Yahushua sílu k životu bez hříchu a
překonával hřích stejně tak, jako ho může překonat každý. Nepoužíval žádnou
moc, kterou nemůžeme využít i my skrze víru v Něj. Kdyby měl Yahushua nějakou
větší výhodu oproti těm, které přišel zachránit, pak by to ospravedlnilo Satanova
obvinění, že Yahuwah je nespravedlivý.

Písmo
jasně prezentuje, že Yahuwah je jak milosrdný, tak spravedlivý.

Takto praví Yahuwah:

„Nechlub se moudrý v moudrosti své,
 ani se chlub silný v síle své,
aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí,
že rozumí a zná mne,
že já jsem Yahuwah, kterýž činím milosrdenství,
soud i spravedlnost na zemi;
nebo v těch věcech líbost mám.“ dí Yahuwah.
(viz Jeremiáš 9,23-24)

Nebylo
by spravedlivé požadovat po lidstvu vyšší standard než bylo žádáno po
Yahuwahově vlastním Synu. Ani by nebylo milosrdné potrestat přestupníky za to,
že nedosáhli onoho vysokého standardu, pokud nebylo vítězství nabídnuto zdarma
pro všechny. Plán spasení umlčel všechna Satanova obvinění proti boží vládě. Kříž
svedl Spravedlnost a Milost do pouta, které nemůže být nikdy zlomeno. „Zajisté
žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí . . . Milosrdenství a pravda potkají se
spolu, spravedlnost a pokoj dají sobě políbení.“ (Žalm 85,9-10)

Mnoho
křesťanů dnes věří, že budou hřešit a to až do Druhého příchodu. To je ďáblova
lež. Poslední kniha Bible obsahuje vážné varování, na které by měli všichni
dbát: „A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu
každému podle skutků jeho.“ (Zjevení 22,12) Nebudou žádné druhé šance při Druhém příchodu. Když Yahushua přijde, přinese s
sebou Svou odplatu. Nyní je čas uvést svůj život do pořádku. Nyní, zatímco
ještě milost setrvává, je čas odevzdat se Yahuwahovi a přijmout Jeho pomoc v
přemáhání veškerého vědomého hříchu. Jeho milující nabídka ještě trvá: „Zdali
se chopí Mé síly, aby učinil se mnou pokoj, aby pravím, učinil se mnou pokoj?“
(Izaiáš 27,5)

Yahuwah
si je plně vědom každé podrobnosti o tobě: tvé naděje, tvé sny, tvé boje, tvé
slabosti, tvé tajné hříchy, o kterých nikdo jiný neví – a přesto tě miluje.
„A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho,
nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.“
(Židům 4,13)

Yahuwah
je láska, Yahuwah je spravedlivý. Jako spravedlivý a milosrdný Nebeský Otec
neočekává nemožné od Svých pozemských dětí. On ví, že nemáš v sobě žádnou sílu
překonávat zděděné a pěstované sklony ke zlu. Právě zde mnozí klopýtnou. Když
se prvně stali křesťany, přijali skrze víru Yahuwahovo odpuštění za hříchy
minulosti. Ale jejich selhání mít neustále vítězství v každodenním životě
začíná tehdy, když začnou žít tak, jakoby vítězství nad hříchem bylo náhle
závislé na nich. Není. Selhání je osudem všech, kdo spoléhají na svou vlastní
sílu vůle k překonání hříchu.

Tajemství,
jak zvítězit nad hříchem, je zjeveno ve Filipským 4,13: „Všecko mohu v
Kristu, kterýž mne posiluje.“ Když žil dokonalým životem, nesouce
přirozenost Adamovu po pádu do hříchu, odsoudil Yahushua hřích v těle, a tím
zajistil vítězství pro všechny, kteří skrze víru žádají Jeho vítězství pro sebe samé.

Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a
skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, Vůdce spasení
jejich skrze utrpení dokonalého učinil. Nebo
i Ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni.
Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími, . . .

Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i On též podobně účasten jest jich, aby skrze
smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla, a aby vysvobodil
ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu . .
.  A
protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný Nejvyšší
Kněz v tom, což by u [Eloaha] k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo. Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může
také v pokušení trpícím spomáhati. (Židům 2,10.11.14-18)

Úplná
a překypující pomoc je poskytovaná všem, kteří svěří vše svému Stvořiteli a
Vykupiteli. Kniha Jeremiáš obsahuje krásné zaslíbení pro všechny, kteří se
skrze víru chopí Yahushuova vítězství nad hříchem: „Toto je smlouva,
kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Yahuwahův: Svůj zákon
jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jejich Elohim a oni budou mým
lidem.“ (viz Jeremiáš 31,33)

Vezmi Yahuwaha za Jeho slovo, dnes se rozhodni
přijmout spasení, které pro tebe On učinil dostupné. “
Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.“
(Marek 9,23)