Náhrada pravdy moderním farizeismem

Velké množství
upřímných křesťanů věří tomu, že existuje chvályhodná hodnota ve všem, co je
hebrejské. To je však Satanův podvod, který má odvrátit jejich pozornost od
nejdůležitějších záležitostí posledních dnů historie Země.

Viděl jsi
někdy reklamu na úžasný nový přístroj, který zaručeně vyřeší konkrétní palčivý
problém, který máš ty a údajně každý další člověk na světě? Jsi nalákán a
vzrušen z toho, jak tato skvostná nová věc zlepší tvůj život! Věříš
přátelskému a charismatickému prodejci. Rychle voláš na uvedené telefonní číslo
nebo klikáš na internetový odkaz. Během pár minut jsou peníze strženy
z tvé kreditní karty a zázračná věc je na cestě k tobě! Nemůžeš se
dočkat! Konečně dorazil očekávaný balík! Je zde! Je zde! Avšak po otevření
balíku se tento úžasný produkt vůbec nejeví tak báječně, jak jsi očekával, a je
dokonce i méně účinný. Cítíš se napálen, možná voláš i zpět na zákaznický
servis (obsazeno…) a nyní slibuješ, že se už nikdy nestaneš opět obětí takového
marketingového podvodu. O kolik bolestivější je, když se toto smutné drama
odehrává v duchovní oblasti. Bezpočet křesťanů upadá do podobné léčky,
když hledají pravdu. Někteří přijímají slova svého kněze nebo pastora jako
samozřejmou pravdu a odmítají studovat cokoliv, s čím by nesouhlasil
jejich duchovní mentor. Pro ostatní má Satan připraven ještě důvtipnější
podvod: domněnku, že rostoucí světlo se dá naučit od Židů.

Písmo obsahuje vážné varování: „Buďte
střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a
hledá, koho by pohltil.“ (1. Petrova 5,8) Důvod pro ďáblův rostoucí hněv je
uveden ve Zjevení 12,12: „Sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“

Ti, kdo toužebně očekávají Spasitelův návrat, jsou ostražití. Jako ty moudré
panny dbají na volání, že ženich přichází. Ve své lásce k Němu si
připravily své lampy a snaží se přivést celé své životy do souladu s Ním. Tak by to mělo být. Smutné je, že mnoho
upřímných a konzervativních křesťanů bylo odvedeno od skutečných záležitostí
těchto posledních dnů skrze učení, že spásná hodnota je ve všem, co je
hebrejské – být (nebo se stát) tak židovský, jak jen to je možné, a podporovat národ
Izrael jakožto Yahuwahův vyvolený lid.

Kázání jsou kázána a milióny dolarů jsou
posílány na podporu Izraele. John Hagee, starší pastor společenství, které čítá
18.000 členů, je dobře známým advokátem této věrouky.

V únoru 2006
se pastor John Hagee, zakladatel a National Chairman of Christians United for
Israel, rozhodl, že nastal čas vytvořit národní hnutí zaměřené na podporu
Izraele. Začal vyzývat křesťanské lídry po celé Americe, aby se s ním
spojili při rozjezdu této nové iniciativy. Přes 400 křesťanských lídrů, každý
reprezentující nějakou denominaci, mega-církev, media ministry, publishing
company nebo křesťanskou univerzitu, odpovědělo na tuto výzvu a tak vzniklo
Christians United for Israel.¹

Jiní, v upřímné touze být tak svatí, jak
jen to je možné, přijímají mnoho rabínských praktik ohledně oblékání a jiných
oblastí života. Snaží se okořenit svou mluvu hebrejskými slovy a frázemi –
někdy až do té míry, že je pro druhé těžké jim vůbec rozumět. Vybírají finanční
sbírky na znovuvystavění chrámu v Jeruzalémě nebo na výstavbu protibombových
krytů v Izraeli. Toto je hlavní odchýlení, která se stává důvtipným
spasením skrze vlastní skutky.

Prorok Joel vykreslil velmi živě poslední
generaci, když napsal: „Velké zástupy, velké zástupy v údolí rozhodnutí;
neboť den Yahuwahův je blízko v údolí rozhodnutí.“ (Joel 3,14)
V lidské přirozenosti je touha po duchovním „guru“, ať už šamanovi, knězi,
pastorovi, rabínovi, který by člověku řekl, čemu
má věřit. Ale Yahuwah nikomu tuto roli nepřidělil. Všichni mají přijít přímo ke
Spasiteli, aby obdrželi vodu
života. Bible uvádí: „Nebo takto praví Yahuwah zástupů: . . . kdož se
dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého.“ (Zachariáš 2,8)

Na základě tohoto a dalších podobných textů
věří mnoho lidí, že když se ve svých životech, oděvech a praxi požidovští, jak
jen je možné, potěší tím Yahuwaha. Nešťastné však je, že většina z toho,
co přijmou do svých životů, jsou lidské
tradice farizeů.

Se zničením Chrámu
(70 n.l.) se saduceové zcela vytratili a přenechali tak řízení všech židovských
afér v rukách farizeů. Od té doby byl židovský život řízen farizei, celá historie Judaismu byla přepracovaná
podle farizejského úhlu pohledu a nový aspekt byl dán tehdejšímu
Sanhedrinu. Nový řetěz tradic nahradil
starší kněžskou tradici . . . Farizeismus utvářel charakter Judaismu a život a
myšlení Židů pro celou další budoucnost.²

Ti, kdo se obrací k židovským tradicím,
aby rozšířili svůj duchovní život, se ve skutečnosti obrací k farizeismu.
Židovští učenci připouští skutečnost, že dnešní Judaismus je farizeismus:

Farizeismus se stal
Talmudeismem … [Ale] duch dávných farizeů
přežil nezměněn. Když Žid studuje Talmud, opakuje ve skutečnosti argumenty
používané v Palestinských akademiích . . . . Tento duch [farizeů] zůstal
rychlý a vitální. . . . Od Palestiny do Babylonie; z Babylonie do Severní
Afriky, Itálie, Španělska, Francie a Německa, z těchto zemí do Polska,
Ruska a Východní Evropy se obecně dostal dávný farizeismus.³

Spasitelovy nejostřejší výtky byly nasměrovány
k farizeům. Nazýval je „slepí
vůdcové“, „hlupáci
a slepci“, „hadi“ a „generace
zmijí“. Když je naznal „pokrytci“,
připodobnil je Yahushua ke „hrobům zbíleným, kteříž ač se zdají zevnitř krásní,
ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty.“ (Matouš 23,27)

Mnoho upřímných křesťanů dnes věří, že Židé
jsou stále Yahuwahův zvláštní lid, protože
to Židé o sobě říkají. Avšak moderní Judaismus nemá více spásných zásluh,
než jejich dávný farizejský protějšek. Ti, kdo vzhlížejí k Židům pro
potvrzení světla, berou do rukou lidské tradice a vyvyšují je na úroveň božích
přikázání. Yahushua jasně varoval před konečným důsledkem pro ty, kdo se obrátí
k tomuto zdroji pro pravdu:

Ale běda vám,
zákoníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo
sami tam nevcházíte, ani těm, jenž by vjíti chtěli, vcházeti dopouštíte.

Běda vám, zákoníci
a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho
novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli
jste sami. (Matouš 23,13 a 15)

Farizeismus, který je moderním Judaismem, se
skládá z lidmi vytvořených zákonů a tradic. Židé mají tisíce zákonů, ale
Yah říká, že „nenávidí“ tyto tradice:

Nenávidím, zavrhl
jsem svátky vaše, aniž sobě chutnám slavností vašich.

Nebo budete-li mi
obětovati zápaly a suché oběti vaše, neoblíbím jich, a na pokojné oběti krmného
dobytka vašeho nepopatřím.

Odejmi ode mne hluk
písní svých, ani hudby louten vašich nechci poslouchati. (Ámos 5,21-23)

Toto byla „svatá
shromáždění“ ustanovená samotným Yahuwahem! A přesto jejich způsob jejich
zachovávání byl tak zvrácený lidskými pravidly a zákony, že zničil duchovní
podstatu toho, čím je chtěl Zákonodárce mít! Ve své snaze „dokonale“ zachovávat
boží zákon přidali farizeové celou řadu dalších pravidel a požadavků. Mysleli
si, že tato přidaná pravidla udrží jedince před hříchem. Například zachovávání Sabatuod
západu-do-západu slunce není biblický. Toto ustanovení se týkalo výhradně Dne
Smíření. Ve svém horlivém úsilí „ochránit hranice Sabatu“ rozšířili způsob
zachovávání Dne Smíření i na týdenní Sabaty.

Ve slovech, která doznívají až do dnešních
dnů, Yahushua odsoudil tyto přidané skutky farizeů, když vysvětlil: „Svazujíť
zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem
svým nechtí jimi ani pohnouti.“ (Matouš 23,4)

Tito upřímní lidé nemají potuchy, že praktiky,
které přijímají, jsou založeny na lidských pravidlech a tradicích. Myslí si: Odvrhneme to špatné a vrátíme se
k hebrejským kořenům, ale tyto kořeny nesahají dále než do Babylona!

• Používání
  hebrejských slov nevytváří spravedlnost ve tvé mysli.
• Darování
  peněz na obnovu chrámu ti nekupuje vstup do Nebe.
• Přestěhování
  se do Jeruzaléma (nebo Izraele) nemá žádnou spásnou zásluhu.
• Moderní Židénejsou konečnou autoritou toho,
  co se libí Yahuwahovi. Většina z nich je světských a ti, kteří
  nejsou, spoléhají na skutky pro své vlastní spasení.

Rozvoj charakteru není upevněn šaty, které
nosíš, nebo hebrejskými slovy, které přidáváš ke svému slovníku, nebo
hebrejským jménem, kterým se nazýváš. Je to dar darovaný těm, jejichž víra se
drží vzácných zaslíbení.

Dokonce i v raných dnech křesťanství
existovala tendence mezi židovskými věřícími vyvýšit nauky, praktiky a tradice
konzervativní třídy – farizeů. Těm, kteří se nechali svést k těmto lidským
tradicím, Pavel napsal:

Neboť jsou mnozí
nepoddaní, marnomluvní, i svůdcové myslí lidských, zvláště ti, jenž jsou z obřízky. Jimž musejí ústa zacpána býti; kteříž
celé domy převracejí, učíce neslušným věcem, pro mrzký zisk.

. . .  A protož tresciž je přísně, ať jsou zdraví u
víře, nešetříce Židovských básní, a
přikázání lidí těch, jenž se odvracují od pravdy.

Vypravují o tom, že
Yahuwaha znají, ale skutky svými toho
zapírají, ohavní jsouce, a nepoddaní, a ke všelikému skutku dobrému
nehodní. (Titovi 1,10-11; 13-14; 16)

Toto je varování pro ty, kdo vzhlížejí
k Židům jako depozitářům boží moudrosti. Učiněním Židů konečnou autoritou
v duchovních věcech se věřící vydávají po cestě zavržení stejných pravd,
které zavrhli Židé. Primárním příkladem je pravý
Sabat. Za těžkého římského pronásledování po koncilu v Nicea odložili
Židé stranou Biblický Sabat, když Hillel II „zreformoval“ kalendář.
Židé dnes konají bohoslužby v sobotu podle Gregoriánského kalendáře.
Výsledkem toho je, že milióny upřímných křesťanů se domnívají, že sobota je
Biblický Sabat, z žádného jiného důvodu než toho, že je to den, který
zachovávají Židé, a Židé by samozřejmě
nikdy nesvětili žádný jiný den než pravý
Sabat. A tak přichází poslední
zkouška a pravda je zavržena z žádného jiného důvodu než kvůli
domněnce, že Židé musí mít pravdu, protože jsou Židé.

Bible však představuje velmi odlišný pohled.
Židé dávných dob, Židé doby Mesiášovy, ani Židé dnešní doby, nezachovávali boží
zákon způsobem, jaký měl Yahuwah v úmyslu:

I osvědčoval Yahuwah
proti Izraelovi a proti Judovi skrze všecky proroky i všecky vidoucí, řka:
Odvraťte se od cest svých zlých, a ostříhejte přikázaní mých a ustanovení mých vedlé všeho zákona, kterýž jsem vydal otcům
vašim, a kterýž jsem poslal k vám skrze služebníky své proroky. Však neposlechli, ale zatvrdili šíji
svou, jako i otcové jejich šíje své, kteříž nevěřili v Yahuwaha Eloaha
svého. A opovrhli ustanovení jeho i
smlouvu jeho, kterouž učinil s otci jejich, i osvědčování jeho, kterýmiž se jim
osvědčoval . . . .  A opustivše všecka
přikázaní Yahuwaha Eloaha svého . . . . (2. Královská 17,13-16)

Lidské tradice neposvěcují duši. Ony pouze
slouží k tomu, aby se jeden člověk cítil nadřazený nad těmi, kteří
nevykonávají stejné praktiky.

„Zákon Yahuwahův jest dokonalý, očerstvující
duši, Yahuwahovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.“ (Žalm 19,7)
Lidské tradice, přidaná pravidla založená na lidském výkladu, komplikují boží
zákon. Yahuwahův zákon je jednoduchý a přímý. Yahushua smetl stranou všechny
tradice farizeů a objasnil krásnou, komplexní a přesto prostou povahu božího
zákona:

I otázal se ho
jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka: „Mistře, které jest přikázání
veliké v Zákoně?“

I řekl mu Yahushua:
„Milovati budeš Yahuwaha Eloaha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a
ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání. Druhé pak jest podobné
tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních
všecken Zákon záleží i Proroci.“ (Matouš 22,35-40)

„Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i
čehož Yahuwah vyhledává od tebe, jediné, abys činil soud, a miloval
milosrdenství, a pokorně chodil s Eloah svým.“ (Micheáš 6,8) Pavel vyjádřil
obavy, že se noví věřící obrátí k tradicím a odloží stranou jednoduchost
pravdy: „Ale bojímť se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak
nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž
jest v Yahushuovi.“ (2. Korintským 11,3)

Ti, kteří se obrací k tradicím nacházejících
se v Judaismu a směřujících ke všem zaslíbením pro Izrael, zapomínají na
to, že zaslíbení byla vždy dána pod
podmínkou poslušnosti. Izrael zavrhnul Yahuwaha, když si žádal krále: „Tedy
řekl Yahuwah Samuelovi: Uposlechni hlasu lidu ve všem, což mluví tobě; nebo ne
tebouť jsou pohrdli, ale Mnou pohrdli, abych nekraloval nad nimi.“ (1.
Samuelova 8,7) Skutečnost, že Yahuwah měl s nimi velkou trpělivost,
dokonce i poté, když Ho zavrhli, je shrnuta v často
opakované frázi: „kvůli mému služebníku Davidovi“. Ale boží láska nebude
stát tam, kde není chtěná. I když může prodlévat, boží láska nakonec se
zármutkem ustoupí přání zatvrzelého srdce. Pár dní před Svou smrtí truchlil
Yahushua se zlomeným srdcem:

Jeruzaléme,
Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, jenž byli k tobě posíláni,
kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka
svá pod křídla, a nechtěli jste. Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý. Neboť
pravím vám, že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný,
jenž se béře ve jménu Yahuwaha! (Matouš 23,37-39)

Pavel
varoval před „Judaizery“ a tito upřímní křesťané dokonale odpovídají tomuto
popisu! Podlehnutím představě, že je nějaká zásluha v tom, když se člověk
více požidovští, pošle peníze do Izraele, ve vybudování celé eschatologie okolo
předpokladu, že se Yahushua nevrátí dříve, dokud Židé nekonvertují – tím vším
se tito upřímní křesťané staví do postavení, ve kterém budou překvapeni Druhým
příchodem. Yahushua varoval: „Aj, přicházímť jako zloděj.“ (Zjevení 16,15) Když
se vrátí, mnoho křesťanů bude překvapeno, protože ještě neviděli masové
obrácení Židů. Oni zmeškají Druhý příchod stejně jistě jako ten zlý
služebník, který řekl: „Můj pán je pryč nadlouho“.

Zaslíbení pro dávný Izrael nyní platí pro
duchovní Izrael:

Všichni zajisté vy
synové Eloaha jste skrze víru v Yahushuu Pomazaného. Neboť kteřížkoli v Yahushuu
pokřtěni jste, Yahushuu jste oblékli. Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani
svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Yahushuovi
Pomazaném. A když Yahushuovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení
dědicové. (Galatským 3,26-29)

Spasení je stále dostupné pro jednotlivé Židy,
ale duchovní zaslíbení jsou nyní pro všechny, kdo je přijímají, a to platí až
do konce historie země – „dokudž se nenaplní časové pohanů“. (Lukáš 21,24)

Spasení je dar boží milosti. Ti, kdo milují
svého Vykupitele, Ho budou chtít ctít v kráse svatosti, nepřerušované
lidskými pravidly a tradicemi. Yahuwah pozívá ty, kdo pracují pod těžkými
farizejskými břemeny, aby se vrátili k Němu a On jim dá odpočinek.

„Pojdtež ke mně všickni, kteříž pracujete a
obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ (Matouš 11,28)

Související obsah:

• Jeruzalém:
  Klíč ke dnům Konce?

¹ http://www.cufi.org/site/PageServer?pagename=about_pastor_john_hagee

²
“Pharisees,”The Jewish Encyclopedia, Vol. IX, (1901-1906 ed.), p. 666.

³ Louis
Finklestein, The Pharisees: The Sociological Background of their Faith, Vol. 1,
Forward to first edition, p. XXI, emphasis supplied.