Okultní poznání.

Ezoterická
moudrost.

Tato slova nahání
křesťanům strach. Poukazují na temná umění. Šeptají o
zakázaném poznání. Poznání získaném ze Stromu poznání
dobrého a zlého.

Běžnou frází v
ezoterických/okultních kruzích je: „Jak nahoře, tak dole.“
A přesto tato fráze odhaluje skryté tajemství, ukryté před
zraky každého a každý by měl o tom vědět.

Tato fráze i obraz
odhalují pracovní postup zla. Odhalují skutečnost, že Strom
poznání dobrého a zlého je naživu, kvete a podvádí miliardy
lidí. Kdekoliv se šíří Hadovy lži, tam jsou také kořeny
Stromu poznání.

Satanovou agendou
bylo vždy sesadit z trůnu Otce Yahuwaha. Po tisíciletí si namáhal
svůj impozantní intelekt, aby dosáhl tohoto cíle. Bible
zaznamenává jeho vychloubačné aspirace:

Jakž to, že jsi
spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až
na zem, ještos zemdlíval národy.

Však jsi ty říkával
v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Yaha silného vyvýším
stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně
půlnoční.

Vstoupím nad
výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.
(Izaiáš 14,12-14)

Strom neroste a
neprospívá bez kořenů a kořeny Stromu poznání sahají až zpět
do Edenu. Ty jsou silné a sahají do hloubky. Z nich vyrostla
obrovská, komplikovaná mašinérie zla, která je zodpovědná za
podvádění celé země v Satanově snaze, aby všichni přišli o
Nebe.

Satan není nějaké
dítě, které se snaží tajně ukrást cukroví před večeří. Je
příliš chytrý na to, aby zanechal otevřené stopy, nějaké
drobečky, které vedou k pravdě. Jeho lži jsou oděné do dalších
lží: je to celý systém výmyslů a podvodů. Faleš je podepíraná
další lží. Celá spletitost dává lžím povrchní
uskutečnitelnost.

Okázalá zeleň listů přitahuje lidské oko a odvádí mysl od složitého systému klamu, který se za nimi skrývá. Jediná lež vždy vyžaduje řadu jiných lží, které ji podpoří a ukryjí původní lež.

Abychom nalezli
pravdu, je nezbytné jít od věcí, které jsou vidět, ke věcem,
které nejsou vidět. Strom poznání je zastřen krásnými,
rozptylujícími zelenými listy. Je nutné odstranit tuto kamufláž
zelených listů-lží a sledovat větévky ke svým větvím,
hlavním větvím a kmenu, které podepírají kolosální,
ukrývající podvod, což je Strom poznání.

Jezuité, strůjci
500 let staré konspirace
o zeměkouli, ukrývající pravdu o Placaté zemi, jsou experti
na ukrývání pravdy pod mnoha vrstvami lží. Už od svého
založení zavedli do své činnosti podvod. Jezuité jsou původci
ohromujícího množství rozmanitých spiknutí a konspirací zla
trvajících po generace.

Jak narůstalo
poznání, rostoucí mračno svědků pozvedlo svůj hlas na obranu
pravdy. Někteří odhalují lež o zeměkouli. Jiní varují před
nebezpečím ze strany velkých farmaceutických firem a nano částic
zakomponovaných do moderních léků nebo před geneticky
modifikovanými potravinami. Další odkrývají oponu, aby byly
vidět skutky temnoty vykonávané skrze moc elity, která ovládá
tento svět.

Některým lidem,
stojícím na jedné straně Stromu poznání, bylo dáno boží
rozpoznání, aby odkryli trs listnatých lží zakrývající jeden
klam. Často si však neuvědomují, že lži odkryté někým jiným
jsou všechno součást jednoho a téhož stromu, se stejnou agendou
podvodu, páchanou stejnou skupinou.

Po téměř 500 let
spolupracují Jezuité s nadpřirozenými inteligentními bytostmi na
obrovské konspiraci. Toto spiknutí je daleko větší, než si kdy
mohl někdo představit. Jezuité byli přímo zapojeni do vytvoření
a šíření lži o zemi tvaru koule. I když je pravda o placaté,
uzavřené zemi poslední odhalenou pravdou, existuje jiná jezuitská
lež, která má také přímý vztah k poslední generaci světa. A
je ukryta přímo před našími zraky. Je to něco, co jsme brali
tak často jako samozřejmost, že o tom ani nikdo neuvažoval. Avšak
věčný osud lidských mas závisí na pravdách pohřbených pod
tímto enormním podvodem zvaném: Gregoriánský kalendář.

Tak jako Jezuité a
Jezuity vychovaní knězi-astronomové sehráli velkou roli v
rozšíření falešné představy o zemi (a tím i vesmíru), stejně
tak byli u základu podvodu, který ukrývá Stvořitelův pravý
Sabat a odvádí bohoslužbu pryč od Otce Yahuwaha. Jezuitský řád
je přímo zodpovědný za dnešní padělek sedmého dne Sabatu,
následován „nedělí“ – falešným dnem vzkříšení.

Svět je dnes
sjednocen v používání Gregoriánského kalendáře pro občanské
určování času. Jelikož jsou životy lidí řízeny díky jejich
práci a škole kalendáři, jejich dny bohoslužby jsou automaticky
také řízeny Gregoriánským kalendářem.

Názor, že kalendář
byl vytvořen skrze a pro farmáře, aby věděli, kdy mají sít a
kdy sklízet úrodu, převládal příliš dlouho, přesto postrádá
logiku a fakta. Farmáři nepotřebují formální kalendář, aby
znali tato období, primitivní společnosti žily a žijí bez
kalendáře bez problému po mnohé generace.

Historickým faktem
je, že kalendář byl vymyšlen proto, aby předurčil
přesný čas svátků uctívajících bohy. Jinými slovy, kalendář
byl náboženský nástroj.¹

A tím stále je.
Dávné přísloví říká: „Kdo kontroluje kalendář,
kontroluje svět.“ Jezuitský řád – jakožto architekt
Gregoriánského kalendáře – velmi skutečným způsobem ovládá
světové dny uctívání a bohoslužby. Kontroluje a reguluje časy
bohoslužeb všech, kteří vypočítávají své dny bohoslužby
podle tohoto kalendáře. To ironicky zahrnuje všechna tři
Abrahamská náboženství:

1. Židé světí v
sobotu, sedmý den dnešního týdne;

2. Katolíci,
ortodoxní církve a většina Protestantů světí v neděli na
počest Kristova dne vzkříšení, zatímco někteří Protestanté
světí v sobotu, coby v sedmý den Sabat;

3. Muslimové
navštěvují mešitu k modlitbám v pátek, který byl původně
opravdu sedmý den týdne. (Více o tom později)

Bohoslužba je
definovaná jako: „akt vzdání cti Nejvyšší Bytosti; nebo
úcta a slib věrnosti pro Něho v náboženských praktikách.“²
Proto kdokoliv ovládá kalendář, ovládá (nebo
má autoritativní či dominující vliv na ³)
bohoslužbu.

Římští katolíci
otevřeně uvádí, že tato celosvětová kontrola časů bohoslužeb
je jejich znamením autority:

• „Neděle …
  je výlučně výtvorem Katolické
  církve.“ American Catholic
  Quarterly Review, January 1883.

• „Neděle …
  je zákon samotné Katolické církve…“ American
  Sentinel (Catholic), June 1893.

• „Neděle je
  Katolická instituce a její zachovávání může být obhajováno
  jedině na Katolických principech … Od počátku Bible až do
  konce není jediná pasáž, která by opravňovala přesun veřejné
  týdenní bohoslužby z posledního dne týdne na den první.“Catholic Press,
  Sydney, Australia, August 1900.

Toto je podvod,
který je skrytý přímo před našimi zraky, protože nabízí
představu, že sobota je Biblický sedmý den Sabat a neděle je den
Kristova vzkříšení.

• „Přirozeně
  Katolická církev tvrdí, že tato změna (ze sobotního Sabatu na
  neděli) byla její počin… A že tento akt je znamením její
  církevní autority v náboženských věcech.“ (H. F. Thomas,
  Chancellor of Cardinal Gibbons.)

• „Neděle není založena na
  Písmu, ale na tradici, a je výhradně Katolickým ustanovením.
  Protože neexistuje biblický text pro přesun dne odpočinku z
  posledního dne týdne na první, Protestanté by měli zachovávat
  jejich Sabat v sobotu a tím plně přenechat Katolíkům vlastnictví
  neděle.“ (Catholic Record,
  September 17, 1893.)

To je klam ukrytý
přímo před nosem.

Lež, kterou máme
přímo před nosem, je obvykle tou nejúčinnější. Nebývá
zpochybňována nebo kriticky analyzována. Její existence je
přijímána se samozřejmostí. Dnešní kalendář je právě
takovým podvodem, který takto funguje.

Byla vytvořena
představa, že jelikož existuje neustále běžící čas,
i týdenní cyklus byl vždy neustálý a bez přerušení. Tato
představa je pak základem domněnky, že moderní týden vždy
začínal v neděli a končil v sobotu.

Stačí jen trochu
kopat hlouběji, abychom odhalili, že fakta jsou v rozporu s touto
domněnkou. Poslední zemí, která přijala Gregoriánský kalendář,
bylo Turecko v roce 1927, které následovalo Řecko, jež jej
přijalo v roce 1923. Ale teprve když zavládl komunismus v Číně
po Druhé světové válce, se jeho používání stalo
celosvětovým.⁴

Mikuláš Kopernik,
katolický učenec, jehož teorie o kulaté zemi byly Jezuity využity
k podpoře jejich plánu pro dobu konce, byl osloven papežovou
komisí již z kraje šestnáctého století. Chtěli po něm jeho
náhledy na reformu kalendáře. Z počátku se zdráhal odpovědět.

Kopernik byl dotázán
papežovou komisí v roce 1514, aby vyjádřil své náhledy, a jeho
rozhodnutím bylo, že pohyby slunce a měsíce nebyly ještě
dostatečně známé, aby se mohl pokusit zreformovat kalendář.
Komise měla učinit definitivní propozice na desátém zasedání
koncilu. I když to bylo odloženo z roku 1514 na rok 1515, žádného
závěru nebylo dosaženo. Po Lateránském koncilu došlo k
znatelnému pokroku. Kopernik slíbil, že bude pokračovat v
pozorování slunce a měsíce a činil tak po dalších více než
deset let. Výsledky uvedené v jeho nesmrtelném díle „De
Revolutionibus Orbium Cœlestium“ (1543) umožnily Erasmu
Reinholdovi vypočítat Prutenické tabulky (Wittenberg, 1554), které
byly později základem Gregoriánské reformy.⁵

Podle Katolické
Encyklopedie byl Aloisius Lilius „hlavním
architektem“ Gregoriánského kalendáře. Lilius byl Římsko
katolický lékař a profesor medicíny. Jeho rukopis o kalendářní
reformě byl prezentován Římské kurii v roce 1576 jeho bratrem
Antoniem. Jeho myšlenky byly použity jezuitským astronomem-knězem
jménem Christopher Clavius pro nový kalendář. Kalendář samotný
je pojmenován po papeži Řehoři (Gregory) XIII. Skrz naskrz se
jedná o papežský nástroj.

I když je dnešní
svět sjednocený v užívání Gregoriánského kalendáře, byl
zpočátku široce odmítán Protestantskými zeměmi jakožto
Katolické ustanovení. Papežská bula, Inter Gravissimas, vydaná
24. února 1582, nařizovala Katolickému duchovenstvu, aby kalendář
přijali a vyzvali Katolické panovníky, aby udělali totéž.
Jediné země, které tehdy přijaly nový kalendář, byly Itálie,
Španělsko, Portugalsko, Polsko a většina Francie. Trvalo to téměř
350 let, než všechny ostatní země přijaly papežský kalendář.

Musí být jasně
chápáno, že papežský kalendář používaný dnes na celém
světě, je nástroj pro náboženské
ovládání.

Katolíci sami
přiznávají: „Reforma kalendáře byla od počátku spojena s
hlavními koncily, totiž s těmi v Nicæa (325), Constance
(1414-1418), Basle (1431), pátý Lateránský (1512-1517) a v Trentu
(1545-1563).”⁶

Lidé obvykle
nespojují náboženské svátky s astronomií, ale zde existuje úzké
spojení. Od počátku ovládali Jezuité oblast astronomie a jiné
úzce spojené vědní obory. Dokonce i teorie Velkého třesku byla
vynalezena Jezuity vychovaným knězem, otcem Georges Lemaître.
Znalost astronomie byla pro Jezuity kritická, protože bez ní by
nemohli zreformovat kalendář, jelikož měření
času je vždy závislé na pohybu nebeských těles.

Gregoriánský
kalendář, podobně jako každá jiná větev Stromu poznání, byl
koncipován s jediným primárním motivem: ukrýt pravdu a zavést
klam. Poskytl více zastíracích, kamuflujících „listů“,
aby byli hledači pravdy při svých hledáních svedeni z cesty
vedoucí k odkrytí pravdy.

Přechod z
Juliánského kalendáře na Gregoriánský je často předkládán
jako nesporný důkaz o tom, že sobota musí
být Sabatem Bible. Důvod je podvodně
prostý. Když se Juliánský kalendář revidoval na Gregoriánský
kalendář, žádné dny týdne nebyly
ztraceny. Po čtvrtku, 4. října, následoval
pátek, 15. října. Jedině číslování dnů bylo změněno, když
bylo odečteno 10 dnů
z kalendáře. To je vše.

Taková je
skutečnost. A z této skutečnosti byla vyvozena falešná domněnka:
Protože nedošlo k žádnému přerušení dnů v týdnu, když byl
zaveden Gregoriánský kalendář, novodobý týdenní cyklus zůstal
nezměněn od doby Stvoření světa. Toto vyvození není správné,
ale přesto vytváří odchýlení, které ukrývá pravdu: Sabat,
jak ho zachovávali patriarchové, apoštolové a Yahushua, byl
počítán podle odlišného kalendáře, s rozdílným týdenním
cyklem, který se neshoduje se sobotou jakožto sedmým dnem týdne.

Tato kalendářní
změna nastala před více než 430 lety. Váha lží má povrchní
váhu autority. Zdánlivě to dokazuje domněnku, že nepřetržitý
týdenní cyklus existuje celou dobu od Stvoření světa. Hledači
pravdy poukazují na hladký přechod z Juliánského kalendáře na
Gregoriánský a už nezkoumají dále.

Gregoriánský
kalendář byl jen jinou vrstvou podvodu. Odloupni tuto vrstvu a
odhalíš . . . Juliánský kalendář (po koncilu v Nicæa):
kalendář s nepřetržitým týdenním cyklem. Hledači pravdy jsou
tak přesvědčeni, že odhalili pravdu!

Aby byla nalezena
pravda o pravém Stvořitelově dni uctívání, je nezbytné jít
dále než sahá kamufláž krásných listů, dále než sahají
větévky bludu, ze kterých vyrůstají, a hledat stále hlouběji.
Papežský Gregoriánský kalendář byl založen na pohanském
Juliánském kalendáři. Sám jezuitský astronom Christopher
Clavius to přiznává.

Clavius… potvrdil,
že Juliánský kalendář vychází z čistého pohanství a nemá
vůbec žádné vazby k Biblické kalendaci… Ve své knize Romani
Calendarii A Gregorio XIII P.M. Restituti Explicato
Clavius odhaluje, že když byl Juliánský kalendář ustanoven
církevním kalendářem na koncilu v Nicæa, církev vědomě
zavrhla Biblickou kalendaci a namísto toho přijala pohanskou
kalendaci.⁷

Kromě toho je možné
novodobý týden – od neděle do soboty – vystopovat zpátky přes
přechodné stádium v roce 1582 až ke koncilu v Nicæa. Týden, jak
ho známe dnes, byl tehdy ustanoven jako norma.

Pohanská jména
planetárního týdne se zachovala v kalendáři používaném mezi
takzvanými křesťanskými národy. Pokaždé, když se podíváme
na kalendář, který máme před sebou, vidíme stálou připomínku
sloučení pohanství s křesťanstvím, ke kterému došlo v
důsledku velkého náboženského odpadnutí…⁸

Před Nicejským
koncilem existovaly oblastní rozdílnosti ve způsobu používání
Juliánského kalendáře v Římské říši. Planetární týden
nevzešel, jak se křesťané domnívali, od Židů a z týdne
Stvoření světa. Planetární týden přišel z perských tajemných
náboženství.

Není pochyb, že
rozšíření Iránských [Perských] mystérií sehrálo důležitou
roli při všeobecném přijetí týdne s nedělí jako svatým dnem
ze strany pohanů. Jména, která nevědomky používáme pro
ostatních šest dní, se začala užívat ve stejné době, ve které
získal Mitraismus své stoupence v provinciích Západu, a není
přehnané se domnívat, že je zde spojitost mezi tímto triumfem a
tehdejším fenoménem.⁹

Povšimni si, že i
novodobý týden vede zpět k pohanskému náboženství.

Zdá se, jakoby
nějaký duchovní génius ovládající pohanský svět uspořádal
věci tak, aby byl pohanský planetární týden zaveden v pravý
okamžik pro nejpopulárnější sluneční kult všech věků a
vyvýšil den Slunce jako nejsvatější nad všechny ostatní dny.
Zajisté to nebylo náhodné.¹⁰

V době sjednocení
podoby Juliánského kalendáře začínal týden v sobotu (dies
Saturnior, „den Saturna“) a končil v pátek (dies Veneris,
„den Venuše“)! To se později změnilo, když Mitraismus
získal více stoupenců a ovlivnil ranné křesťanství. „Přednost
přidělená dies Solis [den Slunce] také zajisté napomohla
všeobecnému uznání neděle jako svátku. To je spojeno s
důležitějším faktem, a sice s přijetím tohoto týdne všemi
evropskými národy.“¹¹
Není to tak, že by tehdejší Evropané neměli nějaký týden,
ale týden, který se používal, byl odlišný.

Mitraisté chtěli
začínat týden v neděli (Sunday), aby tím uctívali jejich boha,
Mithras. Mnoho ranných křesťanů tehdy opustilo sedmý
den lunární Sabat, vypočítaný podle Biblického
kalendáře, a začalo světit také v neděli. To bylo děláno
zdánlivě na počest Yahushuova vzkříšení v první den týdne.
Tertullian, ktesťanský obhájce z druhého století, se snažil
uspokojivě vysvětlit toto křesťanské přijetí pohanského dne
bohoslužby, když uvedl:

Tyto kamenné fragmenty ukazují pozůstatky ranného Juliánského Fasti. Původní osmidenní týden je zřetelně viditelný a indikován dny týdne označenými písmeny od A po H.

Jiní, zajisté více
vzdělaní, si myslí, že Slunce je bůh křesťanů, protože je
známo, že se modlíme k východu a konáme slavnosti v den Slunce.
Děláte méně? Neotevírá snad většina z vás svá ústa směrem
k východu slunce v přetvářce uctívání nebeských těles? Vy
jste zajisté ti, kdo také přijali Slunce do registru sedmi dnů a
také je mezi těmito dny preferujete . . . .¹²

Když je zkoumána
historie kalendáře, když jdeme po větvích Stromu poznání ke
kmenu, archeologické důkazy odhalují bez pochybností, že
novodobý týden pochází z pohanských mysterijních náboženství.
Juliánský kalendář nezískal svůj týden z biblického týdne. Ranný
Juliánský kalendář měl osmidenní
týden, ne sedmidenní. Dává smysl, že původní týden
Juliánského kalendáře měl osm dnů. Týden kalendáře Římské
republiky měl také osmidenní týden a na to byli Římané zvyklí.

Židé v době
Yahushui nepoužívali osmidenní Juliánský týden pro svůj
kalendář. Stále používali kalendář Mojžíše, tentýž
luni-solární kalendář, který byl předáván od doby Stvoření
světa. Apoštolové a ranní křesťané světili v sedmý den SabatBiblického kalendáře,
i když od druhého století někteří křesťané byli ovlivněni
Mitraismem, aby světili v pohanský den Saturday (den Saturna, dnes
sobota) nebo v den Sunday (den Slunce, dnes neděle) dle planetárního
týdne.

Tato různorodost
dne bohoslužby, pro některé v sedmý den lunární Sabat
Biblického kalendáře, pro jiné v sobotu (Saturday) a další v
neděli (Sunday), trvala až do Nicejského koncilu. Tehdy byl
starodávný kalendář pro náboženské účely odstraněn. Koncil
rozhodl, že od té chvíle se bude používat jen Juliánský
kalendář pro všechny náboženské svátky. Toto jednostranné
prohlášení mohlo být vynuceno silou, protože koncil byl
podporován císařskou mocí Konstantina Velikého.

Židovští učenci
rozpoznali dopad
Nicejského koncilu na starodávný Biblický kalendář. The Jewish
Publication Society of America publikovala monumentální dílo
Heinricha Graetze, History of the Jews.
Ohledně Nicejského koncilu Graetz napsal:

Na koncilu v Nicæa
se přetrhlo poslední pouto, které spojovalo křesťanství se svým
mateřským kmenem. Slavnost velikonoc se až do této doby většinou
slavila ve stejnou dobu jako židovský Pesach, a vskutku podle
dnů vypočítaných a fixovaných Synhedrionem
[Sanhedrinem] v Judæa pro tuto oslavu; ale v budoucnu měla být
slavena naprosto nezávisle na židovském kalendáři .¹³

To má daleko větší
význam, než si dnes lidé – včetně běžných Židů – uvědomují.
Kalendář ustanovený Otcem Yahuwahem při Stvoření světa měl
skutečně sedmidenní týden. Avšak způsob, jakým týdny
cyklovaly, byl naprosto odlišný.

Biblický
kalendář, podobně jako všechny starodávné
kalendáře, které se předávaly z doby před potopou, byl
luni-solární. To znamená, že měsíce začínaly s pozorováním
nového měsíce. Kalendářní „měsíc“ pochozí od slova
„Měsíc“. První den každého měsíce byl den
bohoslužby. Pracovní týden začínal druhým dnem každého
měsíce. Největší rozdíl mezi kalendářem Stvoření a
Juliánským či Gregoriánským kalendářem je ten, že Juliánský
a Gregoriánský kalendář má nepřetržitý týdenní cyklus. V
Biblickém kalendáři se týdenní cyklus restartuje každý měsíc.

Hlavním kořenem
této ohromné spletitosti zla je samozřejmě „ten drak, starý
had, jenž jest ďábel a Satan“. (viz Zjevení 20,2) Jako má
strom mnoho větví,rozbíhajících se z kmene, stejně tak se
rozbíhá i kořenový systém stromu. Kořenový systém může být
skutečně velmi velký, velice hluboký a rozsáhlý, protože
podporuje celý strom, který je viditelný nad povrchem.

Kořeny vybíhající
z hlavního kořenu, ďábla, představují všechny nelidské,
démonské síly, které s ním spolupracují. Kořínky vyrůstající
z nich pak představují jistou třídu lidí, inspirovaných démony,
kteří spolupracují na pokroku Hadových cílů. Bible je nazývá
„bohatýři dávnověku, mužové pověstní.“ Genesis 6,4
uvádí: „Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k
dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě
i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.“

Viditelný strom je vždy podporován neviditelným kořenovým systémem.

Tito „mužové
pověstní“ nebyli pokorní služebníci Nejvyššího. Hned
další verš uvádí: „I viděl Yahuwah, jak se na zemi
rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i
srdce je v každé chvíli jen zlý.“

Tito „mužové
pověstní“ nejsou nyní a nikdy ani nebyli zbožní mužové. V
celé historii země se mužové nestávají „mužové
pověstní“, ledaže spolupracují s mocnostmi zla. Mužové
pověstní jsou podporováni a rozvíjeni Satanem, aby dokázali
posunout vpřed jeho agendu.

Po celou historii
byli oni iniciátory, lidmi působícími v pozadí událostí. Mají
různé názvy. Jsou nazýváni papežové, Svobodní zednáři,
Ilumináti, Bilderbergové, Klub Říma. Mluví se o nich jako o
„elitě“ a o „mocných“. Jednou z nejmocnějších
a nejvlivnějších z těchto skupin „Mužů pověstných“
je Tovaryšstvo
Ježíšovo, jinak známé jako Jezuité.

Po téměř 500 let
pracují Jezuité na
tom, aby agenda Hada spěla ke svému cíli. Od svého samého
počátku byli pod přímým vedením démonských inteligencí skrze
„Duchovní cvičení“ jejich zakladatele, Ignáce Loyoly.

A. Sestrojili a
rozšířili lež o zeměkouli v ohromném vesmíru, aby připravili
světové jeviště na poslední klam
doby konce;

B. To Jezuité
vymysleli Gregoriánský kalendář, aby přidali další vrstvu
klamu a skryli tak pravdu o Biblickém kalendáři a původním
lunárním Sabatu Stvoření. Jejich záměrem bylo pohřbít pravdu
tak hluboko, aby nebyla nikdy odhalena a obnovena a všechno bylo
připraveno pro přijení Znamení
šelmy.

Mužové pověstní
věděli z okultních zdrojů, kde je možné získat větší
poznání. Toto poznání si chtěli uchovat jen pro sebe. Aby se
nedostalo k lidským masám, začali kampaň na „utlumení“
intelektu obecné populace. Tato kampaň začala s vytvořením
Jezuitského řádu v téže době,
kdy boží pravdy byly obnovovány skrze Protestantskou reformaci.
Jezuité jsou po celém světě známí pro tři věci: 1) Jejich
bezohledná misionářská horlivost; 2) Jejich přítomnost v
oblasti astronomie; 3) Jejich vzdělávací systém.

Jezuitský program
skrytý za lží o zeměkouli a falešným kalendářem může být
rozpoznán každým, kdo je ochoten studovat důkazy:

Zeměkoule:
Věrouka o zeměkouli položila základ pro závěrečný podvod:
falešný Druhý
příchod, který má oklamat celou zemi těsně před
Yahushuovým skutečným Druhým příchodem.

Gregoriánský
kalendář: Vytvoření Gregoriánského
kalendáře ve stejném století, kdy
Katolická církev ustanovila Jezuitský řád a vyhlásila teorii o
zeměkouli, zformovalo další vrstvu klamu.
Upevnilo domněnku, že novodobý, nepřetržitý týdenní cyklus
vždy existoval. Záměrem bylo, aby každý důkaz, který
demonstruje, že sobota (Saturday) není Sabatem Bible, byl ihned
zavržen jako nemožný.

Oba bludy jsou dnes
tak pevně zakořeněné v podvědomí lidí, že jsou považovány
za „základní znalosti“. Jinak řečeno, jsou přijímány
bez pochybností jako zcela zjevné fakty. Když někdo zpochybní
tvar naší země nebo domněnku, že sobota je Biblický Sabat,
stává se terčem posměchu, zesměšnění a odmítnutí. Tento
výsměch přenáší tlak okolí na každého, kdo by se odvážil
samostatně a nezávisle uvažovat. Výsledkem je zabránění
lidským masám, aby měly užitek z rostoucího poznání, které
Nebe umožňuje.

Skrze své
misionáře, skrze svůj vliv a přítomnost ve vědeckém světě a
skrze své školy a univerzity zaujímají Jezuité aktivní úlohu v
utváření myšlení generací lidí. Když člověk porovná
schopnosti číst, psát a počítat průměrného žáka 8. třídy
v Americe na počátku 20. století s dnešní běžnou populací v
Americe, je zjevné, že agenda elity na potlačení intelektu
populace byla velice úspěšná. Lidé nedokáží udržet
pozornost, soustředit se, přemýšlet od příčiny k důsledku,
aplikovat naučené koncepty do svých životů, to vše je oslabeno
a proto mohou být snadněji ovládáni těmito mocnostmi zla.

Běžný člověk si
už nedokáže sednout a zaměřit se na určitý subjekt dostatečně
dlouho, aby ho do hloubky prozkoumal. Brzy to je nudné. Věc je
odložena stranou, aniž by se vyřešila. Jen málo lidí má
schopnost učinit závěr založený na nahromaděném množství
důkazů. Ještě méně lidí dokáže zavést nové informace
do praxe každodenního života, který se tím významně změní.
Kritické myšlení bylo ztraceno a i toto je součástí
mistrovského plánu Jezuitů.

Bez schopnosti
kriticky myslet se lidé spoléhají na vnější autority. Místo
aby důvěřovali své vlastní schopnosti dojít k logickému
závěru, obracejí se na uznávané učence, své pastory nebo
kněze, dokonce i na státem kontrolovaná média, aby jim řekli, co
je pravda a čemu mají věřit. Takto mohou mocnosti zla ovládat chování veřejnosti,
protože oni ovládají jejich myšlení
skrze tok informací, kterému povolují přístup k lidským masám.

Je nejvyšší čas
odloučit pravdu od bludu. Nejvyšší čas vědět, čemu věříš
a hlavně proč. Je nanejvýš důležité při každém studiu
něčeho nového, aby sis udržel otevřenou mysl. Nestaň se kořistí
zaujatých informací! Anglický kněz a křesťanský filozof
William Paley správně rozpoznal: „Existuje princip, který je
překážkou všem informacím, který je důkazem proti všem
argumentům a který zaručeně udrží člověka v trvalé
nevědomosti. Tímto principem je pohrdání,
které předchází prozkoumání.„

William Paley, (1743-1805), uvedl: „Bezvěrectví pohanského světa … je projeveno v principu, který dle mého soudu zodpovídá za neúčinnost každého argumentu nebo důkazu, totiž pohrdání předcházející vyšetřování.“ (A View of the Evidences of Christianity: In Three Parts)

Uchovat si otevřenou
mysl znamená, že jsi ochoten přijmout jakýkoliv závěr, který
Duch Svatý odhalí jako pravdu, nehledě na to, co to je. Je nemožné
dojít k pravdě, pokud se už na počátku tvého studia snažíš
dokázat, že nová myšlenka je špatná. Může být špatná, ale
na druhou stranu může být správná! Nedovol předsudkům, aby
zaplnily tvou mysl a omezily tvůj průzkum snahou dokázat, že něco
je špatné, dříve než poznáš, co všechny důkazy odhalují.

Neboj se ptát. Otec
Yahuwah stvořil lidský mozek se schopností logicky uvažovat. On
nás vyzývá: „Pojďte, projednejme to spolu.“ (Izaiáš
1,18) Může být děsící otevřít vlastní mysl k přijetí
možnosti, že to, co jsi považoval za pravdu, je ve skutečnosti
blud. Otec Yahuwah však slíbil, že udrží v bezpečí to, co bylo
svěřeno do Jeho péče. Slova apoštola Pavla mohou být svědectvím
všech, kteří vkládají bezpečí své duše do rukou Yahuwaha:
„… vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má
moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.“ (2. Timoteovi
1,12)

Protože závěrečná
zkouška se týká bohoslužby a uctívání, je životně důležité
znát správný den uctívání. Abychom dokázali vypočítat
správný den bohoslužby, je nezbytné, abychom používali správný
kalendář. Pokud jen změníš autority (řekněme z římsko
katolického kněze na protestantského pastora), můžeš být opět
veden špatným směrem. Duchovní vůdcové, jejichž výplatní
pásky přichází z nějaké náboženské organizace, která učí
bohoslužbě v sobotu nebo neděli Gregoriánského kalendáře, mají
nezadatelný zájem zachovat tradiční teologii.

Nestačí jen změnit
autority. Musíš jít ty sám ke zdroji veškeré moudrosti, ke
Stvořiteli. Důvěřuj Mu, že tě vyučí, co je pravda, zatímco
větry pravdy a bludu mocně fučí okolo tvé duše.

Jezuité jsou
novodobí Mužové pověstní. S pomocí nadpřirozené inteligence
vymysleli dva největší klamy, které kdy zasáhly lidstvo: nauku o
zeměkouli a domněnku, že sobota je Biblický Sabat a neděle dnem
Yahushuova vzkříšení. Obě tyto nauky jsou nebezpečné bludy,
protože obojí připravuje svět k přijetí Satanových klamů doby
konce a Znamení šelmy.

Mezi posledními
slovy k proroku Danieli bylo zaslíbení: „A ty, Danieli, udržuj
ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce. Mnozí
budou zmateně pobíhat, ale poznání se
rozmnoží.“ (Daniel 12,4) Křesťané
pravidelně vykládají tento text jako odkaz na pokročilou
technologii. A je pravda, že technologie za posledních 120 let
značně pokročila.

Nicméně nárůst
poznání, daný poslední generaci, je daleko významnější, než
pouhá technologie. Tento nárůst poznání odkazuje na odhalení
všech lží, které byly vyučovány jako pravda.

Jóel 3 odkazuje na
výsledek tohoto nárůstu poznání: každá duše na zemi musí
učinit rozhodnutí, než přijde konečný soud.

Shromažďte se a
přitáhněte všickni národové okolní, a shlukněte se; způsobiž
to, ať tam sstoupí, ó Yahuwahu, rekové tvoji.

Probudíť se a
přitáhnou národové ti do údolé Jozafat; nebo tam se posadím,
abych soudil všecky ty národy okolní.

Přičiňte srp,
nebo uzralo obilé; poďte, sstupte, nebo plný jest pres, oplývají
kádě; mnohá zajisté jest zlost jejich.

Ale více hromad,
hromad v údolí posekání; nebo blízký jest den Hospodinův, v
údolí posekání. (Jóel
3,11-14)

Lidé
se dnes nacházejí v údolí rozhodnutí. Věda a organizovaná
náboženství byly vybudovány na mnohých vrstvách lží. Velký
Yahuwahův den je blízko a každá živá duše stojí dnes tváří
v tvář rozhodnutí: „Následuji nepříjemnou pravdu? Nebo
tíhnu k příjemné lži?“ Pamatuj: neznalost pravdy nezmění
skutečnost o tom, co pravda je.

K
následování pravdy bez
ohledu na cenu je zapotřebí oběti. Je to závazek. Přijetí
nepopulární pravdy vede k výsměchu od těch, kdo lnou ke lži.
Může to mít i dopad na práci člověka nebo dokonce na jeho
manželství. Je to rozhodnutí, před kterým stojí každý člověk
na zemi: Pravda? nebo lež?

Lež
se zdá být pohodlná. Hodnověrná. Vyhovující. Je to základní
pochopení, na kterém byly postaveny další nauky. Ale nyní, když
je obnovena pravda, s rostoucím poznáním pravdy, je životně
důležité pro tvůj věčný osud, abys odkryl lži a přijal
pravdu, bez ohledu na to, jak je zesměšněna nebo jak nepříjemný
dopad bude mít na tvůj život.

Přijmi
pravdu bez ohledu na cenu. Věčná blaženost očekává všechny,
kdo se vzdají svých předpojatých představ a dovolí Otci
Yahuwahovi, aby je vedl k Jeho pravdě.

¹ Zecharia
Sitchin, When Time Began, (Santa
Fe, New Mexico: Bear & Co., Publ., 1994), p. 198, emphasis
supplied.

² Noah
Webster, American Dictionary of the
English Language, 1828 ed., emphasis
supplied.

³ viz The
American Heritage Dictionary of the English Language,
4th Edition.

⁴ Čína
přijala Gregoriánský kalendář 1. ledna 1912. Krátce poté však
Čína upadla do politického nepokoje a v různých částech Číny
se používaly odlišné kalendáře. Teprve když byla založena
Čínská lidová republika v roce 1949, došlo k jednotnému
používání Gregoriánského systému.

⁵ http://www.newadvent.org/cathen/09247c.htm

⁶ viz
výše

⁷ eLaine
Vornholt & Laura Lee Vornholt-Jones, “ ‘Continuous
Weekly Cycle Theory’ Proven False By Julian Calendar.”

⁸ R.
L. Odom, Sunday in Roman Paganism,
p. 202.

⁹ Franz
Cumont, Textes et Monumnets Figures
Relatifs aux Mysteres de Mithra, (Brussels:
H. Lamertin, 1899), Vol. I, p. 112.

¹⁰ tamtéž,
p. 157.

¹¹ Franz
Cumont, Astrology and Religion among the
Greeks and Romans, p. 163.

¹² Tertullian, Ad
Nationes, Book 1, Chapter 13 in J. P.
Migne, Patrologiæ Latinæ Cursus
Completus, (Paris, 1844-1855), Volume 1,
columns 369-372.

¹³ viz
Heinrich Graetz, History of the Jews,
Vol. II, pp. 563-564, emphasis supplied.