The Iroquois Theatre, Chicago, Illinois, v prosinci 1903.

Když došlo dne 23.
listopadu 1903 k otevření divadla Iroquois Theatre, bylo
vychvalováno jako příklad toho, jak by měla divadla vypadat.
Poloha poblíž policií hlídané nákupní oblasti byla velmi
bezpečná. Deník Chicago Daily News
vytruboval: „Žádné divadlo na světě není krásnější než
Iroquois. Kromě L’Opera v
Paříži jsem nikdy neviděl divadlo s tak úžasnou
architekturou.“¹
Deník Chicago Tribune byl
ještě přemrštěnější ve vychvalovaní:

Divadlo skvostné v
každém ohledu, tak krásné v každé části, tak úžasné a
přesto pohodlné, které zatím Chicago nikdy nemohlo nazývat svým
vlastním. Iroquois je zajisté bez konkurence, co se týče
dokonalosti mezi běžnými místy zábavy západu, a pochybuji o
tom, že by se východ mohl pyšnit více než jednou nebo dvěma
domy, které se mu vyrovnají.²

Reklamní kampaně a
plakáty velebily budovu jako „Absolutně ohnivzdornou“.³

Osmatřicet dní
později, 30. prosince, bylo divadlo zcela zaplněno. Předpokládaných
2100-2200 lidí se namačkalo dovnit, aby vidělo představení.
Nejméně 200 patronů – většinou ženy a děti – nemělo kde
sedět, ale bylo jim dovoleno stát vzadu a sedět v uličkách.

Na začátku druhého
aktu se vznítila mušelínova opona. Během dvou minut byla celá
letová galerie nad jevištěm v plamenech. Eddie Foy, herec na
jevišti, se snažil předejít nebezpečné panice publika a proto
je povzbuzoval: „Zůstaňte sedět. To nic není. Za minutu to
přejde. Hraj, Dillea, hraj!“⁴ Hudební direktor
Joseph Dillea uposlechl Foyovy výzvy a hrál dál.

Mrtvá těla se nacházela nahromaděná na sobě až deset stop od vchodových dveří, které byly zamčené nebo nedostatečně široké pro tlačící se masy lidí.

Přes 600 lidí
zemřelo v důsledku tohoto požáru, většina během pár minut.

Tato tragédie v
„absolutně ohnivzdorné“ budově – požárem, který byl
prohlášen jako „To nic není. Za minutu to přejde.“ – je
nadále jediným nejsmrtelnějším požárem v jedné budově,
stejně jako nejsmrtelnější oheň v divadle v historii USA.

Když návštěvníci
divadla slyšeli, že oheň není nic jiného než menší problém,
neměli tušení, že zatímco poslouchali hudbu orchestru, smrtící
plameny pronikaly stále blíže a hladově sžíraly vše, co jim
stojí v cestě. Očekávali příjemný závěr pěkného výletu.
Očekávali, že se za pár hodin vrátí domů.

Skutečností
bylo, že události se už odehrávaly, které zabránily stovkám
lidí, aby se uskutečnila jejich očekávání.

Smutnou pravdou je,
že přesně tentýž scénář se opakuje dnes, ale tentokrát je v
sázce daleko více: Věčné spasení množství lidí. 

Ranný
déšť

Vylití Ducha
Svatého o Letnicích byla duchovní událost ohromného významu.

A když přišel den
padesátý, byli všickni spolu na jednom místě. I stal se rychle
zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil
všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové
jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich. I naplněni
jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž
ten Duch dával jim vymlouvati. (Skutky 2,1-4)

Ohromující dar
Ducha Svatého vylit bez míry poskytl prudkou sílu, která
uschopnila ranné věřící, aby přinesli poselství evangelia do
celého tehdy známého světa během jedné generace. Toto byl onen
příchod zaslíbeného „Utěšitele“ a byl vylit jako
„ranný déšť“.

Co je ještě
vzácnější pro dnešní věřící, je odhalení textu ve Starém
Zákonu, který zaslibuje opakování tohoto daru, ale tentokrát v
moci „pozdního deště“. „I vy, synové Sionští,
plésejte a veselte se v Yahuwahovi Eloahu vašem; nebo vám dá déšť
příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v
čas.“ (Joél 2,23)

Vzácné
zaslíbení! Vylití Ducha Svatého k očištění duše a
života, aby lidé mohli být připraveni setkat se s Yahushuou v
povětří a aby věřícím byla dána moc přinést poslední
varovné poselství světu. Mnoho věřících toužebně očekává
tuto zaslíbenou událost. Prahnou o očiště. Chtějí
spolupracovat s Nebem při šíření Hlasitého volání (posledního
varování) světu a modlí se, aby Yahuwah seslal pozdní déšť,
který by je připravil na závěrečné události země.

Tragické je, že
mnozí dělají přesně stejnou chybu, jakou udělali lidé v
divadle Iroquois, když se usadili na svých sedadlech a klidně dál
poslouchali hudbu plně očekávajíc návrat domů po představení.
Odsunují očekávaný pozdní déšť do budoucnosti právě ve
chvíli, kdy se odehrávají události, které jim mohou překazit
jejich očekávanou cestu do Nebeského domova.

Abychom pochopili,
proč toto nedorozumění vzniklo, je nezbytné chápat, co to byly
ranné a pozdní deště v Palestině, a čím jsou, když jsou
použity jako symboly.

Deštivé
bouřky

Vyrůstal jsem v
zlehka kopcovité krajině pšenice. Půda byla velmi suchá a
vyprahlá. Průměrné roční srážky byly okolo 20 palců (50 cm),
většinou z podzimních a jarních deštů nebo zimního sněhu.
Farmáři zdokonalili umění pěstování v suché půdě. Zimní
pšenici zasadili na podzim. Ta vyrašila a začala růst. Když
přišla zima, mladá pšenice přečkala drsnou zimu pod ochranou
sněhové přikrývky. Když pak přišly jasní deště, pšenice
rostla rychle ke zralosti. Za horkého letního slunce pak vyschla a
v červenci se sklízela.

Pěstování
pšenice v suché půdě je velmi podobné farmářským praktikám
Izraelských farmářů v dávné Palestině.

(Obrázek
použit se svolením: Michael Brandt Photography.)

Tento roční cyklus
byl v mnoha směrech podobný tomu, jak se pěstovalo obilí v
klimatických podmínkách Palestiny. Farmáři zaseli na podzim.
Ječmen sklízeli na jaře a pšenici v létě. Farmáři Izraelitů
byli závislí na dvou dešťových obdobích, aby jim vyrostla
úroda. „Ranný déšť“ přišel krátce poté, co na
podzim zasadili. Obilí tak mohlo vzklíčit a začalo růst.

„Pozdní déšť“
přicházel na konci růstového cyklu, tedy na jaře, a přivedl
obilí ke zralosti. Pozdní déšť zajistil bohatou úrodu.

Není překvapením,
že si Duch inspirace zvolil použít ranný a pozdní déšť za
symboly duchovního růstu a dozrávání věřících o Letnicích a
opět před Druhým
příchodem.

Ano,
ale … co to je?

Tak … pozdní déšť
je Duch Svatý. Ale co to konkrétně znamená? Jak to připraví
věřícího pro Nebe?

Odpověď na tuto
otázku odhaluje vzrušující pravdu: Pozdní déšť už začal! Už
je nyní vyléván!

Yahushua vysvětlil
zvláštní dílo Ducha Svatého, když uvedl:

Já pak pravdu
pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo
neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošlu
ho k vám.

A onť přijda,
obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.

Z hříchu zajisté,
že nevěří ve mne;

A z spravedlnosti,
že jdu k Otci, a již více neuzříte mne;

Z soudu pak, že
Kníže tohoto světa již jest odsouzeno.

Ještěť bych
měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.

Ale když přijde
ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou
pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale
cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí
věci zvěstovati bude vám.

Onť mne oslaví;
nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. (Jan 16,7-14)

Duch Svatý je dán,
aby vyučoval! Aby
vzdělával pokorného žáka v pravdách Nebes. „Pozdní déšť“
je tedy rostoucí pravda!

Tento fakt je
ustanoven dvěma důležitými verši skrytými v knize
Deuteronomium: „Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země
výmluvností úst mých. Sstupiž jako déšť
naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť
na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu.“
(Deuteronomium 32,1-2)

Pozdní déšť je
doktrína. Je to nové světlo! Stát před svatým Yahem bez
Prostředníka vyžaduje obnovení pravd dlouho skrytých. Pravdy
ukryté pod vrstvami nevědomosti, pověr a lidských tradic, jsou
obnovovány díky život dávajícím přeháňkám pozdního deště.

A toto se už děje!

Rostoucí
světlo

Ti, kdo tíhnou
ke starým zvykům a zastaralým omylům, ztratili ze zřetele
skutečnost, že světlo je neustále rostoucí na stezce všech, kdo
následují [Yahushuu]; pravda se neustále odhaluje lidu [Yahovu].
Musíme neustále postupovat vpřed, pokud následujeme našeho
Vůdce. Jedině když chodíme ve světle, které na nás dopadá,
poslušni pravdy, která je otevírána našemu porozumění,
obdržíme větší světlo. Nemůžeme být omluveni za to, že
přijímáme jen to světlo, které měli naši otcové před sto
lety. Kdyby naši Bohabojní otcové viděli, co vidíme my, a
slyšeli, co slyšíme my, přijali by to světlo a kráčeli v něm.
Pokud toužíme po tom napodobit jejich věrnost, musíme přijmout
pravdy, které jsou nám otevírány, stejně jako oni přijímali
pravdy prezentované pro ně; musíme konat tak, jak by konali oni,
kdyby žili v naší době.⁵

Rostoucí světlo je
ohromný dar. Yahuwah zmocňuje Své děti tím, že jim dává stále
rostoucí poznání, moudrost a pochopení hlubokých věcí Yaha.
Nekonečná láska je demonstrována nezadržováním žádné
pravdy, která po přijetí posiluje a vyzbrojuje duši na její
pozemské cestě. Když Jeho lidé hladoví a žízní po Jeho
paprscích světla, Otec je nikdy nezklame.

Yahushua prohlásil:
„Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí
spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ (Matouš 5,6) Yahuwah
odměňuje ty, kteří pilně hledají větší světlo. Ti, kteří
si váží a následují pravdu, nehledě na její cenu, sklidí
bohatou duchovní odměnu v tomto životě a ještě větší
odškodnění v životě budoucím. Yahuwah prohlubuje jejich lásku
k pravdě skrze nové paprsky světla od Jeho trůnu milosti.

Takové ohromné
duchovní dary však s sebou nesou i obrovskou duchovní
zodpovědnost. Ano, podělit se s ostatními o to, co bylo už
poznáno, ale také pokračovat na stezce hledání neustále
rostoucího světla. Příliš dlouho byly křesťanské církve
spokojeny se světlem, které už přijaly. Římsko
katolická církev, nejstarší z organizovaných denominací, se
chlubí svými dávnými tradicemi a zakládá mnoho svých nauk na
ničem jiném než na „učení církevních otců“. Jak se
to liší od rabinických „rčení starších“, které
Yahushua tak důrazně odsuzoval?

Denominace, které
povstaly z Protestantské reformace, přijaly vzácné paprsky
Nebeského světla o kněžství všech věřících, ospravedlnění
z víry, křest v dospělosti ponořením a další pravdy, ale
pak ustrnuli. Druhá a třetí generace Protestantů byla spokojená
se světlem získaném skrze jejich otce a prarodiče. Nepokračovali
v hledání více pravdy.

Podobně
poreformační denominace, které vyvstaly v 19. století, postoupily
dále, než bylo to, co reformátoři Protestantismu přijali jako
pravdu. Baptisté sedmého dne přijali sedmý den Sabat a podělili
se o to s Adventisty sedmého dne. Mormoni se zaobírali zdravým
životním stylem. Svědci Jehovovi hledali Yahuwahovo pravé jméno
a zavrhli všechny pohanské svátky. Adventisté sedmého dne navíc
k přijetí sedmého dne Sabatu a zdravotního poselství studovali
velké pravdy o Svatyni a lekce, které jsou zde zjevené o plánu
spasení.

Ale…

Každá jediná z
těchto denominací opakovala chyby minulosti a zůstala stát.
Nepokračovali v hledání rostoucího světla.

Aby mohl každý
hledač pravdy přijmout nové a hlubší světlo, musí odstoupit od
každé z lidských tradic. On nebo ona musí odložit stranou
každou předjatou představu a být ochoten poslechnout, cokoliv
Duch Svatý odhalí jako pravdu.

Odlož před dveřmi
výzkumu své zažité představy a své zděděné a vypěstované
ideje. Nikdy nedosáhneš pravdy, pokud zkoumáš Písmo, abys
obhájil své vlastní ideje. Zanechej je u dveří a s kajícím
srdcem jdi, abys slyšel, co [Yahuwah] říká…

Nenes své vyznání
k Bibli a nečti Slovo ve světle tvých dřívějších názorů.
Nesnaž se uvést vše do souladu s tvým krédem. Zkoumej Písmo
pečlivě a zbožně s myslí osvobozenou od předsudků. Když při
tvém čtení přijde usvědčení a ty vidíš, že tvé
nejoblíbenější názory nejsou v souladu s Písmem, nesnaž se,
aby se Slovo přizpůsobilo těmto názorům. Přizpůsob tvé názory
Písmu. Nedopusť, aby tvé porozumění kontrolovalo to, čemu jsi
věřil nebo praktikoval v minulosti. Otevři zrak tvé mysli a dívej
se na úžasné věci vně zákona. Zjisti, co je psáno, a pak
zapusť kořeny tvých chodidel do věčné Skály.⁶

Jedině takto je
možné vzestoupit nad zakořeněné předsudky a následovat pravdu,
kamkoli vede.

Různé duchovní
skupiny byly založeny pro šíření Nebeských pravd, aby byla
uspokojena potřeba vzniklá pochybením církví následovat
rostoucí světlo. Tyto skupiny věrně předávaly světlo jim
svěřené, ale až na výjimky se rozhodly lnout k tomu jejich
jedinému paprsku světla a nepokračují ve studiu a hledání více
pravdy. Horší je, že podobně jako různé denominace před nimi,
většina těchto nezávislých ministerstev učila své následovníky
odmítat jakékoliv světlo mimo to, které už mají.

To je velká
tragédie. Je to také velké nebezpečí pro duše těch, kteří
odmítají rostoucí světlo. Nebeské pravdy se musí pilně hledat!
Musí být pečlivě studovány a horlivě přijímány. Ani jediný
drahokam, ať je sebemenší a zdánlivě bezvýznamný, nesmí být
nedbale odložen stranou nebo odhozen. Všechny musí být
shromážděny, schraňovány a uposlechnuty.

Posvěcení
skrze poslušnost

„Světlo“
je pravda. Ale více než to, je to důkaz pravdy, předložen
intelektu člověka a prožíván v životě poslušnosti. Pouhý
rozumový souhlas nikdy nikoho nespasí. Ďáblové uznávají moc
Yahuwaha a třesou se, přesto pokračují ve vzpouře, pravda je
nezachrání. Aby byla pravda plně přijata, musí být
uposlechnuta. Jedině když se srdce rozhodne poslouchat, očišťuje
Duch Pravdy duši.

Pavel chválil
Yahuwaha právě pro tuto pravdu: „Stále musíme děkovat
[Yahuwahovi] za vás, bratří milovaní od [Yahushui], že vás
[Yah] jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v
pravdu.“ (2. Tesalonickým 2,13)

Slovo zde překládané
jako „belief“ (víra) je v angličtině dost pasivní
slovo. V arabštině je to daleko aktivnější slovo věřit. Je to
činnost věřit (s doprovodnou poslušností), která posvěcuje.
Není to pasivní mentální souhlas. Slovo pochází z hebrejského
výrazu pis’tis (#4102),
což znamená usvědčení, přesvědčení a ujištění.

Duše je posvěcována
skrze poslušnost. To je velice důležitý bod. Nové koncepty,
které jsou uvedeny do praxe, se stávají základními principy.
Tyto fundamentální principy se pak stávají součástí postojů a
věrouk jednotlivce. Postoje a věrouky formují myšlenky a pocity.
A jsou to myšlenky a pocity, které formují charakter.

Charakter je jedinou
věcí, kterou si bereme do Nebe. Nikdo nemůže riskovat odmítnutí
toho nejmenšího paprsku světla, protože každý paprsek pokládá
základ pro ještě větší světlo, což znamená vést k
poslušnosti a posvětit duši. I ten první krůček zpět od plného
přijetí pravdy uvádí duši do rizika.

Zatvrzení
skrze neposlušnost

Dějiny Izraelského
národa jsou smutným varováním pro dnešní věřící. Zjevují
strašlivé důsledky uzavření srdce rostoucímu světlu. První
krok Izraelitů v zavržení Spasitele byl nebezpečný a spustil
zavrhování pravdy. Později, když přišly zprávy o Jeho velké
moudrosti, Jeho dokonalém charakteru, o zázracích, které přišel
vykonat, došlo k usvědčování, že Yahushua byl vskutku dlouho
očekávaný Mesiáš. Ale pýcha, kterou je padlá lidská
přirozenost, nedovolila vůdcům Izraele, aby přiznali, že udělali
chybu. Tito lídři pak ovlivnili celý národ tak, aby zavrhli
Spasitele a lidé byli příliš pyšní, než aby připustili, že
jejich důvěra v lídry byla špatná.

Pozdní déšť je dán, aby připravil srdce lidí pro sklizeň. Jedině ti, kteří přijmou toto rostoucí světlo, dosáhnou plné míry zralosti v Yahushuovi. (Obrázek použit se svolením: James Richman.)

Každý upřímný
hledač pravdy by si měl být vědom toho, že tentýž scénář se
odehrává i dnes. Členové církví přicházejí do kontaktu s
novým světlem a příliš často je jejich první reakcí utíkat
za svým pastorem, knězem nebo rabínem, aby se jich horlivě
zeptali: „Je to pravda?“

Náboženští
vůdcové si dobře uvědomují, že nové světlo je v rozporu s
některými ustanovenými doktrínami organizace, která jim vyplácí
jejich plat. Je v jejich nejlepším zájmu zavrhnout všechno nové
světlo a taky tak činí. Autor článku je osobně seznámen s
hrstkou pastorů Adventistů sedmého dne, kteří jsou přesvědčeni
o tom, že lunární
Sabat je pravdivý, ale nevyučují to ve svých shromážděních.
Mlčí o tom. Nadále přijímají výplatní šek od organizace,
která se postavila proti rostoucímu světlu. To se opakuje vždy,
když někdo učiní jinou lidskou bytost poslední autoritou ohledně
toho, co je pravda.

Proč se tito lidé
ptají člověka a ne Yahuwaha? Otec laskavě pozval všechny, aby
přicházeli k Němu pro moudrost. „Má-li kdo z vás nedostatek
moudrosti, ať prosí Yaha, který dává všem bez výhrad a bez
výčitek, a bude mu dána.“ (Jakubova 1,5)

Jako farizeové za
dnů Yahushui, i dnešní náboženští vůdcové se pyšní svým
poznáním. Oni byli na seminářích! Oni studovali hebrejštinu a
biblickou řečtinu. Oni četli akademická díla učenců, o kterých
laik nikdy neslyšel! Pokládají za samozřejmost, že oni mají
nadřazené poznání a pociťují rozhořčení při možnosti, že
by něco z jejich nauk mohlo být bludné.

Pýcha vystupuje na
povrch a oni cítí opovržení vůči každému, kdo by přišel s
tím, že má pokročilejší paprsky pravdy než samotní lídři.
Ti však odmítají nabízené důkazy, někdy s předstíráním,
jindy s matoucími argumenty. Lídři sami nestudují s otevřenou
myslí, protože je v jejich osobním zájmu podporovat status quo.
Svým příkladem vedou masy ke zpochybnění každého nového
světla a povzbuzují k podezírání každého, kdo by se odvážil
klást otázky.

Když se k mysli
náboženských vůdců dostane další důkaz a ti jsou usvědčeni
z pravdy, pak to nadále nepřipustí před svými následovníky.
Všechny důkazy světa nejsou dostačující, aby pronikly přes
zatvrzelou pýchu. Tvrdohlavě se drží svého směru a odmítají
přiznat, že byli v omylu.

Existuje nebezpečí,
že když [Yahuwah] sešle svému lidu zvláštní světlo, postaví
se sami na místo farizejů. Ale nechť nikdo z lidí, kteří měli
rostoucí světlo, nezaujme postoj, že už má všechno světlo,
které má být kdy odhaleno, a že už nepřijdou žádné další
paprsky světla na jejich stezku ze slova [Yaha]. Čím více náš
lid zkoumá Písmo, tím více bohatých a vzácných drahokamů
pravdy bude odhaleno. Udělají ti, kteří pocítili ducha útlaku
od svých bratrů v církvích, totéž, co odsuzují u ostatních?
Učiní to, co konali sebespravedliví farizeové? Odpoví na
argument výsměchem, žertem a sarkasmem? Řeknou o nositeli světla
totéž co farizeové o Vykupiteli světa: „On má ďábla“?
Budou připraveni zakázat jeho poselství, „protože
nenásledoval s námi?“ Bude s poslem, kterého [Yahuwah] posílá
se zvláštním světlem, zacházeno s výsměchem a pohrdáním, tak
jako pohané jednali s Pavlem, když řekli: „Co nám to chce
ten nedovzdělanec vykládat?“⁷

Radost
ve Světle

Když přicházíš
k Yahuwahovi sám pro sebe,
On tě bude individuálně vyučovat. Není důležité ptát se na
názory náboženských vůdců. Pravdy naučené tímto způsobem
jsou velmi vzácné. Když je Yahuwah tvůj učitel, usadí tě v
Pravdě tak, že nikdo nebude moci otřást tvou vírou.

Je velmi inspirující
pohlížet zpět na zkušenosti, kterými vedl Yahuwah, na pravdy,
které On učil.

WLC tým není jiný
než jsi ty. My jsme jednoduše skupina pokorných věřících,
roztroušených po celém světě, kteří milují Yahuwaha a mají
obrovskou touhu sdílet pravdu, jak je našemu vědomí odhalována.
To si někdy vyžádalo i veřejné
vyznání minulých
bludů. Ale pravda je tak vzácná, že to vždy za to stojí!
Nikdy bychom si nepřáli, aby nám pýcha zabránila vyznat naše
chyby minulosti. Nejdůležitější je pravda.

S každým přijetím
rostoucího světla je darovano více pravdy, kdy občerstvující
přeháňky pozdního deště přinášejí dokonce více pravdy.
Jsou to tyto pravdy, které připravují duše pro sklizeň na konci
světa.

Tato cesta začala
pro WLC tým v roce 2000, kdy jsem byli usvědčeni z potřeby
opustit všechny padlé a odpadlické organizace. Poté, co jsme se
rozhodli následovat jedině Yahuwaha a Yahushuu, seslal na nás Otec
Své nebeské deštivé přeháňky, které přišly velkoryse a
neustále v následujícím chronologickém pořádku:

Rok 2002:

• Urgentní
  nezbytnost opustit
  města.

Rok 2005:

• Zavržení Římsko
  katolické nauky o Svaté trojici (Trinity).

Rok 2006:

• Pravá interpretace
  sedmi králů ze Zjevení 17 a jejich časová osa.

Rok 2009:

• Kalendář
  Stvoření a zavržení padělku jménem Gregoriánský
  kalendář.
• Pravý týdenní
  cyklus není neustálý.
• Starodávný Biblický
  Sabat.
• Pravý čas, kdy začíná
  den.
• Dar Dnů Novměsíce.
• Potřeba zamítnout
  pohanské svátky Vánoce
  a Velikonoce.
• Trvalá povaha Yahuwahových
  svátků.

Rok 2010:

• Poslední bitva
  ohledně uctívání.
• Poznání pravých
  jmen Otce
  a Syna
  a privilegium je vzývat.
  (Proč
  jen Yahuwah a Yahushua)
• Hlubší pochopení Yahovy
  pečetě.
• Jasnější
  porozumění Znamení
  šelmy.

Rok 2011:

• Kompletní naplnění Sedmi
  polnic ze Zjevení je věc budoucí, ne minulá.
• Biblický
  výpočet Svátku Letnic.

Rok 2012:

• Biblický počátek
  roku.

Rok 2013:

• Větší světlo a
  hlubší poznání ošklivosti role
  Jezuitů, kterou sehrávají v boji
  proti pravdě od doby svého založení v roce 1540.
• Pravá identita antikrista
  a přítomnost v dnešním světě.

Rok 2015:

• * Pochopení
  svobody, kterou Yahuwah dal ohledně křtu,
  inspirováno zkušeností Anabaptistů.

Rok 2016:

• Pravý
  tvar a postavení Země.
• Pravý
  výklad Daniele 11 a 12 a bezprostřednost konce doby milosti.
• Pochopení spojení
  mezi králem severu a sedmi králi ze Zjevení 17.
• Pochopení Genesis
  6,1-4 a subjektu o Nephilim,
  které obhajuje Yahuwahovu neomylnou lásku.
• Poznání dnešního
  Izraele a jeho podvodného statutu.
• Spojení mezi Jezuity
  a podvodem o zeměkouli.
• Skrytá agenda za ďábelskou
  doktrínou o svaté trojici (trinity).
• Závěrečný
  klam založený na podvodu o zeměkouli.

Přijetí
Světla, zavržení bludu

Nové světlo není
něco, čeho se máme obávat nebo hrozit. Je to ohromný dar! Každý
paprsek nového světla také odhaluje blud. Je-li přijat s
vděčností a zaveden do života skrze poslušnost, připravuje
srdce pro Nebe.

Modli se za nové
světlo. Hledej jej usilovně, jako by šlo o skryté drahokamy. Není
lepšího důkazu o tom, že tě Yahuwah vede, než že tě stále
vyučuje Jeho nauce.

Zkoumej tvé vlastní
srdce. Jaké nové světlo jsi přijal? Existuje nějaké světlo,
které jsi zamítnul? Jsi si jistý, že to byl blud, co jsi
zavrhnul, a ne světlo? Běž zpět a znova to prostuduj. Studovat s
otevřenou myslí znamená, že zvážíš všechny důkazy se srdcem
ochotným uposlechnout, pokud tě Duch Svatý usvědčí o tom, že
to je pravda. Ujisti se, že jsi přijal všechno dostupné světlo a
pros o více světla.

Pozdní déšť je
vyléván. Bohatství informací a pravdy nyní dostupné, je něco
neslýchaného v dlouhých staletích duchovního temna, které
zahalovalo svět. Toto nové světlo je nejvyšší důležitosti pro
tvou duši, protože právě toto světlo tě připravuje k tomu, aby
ses mohl v pokoji setkat s Yahushuou, když přijde.

A On je už téměř
zde!

Paprsky
věčného úsvitu dokonce už nyní září na horizontu. Přijmi s
radostí a věčností nové nauky, které Yahuwah vylévá, a
připrav se pro Nebe.

¹ Amy
Leslie, quoted in Chicago Death Trap: The
Iroquois Theatre Fire of 1903, by Nat Brandt, p. 25.

² W.
H. Hubbard, ibid.

³ Brandt, p.
5.

⁴ Christopher
Cerf, The Experts Speak,
p. 247.

⁵ Ellen
G. White, Historical Sketches, p.
197.

⁶ Ellen
G. White, Manuscript Releases,
No. 209, pp. 431-432.

⁷ The
Home Missionary, September 1, 1894.