Hastein Ragnarsson a jeho nájezdy v Itálii (1862, autor neznámý), zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hasting_859_in_Luna.jpg

Kdyby se udělovaly ceny
za dobré pohnutky s katastrofálními následky, pak by přinejmenším jednu z nich určitě
získal Hastein Ragnarsson. Hastein byl Viking. Toužil po zlatě, slávě a
chloubě, že dobyl Řím. A tak v roce 859 vyplul se 62 loďmi, aby toto zlato,
slávu a chloubu získal. Nejprve se jeho nájezdům a drancování nedařilo dobře.
Ale praxe je zdokonalovala. V době, kdy dorazili do Středozemního moře, uměli
dobře své zvolené řemeslo.

Byli zlí! Byli divocí! Byli VIKINGOVÉ!

Když dorazili k Římu,
rozhodli se napadnout město. Když nedokázali proniknout přes úctyhodně staré
zdi města, radil se Hastein se svými muži a vymysleli náhradní plán, jak se
dostat do města.

Dalšího dne nesli
Hasteina na nosítkách k městské bráně. Jeho muži ohlásili hlídajícím Římanům:
„Pomozte nám! Pán Hastein umírá. Chce být pokřtěn jako křesťan, než
zemře.“

To postavilo Římany před
skutečný problém. Na jednu stranu nechtěli přirozeně vpustit nepřítele přes
svou bránu. Ale na druhou stranu, jak by se mohli nazývat křesťané a odepřít
umírajícímu pohanovi spasení? (Byli Římané, ne Řekové, proto předpokládejme, že
nikdy neslyšeli o Trojském koni).

A tak Římané otevřeli
vrata a dovolili malému průvodu Vikingů donést svého vůdce do kostela. Poté, co
byl pokřtěn a obdržel poslední pomazání, Hastein se zázračně uzdravil! Vyskočil
na nohy a se svými muži začal bojovat, aby se dostal k městské bráně a vpustil další
muže dovnitř. Do večera byl Řím zničen…

…V té chvíli však
Hastein zjistil, že město, které právě zničil, nebyl Řím, ale Luna. Řím byl
přes 250 mil daleko!

Byla to klasická
„komedie omylu“. Zajisté směšnější pro pozorovatele, než pro skutečné
účastníky!

Bible nabízí podobnou
„komedii omylů“. Na první pohled se zdá, že extrémy dané situace jsou
takové, že by člověk očekával, že se jedná o zápletku z komiksu. Text se snaží
popsat, jak je něco špatné a používá toto přirovnání: „Jako když by někdo
utíkal před lvem, potkal by se s ním medvěd; aneb když by všel do domu, a
zpolehna rukou svou na stěnu, ušťkl by ho had.“ (Ámos 5,19)

Je to téměř směšné: malý
panáček v komiksu utíká jedním směrem tak rychle, jak jen to jde, aby utekl
před lvem, a dostane se před medvěda. Další komiksový obrázek ukazuje jeho
utíkající nohy ve zvířeném prachu, když uhání do svého domu a zabouchne dveře.
V nesmírné úlevě se opírá o stěnu, kde ho nakonec uštkne had. Tento krátký
extrémní sled událostí, používaný v komiksech, naplňuje generace dětí chichotem
a veselím.

Když však čteme biblický
text v celém kontextu, smích ustává. Přichází zděšení. Je zde popsána
událost, ke které vzhlíží milióny lidí! A přesto tento text předkládá naprosto
odlišnou perspektivu. Ne radost a očekávání, ale hrůzu a pohromu.

 Verše čtené v kontextu uvádí:

Běda
těm, kteříž žádají dne Yahuwahova. K čemuž jest vám ten den Yahuwahův, poněvadž
jest tmy a ne světla? Jako když by někdo utíkal před lvem, potkal by se s ním medvěd;
aneb když by všel do domu, a zpolehna rukou svou na stěnu, ušťkl by ho had. Zdali
není tmy a ne světla den Yahuwahův, v němž není blesku, ale mrákota? (Ámos
5,18-20)

Cože? Toto není nějaký
hloupý komiks. Je to popis „dne Yahuwahova“! Yahuwahův den odkazuje
samozřejmě na Druhý
příchod, ale také na dobu
soužení, která předchází Druhému příchodu. Z tohoto pohledu je
pochopitelné, že je tento den viděn se zdravou dávkou úcty a strachu. Nejhorší
část velké doby soužení, kdy jsou rány vylévány, je tak hrozná, že se o ní v
Bibli píše jako o „době Jákobova soužení“.

Ale i tehdy následuje
bezprostřední zaslíbení vysvobození: „Ach, nebo veliký jest den tento, tak
že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakť koli čas jest soužení Jákobova,
předceť z něho vysvobozen bude.“ (Jeremiáš 30,7)

Text u Ámose mluví o
něčem jiném. O něčem tak nebezpečném, bez útěchy na závěr textu. Je to otevřené
varování. Nic více.

Opakujícím tématem v
strašlivých varováních Ámose je, že den Yahuwahův je tma, ne světlo. A je to uváděno opakovaně. Cokoliv je kdy v Bibli
opakováno, znamená to, že to tak Yahuwah ustanovil. Proto si raději sedni a
dávej pozor. Josef vysvětlil tento princip faraónovi: „Že pak opětován
jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím
spíše Bůh vykoná to.“ (Genesis 41,32)

Třikrát je opakováno varování temnoty v knize
Ámos. „Běda těm, kteříž žádají dne Yahuwahova. K čemuž jest vám ten den Yahuwahův,
poněvadž jest tmy a ne světla?… Zdali
není tmy a ne světla den Yahuwahův, v
němž není blesku, ale mrákota?“
(Ámos 5,18-20) Cokoliv je tou hrozbou, je to opravdové a hrozba pro duši je
extrémní. Není to žádná komedie omylů. Nebezpečí je skutečné.

Ale jak může být tma
nebezpečná? Měsíc se zatmí a slunce nevydá své světlo. No a co? Jeremiáš
zaslibuje, že spravedlivý člověk bude z toho vysvobozen!

Nebezpečím je, že se zde
nejedná o fyzickou tmu. Je to duchovní tma, nejnebezpečnější druh.
David napsal: „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji
stezku.“ (Žalm 119,105) Je-li Yahuwahovo slovo, které je pravda,
symbolizováno jako světlo, pak dává smysl, že „tma“ znamená blud.
Největší nebezpečí pro Yahův lid v době soužení je duchovní blud. Hrozba je tak
extrémní, že se zdá, jako by Ámos nemohl sám přestat opakovat toto varování.

Toto varování je
neočekávané! Gabriel přece zaslíbil Danieli: „Poznání se rozmnoží.“
(Daniel 12,4)

S rostoucím světlem
přichází však i rostoucí nebezpečí sebeuspokojení a sebedůvěry. Laodicejští se
vychloubají, že jsou bohatí, mají vše a nic nepotřebují, zatímco Věrný Svěděk
prohlašuje: „A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“
(Zjevení 3,17)

Absolutně nejhorší
duchovní tma, do které může člověk v těchto posledních dnech upadnout, není
nějaký jednotlivý věroučný blud. Je to arogantní domněnka, že už zná všechny
pravdy potřebné pro spasení. Tato domněnka vede k další domněnce, která je
svým způsobem ještě nebezpečnější. Je to víra, že člověk už má všechno světlo
potřebné ke spasení, a každé nové světlo je zákonitě mylné. Taková domněnka
uzavírá mysl vůči každému dalšímu paprsku světla, kterou chce Yahův
Duch přinést. Zářivé a jasné paprsky světla nemohou proniknout do srdce,
které je zatvrzelé a zabedněné vůči každému novému světlu.

Je
skutečností, že máme pravdu a musíme se houževnatě držet pozic, kterými nelze
otřást; ale nesmíme s podezřením pohlížet na jakékoliv nové světlo, které může
[Yah] poslat, a říkat: Vskutku nemůžeme vidět, že potřebujeme více světla než
tu starou pravdu, kterou jsme dosud přijali a ve které jsme se usídlili. Když
zastáváme tento postoj, svědectví Věrného Svědka platí pro náš případ jako
výtka: „A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“ Ti, kdo
se cítí bohatí, že mají vše a nic nepotřebují, jsou ve stavu slepoty, co se
týče jejich pravého stavu před [Yahuwahem], a neví o tom.¹

Nebezpečí upadnutí do
temnoty duchovní arogance je tak veliké, že je WLC nuceno před ním varovat. A
existuje obzvláště jedna oblast, kde je toto nebezpečí největší, protože není
rozpoznáno. Je to oblast nezávislých
duchovních služeb.

Dát polnici jasný
tón

Nezávislí duchovní
vykonali obdivuhodné dílo pro Yahuwaha v šíření pravdy. Když se církve stávaly
více světské a selhaly v pokroku v pravdě, Nebe svěřilo rostoucí světlo mnoha
různým jednotlivcům, kteří pak tvrdě pracovali na sdílení toho, co obdrželi. I
WLC bylo požehnáno skrze shromažďování vzácných paprsků světla roztroušených mezi
mnohé nezávislé duchovní služby.

Rozmach internetu umožnil
mnoha obyčejným lidem šířit pravdu mnohem dále, než bylo kdy předtím možné. Mnozí
z těchto jednotlivců a jejich služby snášeli pronásledování ze strany
organizovaných denominací. Církve se cítily ohroženy vlivem těchto pokorných,
prostých lidí. Nezávislí duchovně sloužící byli odsuzováni z kazatelen, v
církevních publikacích a někteří se dostali dokonce i před soud, když proti nim
padlé církve bojovaly.

Satan si dobře uvědomuje
úspěch nezávislých duchovních služeb v šíření pravdy. Zahájil zákeřný a
tragicky velmi efektivní útok proti nim. Satanův útok byl zaměřen do dvou
odlišných směrů. Napadl:

1. Lídry nezávislých
   duchovních služeb
2. Jednotlivce, kteří získali světlo z nezávislých duchovních služeb

Lídři: Je smutnou skutečností, že většina
nezávislých duchovních služeb následovala příklad církví, které je
pronásledovaly. Jejich spoléhání se na finanční příspěvky svých stoupenců
způsobilo jejich váhání učit nepopulární pravdy. Většina z nich proto odmítla
jakékoliv další světlo pro růst pravdy, která jim už byla dána. Když se k nim
dostalo nové světlo, nejenže se k němu obrátili zády, ale použili i své nabyté
autority co by nositelů světla, aby ovlivnili své následovníky taktéž zavrhnout
rostoucí světlo. Není nic špatného na tom, že si nezávislá duchovní služba zvolí zaměřit
svůj web nebo publikace na určitou oblast. To je třeba podotknout.
Avšak problém vyvstává, když lídři odsoudí všechno ostatní dané světlo jako
špatné.

Následovníci: Mnoho upřímných lidí bylo
požehnáno světlem daným nezávislým duchovním službám. Nebe nedává veškerou
pravdu jen jednomu jednotlivci, aby se všichni mohli sdílet v radosti
odhalování pravdy. To je důvod, proč by žádný jednotlivec nebo nezávislá
duchovní služba neměli zaujmout postoj proti světlu danému někomu jinému. Mnoho
čestných hledačů pravdy bylo vedeno od jedné církve k druhé, pak od jedné
nezávislé duchovní služby k další, shromažďujíc nějaký paprsek světla zde a
jiný tam. Každý začíná v rozdílném bodu při svém putování. Problémem je, když
se člověk stane následovníkem nějaké organizace, místo aby byl nezávislý hledač
pravdy.

Má-li člověk mentalitu
„následovníka“, nenásleduje ve skutečnosti Beránka, kamkoliv jde.
Místo toho následuje nějakou postavu lidské autority. To je důvod, proč Satan
napadl nezávislé duchovní služby. Využívajíc duchovní pýchu, svádí je k tomu,
aby arogantně odsoudili světlo, které bylo svěřeno druhým. Protože ti Nebe
milostivě darovalo světlo, neměl bys to v žádném případě brát jako důkaz toho,
že více světla už nebude zjeveno.

Nebezpečí je velmi skutečné,
a to je přesně důvod, proč WLC spojilo svůj hlas s hlasem čtvrtého anděla ze
Zjevení 18, který hlásá: „Vyjděte z něho, lide můj, abyste se
nepřiúčastňovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran.“ (Zjevení
18,4)

Tento text je velmi
důležitý. Většinou je překládán jako: „Vyjděte z ní…“. Nicméně
slovo „vyjděte“ je vyzváním.
Vytváří v mysli posluchače falešnou představu, že organizace vydávající tuto
výzvu, je nějakým způsobem vyňata a že se člověk může bezpečně připojit k ní.
To nemůže být vzdálenější pravdě. Nikdo není mimo toto božské určení. Je to naléhavý
příkaz: Vyjdi!

„Utecte z prostředku
Babylona, a zachovejte jeden každý život svůj, abyste nebyli vypléněni v
nepravosti jeho. Nebo čas bude pomsty Yahuwahovy, sám odplatu dá jemu.“
(Jeremiáš 51,6)

Nebezpečí je skutečné

Člověk, který v minulosti
obdržel vzácné světlo od církve, skupiny nebo nezávislé duchovní služby, se
nachází v riziku, že se s nimi zaplete díky smyslu pro oddanost nebo lásku.
Jestliže daná skupina zavrhne rostoucí světlo, existuje zde pokušení zůstat
raději se skupinou, než z ní vystoupit a následovat pravdu, kamkoliv povede.

Přesně tato situace byla
graficky představena ve vidění Ellen
Whiteové, proroka pro poslední generaci.

Viděla
jsem několik skupin, které byly jakoby navzájem spojeny provazem. V těch
skupinách se mnozí nacházeli v úplné temnotě. Jejich zrak byl skloněn k zemi a
vypadalo to jakoby mezi nimi a [Yahushuou] neexistovalo žádné spojení. V těch
různých společenstvích se však tu a tam nalézali i takoví, kteří se dívali
vzhůru k nebi a jejich obličej zářil, protože od [Yahushui] na ně dopadaly paprsky světla, podobné slunečním paprskům.
Anděl mi řekl, abych se pozorně dívala, a já jsem viděla, že nad každým
člověkem, na něhož dopadaly paprsky světla, bděl jeden anděl; kdežto ti, kteří
se nacházeli v temnotě, byli obklopeni zlými anděly. Pak jsem slyšela jednoho
anděla, který volal: „Bojte se [Yahuwaha] a vzdejte jemu chválu, neboť
přišla hodina soudu jeho.“

Pak
nad těmito skupinami zazářilo slavné světlo a osvítilo všechny, kteří je chtěli
přijmout. Někteří z těch, kteří byli v temnotě,
je přijali a radovali se z něj. Jiní nebeské světlo odmítali a tvrdili, že bylo
dáno jenom proto, aby je zavedlo na scestí. Světlo je tedy opustilo a byli
ponecháni v temnotě. Ti, kteří světlo od [Yahushui] přijímali, s láskou
opatrovali toto stále přibývající světlo, které bylo na ně vylito. Jejich tvář
zářila svatou radostí, když s hlubokým zájmem pozorovali [Yahushuu] a bylo
slyšet, jak spolu s anděly volají: „Bojte se [Yahuwaha] a vzdejte mu
chválu, neboť přišla hodina soudu jeho.“ Viděla jsem, že když se přidali k
tomu volání, tak mnozí, kteří byli v temnotě, do nich svými boky a zády
strkali. Mnozí, kteří s láskou opatrovali toto svaté světlo, přetrhli provaz,
kterým byli poutáni k ostatním, a oddělili se od těch skupin. Když to
vykonali, pak příslušníci jednotlivých skupin, kterých si dříve vážili,
přicházeli mezi ně a někteří laskavými slovy, jiní s hněvem je začali znovu
svazovat. Přitom jim stále tvrdili: „[Yahuwah] je s námi! Jsme ve světle.
Máme pravdu!“ Tázala jsem se, kdo jsou tito muži? Bylo mi řečeno, že jsou to kazatelé a vedoucí činitelé, kteří
sami světlo zavrhli a nyní jim není vhod, když jiní toto světlo chtějí přijmout.

…Potom
jsem slyšela hlas, který mluvil k odstrkovaným a posmívaným: „Vyjděte z
prostředku jejich a nečistého se nedotýkejte!“ Veliký počet lidí
uposlechlo tomu hlasu a přetrhlo provazy, kterými byli svázáni. Opustili
společnosti, jež byly v temnotě a přidali se k těm, kteří se již dříve
osvobodili a radostně spojili své hlasy s nimi. Slyšela jsem některé z těch,
kteří dosud setrvávali ve společnostech nacházejících se v temnotě, jak se
vážně a horlivě modlili. Kazatelé a
vedoucí mužové procházeli různými skupinami a neustále upevňovali provazy;
ale přesto jsem stále slyšela hlas úpěnlivé modlitby. Potom jsem viděla, že ti,
kteří se modlili, vztahovali své ruce k sjednocené svobodné společnosti, jež se
radovala v [Yahuwahovi], a prosili o pomoc. Ti vážně pohlédli k nebi, pozvedli
své ruce a odpověděli jim: „Vyjděte z prostředku jejich a nečistého se
nedotýkejte!“ Viděla jsem jednotlivce, kteří bojovali o svoji svobodu, jak
nakonec přetrhli provaz, kterým byli pevně svázáni. Nedovolili, aby byli opět provazy svázáni a odmítli věnovat pozornost
opakovanému ujišťování: „[Yahuwah] je s námi.“ „U nás je
pravda.“

Lidé
neustále opouštěli společnosti, které se nacházely v temnotě a připojovali se
ke svobodné společnosti, která vypadala, jako by byla na širém prostranství
vyzdvižena nad zem. Jejich pohled směřoval vzhůru, spočívala na nich [Yahova]
sláva a oni radostně chválili Pána. Byli úzce spojeni a zdálo se, že jsou
zahaleni nebeským světlem. Kolem dokola této společnosti byli někteří, kteří se
dostali pod vliv světla, ale nebyli s tou společností do všech podrobností
spojeni. Všichni, kteří milovali světlo, jež bylo na ně vylito, se dívali s
hlubokým zájmem vzhůru, a [Yahushua] na ně shlížel s vlídným souhlasem.²

Nenech se polapit do
pasti nesprávné oddanosti. Tvoje oddanost náleží Yahovi a jedině Mu. Nedopusť,
aby ti strach, že budeš muset mít osamělé bohoslužby, zabránil vystoupit na
svobodu. Bohoslužby o samotě bez nějaké skupiny nejsou omluvou pro vlastní
setrvávání v organizaci nebo společenství, které aktivně odmítají světlo.
Jakákoliv duchovní služba, která se směle postavila proti nějakému paprsku
světla (a většina, pokud ne všechny, zavrhla více paprsků světla), není více
hodna toho, abychom v ní konali bohoslužbu, než kterákoliv církev, která
formuje Babylon.

Stůj jako odvážný člověk

Yahuwahovi lidé jsou dnes
vyzýváni stát osamoceni, odloučeni
a nezávislí na jakékoliv organizované duchovní službě, skupině nebo
denominaci. Nikdo nemá podřídit svou vlastní mysl a svědomí někomu jinému tím,
že bude jeho slovo považovat za pravdu. Yahuwah vede každého osobně. Každý musí
být veden sám, protože pochází z jiného zázemí s odlišnou sadou nauk. Když
narůstá poznání, stoupá taktéž potřeba boží moudrosti. Ne všechno
„nové“ světlo je pravda. Je zapotřebí duchovního rozeznávání pro
rozlišení mezi tím, co má být přijato a co odloženo stranou.

Nepodlehni pokušení
následovat vůdcovství této nezávislé duchovní služby či onoho duchovního
společenství. Je naprosto přirozené být obklopen podobně smýšlejícími věřícími.
Utvrzuje to bohoslužbu s těmi, kteří věří tak jako ty. Povzbuzuje to číst
články, které jsou v souladu s tím, čemu momentálně věříš. Avšak být
následovníkem nějaké nezávislé duchovní služby je stejně tak nebezpečné, jako
být členem nějaké organizované denominace, svázaným jejich konkrétním krédem.
Když lídr, kterého si vážíš, nebo organizace, kde jsi poznal pravdu, zaujme
postoj proti jiným pravdám, je příliš
snadné následovat jejich příkladu. Člověk by nikdy neměl považovat slovo jiného
člověka za pravdu a zavrhnout jiné světlo, aniž by ho nejdříve sám
neprostudoval.

Láska k pravdě by měla
zvítězit nad každou touhou být s nějakou skupinou. Satan zneužívá touhy po příslušnosti,
aby vzbudil strach z odloučení. To může umlčet hlas Ducha.

Pravá povaha nějaké
skupiny vytváří dynamiku MY versus ONI. Členové jsou učeni přijímat nauky
většiny. Ještě horší je, že jsou učeni nepokládat otázky. Proto není
podporováno aktivní hledání pravdy. Ti, kteří se neustále doptávají, jsou často
odsunuti stranou. Nakonec bývají vyloučeni ze skupiny. Souhlas je tak vynucován
emočním vydíráním.

Pokud jsi byl vyloučen z
nějaké skupiny, nedovol, aby tě to zmalomyslnilo. Zajisté se můžeš nadále
modlit za přátele a milované, kteří jsou stále oklamaní, ale všichni Yahuwahovi
hrdinové, všichni duchovní giganti minulosti, byli povoláni, aby stáli
osamoceni. Jan Křtitel byl muž samot a pustin pouště. V osamění slyšel Ducha
promlouvajícího k jeho vlastní duši, připravujíc ho pro velké dílo jako
předchůdce Mesiáše. John Bunyan strávil 12 let v Bedfordském vězení, protože
odmítl mlčet o světle, které mu bylo dáno. Ale během těchto 12 let ho Yahuwahův
Duch inspiroval k napsaní knihy Pilgrim’s Progress (Cesta poutníka), díla obsahujícího hluboké
duchovní pravdy, které bylo požehnáním pro mnohé v následujících staletích
poté, co ho napsal v chladné, kamenné cele. Podobně i Martin Luther byl
povolán, aby stál před knězi a preláty se svěřenou mu pravdou, která měla
vysvobodit duše mnohých.

Následovat pravdu je
velmi osamělá
stezka. Když jsi vyzván stát o samotě, nezalekni se toho. Pomysli na to, že
jsi uctěn Nebem. Využij osamělý čas k tomu, abys přirostl ještě blíže ke zdroji
všeho světla a pravdy.

Obejmi veškerou pravdu!

Na této straně Nebe je
nemožné pro kteréhokoliv smrtelníka pochopit veškerou pravdu. Po celou věčnost
budou vykoupení studovat hluboké věci Yahuwaha a nadále se o Něm učit.

WLC je platforma pro
šíření vší pravdy, která nám byla odhalena. To zahrnuje nepopulární pravdy.
Občas přijdou rozhněvané odpovědi, kde pisatel prohlašuje: „Nepřidal jsem
se k WLC, abych přijal ten nebo onen blud.“ Bratři, WLC se nesnaží
zalíbit člověku. Jedině Yahuwahovi. Jakmile je světlo odhaleno našemu chápání,
snažíme se ho šířit, jak jen to je možné.

Nebe dnes přikazuje všem,
aby stáli odděleni, odloučeni a nedotýkali se nečistého. Existuje jen málo více
nečistých věcí, než je duchovní pýcha, která se chlubí tím, co člověk zná, ale
odmítá přijmout jakékoliv další světlo.

Když přiznáme, že Věrný
Svědek zná náš stav lépe, než kdy my sami můžeme znát, dá nám Svou
spravedlnost, která zakryje naší nahotu, Jeho čistotu za naší hříšnost a
nebeské zlato víry. Tehdy bude naplněno Jeho vzácné zaslíbení:

Hle,
přicházejí dny, je výrok Yahuwahův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem
judským novu smlouvu.

Ne
takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci … Toto je smlouva, kterou
uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Yahuwahův: Svůj zákon jim
dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Elohimem a oni budou mým lidem.

Už nebude
učit každý svého bližního a každý svého bratra: Poznávejte Yahuwaha! Všichni mě
budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Yahuwahův. Odpustím
jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat. (Jeremiáš 31,31-34)

^* svatá jména byla zaměněna ve všech Biblických textech.

¹ E. G. White, Review & Herald, August 7, 1894.

² E. G. White, Early Writings, str. 240-243. Toto
konkrétní vidění se podrobně zabývalo zkušenostmi raných adventistů, když byli
zklamaní, že se Yahushua nevrátil, jak očekávali. Nicméně lekce, kterým se
učili skrze svou zkušenost, platí pro každou dobu a přínosné pro dnešní Yahův
lid, stejně jako tehdy pro ně. Vidění byla tehdy dáno i proto, aby se dnešní
Yahův lid mohl poučit z lekcí minulosti.