Yahuwah je milovník krásy. Krásou naplnil
celý vesmír! Od třpytu čerstvě napadaného sněhu po nádheru peří páva, od
jemných a rozmanitých barev nejmenších květin po třpytivé drahokamy – velkolepá
demonstrace krásy pocházející z mysli Stvořitele. Dokonce i Nový Jeruzalém,
který se stane metropolí nové Země, je věc neskonalé krásy. Zlatem vydlážděné
ulice, stěny z jaspisu a jeho brány z perel. Základními kameny budou vzácné
drahokamy, všechny dvojnásob ohnivzdorné: diamant, safír, smaragd, ametyst a
další.

Je velmi
přirozené pro lidskou mysl, původně stvořenou k obrazu svého Stvořitele, aby se
radoval z krásy a toužil po ní. Jedna z nejběžnějších oblastí, ve kterých lidé
zaměřují svou touhu po kráse, je osobní ozdoba. Ať už se jedná o poslední módu,
barevný make up nebo třpytivé klenoty, touha zkrášlit se je běžná pro lidi v
každé době a každé zemi. Nošení vzácných kovů a drahokamů není samo o sobě
hříšné. Yahuwah sám je vytvořil a ozdobil Lucifera, původně nejvyššího
zastíňujícího cheruba, vzácnými šperky. Pomocí symbolu krále Týru řekl Yahuwah
o Luciferovi:

Ty, jenž zapečeťuješ summy, plný moudrosti a nejkrásnější, v Edenu,
zahradě Yahuwahově, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, sardius,
topazius, jaspis, tarsis, onychin, beryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato;
nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých v tobě, hned jakžs se narodil, připraveni
jsou. Ty jsi cherubem od pomazání. Jakž jsem tě za ochránce představil, na hoře
svaté Elohimově jsi byl, u prostřed kamení ohnivého ustavičně jsi chodil.
(Ezechiel 28,12-14)

Lucifer byl
nejvyšší stvořená bytost. Byl andělem, který stál nejblíže trůnu Věčného. Každý
drahokam, zasazen ve zlatě, ho přikrýval. Nepřetržité světlo vycházející od
Všemohoucího se odráželo od drahokamů a nabízelo úžasný pohled. To bylo krytí
vytvořené Yahuwahem pro Svého nejvýše postaveného anděla. Ale už následující
verš je srdcelomným komentářem o účinku, jaký má taková ozdoba na padlé lidské
srdce: „Byl jsi dokonalý na cestách svých, hned jakžs se narodil, až se našla
nepravost při tobě.“ (Ezechiel 28,15)

Nepravost,
hřích, pýcha: Lucifer padl díky pýše. Šlechetné dary jeho Stvořitele nenaplnily
Luciferovo srdce vděčností, která by plodila lásku, ale on si zvolil živit
sobectví a pýchu. Toto je důsledek, který má na padlou lidskou přirozenost
příliš často osobní zkrášlování. Člověk, stvořený k obrazu
Yahuwahově, vzal při pádu na sebe přirozenost arch-rebela Satana. Ať už je
volba a pozornost osobního zkrášlení zaměřena na módní trendy, zářivé šperky
nebo make-up, je-li to použito k tomu, aby to vzdudilo pozornost
k vlastní osobě a obdiv druhých, je to špatné a má to svůj základ
v pýše.

Tak jako
s každou oblastí Yahuwahova zákona, je důležité rozumět principům, na
kterých zákon stojí, protože to je to, co sahá až do srdce. Pouze povrchní
proměna není to, co Yahuwah očekává. Yahuwah se dívá dovnitř srdce: na postoj a
smýšlení představující duši. Yahuwahova slova k Samuelovi, když pomazal
krále, by měl mít na paměti každý, kdo se snaží přivést svůj život do souladu s Ním:
„Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť
nepatřím, nač patří člověk. Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima,
ale Yahuwah hledí k srdci.“ (viz 1. Samuelova 16,7)

Mnozí,
kteří by nikdy nesnili o nošení drahokamů, se snaží vzbudit pozornost skrze své
oblékání a make-up. Tak jako drahokamy, make-up není sám o sobě neodmyslitelně
hříšný. Když se použije k zamaskování mateřského znaménka nebo skvrny,
zakrytí jizvy nebo aby člověk vypadal více přirozeně, není na tom nic špatného.
Ale tak jako s drahokamy, problém vyvstává, když někdo používá make-up
nebo křiklavé, příliš modní a drahé oblečení, aby na sebe přitáhl pozornost,
která vzbudí obdiv a závist v druhých lidech.

Každé
povznesení nebo sebezkrášlení, které je použito za účelem vzbudit závist nebo
obdiv v druhých lidech, ať se jedná o tělo nebo bohastství jedince, je
špatné. Znamená to nosit navenek pýchu, která vládne v srdci uvnitř. Proti
hříchu pyšného předvádění mluvil Pavel, když napsal:

Stejně i ženy ať se v slušném oděvu zdobí počestně a střízlivě, ne účesy
a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na
ženy, které se přiznávají k zbožnosti. (1. Timoteovi 2,9-10)

Někteří se
na základě tohoto textu domnívali, že by se nikdy neměly nosit zaplétané vlasy.
Pavel však mluvil o zhýralosti římských žen a dalších zámožných žen, které se
je snažily napodobovat.

Římské ženy si původně upravovaly své vlasy s velkou jednoduchostí
. . . Jednoduché účesy vdaných žen se změnily během vlády císaře Augusta, kdy
se do módy dostala řada různých komplikovaných účesů. Móda odívání římských žen zůstala relativně jednoduchá a
nezměněná a protože ženy [na rozdíl od mužů] neměly zvláštní oděv, který by
odlišoval jejich postavení, nosily zámožné ženy luxusní materiály, velmi
komplikované účesy, make-up a drahé klenoty. (http://www.roman-colosseum.info/roman-clothing/roman-hairstyles.htm)

Římské ženy
používaly barvy na vlasy, paruky, kulmy a copy, aby vytvořily propracované,
komplikované účesy, jejichž příprava trvala i několik hodin. Tenké zlaté drátky
často propletené perlami nebo drahokamy byly tkány tak, aby formovaly spletité
síťky na vlasy. I když to bylo bezpochyb krásné, celá tato praxe byla za účelem sebevyvýšení a
vzbuzení obdivu (a závisti) v druhých. To bylo to, o čem psal Pavel, ne
jednoduché copánky.

Tyto
principy jsou platné v každé oblasti oblékání a zdobení pro muže i pro
ženy. Módní trendy často zdůrazňují nepřirozený vzhled. Modré, růžové nebo jiné
nepřirozené zbarvení vlasů, neslušné vystavování těla, obojí prosí o pozornost.
Podívej se na moje tělo. Podívej se na mne!

Pírsing,
tetování a skarifikace, které se mohutně šíří mezi dnešními mladými lidmi, jsou
výslovně zakázána v Písmu. „Zářezy kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani
tetování si nedávejte na sebe. Já jsem Yahuwah.“ (viz Leviticus 19,28) Tyto
praktiky pocházejí od pohanů jako pocta mrtvým a nikdo, kdo touží ctít čistého,
svatého Elohima skrze prožívání spravedlivého života, se nebude podílet na
takových praktikách.

Je pravda,
že Písmo zaznamenává nošení klenotů Izraelity. Abrahamův služebník, který byl
poslán, aby přivedl ženu Izákovi, dal Rebece „zlatý nosní kroužek o váze půl
šekelu a pro její ruce dva náramky o váze deseti šekelů zlata“ (Genesis 24,22).
Král Asverus dal Mardocheovi svůj královský prsten. „Mardocheus pak vycházel od
oblíčeje královského v rouše královském z postavce modrého a bílého, v koruně
zlaté veliké a v plášti kmentovém a šarlatovém.“ (viz Ester 8,10 a 15)

Klenoty a
propracovaný oděv se však nikdy nenosily v dobách zpytování srdce a
pokání. V takových dobách byly všechny tělesné ozdoby odloženy stranou a
lidé byli oblečeni velmi prostě. Nepoužívali dokonce ani voňavé oleje. Když se
Daniel postil a modlil, aby získal porozumění vidění, napsal: „V oné době jsem
já, Daniel, truchlil již tři týdny dnů. Nejedl jsem chutný pokrm, maso ani víno
se mi nepřiblížilo k ústům. Také jsem se ničím nemazal, dokud se nenaplnily ty
tři týdny dnů.“ (Daniel 10,2-3)

Když
Yahuwah vyzval Jákoba, aby cestoval do Bét-elu, aby mu tam vystavil oltář,
Jákob vyzval svou rodinu k pokání a odložení naušnic znamenajících
uctívání falešných bohů:

Tedy řekl Jákob čeládce své, a všechněm, kteříž s ním byli: „Odvrzte
bohy cizí, kteréž máte mezi sebou, a očisťte se, a změňte roucha svá. A
vstanouce, vstupme do Bethel, a udělám tam oltář silnému [El], kterýž vyslyšel
mne v den ssoužení mého, a byl se mnou na cestě, kterouž jsem šel.“

Tedy dali Jákobovi všecky bohy cizí, kteréž měli, i náušnice, kteréž
byly na uších jejich; i zakopal je Jákob pod tím dubem, kterýž byl u Sichem.
(Genesis 35,2-4)

Každý rok
na Den smíření byly všechny tělesné ozdoby a propracovaný oděv odloženy
stranou, když Yahuwahův lid vyhledával Jeho tvář pro odpuštění svých hříchů,
vědomých i nevědomých.

V Nebi
položí Yahushua korunu na hlavu každého, kdo zvítězí. Tyto koruny budou daleko
nádhernější než jakákoliv koruna, která kdy zdobila hlavu nejmocnějšího
pozemského panovníka. Do té doby však žije Yahuwahův lid ve světě hříchu. Padlá
přirozenost touží po obdivu. Ti, kteří touží odrážet Yahuwahovu slávu, se
nebudou snažit přitahovat pozornost k sobě.

Zděděná a
kultivovaná hříšnost lidstva je důvodem, proč musel Yahuwahův jednorozený Syn
zemřít. Snažit se přitahovat pozornost k ubohému, hříšnému tělu člověka,
znamená padnout za oběť PÝŠE, hříchu, kterému propadl Lucifer. Yahuwahova slova
varují: „Před zkázou je pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha. Je lepší
být pokorný s chudými, nežli dělit kořist s pyšnými.“ (Přísloví 16,18.19)

Inspirován
Duchem Svatým stanovil Petr pravý standard, ke kterému mají všichni směřovat:

Vaše ozdoba ať není vnější: spletené vlasy, navlékání zlatých šperků,
oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce
v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Yahuwahem vzácný.
Tak se kdysi zdobily i svaté ženy, které doufaly v Yahuwaha. (viz 1.
Petrova 3,3-5)

Ti, kteří
žijí v závěrečných dobách historie této Země, budou vyhledávat svatost
charakteru, odloží stranou cokoliv a všechno, co rozptyluje nebo zkresluje
čistotu nebes. Žijeme v posledním zůstatku času vymezeném Zemi,
v antitypickém Dni smíření. Nechť každé Yahuwahovo dítko prozkoumá samo
sebe a svůj životní styl, všechno, co řídí jeho volby, aby vidělo, kde mají být
učiněny změny a mohlo se projevit čisté srdce oddané Yahuwahovi.

Podobenství
o desíti pannách (Matouš 25,1-13) platí obzvláště pro dnešní dobu. Všech deset
žen, věřících v pravdu, šlo spát. Když byly probuzeny voláním, že Ženich
přichází, všechny zjistily, že jejich lampy zhasly. Jen pět z nich,
polovina, mělo olej navíc, který představuje Ducha Svatého, a potřebovalo jen
„dát do pořádku“ své lampy, aby byly připravené. Výraz „dát do pořádku“
v originálním jazyce znamenal udělat menší kosmetické změny. Jen povrchové
změny měly být učiněny pod vedením Ducha Svatého.

Odevzdej svůj
způsob života Yahuwahovi, důvěřuj v Něj a On odhalí tvé mysli, které
změny, jaké úpravy jsou zapotřebí, aby tvá lampa zářila jasně v tomto
temném světě a ty Ho můžeš přivítat s radostí při Jeho příchodu.