Rostoucí počet upřímných hledačů pravdy naráží
na překvapující tvrzení: Římsko-katolická církev tvrdí, že je zodpovědná za
poskytnutí Bible světu v podobě, jakou dnes známe. Uvádí se, že na koncilu
v Nicæa vybrala Římsko-katolická církev spisy, které byly inspirované a
které ne.

Pokud je toto tvrzení správné, pak vyvstává
ihned problém: když zvážíme, kolik nebiblických nauk je vyučováno a
praktikováno Římsko-katolickou církví, jak si může být člověk jist, že dnešní
Bible je slovo Yahuwahovo? Co když Římsko-katolická církev zavrhla některé
knihy, které by měly být v Bibli?
Pokud je katolicizmus zodpovědný za naší dnešní Bibli, jak si můžeme být jisti, že je správná?

Myšlenka, že Římsko-katolická církev je výhradně
zodpovědná za poskytnutí Svatého Písma světu, pochází od samotných katolíků. The Faith of Millions: The Credentials of
the Catholic Religion uvádí jasně důvod pro toto neuvěřitelné tvrzení:

Byla to katolická církev, která shromáždila
všechny tyto knihy [Nového Zákona], umístila je do jediného svazku a takto dala
světu to, co dnes známe jako Bibli …

1. Nový Zákon byl napsán výhradně
   katolíky

2. Svatý Petr, první papež Katolické
   církve, je autorem dvou jejích epištol

3. Katolická církev rozhodla o kánonu
   či seznamu knih obsažených v Novém Zákoně

4. Prohlášení Katolické církve, že
   knihy Nového Zákona jsou inspirované Bohem, je jedinou autoritou pro všeobecnou
   víru katoliků i protestantů v to, že jsou spisy inspirované

5. Katolická církev existovala před
   Novým Zákonem

6. Katolická církev je matkou Nového
   Zákona

Kdyby pečlivě nezkoumala spisy svých dítek,
neodmítla některé a jiné nepřijala za hodné být součástí kánonu Nového Zákona,
žádný Nový Zákon by dnes neexistoval.

Kdyby neprohlásila knihy Nového Zákona za
inspirované slovo Boží, nevěděli bychom to.

Jedinou autoritou, o kterou se mohou
nekatolíci opřít ve věci inspirace Písma Svatého, je autorita Katolické církve.
Pokud je tato autorita zavržena, neexistuje žádný logický důvod pro zachování
kardinálního principu všech protestantů – inspirovaný charakter Písma Svatého.¹

Autor tohoto neuvěřitelného tvrzení záměrně klame.
Vědomě překrucuje slova lstivým způsobem. Použitím názvu „Katolická církev“
vede lidi k domněnce, že se jedná o církev, kterou známe jako
Římsko-katolická církev. To je však klam. Dějiny dokazují, že Římsko-katolická
církev neexistovala několik staletí po vzniku Nového Zákona. A proto ani
nemohla být „matkou Nového Zákona“ či „existovat před Novým Zákonem“. Proto ani
pisatelé Nového Zákona nemohli být římskými katolíky!

A zde začíná ten záměrný podvod. Tvrzení je o
„Katolické církvi“, ne o „Římsko-katolické církvi“, jak si většina čtenářů
určitě všimla. Slovo „catholic“ znamená „univerzální“. V tomto smyslu by
se dalo argumentovat, že pisatelé Nového Zákona byli součástí „univerzální“
skupiny věřících, kteří skutečně existovali před Novým Zákonem. Avšak tvrzení,
že „prohlášení Katolické církve, že knihy Nového Zákona jsou inspirované Bohem,
je jedinou autoritou pro všeobecnou víru katoliků i protestantů v to, že jsou
spisy inspirované“, je nesprávné a rouhavé.

Takovýto výrok oslabuje autoritu Bible a staví
Římsko-katolickou církev do postavení, které
je výše než Písmo Svaté. Pokud je YAHOVO Slovo svaté jen proto, že to
prohlásí papež, pak je papež v důležitějším postavení než Yahuwah Sám,
božský Autor.

Ve světle zdokumentovaných faktů historie jsou
tato troufalá tvrzení důkazem ničeho jiného než drzého, klamného vychloubání.

Nicejský koncil (322-325 n.l.) byl svolán
Konstantinem I. za účelem sjednocení. Chtěl sjednotit křesťanství pro své
vlastní světské účely. Z tohoto koncilu máme Nicejské krédo. Neexistuje
žádný záznam o jakékoliv diskuzi v této době o tom, které knihy by měly
být součástí svatého kánonu a které ne.

Nový Zákon, tak jak ho dnes známe, byl v oběhu
a uznáván jako inspirovaný daleko dříve, než se uskutečnil Nicejský koncil.
Všechny knihy, které obsahuje Nový Zákon, byly napsány do roku 95 n.l. Dokonce
už i za života Pavla kolovaly jeho dopisy mezi rannými křesťany. Pavel učil
členy v Colossæ: „A až bude u vás tento dopis přečten, zařiďte, aby byl
přečten také v laodicejském sboru a abyste i vy přečetli dopis Laodicejským.“
(viz Kolosským 4,16, také 1. Tessalonickým 5,27)

Justin Martyr by Theophanes the Cretan

Uprostřed druhého století cirkulovaly čtyři
evangelia pospolu. Justin Martyr (AD 100-160) necitoval spisy Nového Zákona
podle jejich názvu, ale odkazoval se na „je zaznamenáno“ nebo na „paměti
apoštolů“. O Evangeliích se zmiňuje v množném číslo: „Neboť apoštolové,
v pamětech, které napsali, které se nazývají Evangelia, nám předali, co
jim bylo svěřeno; že Ježíš vzal chléb, a když vzdal díky, řekl, Toto čiňte na
mou památku…“ ²

Okolo let 170-175 n.l. vytvořil Tatian,
učedník Justina, harmonii čtyř ortodoxních evangelií známou jako Diatessaron.
Tento text byl akceptován v některých kruzích, někde dokonce nahradil
čtyři evangelia, ale bylo to krátkého trvání. Tato harmonie však odhalila, že
církev začala uznávat jen čtyři evangelia. ³

Toto je důležitý bod, protože to jasně
zavrhuje všechna Gnostická Evangelia, která byla napsána mezi druhým a čtvrtým
stoletím po Kristu. Irenaeus, Clement z Alexandrie a Tertullian, ti
všichni citují ze všech knih Nového Zákona s výjimkou Filomenovi, Jakuba,
2. Petra a 2. a 3. Jana. Roky před Nicejským koncilem Origen (185-254 n.l.)
zmiňuje všechny knihy Starého i Nového Zákona! Eusebius, který byl nazýván
„Otcem duchovních dějin“, popisuje pronásledování, ke kterému došlo za císaře
Diokletiána. Ten uvádí všechny knihy Nového Zákona. Athanasius, biskup
Alexandrie, stejně tak uvedl všechny knihy Nového Zákona. Toto jsou všichni
spisovatelé žijící v době před vznikem Římsko-katolické církve a přesto se
všichni odvolávají určitým způsobem na knihy, které se nacházejí v Novém
Zákoně.

Muratoriánský kánon poskytuje další přesvědčivý
a jedinečný důkaz, že Nový Zákon byl sestaven dříve a mimo jakoukoliv činnost
Římsko-katolické církve. Tento dokument je rukopis fragmentu, který obsahuje
nejstarší známý seznam knih Nového Zákona. Většina učenců se domnívá, že byl
napsán někdy mezi lety 170-200 n.l. Jediné knihy, které tam chybí, jsou knihy
Židům, 1. a 2. Petrova a 3. Janova. Nejedná se o Římsko-katolický dokument.

Římsko-katolická církev, jak ji dnes známe,
neexistovala během prvních tří století po Kristu. Ke svému prominentnímu
postavení se dostala až po Konstantinově ekumenickém úsilí legalizace
křesťanství. A i tak se jednalo o proces, který trval několik staletí.

První historický odkaz na všech 27 knih, které
se nachází v Novém Zákoně, se neobjevil dříve než po Nicejském koncilu.
V dopise napsaném Athanasiem, „Easter Letter“ z roku 367 n.l., je
uvedeno všech 27 knih. Církevní sněm v Hippo (393 n.l.) patrně označil
seznam spisů, které se mohly číst v kostele. Nic z tohoto sněmu dnes
neexistuje. Ví se o tom jen proto, že se na to odkazuje Synod z Kartága
(397 n.l.). „Dokonce ani tento historický odkaz z Kartága, Kánon 24,
neuvádí každý jednotlivý dokument. Například uvádí ‘evangelia, čtyři
knihy…’ Jediným důvodem pro tento seznam bylo potvrdit, které spisy jsou
‘svaté’ a měly by se číst při církevní bohoslužbě. Neexistuje žádný komentář,
proč a jak se odsouhlasil tento seznam. ⁴

Ve světle předcházejících důkazů, je
vychloubačné tvrzení Římsko-katolické církve, že je jediným opatrovníkem a
uchovavatelem posvátných Svatých Písem až do dnešní doby, nic než pouhý klam.
Bible není katolická kniha. Katolíci ji nenapsali, ani jejich nauky a církev se
neshodují s učením a církví, o kterých mluví Bible. Nový Zákon byl
dokončen před koncem prvního století. Věci v něm obsažené neodpovídají
Katolické církvi, která se pomalu vyvíjela stovky let po smrti apoštolů
v to, čím je dnes. Římsko-katolická církev není původní a pravá církev,
ale „církev“ zrozená z mnoha odpadnutí a korupcí v církvi Nového
Zákona. ⁵

Čtyři kritéria byla všestranně užívána při
rozhodování, zdali jsou různé spisy inspirované YAHOVÝM Duchem a mají být
zahrnuty do svatého kánonu.

1. Autor byl apoštol, úzce spojen s apoštolem nebo bezprostřední
   svědek popsaných událostí.

2. Kniha byla široce akceptována
   rannými křesťany jako pravá.

3. Vyučované nauky byly
   v souladu s naukami v jiných inspirovaných spisech.

4. Spis nesl důkaz morálních a
   duchovních hodnot demonstrovaných skrze působení Svatého Ducha na srdce jako
   odpověď na to, co se vyučovalo v knize.

Je důležité pochopit, že žádná církev ani
činnost lidí není zodpovědná za Svaté Písmo. Žádný koncil nevytvořil nějakou
„inspirovanou“ knihu. Různé výroky koncilů jen uznaly to, co už věřící považovali
za inspirované spisy. Michael J. Kruger, autor knihy The Question of Canon, uvádí:

Když lidé zjistí, že Nicea nerozhodla o kánonu, pak následuje další otázka:
„Který koncil rozhodl o kánonu?“ Zajisté
nemůžeme mít kánon bez nějakého autoritativního, oficiálního aktu církve, která
o tom rozhodla. Určitě máme kánon, protože nějaká skupina lidí někde o tom
hlasovala, že?

Tato celá linie úvah odhaluje základní
domněnku o Novém Zákonu, která musí být poopravena, a totiž domněnka, že to
bylo či muselo být rozhodnuto církevním koncilem. Skutečností je, že když se
podíváme do historie ranné církve, žádný takový koncil tam není. Ano, najdeme
tam oblastní církevní koncily, které učinily prohlášení ohledně kánonu
(Laodicea, Hippo, Kartágo). Ale tyto oblastní koncily „nevybraly“
knihy, které se jim líbily, koncily jen potvrdily knihy, o kterých se vědělo,
že fungovaly jako základní dokumenty pro křestanskou víru. Jinak řečeno, tyto
koncily jen prohlásily, jak se věci mají, ne, jak by si přáli, aby se věci
měly.

Tyto koncily nevytvořily, neautorizovaly ani
nerozhodly o kánonu. Byly jen součástí procesu uznání kánonu, který zde již
byl. ⁶

Yahuwah sám je
zodpovědný za poskytnutí inspirovaných spisů, kterých je On sám autorem.
„Veškeré Písmo je vdechnuté Yahuwahem a je užitečné k učení, k
usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti,aby Yahuwahův člověk byl
takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.“ (2.
Timoteovi 3,16-17)

Studuj Svaté Písmo.
Svěř svou mysl tvému Stvořiteli. On slíbil, že tě uvede do vší pravdy.
„Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Yahuwaha, který
dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic
nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané
větrem.“ (Jakub 1,5-6)

Přijmi s důvěrou, že Bible je Slovem Všemohoucího
osobně k tobě. Moudrost a pochopení budou dány všem, kdo se rozhodnou, že
poznají Yahuwaha skrze Jeho Slovo.