Celé poselství Bible je krásně shrnuto do
těchto dvou veršů:

Neboť Yahuwah tak
miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Yahuwah neposlal svého Syna na svět, aby
soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (viz Jan 3,16-17)

Yahuwah stvořil krásný svět. Když stvořil tuto
dokonalou planetu a naplnil ji všemi dobrými věcmi, korunním aktem stvoření
bylo vytvoření dvou jedinců k Stvořitelově
vlastnímu obrazu.

Elohim stvořil
člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Elohima, jako muže a
ženu je stvořil. (viz Genesis 1,27)

Zformováni k obrazu Stvořitele! Jedno s božskou myslí. Čistí a
dokonalí v každém detailu – toto byl božský plán a původ lidské rasy.

A pak to bylo zničeno. Satan, „odpůrce“ Yaha a
člověka, pokoušel naše první rodiče, aby porušili božský Zákon. Když
naslouchali pokušiteli a obrátili svou věrnost ke svému Stvořiteli k Jeho
nepříteli, nastala tragická transformace.

Jejich myšlenky a pocity, zformované
k božskému obrazu, se staly otroky jejich nového mistra, Satana. Od té
chvíle myšlenky a pocity lidské rasy budou odrážet zlý obraz Satana.

Byl to naléhavý případ neslýchaného rozměru.
Bible je jasná:

„Každý, kdož činí
hřích, činíť proti zákonu; neboť hřích jest přestoupení zákona.“ (1. Janova
3,4)

Trest za přestoupení božského Zákona je a vždy
byla smrt.

Nebo odplata za
hřích jest smrt, ale dar Yahuwahův jest život věčný v Pomazaném, Yahushuovi,
našem Pánu. (viz Římanům 6,23)

Bylo to kvůli následkům hříchu lidí, proč
Yahuwah a Jeho Syn Yahushua učinili svatou smlouvu pro záchranu lidstva, ať je
to stojí cokoliv.

Krása Otcova srdce lásky spočívá v tom,
že i když nenávidí hřích, miluje hříšníka.

Vždyť já si
nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Yahuwaha. Obraťte se tedy
a budete žít. (viz Ezechiel 18,32)

Božský Zákon nemůže být změněn. „Zákon je tedy
sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.“ (Římanům 7,12)
Yahuwahův spravedlivý a svatý Zákon je odrazem Jeho vlastního charakteru. Změnit
ho by naznačovalo, že Yahuwah sám není dokonalý.

A proto nemůže být božský Zákon změněn, i
kdyby měl to mělo zachránit hříšníky. Satan to věděl. Spoléhal na to. Smrt
Adama a Evy jako trest za jejich hřích by zasela pochybnosti do myslí nepadlých
andělů a Satan by tak mohl nařknout našeho Stvořitele, že je krutý a nelidský.

Ale Otec a Syn byli připraveni na tuto krizi.
Od nepaměti měli připraveno řešení. Bylo to tajemství, držené v tichosti
po tisíciletí pro případ, kdyby ho bylo zapotřebí.

Toto řešení bylo pro Satana naprostým šokem.
Byl zcela nepřipraven na božskou odpověď, která se střetla se satanským
případem.

Satan nebyl připraven na MILOST.

Milost je „bezplatná nezasloužená láska a laskavost
od [Elohima], počátek a zdroj všech výhod, které lidé od Něj přijímají . . . .
Je to aplikace [Yahushuovy] 
spravedlnosti vůči hříšníkovi.“ (Noah Webster, American Dictionary of
the English Language, 1828)

Vesmír nikdy předtím nezažil milost. V dokonalém, svatém
prostředí to nebylo nikdy třeba! Milost je nezasloužená Yahuwahova laskavost
vylitá na provinilé hříšníky.

Chvála Yahuwahovi: „Kde se rozmohl hřích, tam
se ještě mnohem více rozhojnila milost.“ (Římanům 5,20)

Jakmile se objevil hřích, byl zde i Spasitel.
Božským řešením na tuto krizi bylo to, že Yahuwahův vlastní Syn se postaví jako
Náhrada. Yahushua zemře místo člověka, aby mu mohlo být odpuštěno a on mohl být
obnoven k božské laskavosti a zdědit věčný
život.

Yahushua, Slunce
Spravedlnosti, přišel, aby přinesl světlo hříchem zatemnělým myslím a zjevil
všem krásu božského charakteru, zapsaného v Zákoně Yaha.

„Lid bydlící v
temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu
smrti.“ (Matouš 4,16)

I když nemůže být božský Zákon změněn,
nekonečná Láska učinila opatření v mezích Zákona, aby zachránila hříšníky
bez změny Zákona . . ., ale za cenu nesmírné osobní oběti Stvořitele samého.

Když byl otázán, shrnul Yahushua Zákon takto:

„Miluj Yahuwaha,
tvého Eloaha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je
největší a první přikázání.“ (Matouš 22,37-38)

Tehdy Spasitel uvedl důvod, proč byl ochoten
zemřít za hříšníky:

„Druhé je mu
podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá
celý Zákon i Proroci.“ (Matouš 22,39-40)

Když Yahushua ochotně položil Svůj život pro
vykoupení viníků, Otec i Syn nás milovali, přes naši padlou, hříšnou
přirozenost, více než Sebe samé. Toto je milost, skrytá v božském Zákoně.

„Yahuwah však
prokazuje svou lásku k nám tím, že Yahushua za nás zemřel, když jsme ještě byli
hříšní.“ (Římanům 5,8)

Yahushua je náhradník člověka ve smrti stejně
jako v životě. On žil životem dokonalé poslušnosti  vůči božskému Zákonu. Na konci položil Svůj
život a hříchy lidské rasy byly vloženy na Něj.

Byl v opovržení,
kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti. . . . Jenže on byl proklán pro naši
nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho
jizvami jsme uzdraveni.

Všichni jsme
bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl
pro nepravost nás všech.

Tím, co zakusí,
získá Můj spravedlivý Služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti On na
sebe vezme. . . . s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a
přestupníků zástupcem byl. (viz Izaiáš 53,3-6. 11-12)

Každý hřích, kterého se kdy někdo dopustil,
kdo žil nebo bude žít, byl vložen na Yahushuu. On cítil nahromaděnou vinu věků.
Byl to tento pocit viny, emoční bolest odloučení od Svého Otce, co tak rychle
rozdrtilo Yahushuův život na Kalvárském kříži.

Úžasnou zprávou je, že Yahushua nezůstal
v hrobě! I když zemřel jako náš zástupce za naše hříchy, On sám byl bez
hříchu. A proto, dle Zákona, Yahuwah měl právo vzkřísit Svého Syna zpět
k životu!

„A protož i
dokonale spasiti může všecky přistupující skrze Něj k Yahuwahovi, vždycky jsa
živ k orodování za ně. Takovéhoť zajisté nám slušelo míti Nejvyššího Kněze,
svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad
nebesa učiněn byl.“ (Židům 7,25-26)

Skrze zákony dědičnosti byl každý syn a dcera
Adama a Evy odsouzen k hřešení a přijetí odplaty za hřích: smrti.

Avšak kvůli Yahushuově smrti nám všem byla
darovaná druhá šance: zkušební doba, ve které si sami volíme, jestli chceme být
věrni našemu milujícímu Stvořiteli nebo budeme pokračovat ve vzpouře
s úhlavním nepřítelem Satanem.

Účel celého plánu spasení zahrnuje daleko více
než jen zaplacení výkupného pro záchranu hříšníků z moci Satanovy. Zahrnuje to
OBNOVENÍ hříšníků zpět k obrazu Yahovu.

Jak jeden věrný věřící tak výmluvně vystihl:

Být vykoupen, ale stále otrokem padlé
přirozenosti, není skutečné spasení. Abychom byli zcela zachráněni, musíme se
stát novým stvořením. Toto se může stát JEDINĚ skrze víru ve Vykupitele
a Jeho spravedlnost.

I vás obživil mrtvé
vinami a hříchy, . . . Ale Yahuwah, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou
lásku svou, kteroužto zamiloval nás, když jsme my ještě mrtví byli v hříších,
obživil nás spolu s Yahushuou . . . Neboť milostí spaseni jste skrze víru,
a to ne sami z sebe: dar jest to Yahuwahův, ne ze skutků, aby se někdo
nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Pomazaném Yahushuovi
k skutkům dobrým, kteréž Yahuwah připravil, abychom v nich chodili. (viz
Efezským 2,1-10)

Skrze smrt Yahushuovu se Stvořitel stal
Znovu-Stvořitelem. Úžasná transformace nastává.

Když se plně oddáme Yahushuovi, bude On žít
Jeho život v nás a skrze nás.

Láska zajisté Yahushuova
víže nás, protože . . . On za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne
sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.

Protož jest-li kdo
v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno
jest. To pak všecko jest z Yahuwaha, kterýž smířil nás s Sebou skrze Yahushuu
Pomazaného, . . . neboť Yahuwah byl v Yahushuovi, smířuje svět s Sebou,
nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.

Neboť Toho, kterýž
hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Yahuwahovou
v Něm. (viz 2. Korintským 5,14-19.21)

Biblické křesťanství je odděleno od každého
náboženství na Zemi, protože spasení přichází skrze osobní odevzdání se, ne
osobní výkon.

Jako litující děti Yaha:

• Skrze víru
  přijímáme smrt Yahushuovu za nás.
• Skrze víru
  pak přijímáme spravedlnost Yahushuovu k zakrytí našich nedostatků a
  pochybení.
• Skrze víru
  se stáváme novými lidmi, obnoveni k obrazu Yahuwahovu.

Já zajisté skrze
Zákon Zákonu umřel jsem, abych živ byl Yahuwahovi. S Yahushuou ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest
ve mně Yahushua. Že pak nyní živ jsem v těle, ve víře v Syna Yaha živ jsem,
kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne. (viz Galatským 2,19-20)

Božský Zákon je příliš svatý, příliš čistý,
aby ho mohl někdo zachovávat skrze své vlastní úsilí. Takováto transformace je
božský dar, darovaný těm, kdo ho přijmou skrze víru.

A protož neníť již
žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Yahushuovi Vykupiteli, totiž
nechodícím podle těla, ale podle Ducha. Nebo zákon Ducha života v Yahushuovi,
vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti. Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý
pro tělo, Yahuwah poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou
hřícha, odsoudil hřích na těle, aby
spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle
Ducha. (viz Římanům 8,1-4)

Yahuwah poslal Svého Syna z Nebe, aby tě
zachránil. Proto tedy buď „si jist, že ten, který v tobě začal dobré dílo,
dovede je až do dne Yahushui.“ (Filipským 1,6)

Času je málo a zkušební doba milosti brzy
skončí. Nyní, když pozvání ještě platí, zvol si odevzdat všechno tvému
Vykupiteli. On tě přijme jako Svého syna, Svou dceru a znovustvoří tě ke Svému
vlastnímu obrazu.

„Jestliže dnes
uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce…“ (Židům 3,7-8)

„Hle,
stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k
němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zjevení 3,20)

Vyzýváme tě, velice milovaný, odevzdej všechno
Yahushuovi. Vrať lásku, která ti byla tak bohatě darovaná. Oddej se do Jeho
péče. Neexistuje větší radost a větší pokoj!

„A to je zaslíbení,
které on nám dal: život věčný.“ (1. Janova 2,25)

Volba je
tvá…