World's Last Chance

Proroctví Bible, studie Bible, videa, články a více!

While WLC continues to uphold the observance of the Seventh-Day Sabbath, which is at the heart of Yahuwah's moral law, the 10 Commandments, we no longer believe that the annual feast days are binding upon believers today. Still, though, we humbly encourage all to set time aside to commemorate the yearly feasts with solemnity and joy, and to learn from Yahuwah's instructions concerning their observance under the Old Covenant. Doing so will surely be a blessing to you and your home, as you study the wonderful types and shadows that point to the exaltation of Messiah Yahushua as the King of Kings, the Lord of Lords, the conquering lion of the tribe of Judah, and the Lamb of Yahuwah that takes away the sins of the world.
WLC Free Store: Closed!
Proroctví Bible, studie Bible, videa, články a více!

Jeho Jméno je Obdivuhodné | 4. část – Jeho Jméno na Mém Čele

„Tomu, jenž vítězí, . . . dám jemu kamének
bílý, a na tom kaménku jméno nové napsané, kteréhož žádný neví, než ten, kdož
je přijímá.“

(Zjevení
2,17)

„Kdo zvítězí, . . . napíšiť na něm jméno . .
. Mého . . . [Eloaha] a jméno města Nový Jeruzalém, . . . i jméno své nové.“
(Zjevení 3,12)

Bible
obsahuje mnoho, mnoho zaslíbení pro ty, kdo zdědí věčný život. Jedno z
nejkrásnějších, avšak nejméně pochopených, je zaslíbení toho, že boží jméno
bude napsáno na čele každého, kdo zvítězí. Protože většina lidí nechápala, co
takové zaslíbení znamená, zaslíbení bylo přehlíženo. Jedná se však o jedno z
nejvíce povzbudivých a naději dodávajících zaslíbení v Bibli.

Jména jsou
používána, aby identifikovala jednotlivce, rodiny a kmeny. V mnoha kulturách
přejímá nevěsta po svatbě příjmení (jméno rodiny) svého manžela. V několika
málo kulturách přejímá muž příjmení nevěsty. Smyslem však je, aby jejich jména byla
spojena, protože oni dva jsou nyní považováni jako „jedno tělo“. (Genesis 2,24)

otec a dítěPodobně je
tomu, když se narodí dítě. Obvykle přijímá jméno otce, ačkoli v některých
kulturách dítě získává kombinované jméno obou rodičů. Opět, společné mají
jméno. Rodné příjmení, které dítě přijímá, je způsob identifikace nového dítěte
jako součásti větší rodiny.

Podstatná
jména různých míst se stala v posledních dvaceti letech populární co by osobní
jména: Dakota, Čína, Indie, Sierra, Asia, atd. Jména jsou někdy převzata od
věcí v přírodě: Růže, Úsvit, Topol, Déšť, Potok, atd. Někdy rodiče vymyslí pro
dítě zcela jedinečné jméno, které nemá žádný význam, založené na nějakém zvuku,
který je příjemný jejich uším, jako například: 
LaToya, LaKeisha, Shanique, Jimarr, atd.

V
biblických dobách byla jména vybírána podle jejich významu. Rodiče pojmenovali miminko podle fyzických zvláštností
nebo povahových vlastností, které si přáli pro své dítě. Ezau „drsný“ dostal
své jméno, protože „vyšel první ryšavý všecken, a jako oděv chlupatý.“ (Genesis
25,25) Když Ráchel umírala při porodu, pojmenovala svého nejmladšího syna
Benoni, což znamenalo „syn mého trápení“. Jeho otec změnil jeho jméno na
Benjamín, což znamená „syn pravé ruky“. (Genesis 35,18)

Bylo také
běžným zvykem pojmenovat děti podle boha, kterého rodiče uctívali. Král
Nebukadnezar byl pojmenován podle babylonského boha literatury a vědy: Nebo.
Jeho jméno znamenalo „Nebo, brání hranici“. Nebukadnezarův syn, Evil-merodach,
prokázal velkou laskavost králi Jehoichinovi, když ho propustil z vězení po 37
letech, do kterého ho vsadil král Nebukadnezar. Nicméně Evil-Merodachovo jméno
znamenalo „Voják Marduka“. Otec zlé královny Jezebel, král Ethbaal, měl jméno,
které znamenalo „s Baalem“.

Izraelští
rodiče často pojmenovali své děti podle Yahuwaha. Bible obsahuje stovky jmen s
Yah nebo Yahu jako součástí jména.

Jména končící na YAH:

#29 Abijah
(AbiYAH – můj Otec je YAHUWAH)

#138
Adonijah (AdoniYAH – můj pán je YAHUWAH)

#223 Uriah
(UriYAH – můj plamen je YAHUWAH)

#274
Ahaziah (AchazYAH – vlastnictví YAHUWAHOVO)

#452 Elijah
(EliYAH – můj Eloah je YAHUWAH)

#3414
Jeremiah (YirmeYAH – vyvýšen YAHUWAHEM)

#5662
Obadiah (ObadYAH – Služebník YAHUWAHA)

#6846
Zephaniah (TsephanYAH – skrytý YAHUWAHEM)

#2899
Tob-adonijah (Tob AdoniYAH – potěšení pro mého pána YAHUWAHA)

Jména začínající s YAHU:

#3059 Jehoahaz
(YAHUachaz – YAHUWAH uchopil)

#3075
Jehozabad (YAHUzabad – YAHUWAH dotoval)

#3076
Jehohanan (YAHUchanan – YAHUWAH si oblíbil)

#3078
Jehoiada (YAHUyakin – YAHUWAH-znám)

#3079
Jehoiakim (YAHUyaqim – YAHUWAH pozvedne)

#3088
Jehoram (YAHUram – YAHUWAHEM pozvednut)

#3085
Jehoadah (YAHUaddah – YAHUWAHEM ozdoben)

#3092
Jehoshaphat (YAHUshaphat – YAHUWAHEM souzen)

#3100 Joel
(YAhwEl – YAHUWAH je jeho El [Bůh])

Jména s YAHU uprostřed:

#454
Elihoenai (ElYAHUenai – k YAHUWAHOVI jsou mé oči)

Existuje
daleko více jmen, která používala El
jako odkaz na „Yahuwaha“.

  • Elisabeth – Elisbet: El přísahy
  • Ezekiel – YechzqEl: El posilní
  • Gabriel – Gabriy’El: Muž Ela
  • Michael – Miyka’El: Kdo je jako El?
  • Mishael – Mysha’El: Kdo je co El je
  • Samuel – Shemuw’El: Uslyšen Elem
  • Daniel – DaniEl: Soudce Ela

Zvyk
pojmenovat dítě podle národního hebrejského božstva bylo tak rozšířené v
Izraeli, že dokonce i zkažení králové pojmenovali své syny podle Yahuwaha.
Ahaz, jeden z nejhorších králů Izraele, pojmenoval svého syna Ezechiáš
(YechizqiYAH, což znamená „moje síla je YAHUWAH“. viz 1. Paralipomenon 3,13)

Jehoiachin
(YAHUWAHkeen) „činil to, což bylo zlého před očima“ Yahuwaha (2. Paralipomenon
36,9), i když jeho jméno znamenalo „Yahuwah ustanoví“. Jeho bratr Zedekiah,
poslední král Izraele, byl stejně tak zkažený, i když jeho jméno (TsidekiYAH)
znamenalo „moje spravedlnost je YAHUWAH“.

Při
takových zvycích je pravděpodobné, že byli někteří lidé, kteří neměli rádi
jména, která jim byla dána. Konkrétně jeden člověk, který nenáviděl své jméno,
byl patriarcha Jákob. Jako mladší z dvojčat se narodil tak, že při porodu držel
patu svého bratra. (Genesis 25,26) To byl důvod, proč byl pojmenován Jákob,
jménem, které znamená „náhradník“.

Slovo „Náhradník“
je definováno jako: „zaujmout místo [něčeho]; nahradit, obzvláště sílou,
intrikami nebo podvodem; odstranit nebo vykořenit za účelem nahrazení něčím
jiným.“1 Jaké to jméno, se kterým bylo dítě zatíženo! Člověk by ho
mohl taky pojmenovat Zloděj nebo Podvodník.

Božská
prozřetelnost poskytla v příběhu o Jákobovi klíč k pochopení
zaslíbení, že Otcovo jméno bude napsáno na čele všech, kdo získají věčný život.
Je to příběh, který by měl inspirovat naději v srdci každého, kdo kdy
hřešil a toužil po odpuštění a obnově.

Historie
Jákobova života, jak je zaznamenána v Bibli, je dlouhým záznamem
neupřímnosti; jeho pokusů ve skutečném životě nahradit svého staršího bratra
Ezaua. Jako prvorozený syn měl Ezau nárok zdědit tři věci:

  1. Úlohu patriarchy rodiny, s rodinnou linií pokračující skrze své
    potomky

  2. Všechno otcovo bohatství
  3. Kněz a duchovní vůdce domova, praotec zaslíbeného Mesiáše

Když byl
ještě mlád, nesnášel Ezau omezení. Byl lovcem, který miloval divokou svobodu
honů. Jeho opovržení nad vysokou poctou být dědicem zaslíbení, že skrze jeho
símě by se narodil Mesiáš, je vidět ve skutečnosti, že se oženil
s pohanskými ženami. Tyto ženy „působily Izákovi a Rebece jen hořké
trápení“. (Genesis 26,35) Negativní vliv, který ty dvě pohanky přinesly do
domova a zapříčinily neštěstí, byl tak velký, že Rebeka řekla Izákovi: „Zprotivilo
se mi žít s dcerami chetejskými [Ezauovy ženy]. Vezme-li si Jákob ženu z
chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?“ (Genesis
27,46)

Jákob byl
naopak „muž bezúhonný a sídlil ve stanech“. (Genesis 25,27) Jeho jemná,
dávající povaha nacházela větší potěšení ve společnosti ovcí a beránků a
pomáhání své matce okolo domu, než běháním po divočině a naháněním zvířat,
která by zabil. Jákob nezáviděl Ezauovo postavení prvorozeného, který měl
zdědit všechno bohatství a moc, ani postavení, které měl získat jako hlava
rodiny. Jedinou věcí, kterou Jákob chtěl více než cokoliv jiného, bylo zdědit
duchovní prvorozenství. Jákob chtěl být knězem rodiny, předchůdcem zaslíbeného
Mesiáše.

Ezauovo
pohrdání vysokou výsadou být předchůdcem Zaslíbeného jen sloužilo k tomu,
že Jákob toužil ještě více po tom, aby to byl on sám. Jednoho dne byl Jákob
venku na poli, hlídal ovce a vařil si pro sebe nějaké jídlo na ohni. Ezau se u
něj zastavil  hladový a vyčerpaný. Když
ucítil Jákobovu šošovici, požádal ho: „Dej mi zhltnout . . . , jsem znaven k
smrti.“ (Genesis 25,30)

Jákob se
zmocnil této příležitosti: „Prodej mi dnes své prvorozenství!“ (verš 31)

Ezau
protestoval: „Aj, já k smrti se blížím, k čemuž mi tedy to prvorozenství?“
(verš 32)

Ale Jákob
byl neodbytný. Žádné prvorozenství, žádné jídlo. „Přisáhni mi dnes hned. I
přisáhl mu, a prodal prvorozenství své Jákobovi. Tedy Jákob dal Ezauovi chleba
a té krmě z šošovice. Kterýžto jedl a pil, a vstav, odšel; a tak pohrdl Ezau
prvorozenstvím.“ (Genesis 25,33.34)

I když Ezau
zajisté pohrdal svým prvorozenstvím, byl pod nátlakem, aby udělal tento obchod,
a to nebylo taky správné. Jákobův hřích se navršil později, když Izák chtěl dát
Ezauovi požehnání prvorozenství. Jákob vešel ke svému slepému otci a oklamal
ho, aby mu dal požehnání prvorozenství.

Ezau byl
tak naštvaný kvůli této lži, že vyhrožoval Jákobovi smrtí. Jákob utekl
k Háranovi a žil u něho přes 20 let. Po všechen ten čas sžírala lítost
jeho duši. Jákob věděl, že Yahuwah nemůže poctít to, co udělal: získání
prvorozenství skrze podvod. Pokaždé, když bylo jeho jméno vysloveno,
připomínalo mu jeho hřích: „Jákob! Náhradník! Intrikář! Podvodník!“

Když se
nakonec vrátil do Kanánu, dostalo se k němu, že Ezau vyrazil proti němu se
400 muži, nepochybně hledající pomstu.

Přišel
vrchol Jákobova života. Hledal odpuštění pro svůj velký hřích. Kdyby tak jen
mohl vědět s jistotou, že mu bylo odpuštěno a boží zalíbení obnoveno! Ve
velké agónii mysli a ducha poslal svou rodinu a zvířata přes potok Jabok,
zatímco on zůstal pozadu, aby se modlil.

A zápasil s ním Muž až do svítání. Když viděl, že Jákoba nepřemůže,
poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: „Pusť
mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“
(Genesis 32,35-26)

Jacob zápas s andělemKdyby Jákob
předtím nelitoval svého velkého hříchu, taková opovážlivost by ho stála
okamžitou smrt. Ale byla to prosba jeho duše, která znala jeho hříšnost a
důvěřovala v zaslíbení smlouvu zachovávajícího nebeského Otce, která
vložila vše na Něj. Milostivá odpověď daná Jákobovi je ujištěním pro všechny.
Když Jákob prosil o boží požehnání, odpověď byla:

„Jaké jest
jméno tvé?“ Odpověděl: Jákob. I dí: „Nebude více nazýváno jméno tvé toliko
Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zápasil s . . . [Elohimem] i lidmi, a
přemohls.“ (Genesis 32,27.28)

Jaký to
dar! Jaké ujištění! Jákob chápal, že jeho jméno, Náhradník, zrcadlilo jeho hříchy.
Nyní bylo jeho jméno změněno na „Israel“, což znamenalo „Elův princ“. A aby
zdůraznil význam jeho nového jména a nebyly žádné pochybnosti, anděl vysvětlil:
„neboť jako princ jsi zápasil s Elohimem a lidmi a zvítězil jsi.“

Význam
tohoto sdělení nebyl o změně jména Jákob / Izrael. Jeho hříchy byly odpuštěny!
Jeho přízeň u Yahuwaha byla obnovena. Navíc skutečnost, že „přemohl“
Všemohoucího, byla zaslíbením, že obstojí i při svém setkání s Ezauem
následující den.

Skutečnost,
že jeho jméno bylo změněno, když žádal o požehnání, znamenala, že jeho hříšná
povaha byla očištěna a obnovena k obrazu jeho Stvořitele. To byl to
požehnání, po kterém toužila Jákobova duše, a jeho nové jméno zjevovalo, že mu
to bylo dáno.

Tak jako
Jákob, i každý žijící člověk zhřešil a nedostál Yahuwahovy slávy. Všichni mají
sklon k hříchu, které jsou zděděné a pěstované. Ale také pro dnešního
Jákoba existuje naděje! Izaiáš 58, kapitola adresovaná obzvláště poslední
generaci, uvádí: „Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého,
a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich.“ (Izaiáš
58,1)

To je
úžasný výrok. Byl učiněn staletí poté,
co bylo Jákobovi odpuštěno a on byl obdarován novou povahou a novým jménem:
Izrael. Skutečnost, že je zde použito jméno „Jákob“, něco odhaluje. Výzva je
poslána těm, kdo tvrdí, že jsou Yahuwahův lid, ale hřeší. Je to výzva
k pokání a odpuštění.

Hřích
rozmazává obraz Stvořitele v Jeho lidských dětech. Obnovení mysli může být
učiněno jedině Stvořitelem. Posvěcení je dar. Exodus 31,13 uvádí: „A však
Sabatů mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi Mnou a vámi po rodech
vašich, aby známo bylo, že já jsem . . . [Yahuwah], kterýž vás posvěcuji.“

Poslušnost
vůči Yahuwahovu zákonu je požadována od všech, kdo chtějí být posvěceni.
Samozřejmě to není něco, co by bylo možné v lidské síle. Právě proto Bible
opakovaně vyzývá všechny, aby „vzývali jméno Yahuwaha“.

Izaiáš 58
končí velmi krásným zaslíbením pro všechny, kdo se s lítostí navrátí
k Yahuwahovi a v Jeho síle zachovají Jeho zákon.

Jestliže odvrátíš od Sabatu nohu svou, abys nevykonával líbosti své v
den svatý můj, anobrž nazůveš-li Sabat rozkoší, a svatý . . . [Yahuwahu]  slavný, a budeš-li jej slaviti tak, abys
nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil vlastní slova,
tehdy rozkoš míti budeš v . . . [Yahuwahu], a uvedu tě na vysoká místa země, a
způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa . . .
[Yahuwahova]  mluvila.  (Izaiáš 58,13-14)

Dědictví
Jákoba, našeho otce, je nové jméno, svědectví nového, proměněného a obnoveného
charakteru! Jméno Spasitele je samo povzbuzením pro všechny, aby „volali k
Němu”, protože totéž jméno je i zaslíbením, že „Yahuwah zachraňuje!”

Volej k
Němu dnes. On čeká s otevřenou náručí, aby přijal všechny, kdo k Němu přijdou.
I ty můžeš přijmout nový, očištěný a obnovený charakter – nové jméno napsané na
tvém čele, sídlo podvědomého myšlení. Jeho zaslíbení pro tebe zní: „Toho, kdož
ke mně přijde, nevyvrhu ven.“  (Jan 6,37)

Byl jsem
požehnán tím, že jsem měl několik talentovaných, horlivých učitelů Sabatní
školy, když jsem vyrůstal. Z nich ze všech zdaleka vynikala jedna žena, která
byla favoritkou všech dětí. Jako zkušená, veřejná mluvčí a oddaná křesťanka
chápala, jakou moc má dobrá vizuální pomůcka. Pirátská truhla naplněná pokladem
světských „lákadel“, její nejlepší křišťálová váza plná krásných květin, shnilé
potraviny a psí bobky, to vše ilustrovalo skrytý hřích ukrytý uvnitř  „krásného křesťana“. Její názorné pomůcky
zachytily naší pozornost a ona nás učila vážným duchovním pravdám způsobem,
kterým je naše mladá mysl mohla pochopit.

Schopnost
dobré vizuální pomůcky k ilustraci těžko pochopitelných konceptů je
nedocenitelná. Yahuwah sám používal velmi propracované vizuální pomůcky
k vyučování jednoho z nejtěžších konceptů k pochopení
v plánu spasení: očištění samotné duše.

Boží plán,
jak řešit naléhavý případ hříchu, plán spasení, nebyl jednoduchou, náhodnou
akcí, vymyšlenou na poslední chvíli. Byl součástí těch věcí, které byly skryté
od věčnosti a které by skryté zůstaly, kdyby Adam a Eva nezhřešili.

Plán
spasení obsahoval daleko více než jen odpuštění hříchu. Zahrnoval více, než jen
možnost dát kajícím se hříšníkům věčný život. Konečným cílem plánu spasení bylo
obnovení pravého obrazu Yahuwaha v člověku: znovustvořit lidskou mysl tak,
aby už nebyla více jako Satanova mysl, ale dále byla jedno s boží myslí.

Duchovní
věci jsou duchovně rozeznatelné. Schopnost pochopit hluboké svaté pravdy byla
ztracena při pádu do hříchu, kdy lidstvo vzalo na sebe přirozenost Satanovu.
Aby mohl Stvořitel učit hříchem zatemnělé mysli lidí plánu spasení, vytvořil
vizuální pomůcku: Nejkrásnější, komplexní, vícevrstvé názorné podobenství.
Yahuwah nám dal svatyni.

Svatyně
používá symboly k vysvětlení principů spojených se spasením, záchranou
lidské rasy. Protože „odplata za hřích je smrt“ (Římanům 6,23) a „bez prolití
krve není žádného odpuštění“ hříchu (Židům 9,22), smrt byla požadovaná, aby
naplnila požadavky přestoupeného božího zákona. To bylo ve službě svatyně
symbolizováno skrze zvířecí oběti. Avšak krev beránků byla jen symbolem krve,
kterou měl prolít Yahushua, ten „Beránek . . . [Yahuwahův], jenž snímá hříchy
světa!“ (Jan 1,29)

Krev
prolitá skrze beránky, kozly a býky nikdy nikoho neočistila od hříchu! Nemohli
očistit a obnovit lidskou duši, protože to byly jen symboly.

Zákon poskytoval jen matný náčrt výhod, které Yahushua přinese, a které
ve skutečnosti nemůže sám zákon obnovit. Zákon nebyl schopen zdokonalit duše
těch, kteří přinášeli své pravidelné každoroční oběti. Kdyby tomu tak bylo,
určitě by ty oběti byly zastaveny v důsledku toho, že ti, kteří je
přinášeli, by byli skutečně očištěni a neměli už další vědomí hříchu.
V praxi však byly tyto oběti každoroční připomínkou hříchů, neboť krev
býků a kozlů není s to hříchy odstranit. (viz Židům 10,1-4)

Jinak
řečeno, zákon vyžadující zvířecí oběti byl jen slabým představením toho, co
mělo být vykonáno skrze skutečnou oběť: smrt Yahushui na kříži. To je možné
vidět skrze skutečnost, že lidé měli pokračovat v přinášení obětí. Nadále
hřešili, protože krev zvířat neměla moc obnovit jejich duše k božskému
obrazu!

Proto . . . [Yahushua]  říká, když
přichází na svět:

Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
V zápalné oběti ani v oběti za hřích jsi nenašel zalíbení.
Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal . . . [Yahuwahu] Tvou vůli,
 jak je o mně v tvé knize psáno.

Poté, co řekl, že . . . [Yahuwah] „oběti ani dary, oběti zápalné ani
oběti za hřích nechtěl a nenašel v nich zalíbení“ – (jaké se obětují podle
zákona), . . . [Yahushua] potom řekne: „Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ To
znamená, že rozpouští starý řád obětování a ustanovuje nový řád poslušnosti
vůle . . . [Yahuwahovy], a v této vůli jsme byli učiněni svatými skrze
jediné unikátní obětování těla . . . [Yahushui našeho Spasitele.] (Židům
10,5-10, J. B. Phillips Translation)  

Izraelité
za dnů Yahushuových se dívali na oběti samotné jako na něco, co je posvěcuje.
Avšak tyto oběti byly jen viditelnými
pomůckami
, připodobněním! Byla to podobenství,
která poukazovala na pravé očištění, které mělo nastat v mysli a duši
jedince po Yahushuově smrti.

pozemské svatyně v divočině
Celý
svatostánek je symbolem, názornou pomůckou k pochopení plánu spasení.

Mnoho
úžasných studií bylo napsáno o kráse a významu obsaženém ve službě svatyně. WLC
povzbuzuje čtenáře, aby se věnoval studiu tohoto velmi důležitého tématu. V této
mnohostranné názorné pomůcce jsou obsaženy vrstvy jedna na druhé, obsahující
cenné informace. Nejvýznamnější význam k pochopení je však ten, co svatyně
učí o lidské duši.

Svatostánek
se skládal ze tří prostor:

  1. Vnější nádvoří, kde se
    prováděly oběti.
  2. Svatyně, která byla pokropena
    krví obětních zvířat, což přenášelo hřích z kajícího člověka do svatyně. 
  3. Svatyně svatých. Zde vstupoval
    Velekněz jen jednou za rok sám v Den Smíření. Tato slavnostní služba „očistila“
    svatyni od záznamu hříchů, které se zde hromadily všechny po předešlý rok.

Každé
z těchto tří míst představuje nějaký aspekt ze života jedince.

Vnější nádvoří

nádvoří svatyně
Vnější nádvoří představuje slova a činy. (Picture courtesy of BrianMorley.com.)

Vnější
nádvoří je symbolem pro slova a činy každého jedince. Slova a činy člověka jsou
vidět a slyšet druhými lidmi. Na vnějším nádvoří osobního života není nic
skryto. Co se odehrává na nádvoří, vyslovená slova, vykonané skutky, to jsou
všechno výsledek toho, co se odehrává v myšlenkách a pocitech člověka.

Svatyně

Svatyně
představuje charakter člověka, jeho
myšlenky a jeho pocity. To je jediná věc, kterou si každý bere s sebou do
nebe. Nikdo si nebere své bohatství, nikdo si nebere s sebou svůj sociální
status, nikdo nemá zaručeno, že si s sebou vezme i své přátele a rodinu.
Jediná věc, kterou si člověk vezme do nebe, je charakter, který byl vypěstován
během zkušební doby milosti na zemi. To je důvod, proč je extrémně důležité,
aby se každý učil ovládat své myšlenky a pocity. Nikdo by neměl nechat vládnout
své emoce, dovolit slovům dopadnout na někoho jiného jako deprimující
krupobití. Je pozitivní povinností naučit se držet na uzdě své myšlenky a
pocity.

Svatyně svatých

Myšlenky a
pocity pramení přímo z jeho nebo jejích postojů a smýšlení. Tak jako běžný
Izraelita neměl přístup do Svatyně svatých, tak i jedinec nemá přístup do své
podvědomé mysli. Ta je umístěna v přední části mozku, ihned za čelem. Je
to právě zde, ve Svatyni svatých jednotlivce, v podvědomé mysli, kde je
třeba vykonat  božské očištění, které je
možné jen skrze Beránka Yahova, který snímá hříchy světa.

Toho nemůže být dosaženo žádnými slovy nebo
činy, vykonanými na „vnějším nádvoří“ života. Zákoníci a farizeové byli
v době Yahushuova prvního příchodu zaměřeni na „vnější nádvoří“ svých životů.
Usilovali o spasení skrze své skutky, snažili se propracovat svým způsobem do
nebe skrze své mnohé oběti, skrze půst několikrát za týden, skrze svou
pečlivost v zachovávaní zákona k dokonalosti. Byli velmi kritičtí
vůči všem, kdo nezachovávali zákon takovým způsobem, který oni považovali za
nezbytný, aby byli spaseni.

Jednoho dne
někteří zákoníci a farizeové přišli k Yahushuovi a obvinili učedníky
z přestupování „tradic starších. Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“
(Matouš 15,2)

Farizeové
byli úzkostlivě opatrní, když se jednalo o zachovávaní  Levitických zákonů řídících čistotu. Dokonce
přidali další k zákonu Mojžíše a domnívali se, že když se budou přidané
tradice taky zachovávat, zajistí to,
že boží zákon nebude nikdy přestoupen. Jejich celá koncentrace byla směrována
na slova a činy člověka a zcela přehlíželi vnitřní očistu, která byla té
největší důležitosti.

Yahushua
jasně rozpoznal, že farizeové se zaměřili na „vnější nádvoří“ života, zatímco
zcela ignorovali tu „Svatyni svatých“ – čistotu všech těch, kdo chtějí zdědit
věčný život. Proto důrazně řekl: „Slyšte a rozumějte: Ne co vchází do úst,
znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ (Matouš
15,10-11)

Když Ho
později učedníci prosili, aby jim to vysvětlil, řekl:

Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje?
Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze
srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá
svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují. (Matouš 15,17-20)

Slova a
činy vnějšího nádvoří jsou jen vnějším zjevením 
toho, jaké jsou myšlenky a pocity, a ty všechny mají svůj původ
v postojích a smýšlení ukrytých v podvědomé mysli člověka. Člověk
může téměř slyšet pousmání v Spasitelově hlase, když dodal: „Ale jíst
neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“ (Matouš 15,20)

To bylo
opakujícím se tématem Spasitelova učení.

Neexistuje nic takového jako dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani
špatný strom nesoucí dobré ovoce. Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z
trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého
srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce
přetéká. (viz Lukáš 6,43-45)

Aby mohly
být skutky „vnějšího nádvoří“ čisté, musí být myšlenky  a pocity vycházející ze „Svatyně“
neznečištěné. Aby myšlenky a pocity byly svaté a neznečištěné, postoje a
smýšlení uvnitř podvědomé „Svatyně svatých“ musí být očištěno a jedno
s božskou přirozeností.

Pro
kohokoliv je nemožné, aby takové hluboké očištění čelního laloku vykonal sám.
To může pro člověka vykonat jen Spasitel. Křišťálová váza obsahující rozkošné
narcisy ponořená do smradlavého jídla a psích výkalů, se sama neočistí. Jedině
nějaká síla z vnějšku ji může vysvobodit z takovéto špíny. Toto se
odehrává v srdci člověka skrze jedinou moc: boží moc vykonanou pro
hříšníka, když se chopí vírou zaslíbení.

Když je
podvědomá mysl očištěna a přivedena do jednoty s boží myslí, srdce přetéká
láskou, radostí, trpělivostí, dobrotou, shovívavostí a každou další boží
vlastností. Petr to chápal, když napsal:

Milost a pokoj ať se vám rozhojní
poznáním . . . [Yahuwaha] a . . . [Yahushui] našeho Pána. Všecko, čeho je třeba
k zbožnému životu, darovala nám jeho
božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými
činy
. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali
účastnými božské přirozenosti . . . . (2. Petrova 1,2-4)

Svatyně
svatých individuálního srdce je očištěna, když Yahushua, velký Velekněz, odstraní
satanskou přirozenost, se kterou se každý člověk rodí, a obnoví podvědomou mysl
tak, aby odrážela boží obraz. Celá kniha Židům je vysvětlení velekněžské služby
Yahushui, který očišťuje podvědomou duši všech, kdo k Němu ve víře
přicházejí.

Víra není pocit.
To jsou dvě naprosto oddělené věci. Mnoho lidí čeká, až ucítí, že jsou očištěni, než
tomu uvěří
. Takoví dělají chybu. Víra je „souhlas mysli s pravdou,
kterou někdo prohlásil, opírajíc se o jeho autoritu a věrohodnost [pravdivost],
bez dalšího důkazu.“2  Jinými
slovy, víra bere Yahuwaha za Jeho slovo proto, kým On je, bez potřeby nějakého
dalšího důkazu. Znamená to věřit, že On splní Svá zaslíbení, protože to řekl.

„Víra
znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“
(viz Židům 11,1) Víra je dar, který Yahuwah dává, ale záleží na naší volbě,
jestli tuto víru použijeme, abychom se chopili žádoucího zaslíbení. „Můžeš-li
tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.“ (Marek 9,23)

Přeješ si
očištění? Chceš obnovení? Toužíš po tom, aby byl božský obraz znovustvořen ve
tvé podvědomé mysli? Můžeš se chopit zaslíbení, je-li to tvoje touha.

Realita
Yahuwahovy moci k znovustvoření není žádným tajemstvím pro nikoho, kdo
zažil tuto obnovující moc.

Byla to
divná skupina k biblickému studiu, ale Henrietta Mearsová byla rozhodnuta
je pozvat. Sama byla požehnána návštěvou mladého evangelisty a chtěla, aby její
přátelé přijali stejné požehnání. A tak se atraktivní skupina slavných
Hollywoodských osobností sešla v domě Mearsových v Beverly Hills k biblickému
studiu. Mezi těmi, kdo přišli, byla i silně popíjející, divoce žijící
westernová hvězda, Stuart Hamblen.

Stuart Hamblen
Stuart Hamblen:
herec, zpěvák, rádiová osobnost

I když byl
Stuart téměř stejně slavný pro své gamblerství a hlučnost jako pro svůj zpěv,
herectví a populární rádiové show, mladý kazatel i tato filmová hvězda
vycházeli spolu dobře. Když evangelista pozval Stuarta na setkání, Hamblen to
přijal a dříve než setkání skončila, oddal svůj život Spasiteli.

John Wayne
John Wayne

 Tato novina se rychle rozšířila. Stuart
Hamblen byl obrácen! Noviny se toho chytily a brzy celé Los Angeles mluvilo o
hvězdě tvrďákovi, který je nyní křesťanem. Stuart sám nebyl potichu o své
transformaci, která nastala v jeho životě. Ve svém rádio show se rád
podělil o svou zkušenost. Brzy rozčílil své sponzory, když odmítl dovolit, aby
společnosti vyrábějící pivo inzerovali během jeho show.

Jednoho dne
se setkal s přítelem Johnem, hercem, se kterým hrál v několika
filmech.

„Co to o
tobě slyším, Stuarte?“ zeptal se John.

„No, Duke,
není žádným tajemstvím, co Bůh dokáže udělat.“ usmál se Hamblen

„Hm, to zní
jako píseň“, zamyslel se nahlas John Wayne. Stuart šel domů a proměnil tento
výrok v píseň, první z více než 220 písní, které pak složil do své
smrti v roce 1989. Je to prosté, a přesto mocné vyjádření lásky nebeského
Otce, který přijímá a proměňuje hříšníky Svou milostí.

Není tajemstvím, co Yah dokáže učinit.
Co udělal pro jiné, udělá i pro tebe.
S náručí dokořán, On ti odpustí.
Není tajemstvím, co Yah dokáže učinit.3

Uvnitř
srdce každého člověka, který kdy žil, ať už jako vznešený král nebo mazaný
zloděj, vážená manželka nebo otrlá šlapka, je touha být milován a přijat pro
to, čím opravdu je – a navzdory všemu, čím člověk ve skutečnosti není. Každý
touží po porozumění.

Často bylo
říkáno, že v srdci každého je „díra ve tvaru Boha“. Hluboko v srdci
všech je touha po jednotě se Stvořitelem. Kvůli hříchu to často není
rozpoznáno, co to skutečně je. Strach z Yahuwaha a pochybnosti o Jeho
lásce mění tuto touhu v nenaplněnou agónii touhy.

Tento nářek
srdce byl dobře vyjádřen v jedné písni a našel odezvu v mnoha
srdcích. Mnoho lidí rozpoznalo u sebe tuto touhu vyjádřenou v té písni.

Kdybych měl jen jedno
přání,
Jen jedinou prosbu,
Doufám, že on není jako já,
Doufám, že on chápe . . .
4

Hřích
zničil poznání Yahuwaha v srdci člověka. Téměř zcela znetvořil boží obraz
v duši. Avšak všichni, kdo volají k Yahuwahovi o pomoc a hledají
odpuštění a očištění, budou obnoveni.
Boží obraz bude obnoven a lidé budou odrážet slávu, charakter Stvořitele.

Bible
obsahuje 360 jedinečných složených jmen pro Yahuwaha. Každé jméno odráží
odlišnou stránku mnohostranného božího charakteru. Touha Otce zjevit Svůj
charakter Jeho bloudícím pozemským dětem je viditelná skrze mnohé způsoby,
kterými se Sám prezentuje v těchto krásných jménech.

Některá
tato jména jsou silná, mužská jména: JÁ JSEM tvá Síla; JÁ JSEM tvůj Štít; JÁ
JSEM tvůj Příbuzný; JÁ JSEM Muž Války. Tato jména ujišťují Jeho děti o Jeho
síle a moci, o Jeho schopnosti postarat se o každou potřebu.

Další jména
zní lidským uším žensky: Růže Sáronská, Lilie údolí; Ten mnoha prsů. Tato jména
jsou utěšujícím zaslíbením jemného pochopení, milující laskavosti a vyživující
péče.

Celá země
bude naplněna poznáním „slávy“ (charakteru) Yahuwaha, když bude Jeho lid,
kající, s odpuštěnými hříchy, očištěn a obnoven, dokonale odrážet Jeho charakter.Toto znamená mít Otcovo jméno napsané
na čele. Omezené lidství, obnovené k obrazu božímu, bude mít vysokou čest
odrážet různé stránky božího charakteru.

To
neznamená, že individuální osobnost člověka bude zničena. Individualita není
pohlcena ani vymazána. Naopak, pravá jedinečná krása člověka bude odhalena.
Očištěn od všech satanských sklonů, které deformují, září nyní pravý charakter,
tak jak bylo zamýšleno: zjevení jedinečné vlastnosti božího charakteru.

Mojžíš a deset přikázáníBible
popisuje Mojžíše jako nejmírnějšího muže na světě. „Byl pak Mojžíš člověk
nejtišší ze všech lidí, kteříž byli na tváři země.“ (Numeri 12,3) Mnoho
moderních verzí Bible překládá slovo „nejtišší“ jako „nejpokornější“, což je nešťastné. Slovo pokorný není stejného významu jako mírný. Různé definice slova pokorný zahrnují ponížený, podřízený,
svržený dolů. Lidé často spojují ve své mysli slovo „mírný“ s „pokorným“.

Ale člověk,
který je mírný, tichý, je daleko více než jen pokorný. Na mírnost, tichost se
často pohlíží s opovržením jako na slabost
nebo bezpáteřnost
. Obzvláště to platí v západních kulturách, kde
individualita a svéráznost je velebena jako to nejvyšší a písně jako „I Did It
My Way (Udělal jsem to podle sebe)“ se stávají populárními hity. Avšak člověk,
který je mírný, má ve skutečnosti vždy větší sílu charakteru než člověk, který
je otrokem svých emocí a nemá kontrolu nad svými emocemi nebo svým jazykem.

Slovníková
definice vrhá světlo na tuto krásnou, často podceňovanou vlastnost božího
charakteru.

MÍRNÝ: Mírné povahy, jemný, citlivý, ne snadno vyprovokovaný nebo
podrážděný; poddajný, snášenlivý a
trpělivý, když je mu ublíženo
.5

Člověk,
který je mírný, není slabého ducha. Mojžíš měl silnou povahu! Jedna z ukázek
jeho povahy vedla k zabití egyptského dozorce. (Exodus 2,11.12) O osmdesát let
později ho další projev jeho povahy (za extrémní provokace) přivedl k tomu, že
mu byla odepřena výsada vést Izraelity do Zaslíbené země. (Numeri 20,12) Avšak
v boží škole, vyučován Největším Učitelem, kterého svět kdy znal, se Mojžíš
naučil ovládat svou povahu.

To, co bylo
největší slabostí v jeho charakteru a vedlo k činu vraždy, bylo posvěceno božím
vlivem. Mojžíš získal velkou sebekontrolu. Stal se člověkem, který byl mírný,
mužem, který „byl shovívavý při bezpráví“.6 „Shovívavost“ je
jednoduše „sebekontrola, trpělivé zadržení“.7 Mírnost nepopírá, že
došlo k nespravedlnosti nebo špatnosti. Ale když
se vůči němu někdo dopustí urážky nebo ublížení
, mírný člověk praktikuje „sebekontrolu“
a je trpělivý a odpouštějící. Mojžíšův charakter nebyl bezpáteřní a bez cítění,
když byl očištěn od vlastního já. Byl silnější v pravé síle charakteru.

Dítě s květinouVíce než
kdokoliv jiný na tváři země měl Mojžíš výsadu odrážet krásu rysu božího
charakteru zřídka viděného mezi lidmi. Yahuwah sám je velmi mírný. On jedná s
velkou sebekontrolou a trpělivostí i při vlastním ublížení. „Nebo JÁ JSEM . . .
[Yahuwah], neměním se, protož vy, synové Jákobovi, nebyli jste zničeni.“
(Malachiáš 3,6)

Každý
spasený člověk bude mít dobře vyvážený charakter. Ale v mezích tohoto
charakteru bude mít každý odlišnou osobnost, ve které byla rozvinuta do
vysokého stupně nějaká unikátní vlastnost božího charakteru. Dítě, které ve
svém vlastním životě zjevuje Otcův charakter jako takový, který je „ochotný
konat dobro pro druhé a činit je šťastnými skrze vyplnění jejich proseb,
naplnění jejich potřeb nebo pomoc v krajní nouzi“8, bude mít jméno
LASKAVÝ napsaný na svém čele. Laskavost
je božská vlastnost, která byla obzvláště rozvinuta v jeho vlastním charakteru.

Člověk,
který má skrze víru v Yahushuu rozvinutou božskou schopnost vždy vykonávat, co
je třeba udělat, protože to musí být vykonáno, nehledě na cenu, strach nebo
nebezpečí, bude mít na svém čele napsáno ODVÁŽNÝ. Odvaha je zvláštní vlastnost božího charakteru, která se nejjasněji
projevuje v jeho životě.

Žena
zjevující ve svém životě Yahuwahovu vlastní „shovívavost, jemnost nebo něžnost
srdce způsobující to, že přehlíží vlastní bezpráví nebo jedná s viníkem lépe,
než si zaslouží“9, obdrží na své čelo jméno MILOST, protože toto je
vlastnost Yahuwahova charakteru, která se nejjasněji odráží v jejím vlastním
charakteru.

Jako mladý
člověk četla, že Spasitel „žil vždy proto, aby byl požehnáním druhým“. V té
době se rozhodla ve svém srdci, že chce, aby totéž platilo o ní. Nyní, o léta
později, je tím nejvíce nesobeckým, velkorysým člověkem, jakého znám. Její
velkorysost, při které zapomíná na sebe, není omezená jen na peníze, i když je
štědrá i s penězi, když to okolnosti vyžadují. Dává ze sebe samé mnoha způsoby.
Vskutku, ona vždy žije, aby byla požehnáním druhým.

skupina lidí, usměvaváBible končí
zaslíbením. Opona věčné budoucnosti se otevírá a člověku je dovoleno nahlédnout
do bezmezných oblastí blaženosti. Po popisu vody života, „čiré jako křišťál,
vytékajícího z trůnu“ (Zjevení 22,1), přichází zaslíbení pro všechny
následující časy: „A ničeho zlořečeného již více nebude, ale trůn . . .
[Yahuwahův]  a Beránkův bude v něm, a
služebníci Jeho sloužiti Jemu budou. A tvář Jeho viděti budou, a jméno Jeho budeť na čelích jejich.“
(Zjevení 22,3.4)

Yahushua
vzal na sebe padlou přirozenost Adama po hříchu. Syn zjevil, jaký by byl Otec, kdyby byl člověkem. Avšak Yahushua
nikdy nezhřešil! Neměl vypěstované sklony ke zlému, nad kterými by musel
zvítězit. Dlouhotrvající spor mezi Dobrem a Zlem, Svatostí a Špatností, bude
ukončen, když bude mít Yahuwah skupinu lidí, kteří mu budou plně podřízeni,
očištěni a obnoveni k božímu obrazu. Lidé, kteří hřešili, ale kteří nyní mají
skrze pokání a odpuštění boží pečeť v jejich podvědomém mozku: Jeho jméno na
svých čelích.

Země bude
ozářena slávou Věčného, když bude Jeho charakter
zjeven v Jeho očekávajících lidech.

Svět pozná,
jaký by byl Yahuwah, jaká slova by řekl, jak by se zachoval, když 55-letý muž
odmítne porušovat Sabat, přestože mu bude hrozit ztráta zaměstnání. Svět uvidí
demonstraci Yahuwahovy reakce, co by dělal, kdyby byl 34-letou matkou tří dětí,
která přijde o své manželství, protože následuje pravdu. Boží charakter bude
zobrazen v mladém člověku, před kterým bude stát zářivá kariéra, ale pro něj to
nebude mít větší cenu, než zůstat věrný zásadám pravdy.

Svět uvidí, jak by Yahuwah jednal za všech okolností a ve všech situacích, protože Jeho charakter, Jeho myšlenky a pocity budou myšlenkami a pocity, slovy a činy Jeho
lidí.

Všichni,
kdo přijdou do Nebe, budou mít Yahuwahovo jméno zapsané na svém čele, napsané
tam, protože On je středem jejich myšlenek. Nikdo se nemůže sám připravit pro
Nebe, ale Yahuwahovo pravé jméno je zaslíbením, že On BUDE vším, co potřebuješ, aby On byl, aby jsi byl připraven.

Vzývej
jméno Yahuwaha. Důvěřuj Mu. I ty
můžeš odrážet slávu božího charakteru.

„A protož i
dokonale spasiti může všecky přistupující skrze Něj k . . . [Yahuwahovi],
vždycky jsa živ k orodování za ně.“ (Židům 7,25)

Klikni zde
a shlédni video!



1 Webster’s
New Universal Unabridged Dictionary
, Second ed., 1983.

2 American
Dictionary of the English Language
, Noah Webster, ed., 1828.

3 Adapted from “It Is No Secret (What
God Can Do)” by Stuart Hamblen, copyright © 1950 (Renewed) Songs of Universal,
Inc.

4 „With Arms Wide Open,“
napsal Scott Stapp.

5 American
Dictionary of the English Language
, Noah Webster, ed., 1828.

6 viz výše

7 Webster’s
New Universal Unabridged Dictionary
, 1983.

8 „Kind,“ American Dictionary of the English Language,
Noah Webster, ed., 1828.

9
„Mercy,“ viz výše

This site is registered on wpml.org as a development site. Switch to a production site key to remove this banner.