Yahušua učil často v podobenstvích a jedním z jeho oblíbených témat bylo, jak získat vstup do Yahuwahova věčného království. Obzvláště jedno podobenství obsahuje hluboké pravdy, které jsou příliš často přehlíženy.

„Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes a dělej. A on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel. I přistoupiv k druhému, řekl jemu též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. A nešel. Který z těch dvou učinil vůli otcovu?

Řekli jemu: První.

Dí jim Yahušua: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Yahuwahova. Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti a neuvěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.“ (viz Matouš 21,28-32)

Poslušnost je důležitá! Neposlušnost je hřích. Písmo skutečně jasně uvádí: „Každý, kdož činí hřích, činíÅ¥ proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.“ (1. Janova 3,4)

Desetiletí poté, co vyslovil toto podobenství o dvou synech, zopakoval Yahušua důležitost poslušnosti vůči všem Yahuwahovým příkazům, když řekl Janovi: „Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města.“ (Zjevení 22,14)

Dodržování božího zákona dává člověku „právo ke stromu života“ a dovoluje vstup do svatého města. To není zákonictví, to je Písmo.

To ovšem představuje zdánlivě nepřekonatelnou překážku k věčnému životu: „Jakož psáno jest: Že není spravedlivého ani jednoho. Není rozumného, není, kdo by hledal Boha. Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.“ (viz Římanům 3,10-12) Pavel uvádí jednoznačně: „VšickniÅ¥ zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.“ (viz Římanům 3,23)

Pokud poslušnost dovoluje vstup do svatého města, a pokud žádný člověk není schopen poslouchat, kdo pak může být spasen?

Odpověď, tak jako na každé jiné dilema, je prostá: „Ale Yahuwahovi díky, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Yahušuu Krista.“ (viz 1. Korintským 15,57)

Prohlášen za spravedlivého skrze víru

Odplatou za hřích, jak uvádí Pavel v Římanům 6,23, je zajisté smrt. Ale Yahovým darem je věčný život skrze Yahušuu Krista, našeho Pána. Jinými slovy: spasení je dar. To zahrnuje poslušnost vůči božímu zákonu. Hříšníci nejsou schopni zachovávat tento zákon. Taková je skutečnost. Proto Yahuwah poskytl člověka Yahušuu, který dokonale zachovává boží zákon.

Každý křesÅ¥an ví, že Yahušuova krev zakrývá jeho hříchy. Zásluhy Spasitelovy krve jsou připsány věřícímu a ten tak stojí před Yahem, jako kdyby nebyl nikdy zhřešil. Ale co většina křesÅ¥anů neví, je to, že i Yahušuova poslušnost je připsána věřícímu. Poslušnost, podobně jako odpuštění, je dar milosti a je přijímána skrze víru.

Pavel vysvětluje:

Ale nyní bez Zákona spravedlnost Yahuwahova zjevena jest, osvědčená Zákonem i Proroky,

Spravedlnost totiž Yahova, skrze víru Yahušui Krista, ke všem a na všecky věřící.

NeboÅ¥ není rozdílu. VšickniÅ¥ zajisté zhřešili, a nemají slávy Yahovy.

Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Yahušuovi,

Jehožto Yahuwah vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázání spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,

V shovívání Yahuwahově, k dokázání spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl a ospravedlňujícím toho, jenž jest z víry Yahušuovy. (viz Římanům 3,21-26)

Poslušný skrze víru

Yahuwah ví, že žádná lidská bytost není schopna poslušnosti. Proto poskytl Yahušuu, „aby prohlásil jeho (Yahušuovu) spravedlnost“ nad hříšníkem. Když si kající hříšník zvolí přijmout dar spasení skrze víru v usmiřující zásluhy Kristovy krve, nejenže jsou jeho hříchy odpuštěny, ale na účet věřícího je taktéž přičtena naprostá dokonalost Spasitelova života. Skrze víru stojí věřící před Yahem jako spravedlivý a poslušný.

Tato poslušnost není skrze sebeospravedlňující se sebezapření. Jedině dokonalá poslušnost je přijatelná u Yaha a tuto úroveň poslušnosti je možné získat jedině skrze víru v zásluhy Yahušuovy.

Pavel vysvětluje: „Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darÅ¥ jest to Yahův, ne z skutků, aby se někdo nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Yahušuovi k skutkům dobrým, kteréž Yahuwah připravil, abychom v nich chodili.“ (viz Efezským 2,8-10)

Příliš dlouho oklamával Satan dobře smýšlející křesÅ¥any, takže se s utrpením snažili zachovávat Yahův zákon. KřesÅ¥ané usilovali o to, aby dělali Toto a nedělali Tamto, a takováto poslušnost je koneckonců nepřijatelná, protože nejenže je nedokonalá, ale je to poslušnost ze skutků, ne z víry.

Všichni, kteří získají vstup do Nového Jeruzaléma v tomto životě, budou chodit ve šlépějích Yahušui. Budou poslušní božího zákona. Nicméně tato poslušnost je výsledkem, ne příčinou jejich spasení. Je ovocem a ne kořenem spasení, a vše to je skrze víru.

Je nemožné tvrdohlavě lpět na hříchu a být spasen. Ani není možné, v naší padlé přirozenosti, zachovávat boží zákon. Obojí, odpuštění i poslušnost, jsou dary darované všem, kteří je přijmou skrze víru. Róba Kristovy spravedlnosti je daná, aby zakryla věřícího. Aby mohl být věřící počítán za poslušného, musí tedy jednoduše 1) činit pokání a odvrátit se od hříchu; a 2) vložit svou víru v záslužnou oběť Yahušuovu.

Poslušnost vůči Yahovu zákonu je vyžadována. Avšak tato pravá poslušnost – které je nemožné dosáhnout kvůli naší padlé lidské přirozenosti – byla poskytnuta v daru Yahova syna. Je to Yahušuova poslušnost, připsaná na tvůj účet skrze víru, která ti dovolí vstoupit do Nového Jeruzaléma a mít přístup ke stromu života.

Pokud chceš vědět více o tom, jak přijmout dar poslušnosti, poslouchej vysílání na WLC Radio pod názvem „Sinless . . . through faith”.