| WLC věří, že dle nařízení v Exodus 34,22 se Nový rok určuje podle Nového Měsíce nejblíže k jarní rovnodennosti. |
(1) Co Bible říká nebo ukazuje ohledně Nového roku?
V Exodus
12 nařizuje Yahuwah Mojžíšovi:
„Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci
ročními.“ (Exodus 12,2)
Podle
kontextu víme, že to bylo na jaře nebo blízko jara 1, ale jak měl
Mojžíš vytyčit tento „první měsíc“ v příštích letech? Jak měl vědět, kdy
začne jaro? Měl určit Nový rok podle vegetace (např. ječmene) nebo se měl dívat
na oblohu? Kniha Genesis podává odpověď:
„Opět řekl Elohim: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od
noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. A aby svítila na
obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak.“ (Genesis 1,14-15)
Genesis
1,14 udává jasně, že nebeská tělesa jsou dána „na znamení a rozměření časů, dnů
a let“. Není zde žádná zmínka o vegetaci. Nikde v Písmu není
uvedeno, že by měl být počátek roku 
určován zkoumáním ječmene. Domnívat se, že
Nový rok závisí na zralosti ječmene, když Písmo nepopíratelně prohlašuje, že jsou
to nebeská tělesa, která určují roky, znamená přidávat k Yahuwahovu Slovu.
Nepřidáte nic k slovu, kteréž já přikazuji vám, aniž co ujmete od něho,
abyste tak přikázaní Yahuwaha Elohima svého, kteréž já přikazuji vám,
zachovali. (Viz Deuteronomium 4,2)
Cožkoli Já přikazuji vám, ostříhati budete, činíce to; nepřidáte k tomu,
aniž co z toho ujmete. (Deuteronomium 12,32)
Všeliká výmluvnost Eloaha přečištěná jest; onť jest štít doufajících v
Něho. Nepřidávej k slovům Jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen. (viz
Přísloví 30,5-6)
Zatímco
populární tradice učí, že uzrání palestinského ječmenu je znamením pro Nový
rok, není tato domněnka podporována ani jediným textem z Písma. (více o
tom, proč nemůže údajný „zákon o ječmeni“ oprávněně rozhodovat o Novém
roce, najdete níže v sekci nazvané „Nepřekonatelné problémy
s použitím Mojžíšova zákona o sklizni ječmene“.)
Když jsme nyní
bezpečně stanovili, že roky vymezují nebeská tělesa, otázkou je: „Co se na
obloze odehrává, že podle toho poznáme, kdy skončila zima a začíná nový rok?“
Velmi důležité vodítko se nachází v Exodus 34.
„Budeš slavit svátek týdnů, prvotin pšeničné žně a svátek sklizně na konci[H8622] roku.“
(Exodus 34,22)
Prozkoumejme
nyní hebrejské slovo přeložené zde jako „konci“.
H8622 (tekufah) – „obcházet, okruh času nebo
prostoru, obrat, okruh“ (Brown-Driver-Briggs Hebrew Dictionary)
Přestože to není ihned patrné z KJV Bible, slovo přeložené zde jako
„konec“ [Strong’s H8622], odkazuje na podzimní rovnodennost uprostřed roku. To je potvrzeno
skutečností, že se Svátek sklizně nazývaný také „Svátek stánků“ nebo „Svátek
Sukot“ konal na podzim v sedmém měsíci (Leviticus 23,34) – uprostřed roku, ne na konci roku.
Encyklopedie Encyclopedia Judaica souhlasí
s tímto výkladem:
„Jak bylo uvedeno,
čtyři roční období v židovském roce jsou nazvány tekufot [mn. č. od tekufah;
H8622]. Ještě přesněji, je to začátek každého z těchto čtyř období – podle
běžného pohledu průměrný začátek – který se nazýval tekufah (doslova „okruh,“
od slova קוף ve spojení k נקף , „jít dokola“), tekufah Nisanu
označující střed slunce v bodu jarní rovnodennosti, tekufah Tammuzu
v bodu letního slunovratu, tekufah Tishri v bodu podzimní
rovnodennosti a tekufah Tevetu v bodu zimního slunovratu.“ (Encyclopedia
Judaica, Article „Calendar“, p.356)
Níže uvedené překlady nabízí přesnější vyjádření
Exodus 34,22.
„Budeš mi slavit
svátek týdnů, počátek žně pšenice; a svátek sklizně uprostřed roku.“ (Exodus
34:22, Brenton’s English Septuagint)
„Budeš zachovávat
svátek týdnů pro sebe; prvotiny žně pšenice; a svátek sklizně při převratu
roku.“ (Exodus 34:22, YLT)
„Budeš zachovávat
svátek týdnů, prvotin pšeničné žně a svátek sklizně při obrácení roku.“ (Exodus
34:22, Darby)
Doposud jsme ustanovili následující:
- Svátek sklizně se točí okolo podzimní sklizně v sedmém měsíci
(Leviticus 23,34). - Svátek sklizně je spojen s podzimní rovnodenností uprostřed
roku.
Podle toho je logické domnívat se, že začátek
roku je tedy spojen s jarní rovnodenností, která nastává okolo 6 měsíců
před a po podzimní rovnodennosti. Jsou-li
podzimní svátky spojené s podzimní rovnodenností uprostřed roku, pak musí
být jarní svátky spojené s jarní rovnodenností na počátku roku.
Zde je důležité si uvědomit, že Svátek sklizně
je přímo spojen s podzimní rovnodenností; a abychom tedy splnili
biblický příkaz, musí být Svátek sklizně zachováván v dobu podzimní rovnodennosti nebo její blízkosti.
(1a) Je to
v souladu s určováním Nového roku skrze první Nový Měsíc po
jarní rovnodennosti?
Ne, ne vždy. Použitím této metody je někdy Svátek sklizně
zachováván na nebo blízko podzimní rovnodennosti. Někdy je však tento Svátek
sklizně vzdálen i 5 týdnů od podzimní rovnodennosti! (Takový by byl případ
v roce 2015, kdybychom použili tuto metodu.)
(1b) Je to v souladu
s určováním Nového roku skrze Nový Měsíc nejblíže k jarní rovnodennosti?
Ano, vždy. Použitím této metody připadne Svátek sklizně vždy na nebo poblíž
podzimní rovnodennosti. Nejdříve to může být 7-10 dnů před podzimní
rovnodenností. Nejpozději připadne tento Svátek okolo tří týdnů po podzimní
rovnodennosti. (Toto je skutečně liberální odhad; nezjistili jsme jediný
případ, kdy tento Svátek připadl na celé tři týdny po rovnodennosti použitím
této metody.)
Závěr:
Jediným
definitivním kotvícím bodem uvedeném v Písmu pro identifikaci správné
metody určení Nového roku je podzimní rovnodennost. Exodus 34,22 uvádí, že
Svátek sklizně (v sedmém lunárním měsíci) se má konat v tekufah, který je
podle kontextu podzimní rovnodenností. Není možné zachovávat stále tento
příkaz, když je Nový rok vždy určován metodou prvního Nového Měsíce po jarní
rovnodennosti. Když určíme Nový rok podle Nového Měsíce nejblíže jarní
rovnodennosti, biblický příkaz je možné pravidelně plnit. Ale tím nemůžeme náš
průzkum skončit…
(2) Co nám říkají historikové z 1. století o Novém roce?
Philo, helenistický židovský filozof, který žil před, během a po době
pozemské služby našeho Spasitele, zaznamenal mnoho detailů vztahujících se
k biblickému kalendáři v 1. století. V níže uvedených citátech
Philo potvrzuje, že Svátek nekvašených chlebů je svázán s jarní
rovnodenností a Svátek sklizně s podzimní rovnodenností.
„V prvním období, jehož jméno dal jaru
a jeho rovnodennosti, ustanovil, aby takzvaný Svátek nekvašených chlebů byl
zachováván po sedm dní, které všechny mají být uctívány rovnocenně
v obřadu jim určeném. Neboť On nařídil deset obětí k obětování na
každý den, tak jako na Nové Měsíce, celých zápalných obětí dohromady sedmdesát,
kromě obětí za hřích. On ustanovil, že
sedm dní tohoto svátku mělo stejný vztah k rovnodennosti, která nastává
v sedmém měsíci, jako má Měsíc k měsíci.“ (Philo, Special Laws
I (181-182) [Colson’s Translation]) [Poznámka: Philo zde říká, že podzimní
rovnodennost nastává v sedmém měsíci, tak jak udává Písmo – Ex.34,22.]
„Hlavní svátky prodloužil na sedm dní, dva svátky, to je pro dvě rovnodennosti, každý trvá sedm
dní, první na jaře, aby
oslavil zralost zasetých plodin, druhý
na podzim pro sklizeň všeho ovoce ze stromů…“ (Philo, The Decalogue (161)
[Colson’s Translation])
„… protože to byl hlavní svátek židů v době podzimní rovnodennosti, během kterého je zvykem židů
bydlet ve stanech.“ (Philo, Flaccus XIV (116) [Yonge’s
Translation]) [Poznámka: Tento citát odkazuje na Svátek sklizně, také nazýván
„Svátek Stánků“, ve kterém Izraelité bydleli po sedm dní ve stáncích.“ viz
Leviticus 23,39-42])
Flavius
Josephus, římsko židovský učenec prvního století, vrhá ještě více světla na
tuto otázku, když podporuje naše porozumění z jiného úhlu. Josephus
komentuje postavení slunce ve vztahu k hvězdám v době Pesachu.
„V měsíci Xanthicus, který my nazýváme Nisan, a který je počátkem našeho roku, ve čtrnáctý den lunárního měsíce, kdy je slunce v Aries (Beran),
(neboť v tomto měsíci to bylo, kdy jsme byli vysvobozeni z otroctví
Egypťanů), určoval zákon, abychom každý rok zabili takovou oběť, o které jsem
vám dříve řekl, že jsme zabili, když jsme vyšli z Egypta a která se
nazývala Pesach…“ (Flavius
Josephus, Antiquities of the Jews, Book
III, Chapter 10, paragraph 5, http://www.ccel.org/ccel/josephus/complete.ii.iv.x.html)
Dříve než okomentujeme tento zajímavý citát
Josephuse, je nutné, abychom chápali následující: Z důvodu odchýlení zemské osy (axiální
precese) není průběh slunce napříč nebeského rovníku ve vztahu ke hvězdám
stejný, jako byl za dnů Josephuse. V prvním století mohlo dojít
k jarní rovnodennosti právě v době, kdy slunce vstoupilo do souhvězdí
Aries (Berana). Dnes se však ekvinokciální bod (rovnodennosti) nachází
v souhvězdí Pisces (Ryb).
Výše: Equinox
(bod rovnodennosti), 31 n. l. – Povšimni si, že Aries (Beran) je
v blízkosti dráhy slunce po bodu rovnodennosti.
Výše:
Equinox (bod rovnodennosti), 2013 n. l. – Povšimni si, že dnes už Aries (Beran)
není v blízkosti dráhy slunce po bodu rovnodennosti. Souhvězdí Aries
(Berana) se zjevně vzdálilo kvůli axiální precesi.
I když
nemůžeme dnes použít stejnou konstelaci, jakou měli v prvním století
k určení začátku roku, můžeme celkem jistě určit, jak byl Nový rok
vypočítáván ve vztahu k equinoxu (bodu rovnodennosti).
Podívejme
se opět na Josephusův citát:
„V měsíci Xanthicus, který my nazýváme Nisan, a který je počátkem našeho roku, ve čtrnáctý den lunárního měsíce, když je slunce v Aries
(Beran), (neboť v tomto měsíci to bylo, kdy jsme byli vysvobozeni
z otroctví Egypťanů), určoval zákon, abychom každý rok zabili takovou
oběť, o které jsem vám dříve řekl, že jsme zabili, když jsme vyšli
z Egypta a která se nazývala Pesach…“
(Flavius Josephus, Antiquities of the Jews, Book III, Chapter 10,
paragraph 5, http://www.ccel.org/ccel/josephus/complete.ii.iv.x.html)
Zde
Josephus jasně udává, že Pesach byl zachováván, když bylo slunce
v souhvězdí Aries (Berana).
(2a) Je Josephusovo svědectví konzistentní
s určováním prvního Nového Měsíce vždy až po jarní rovnodennosti jako počátku roku?
Ne. Kdyby se v prvním století požadovalo,
aby byl začátkem roku vždy jen první Nový Měsíc až po jarní rovnodennosti,
Pesach by se někdy zachovával, až když by bylo slunce v souhvězdí Taurus
(Býka) (vzdáleno od souhvězdí Aries). Někdy by tato metoda umístila Pesach do
souhvězdí Aries (Berana), někdy ne.
Výše: 31 n. l. – Výpočet prvního Nového Měsíce po jarní rovnodennosti jako počátku roku
by umístilo Pesach (14. den lunárního měsíce) do souhvězdí Taurus (Býka),
daleko za Aries (Berana). To není v souladu se svědectvím Josephuse, že by
slunce mělo být v souhvězdí Aries (1. století) v době Pesachu.
(Poznámka: Průhledná koule bezprostředně pod sluncem není měsíc; je to sluneční záře napodobená v hvězdářském
programu.)
(2b) Je svědectví Josephuse konzistentní
s určováním Nového Měsíce nejblíže
k jarní rovnodennosti jako počátku roku?
Ano. Pokud byl v 1. století považován za
počátek roku Nový Měsíc nejblíže k jarní rovnodennosti, pak by se Pesach
konal pravidelně v době, kdy se bod rovnodennosti nacházel
v souhvězdí Aries (Berana). Použití této metody je daleko shodnější se svědectvím
Josephuse.
Výše: 31 n.
l. – Určení Nového Měsíce nejblíže
k jarní rovnodennosti jako počátku roku by umístilo Pesach (14. den
lunárního měsíce) do souhvězdí Aries (Berana), což je v souladu se
svědectvím Josephuse.
Pojďme nyní
prozkoumat významnou pasáž z Eusebiova
Ecclesiastical History. Eusebius byl římský historik, který žil v době
okolo let 260-340 n. l. V následující pasáži cituje z díla Canons
of Anatolius on the Paschal (Passover) Festival.
„A toto není náš vlastní názor, ale bylo to známo dávným židům, dokonce
před Kristem, a pečlivě to zachovávali. To se můžeme naučit z toho, co
říkali Philo, Josephus, a Musæus; a nejen od nich, ale taky od těch daleko
starších, od dvou Agathobuliů, přezdívaných ‚mistrů‘, a od slavného Aristobula, který
byl Ptolemiem Philadelphusem a jeho otcem vybrán mezi sedmdesát vykladačů
svatých a božských hebrejských Písem, a který taktéž věnoval své výkladové
knihy o Mojžíšově zákoně stejným králům. Tito spisovatelé, vysvětlující otázky
týkající se Exodu, říkají, že všichni
by měli nastejno obětovat Pesach oběti po jarní rovnodennosti, uprostřed
prvního měsíce. Ale to nastává, když slunce prochází prvním segmentem
soláru, neboli zvěrokruhu, jak to někteří uvádějí. Aristobulus přidává, že je
nezbytné pro svátek Pesach, aby nejen
slunce přešlo přes ekvinokciální část, ale i měsíc. Protože jako jsou
dva segmenty rovnodennosti – jarní a podzimní – přímo proti sobě, a tak jako den Pesach byl ustanoven na
čtrnáctého v měsíci s počátkem večer, měsíc bude zaujímat diametrálně
opačné postavení vůči slunci, jak můžeme vidět při úplňcích měsíce; a slunce
bude v části jarní rovnodennosti a měsíc nezbytně v té podzimní [equinox].“ (Eusebius‘ Ecclesiastical History, Book 7, Chapter 32, http://www.newadvent.org/fathers/250107.htm)
Z tohoto
citátu můžeme pochopit následující:
- Pesach nemůže
začít dříve než nastane equinox (rovnodennost):„… všichni by měli nastejno obětovat Pesach oběti po jarní
rovnodennosti, uprostřed prvního měsíce.“
- Úplněk musí
nastat po equinoxu (rovnodennosti):„Aristobulus přidává, že je nezbytné pro svátek Pesach, aby nejen
slunce přešlo přes ekvinokciální část, ale i měsíc. Protože jako jsou dva
segmenty rovnodennosti – jarní a podzimní – přímo proti sobě, a tak jako den
Pesach byl ustanoven na čtrnáctého v měsíci s počátkem večer, měsíc
bude zaujímat diametrálně opačné postavení vůči slunci, jak můžeme vidět při
úplňcích měsíce; a slunce bude v části jarní rovnodennosti a měsíc
nezbytně v té podzimní [equinox].“
Na první pohled to může vypadat jako dvě zcela nová kritéria. Pečlivým zkoumáním
těchto citátů se ale zjistilo, že se jedná o preciznější způsob toho, co jsme
se doposud naučili, a sice že Nový Měsíc nejblíže k jarní rovnodennosti je
počátkem roku. Primárním středem pozornosti by měl být zde úplněk měsíce, který
je neúprosně spojen s Pesachem a Svátkem nekvašených chlebů. Úplněk je opěrný
bod lunárního měsíce; označuje střed
lunárního cyklu. Pokud úplněk měsíce (střed
lunárního cyklu) dopadne i jen těsně před jarní rovnodennost, pak až příští Nový Měsíc bude skutečně ten nejbližší k equinoxu. Není to tak
jednoduché, jako je spočítat dny mezi každým Dnem Nového Měsíce a
equinoxem, protože dny nejsou
nezbytně přesným indikátorem středu
lunárního cyklu. Střed lunárního měsíce (tj. úplněk měsíce) nepřipadne vždy na
14. den měsíce nebo jen na 15. den měsíce. To znamená, že se budeme mýlit,
pokud jen počítáme dny mezi Dnem Nového Měsíce a equinoxem (rovnodenností). Je
skutečně zkouškou, ujistit se, že obojí – Pesach (14. den lunárního měsíce) a
úplněk měsíce – začínají po equinoxu. Níže je ilustrace toho, co
Aristobulus popisuje, když uvádí:
„Aristobulus přidává, že je nezbytné pro svátek Pesach, aby nejen
slunce přešlo přes ekvinokciální část, ale i měsíc. Protože jako jsou dva
segmenty rovnodennosti – jarní a podzimní – přímo proti sobě, a tak jako den
Pesach byl ustanoven na čtrnáctého v měsíci, s počátkem večer, měsíc
bude zaujímat diametrálně opačné postavení vůči slunci, jak můžeme vidět při
úplňcích měsíce; a slunce bude v části jarní rovnodennosti a měsíc
nezbytně v té podzimní [equinox].“
Výše: Toto je ilustrace toho, co se stane při
prvním úplňku měsíce po equinoxu (rovnodennosti). Zelený kruh představuje dráhu
slunce a měsíce proti směru hodin. Povšimni si, že slunce i měsíc překročili
nebeský rovník (představen červenou linkou) a leží diametrálně naproti sobě u
„ekvinokciálních bodů“, slunce u bodu jarní rovnodennosti a měsíc u podzimní
rovnodennosti, přesně jak to popisuje Aristobulus podle Eusebia.
Toto je
nejvýznamnější! Když určujeme Nový rok
podle Nového Měsíce nejblíže
k jarní rovnodennosti, což správně vyloženo umístí Pesach a úplněk měsíce za
equinox, budeme v souladu s kalendářními detaily zaznamenanými
Eusebiem. (Je dobré si povšimnout, že Aristobulův výrok o nezbytnosti toho, aby
jarní rovnodennost předcházela úplněk prvního měsíce, by neměl skoro žádný
význam, kdyby byl Nový Měsíc vždy až po
equinoxu (rovnodennosti) začátkem roku. Kdyby byl Nový Měsíc po jarní rovnodennosti vždy počátkem
roku, pak by úplněk měsíce v prvním měsíci nastal přirozeně několik týdnů
po této rovnodennosti. Skutečnost, že Aristobulus považoval za nezbytné
okomentovat toto kritérium, navádí k tomu, že první úplněk měsíce dopadal
někdy velice blízko k jarní rovnodennosti.)
Poznámka: Kromě toho být v souladu
s Eusebiovým komentářem ohledně biblických kalendářních zásad, je taky
velmi logické zabezpečit, aby Pesach nastával vždy až po jarní rovnodennosti a
tím se zaručí, že se bude zachovávat jen jeden Pesach každý solární rok (od
jarní do jarní rovnodennosti).
(2c) Je tento historický záznam
v souladu s určováním Nového roku skrze metodu prvního Nového Měsíce po jarní rovnodennosti?
Ne. Určování Nového roku pomocí prvního Nového
Měsíce po jarní rovnodennosti:
- …někdy umístí Svátek sklizně daleko za
podzimní rovnodennost, což není v souladu s Philovým svědectvím
(nebo Písmem) - …někdy dovolí, aby se podzimní
rovnodennost objevila už v šestém měsíci, což není v souladu s Philovým
svědectvím (nebo Písmem) - …umístil by slunce několikrát do
souhvězdí Pisces (Ryb; daleko za Aries) v době Pesachu prvního
století, což není v souladu se svědectvím Josephuse.
(2d) Je
tento historický záznam v souladu s určováním Nového roku skrze
metodu prvního Nového Měsíce nejblíže k jarní rovnodennosti?
Ano. Určování Nového roku pomocí prvního Nového
Měsíce nejblíže k jarní
rovnodennosti (správně použito, vždy
umístí úplněk měsíce a Pesach za equinox) je konzistentní se svědectvím
Philoa, Josephuse i Eusebia.
Závěr:
Svědectví raných
historiků poukazuje, že to byl Nový Měsíc nejblíže
k jarní rovnodennosti, který začínal rok (správně použito, vždy umístí úplněk měsíce a Pesach za equinox).
Není možné zůstat v souladu se svědectvím Philoa a Josephuse a přitom se
držet metody prvního Nového Měsíce po rovnodennosti k určení Nového roku.
(3) Písmo udává, že slunce, měsíc a hvězdy mají být použity k určení
času. (Gen. 1,14-16)
(3a) Když určujeme
Nový rok skrze první Nový Měsíc po
jarní rovnodennosti, jsou všechny tři (slunce, měsíc a hvězdy) vzaty
v úvahu?
Ne. Josephusovo svědectví o tom, jak se
v prvním století hvězdy (tj. souhvězdí Aries) shodují s Pesachem,
musí být zavrženo, pokud se chceme držet této metody.
(3b) Když určujeme
Nový rok skrze Nový Měsíc nejblíže k jarní rovnodennosti, jsou všechny tři
vzaty v úvahu (slunce, měsíc a hvězdy)?
Ano. Tato metoda je v souladu
s Josephusovým svědectvím o tom, jak se hvězdy (souhvězdí Aries) shodovaly
s Pesachem v prvním století.
Poznámka: I když axiální precese změnila
patrný průběh slunce napříč nebeským rovníkem ve vztahu k hvězdám od doby
Josephuse, můžeme stále používat hvězdy v tom smyslu, abychom potvrdili
začátek roku. I když se může ve výjimečných případech stát, že se slunce objeví
v souhvězdí Aries (Berana) v době Pesachu, nejčastěji bude
v souhvězdí Pisces (Ryb). Dnes bude slunce vždy v souhvězdí Pisces
(Ryb), když nastane jarní rovnodennost, a v souhvězdí Virgo (Panny), když
nastane podzimní rovnodennost.
Závěr:
Určování Nového roku skrze Nový Měsíc nejblíže k jarní rovnodennosti je konzistentní s Písmem
tím, že ho bere v úvahu, a je v souladu s historickým svědectvím
o tom, jak se hvězdy (souhvězdí Aries) shodovaly s Pesachem v prvním
století.
(4) Podle Metonického cyklu existuje sedm embolismických roků v rozmezí
19letého cyklu: 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19
(4a) Byl
by Metonický cyklus zachován, kdyby se Nový rok určoval podle Nového Měsíce nejblíže k jarní rovnodennosti?
Ano. To dokazuje obdivuhodný návrh našeho
Stvořitele. Ustanovení Metonického cyklu nedokazuje žádnou specifickou metodu
výpočtu, ale je vhodné ho studovat, protože nám ukazuje, kde se nacházíme ve
velkém schématu embolických roků. (viz Metonic Cycle Chart.)
(5) V roce 2014 mají nastat dvě úplná zatmění měsíce (často zvané
„krvavé měsíce“) a dvě v roce 2015 (celkem 4 – „tetrad“). Může být tento
vzácný jev znamením, které Yahuwahovým věrným poukazuje na správnou metodu
určování Nového roku?
Jestliže Písmo vkládá tak ohromnou důležitost na nebeská tělesa, není
nerozumné domnívat se, že tato zatmění jsou skutečně božským ukazatelem a že
jejich shoda s ročními Svátky není náhodná.
„On určuje počet hvězd a všem jim dává jména. Velký je náš Pán, je velmi
mocný, jeho rozumnost nelze změřit.“ (Žalm 147,4-5)
„Pozvedněte své oči vysoko a pohleďte: Kdo stvořil tyto věci? Ten, kdo
vyvádí podle počtu jejich zástup, všechny je volá jménem, pro jeho velkou sílu
a ohromnou moc žádná z nich nechybí.“ (Izaiáš 40,26)
(5a) Budou tato
zatmění shodná s prvním dnem Svátku nekvašených chlebů a prvním dnem
Svátku stánků oba roky, když určíme Nový rok podle Nového Měsíce po jarní rovnodennosti?
Ne. Budou shodné jen se Svátky
v roce 2014. Svátky v roce 2015 připadnou o měsíc později než tato
zatmění.
(5b) Budou tato
zatmění shodná s prvním dnem Svátku nekvašených chlebů a prvním dnem
Svátku stánků oba roky, když určíme Nový rok podle Nového Měsíce nejblíže jarní rovnodennosti?
Ano. Budou se shodovat se Svátky
v obou letech (2014 a 2015).
Závěr:
Bylo by nezodpovědné pro Yahuwahovy věrné, kdyby nebrali ohled na
znamení na nebi v těchto posledních dnech. Je to Yahuwahova ruka,
která udržuje a organizuje všechno ve vesmíru. V těchto závěrečných
chvílích by Yahuwahovi věrní měli být obzvláště bdělí a všímaví ohledně všeho,
co se odehrává v nebi.
A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a sloupy
dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc
v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý. (viz Skutky 2,19-20)
Poznámka: Toto není nezbytně zamýšleno jako
důkaz pro používání metody nejbližšího Nového Měsíce k jarní rovnodennosti,
protože v nedávné minulosti (1967-1968) byla tetrad (čtveřice) lunárních
zatmění, která nevycházela na svátky stanovené touto metodou. Přesto je velmi
zajímavé všímat si tohoto jevu.
| WLC věří – že na základě nařízení v Exodu 34,22, je Biblický Nový rok určován skrze Nový Měsíc nejblíže k jarní rovnodennosti. Historické komentáře jen podtrhují to, co bylo rozpoznáno v Písmu samotném. |
(1) Dotaz/námitka:
Je-li Nový Měsíc nejblíže
k jarní rovnodennosti pravým ukazatelem Nového roku, jak můžeme dopředu vědět, který Nový Měsíc bude tennejbližší? Jak to mohl dávný Izrael
vůbec vědět?
ODPOVĚĎ: To jsou velmi dobré otázky. Není
pochyb o tom, že věrní Izraelité museli předem dobře vědět, kdy mají zachovávat
Pesach. V letech, kdy Pesach začal velmi blízko k jarní rovnodennosti
(např. den poté), museli se Izraelité žijící mimo Jeruzalém vydat na cestu
dokonce už před jarní rovnodenností. Není jasné, jak byli Izraelité schopni
předpovídat, kdy dojde k jarní rovnodennosti ve vztahu k Novým Měsícům
– jak mohli s jistotou prohlásit začátek roku. Jedna věc je ale jistá: dávní
Izraelité měli neuvěřitelné poznání o nebeské obloze. My dnes, se vší dostupnou
technologií, se nejspíš jen přibližujeme tomu, co bylo běžnou znalostí pro
obyčejného Izraelitu.
Naše dnešní nevědomost není žádným důkazem, svědčí jen o ztrátě poznání,
která přichází skrze vzpouru a neposlušnost. Naše neschopnost rozumět nebeským
machinacím jako dávní lidé nevyvrací v žádném případě ohromující důkazy o
tom, že počátek Biblického roku určuje Nový Měsíc nejblíže k jarní
rovnodennosti.
Možná že jednoduše počítali 180 dnů 2 od podzimního equinoxu [podzimní
rovnodennosti], aby přibližně určili, kdy přijde jarní rovnodennost, a pak
vypočítali, kdy nastanou Nové Měsíce ve vztahu k jarní rovnodennosti. Když
například připadla podzimní rovnodennost na první den Svátků stánků (15. den 7.
lunárního měsíce), mohli udělat následující výpočty:
- 180
dnů = přibližný počet dnů od podzimního equinoxu k jarnímu equinoxu. - 180
dnů – 15 dnů (přibližný počet dnů zbývajících v 7. měsíci) = 165 dnů zbývá
do jarního equinoxu ode Dne Nového Měsíce v 8. měsíci. - 165
dnů – 29.5 (průměrný počet dnů v lunárním měsíci) = 135.5 dnů zůstává do
jarního equinoxu ode Dne Nového Měsíce v 9. měsíci. - 135.5
dnů – 29.5 (průměrný počet dnů v lunárním měsíci) = 106 dnů zůstává do
jarního equinoxu od Dne Nového Měsíce v 10. měsíci. - 106
dnů – 29.5 (průměrný počet dnů v lunárním měsíci) = 76.5 dnů zůstává do
jarního equinoxu ode Dne Nového Měsíce v 11. měsíci. - 76.5
dnů – 29.5 (průměrný počet dnů v lunárním měsíci) = 47 dnů zůstává do
jarního equinoxu ode Dne Nového Měsíce v 12. měsíci. - 47
dnů – 29.5 (průměrný počet dnů v lunárním měsíci) = 17.5 dnů zůstává do
jarního equinoxu ode Dne Nového Měsíce následujícího měsíce. - Protože
17.5 dnů je znatelně více než 14.77, což je průměrná polovina dnů
v lunárním měsíci, bude to pravděpodobně 13. měsíc a příští Den Nového
Měsíce (který přijde asi 12 dnů po jarní rovnodennosti) započne nový rok.
Poznámka: Jakmile je bezpečně rozpoznána
pozice v 19letém schématu (Metonickém cyklu), počet měsíců v příštích
letech (a podle toho i první měsíc každého roku) může být předem dobře znám.
Tento způsob výpočtu zajisté nevysvětluje jejich schopnost přesně
předpovědět začátek roku, když byla jarní rovnodennost velmi blízko úplňku uprostřed
lunárního měsíce. Ale opět je třeba říct, že jejich poznání nebes daleko
převyšovalo naše poznání. Naše
neschopnost rozumět nebeským uspořádáním, tak jako jim rozuměli dávní lidé,
nevyvrací v žádném případě ohromující důkazy o tom, že počátek Biblického
roku určuje Nový Měsíc nejblíže k jarní rovnodennosti.
(2) Dotaz/Námitka:
Philo udává, že „počátek“ jarní rovnodennosti je první měsíc roku. Neznamená
to, že to je Nový Měsíc po jarní
rovnodennosti, který začíná rok?
„Mojžíš zapsal počátek jarní rovnodennosti jako první měsíc roku,
nevzdal hlavní poctu periodickému opakování roku vzhledem k času, jako to dělají
někteří lidé, ale spíše milosti a krásám přírody, která způsobila světlo
pro lidi… Proto se v tento měsíc, okolo 14. dne měsíce, kdy obvykle
nastává úplněk měsíce, slaví veřejný univerzální svátek pesach…“ (Philo, On
The Life Of Moses II, Section XLI (222-224), http://www.earlychristianwritings.com/yonge/book25.html)
ODPOVĚĎ: To je výborná otázka. (WLC si
původně vykládalo tento komentář stejným způsobem.) Na první pohled se zdá, že
Philo zde říká, že první lunární měsíc roku začíná s jarní rovnodenností.
Ale Philo zde nemůže hovořit o lunárních měsících, protože lunární cyklus si
nevšímá toho, kdy nastává rovnodennost, a proto nemůže být ani Nový Měsíc
srovnáván s jarní rovnodenností. Philo zde zjevně píše o solárních
měsících, ne lunárních. Solární měsíc je určen umístěním slunce ve zvěrokruhu;
první solární měsíc začíná s jarní rovnodenností. Za dnů Philoa byl první
solární měsíc Aries (Beran; jak zaznamenal Josephus), pak následoval Taurus
(Býk), Gemini (Blíženci), atd. První solární měsíc každého solárního roku
začíná s jarní rovnodenností.
(3) Dotaz/Námitka: Philo uvádí, že měsíce jsou vypočítány „od jarní rovnodennosti“.
Nepoukazuje to na to, že to je Nový Měsíc po jarní rovnodennosti, kterým začíná
rok?
„(Písmo) považuje za správné určit cyklus měsíců od jarní
rovnodennosti. Kromě toho je řečeno, že (tento měsíc) je ‘první’ a ‘začátek’
skrze synonymitu, protože tato (slova) se navzájem vysvětlují: znamená to být
první jak v pořadí, tak v moci. Podobně i čas, který nastává od jarní
rovnodennosti, vypadá (jako) počátek pořadí i síly, stejným způsobem, jako hlava
(je počátek) živého stvoření. A tak ti, kdo jsou vzdělaní v astronomii,
dali toto jméno tomu dříve zmíněnému času. Oni nazývají Skopce hlavou
zvěrokruhu, protože se zdá, že tam slunce vytváří jarní rovnodennost.“ (Philo,
Supplement II, Questions and Answers on Exodus, přeložil Ralph Marcus,
Ph.D., Harvard University Press, Cambridge, MA:, 1953, pp. 2-3.)
ODPOVĚĎ: Opět je třeba říci, že Philo zde
nehovoří o cyklu lunárních měsíců,
ale spíše o cyklu solárních měsíců, o
kterých jsme diskutovali v předešlém „dotazu/námitce“, začínajícím při
jarní rovnodennosti. Další důkaz o tom se nachází ke konci citátu, když Philo
píše o Aries, „Skopec hlavou zvěrokruhu“, který byl v prvním století
prvním měsícem solárního roku. Opět, tento citát neříká nic o výpočtu Nového
roku skrze první Nový Měsíc po jarní rovnodennosti.
(4) Dotaz/námitka:
Výpočet Nového roku skrze první Nový Měsíc po
jarní rovnodennosti by nedovolil dostatek času pro dozrání ječmene („abib“)
před dnem Prvotin.
ODPOVĚĎ: Dalo by se hodně říci k tomuto
bodu, ale nepotřebujeme ztrácet hodně času, abychom odhalili podvod. Stačí,
když se podíváme do Písma, co skutečně říká o „Abib“ a obětování Prvotin.
„Len a ječmen je potlučený, protože ječmen byl už v klasu [abib] a len byl v květu.“ (Exodus 9,31)
„Dnes vycházíte, v měsíci abibu.“
(Exodus 13,4)
„Slavnosti přesnic
ostříhati budeš. Sedm dní jísti budeš chleby přesné, jakž jsem přikázal tobě, v
čas vyměřený měsíce Abib; nebo v ten vyšel jsi z Egypta. Aniž se
ukážete přede mnou prázdní.“ (Exodus 23,15)
„Budeš zachovávat svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst
nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce abibu, neboť v
měsíci abibu jsi vyšel z Egypta.“ (Exodus 34,18)
Jestliže bys pak obětoval oběť suchou z prvotin Hospodinu, klasy nové
ohněm upražíš, a což vymneš z těch klasů
nových [Abib], to
obětovati budeš, suchou oběť prvotin svých. (viz Leviticus 2,14)
Ostříhej měsíce Abib,
abys slavil Pesach Yahuwahovi Elohima svému, neboť toho měsíce Abib vyvedl tě Yahuwah
tvůj Elohim z Egypta v noci. (viz Deuteronomium 16,1)
Podle slovníkuBrown-Driver-Briggs‘ Hebrew Dictionary Abib jednoduše znamená: „(1) čerstvé, mladé klasy ječmene, ječmen; (2)
měsíc formování klasů, zelenání úrody, růstu zeleného Abib, měsíc exodu a
pesachu . . .“ Kořen slova Abib je Strong’s #H3, což znamená „čerstvost, svěží
zeleň, zelené výhonky nebo zeleň.“ (Brown-Driver-Briggs‘ Hebrew Dictionary)
Abib neznamená „zralý“, ani neznamená 16 dní před dozráním. Znamená jenmladý nebo zelený. Toto je podstata věci. Když Mojžíš zaznamenal
Abib stav ječmene (Exodus 9,31), prostě jen uvedl, že ječmen vyrašil, byl
zelený a rostl. Proto byl poničen, zatímco pšenice a špalda (které ještě
nevyrašily) potlučeny nebyly (Exodus 9,32). Když Bible hovoří o „měsíci Abib“,
jedná se o měsíc, ve kterém dozrává úroda nebo začíná zrát.
Druhý velmi
důležitý bod, který musíme zmínit, jsou Yahuwahovy instrukce ohledně obětování
Prvotin.
„I mluvil Yahuwah k Mojžíšovi, řka: Mluv k synům Izraelským a rci jim:
Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, a žíti budete obilí její, tedy
přinesete snopek prvotiny žně vaší
k knězi. Kterýž obraceti bude sem i tam snopek ten před Yahuwahem, aby byl
příjemnou obětí za vás; nazejtří po Sabatu obraceti jej bude kněz. Kterého dne
obraceti budete snopek ten, téhož zabijete beránka ročního bez poškvrny v oběť
zápalnou Yahuwahovi. Též i oběť suchou jeho, dvě desetiny mouky bělné olejem
zadělané, v oběť ohnivou Yahuwahovi u vůni příjemnou, a mokrou oběť jeho, vína
čtvrtý díl míry hin. Chleba pak, ani
pražmy, ani zrní vymnutého nebudete jísti, až právě do toho dne, když obětovati
budete oběť Elohimu svému. Ustanovení to věčné bude v pronárodech
vašich, ve všech příbytcích vašich.“ (viz Leviticus 23,9-14)
Není zde
žádná zmínka o „zralém“ ječmenu. Příkaz zní jednoduše: přinést snopek prvotin
knězi k mávání ve stanovený den a nejíst z polí, dokud se tak
nestane.
Jako
zodpovědní studenti Bible a hledači pravdy nemůžeme ignorovat váhu důkazů,
identifikujících Nový Měsíc nejblíže k jarní rovnodennosti za počátek roku
ve prospěch tradice Karaitských židů, a předpokládané porozumění zrání plodin
v dávné Palestině.
(5) Dotaz/námitka:Vždy jsem byl vyučován, že Nový rok nemohl být vyhlášen, dokud nebyl
Palestinský ječmen zralý. Proč neberete v úvahu zralost ječmene?
ODPOVĚĎ: Existuje mnoho nepřekonatelných
problémů s domněnkou, že se Nový rok váže výlučně na zralost Palestinského
ječmene:
- Nikde
v Bibli není žádná zmínka o „zákonu sklizně ječmene“. - Genesis
1,14 prohlašuje, že k určení „období, dnů a let“ slouží nebeská
tělesa. I když se můžeme logicky domnívat, že by ječmen měl být zralý ke dni
prvotin a v kontextu můžeme potvrdit, že se ječmen blížil zralosti, když
kroupy zpustošily Egypt (Ex. 9,22-31), nikde v Písmu není řečeno, že
vegetace (např. ječmen) slouží k určování „období, dnů a let“.
- Koncept
„roků“ byl zaveden před hříchem, před potopou a před prokletím (Genesis 1,14),
nejméně 1500 let před potopou (2500 let před Exodem). Nezdá se být rozumné
domnívat se, že předpotopní svět byl závislý na ječmenu pro určení Nového roku.
Dává však smysl, že byl závislý na nebeských tělesech, Yahuwahově ustanoveném
kalendáři, pro určení „období,… dnů a let“.
- Noe
byl schopen přesně zaznamenávat čas během potopy (bez pěstování ječmene).
- Děti
Izraele byly schopné zaznamenávat čas během svého putování po poušti (bez
pěstování ječmene). Numeri 9,1-14 vysvětluje, jak děti Izraele zachovávali
Pesach na poušti.
- Domnívat
se, že zralost Palestinského ječmene je jediný způsob k určení počátku
roku, znamená předpokládat dvě věci: (1) Lidé žijící mimo geografickou oblast
Palestiny jsou zcela závislí na internetové technologii (aby získali svědectví
o stavu Palestinského ječmene, což je neuvěřitelně banální při dnešních
zemědělských praktikách); (2) Yahuwahovi věrní musí spoléhat na tradici a
lidskou verzi dějin, která hlásá přijatelnou paralelu Gregoriánských dat, ve
kterých „pozdní deště“ přicházely před více než dvěma tisíci lety. V tomto
smyslu to znamená, že potřebujeme Gregoriánský kalendář, abychom určili začátek
Nového roku, protože bez toho nemůžeme uspokojivě znát data počátku Nového
roku. Je nepřijatelné domnívat se, že se Yahuwahovi věrní musí spoléhat na
lidské návrhy nebo papežský Gregoriánský kalendář pro určení Biblického Nového
roku. Stejně tak je nepřijatelné, aby se Yahuwahovi věrní museli spoléhat na
internetové technologie a moderní zemědělské praktiky na středním východě.
- Držet
se domnělého „zákona sklizně ječmene“ znamená věřit tomu, že věrní před vstupem
Izraele do Kanaánu (včetně dětí Izraele na poušti) nemohli začít svůj rok
správně nebo že se metoda určování počátku roku změnila, když Izrael vstoupil
do zaslíbené země. To je absurdní. Máme
věřit tomu, že až do této chvíle měli věrní vypočítávat počátek roku na základě
domnělého data dozrání ječmene v zemi, ve které dokonce nežili? Nikde
v Písmu se nepíše, že by měl Palestinský ječmen určovat nový rok. Bible
prostými slovy uvádí, že roky se mají určovat pomocí nebeských těles. „Opět
řekl Elohim: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla
na znamení a rozměření časů, dnů a let.“ (Genesis 1,14)
1 Exodus 9,31 zaznamenává, že ječmen a len
byly blízko zralosti, když byly potlučeny pohromou krupobití. Takto víme, že se
jednalo o jaro nebo blízkost jara.
2 Mezi podzimní a jarní rovnodenností je
přibližně 180 dnů. (http://community.novacaster.com/showarticle.pl?id=11110;n=4001)
3 Obětování Prvotin mělo nastat 16. dne
prvního měsíce, po Sabatu Nekvašených chlebů. (viz Leviticus 23,9-11)
