Bible odhaluje, že když duše zemÅe, není už pÅi vÄdomí. Není ani trápení, ani radost. Duše „spí“, dokud není vzkÅíšena zpÄt k životu mocí Dárce života.
|
Žena napsala jedné novinové poradkyni v USA. Její tchýnÄ nedávno zemÅela a její manžel byl z toho špatný. Byl vyuÄen tomu, že dobÅí lidé jdou do Nebe, když zemÅou, a odtud bdí nad svými milovanými zde na zemi.
Zdá se, že to je utÄšující, ale není. Její manžel nenávidÄl myšlenku, že jeho matka je stále pÅítomna a tiše pozorující… všechno. Protože vÄÅil, že jeho matka je stále blízko, odmítal mít nÄco intimního se svou ženou a jejich manželství tím trpÄlo.
Toto je typický blud. Na první pohled se to jeví jako dobré. Zdá se, že to dává útÄchu. Ale v koneÄném důsledku se takové zaslíbení stává popelem a útÄcha chladem.
Pravda o tom, co se stane po smrti, opÄt odhaluje hloubku Yahovy lásky.
Smrt je spánek
Když onemocnÄl Lazar z Betanie, jeho sestry poslaly prostý vzkaz Yahušuovi:
„Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.“
A uslyšav to Ježíš, Åekl: „Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Yahuwahovu, aby oslaven byl Syn Yahův skrze ni.“ (viz Jan 11,3-4)
Výklad je jasný: Lazar nezemÅe. A pÅesto … zemÅel! Yahušua Äekal a po nÄkolika dnech se vydal do Betanie. UÄedníci byli zmateni. ProÄ jít nyní do Judska, když se ho nedávno snažili Židé zabít? Když vidÄl jejich zmatení, vysvÄtlil jim:
„Náš pÅítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“
UÄedníci mu Åekli: „Pane, spí-li, bude v poÅádku.“ Yahušua však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o pÅirozeném spánku.
Tehdy jim Yahušua Åekl otevÅenÄ: „Lazar zemÅel.“ (Jan 11,11-14)
Smrt je, jako by ÄlovÄk spal! Není tam trápení, lítost ani smutek. Zcela urÄitÄ tam není špehování milovaných lidí, kteÅí jsou ještÄ naživu. Smrt je prostÄ naprostý a úplný nedostatek vÄdomí.
Ve smrti není žádné vÄdomí!
Každý, kdo trpÄl nÄjakou extrémnÄ velkou fyzickou bolestí a také intenzivním emoÄním nebo psychologickým trápením, ti Åekne, že mentální a emoÄní agónie je daleko horší, než jakákoliv fyzická bolest může být. Naprostá neexistence vÄdomí po smrti je jedním z nejvíce milujících darů Yahuwaha!
Mnoho kÅesÅ¥anů vÄÅí, že když ÄlovÄk zemÅe, jde do Nebe nebo do pekla. Muslimové vÄÅí, že muÄedníci jdou pÅímo do zahrady Eden, ale pro milióny lidi, kteÅí zemÅou pÅirozeným úmrtím nebo nÄjakým neštÄstím, je to jinak. Muslimové uÄí, že andÄlé promÄní hrob v luxusní prostor pro ty, kteÅí mÄli pevnou víru a bezhÅíšný záznam. Ale pro ty, jejichž víra byla nedokonalá, nebo kteÅí hÅešili, je hrob místem stÅídavého muÄení.
Satan vymyslel tyto pokÅivené nauky. Má zalíbení v trápení tÄch, kteÅí zůstali naživu, pÅedstavami o tom, jak jejich milovaní zemÅelí trpí. Žádný bůh lásky by nikdy nenaplánoval takovýto osud ani pro své nejhorší nepÅátele, a „Yah je láska“. (viz 1. Janova 4,8) On umožÅuje tÄm, kteÅí zemÅeli, jak dobrým, tak i zlým, aby spali v hrobÄ až do doby vzkÅíšení.
NeboÅ¥ živí vÄdí, že zemÅou; mrtví, ti však nevÄdí nic, ani už nemají odmÄnu, protože jejich památka byla zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na niÄem, co se pod sluncem koná. (Kazatel 9,5-6)
Definice duše
StvoÅení Adama odhaluje, co tvoÅí duši. „Yahuwah Elohim vytvoÅil ÄlovÄka z prachu ze zemÄ, a do jeho chÅípí vdechl dech života; a ÄlovÄk se stal živou duší.“ (viz Genesis 2,7) V záznamu o potopÄ je použit trochu jiný slovník, ale se stejným konceptem. Yahuwah Åekl Noemu, aby vzal do archy „po párech ze všeho tvorstva, v nÄmž byl duch (dech) života.“ (Genesis 7,15) Slovo zde pÅekládané jako „dech“ (v anglické KJV Bibli), je totéž slovo, které je na jiných místech v Bibli pÅekládáno jako „duch“. Je to kombinace fyzického tÄla a Yahova životodárného dechu, co tvoÅí vÄdomou, živou duši.
V krásném, poetickém jazyce vybízel lidi, aby sloužili Yahuwahovi, dokud v nich pÅebývá život: „DÅíve nežli se pÅetrhne stÅíbrný provaz a praskne zlatá mísa, bude roztÅíštÄn džbán nad zÅídlem a zlomí se kolo u studny. Až se navrátí prach na zem tak, jak dÅíve byl, a duch se navrátí k Yahu, který jej dal.“ (viz Kazatel 12,6-7)
Bez Yahova dechu (duchu) života, není žádné vÄdomí.
Život bez konce… jednoho dne
VÄÅící, kteÅí zemÅeli s důvÄrou v zásluhy Yahušuovy krve, budou vzkÅíšeni, když se Yahušua navrátí, aby ustanovil vÄÄné království na zemi. Dar vÄÄného života nebude dán až do té doby. I když si Job pÅál zemÅít, neoÄekával, že ihned pÅejde do Nebe. Naopak, zcela jasnÄ popisuje, že jeho tÄlo se bude rozkládat v hrobÄ.
AÄkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednÄjší nad prachem se postaví. A aÄ by kůži mou i tÄlo Äervi zvrtali, však vždy v tÄle svém uzÅím Yaha. Kteréhož já uzÅím sobÄ, a oÄi mé spatÅí jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitÅnosti mé. (viz Jób 19,25-27)
Jób důvÄÅoval tomu, že ho jednoho dne opÄt Yahuwah vzkÅísí, aby žil opÄt na zemi. Faktem je, že všichni, kteÅí zemÅeli s vírou v zásluhy Yahušuovy krve, budou vzkÅíšeni, aby žili a vládli s ním po tisíc let na novÄ stvoÅené zemi. Na konci milénia, ti kteÅí zůstali ve vzpouÅe se Satanem, budou na krátký Äas vzkÅíšeni k poslednímu soudu. Jan napsal:
I vidÄl jsem trůn veliký bílý, a sedícího na nÄm, pÅed jehož tváÅí utekla zemÄ i nebe, a místo jim není nalezeno. I vidÄl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící pÅed oblíÄejem Yaha, a knihy otevÅíny jsou. A jiná kniha také jest otevÅína, to jest kniha života, i souzeni jsou mrtví podlé toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podlé skutků svých. A vydalo moÅe mrtvé, kteÅíž byli v nÄm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteÅíž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podlé skutků svých. Smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toÅ¥ jest smrt druhá. I ten, kdož není nalezen v knize života zapsán, uvržen jest do jezera ohnivého. (Zjevení 20,11-15)
VÄÄný život je odplata daná tÄm, co zvítÄzí. Åímanům 6,23 uvádí jednoznaÄnÄ, že „odplata za hÅích jest smrt“. Smrt, ne vÄÄný život v utrpení, je odplata pro všechny ty, kteÅí zavrhují Yahovu milost. Yahuwah dÄlá právÄ to, co milosrdný Otec může udÄlat: UmožÅuje tÄm, kteÅí by se cítili mizernÄ v Království lásky, aby pÅestali existovat.
Odmítni Satanovy lži, které pÅinášejí jen bolest. V každém Äinu Yahuwaha se zjevuje Jeho vÄÄná láska k hÅíšníkům. PÅijmi spásu. Dovol Mu, aby tÄ mohl vzít do své náruÄe nekoneÄné lásky a ty mohl strávit vÄÄnost s Yahuwahem, Spasitelem a vykoupenými všech vÄků.