Milovaní
bratři a sestry, World’s Last Chance je velice nadÅ¡ené, že se může s vámi
podělit o to, o čem věříme, že je rostoucí světlo ohledně kalendáře našeho
Stvořitele. Ve Své velké milosti a trpělivosti snašel Yahuwah, že jsme hlásali
něco, co nyní rozpoznáváme jako omyl. Chvála Jeho jménu! Od chvíle, kdy jsme
prvně přijali nádherné světlo o Yahuwahově luni-solárním kalendáři a jeho
božské úloze při určování všech Svátků včetně Sedmého dne Sabatu, prohlašovali
jsme v naší nevědomosti, že Den Nového Měsíce byl určen prvním viditelným
srpkem měsíce. Nyní, po mnoha modlitbách a studiu, litujeme tohoto omylu a rádi
a s pokorou bychom se s vámi chtěli podělit o naÅ¡e přesvědčení, že
Den Nového Měsíce má být zachováván od prvního rozbřesku v den následující
po konjunkci měsíce se sluncem (a ne v den následující po prvním
viditelném srpku měsíce).

Vyznáváme
taky, že nám trvalo dlouho, než jsme viděli omyl v určování 1. Avivu
(Biblického Nového roku) založeného na dozrávání ječmene. Někteří naší dřívější
WLC členové viděli tento omyl dříve a poukazovali nám na něj ne nejistými
slovy. Zatímco jsme tehdy nedokázali vidět tento omyl, přejeme si, abychom byli
tehdy vnímavější a chválíme Jeho jméno za to, že to nyní dokážeme vidět.
Omlouváme se s největší pokorou a upřímností těm členům, kteří se urazili
kvůli naÅ¡emu chybnému postoji ohledně ječmene a dalším s tím spojeným
omylům, a s vážností hledáme Jeho i vaÅ¡e odpuÅ¡tění.

World’s
Last Chance je odhodlaná následovat Beránka, kamkoliv půjde a za jakoukoliv
cenu. Jsme odhodlaní následovat a přijmout světlo Jeho neměnné Pravdy na každém
kroku a je naší modlitbou, aby jste se i vy vždy podřídili závažnosti důkazů.
Kéž nás náš nebeský Otec uvede do veÅ¡keré pravdy k Jeho vlastní slávě! Níže
naleznete to, co je, jak věříme, dostačující důkaz pro zavržení metodologie
prvního viditelného srpku měsíce ve prospěch metody rozbřesku po konjunkci. Kéž
vám Yahuwah žehná a vede vás zatímco se plně odevzdáváte do Jeho péče.

V Yahushuově
službě a péči,

The
WLC Team

Den Nový Měsíc začíná při rozbřesku po konjunkci.

Je
Å¡koda, že nenacházíme v Písmu jasné vysvětlení, jak přesně vypočítat Den
Nový Měsíc. S tímto uvědoměním musíme pozorně a zbožně procházet každý
jednotlivý dostupný důkaz, než učiníme nějaké závěry. Dokonce i
v nepřítomnosti takzvaných ohromujících důkazů, musíme být věrni tomu, co
je před námi; musíme být vždy ochotní následovat závažnost důkazů, ať už vedou
kamkoli.

Odůvodnění této metody

Slunce
začíná osvětlovat měsíc okamžitě po konjunkci. Nemůžeme to vidět, dokud slunce
nezapadne, protože díky slunečnímu svitu není měsíc vidět. Skutečnost, že měsíc
nemůžeme vidět bezprostředně po konjunkci, však nevyvrací fakt, že již začal
nový oběh a měsíc znovu přijímá světlo od slunce. Často je první viditelný
srpek měsíce vidět až navečer v Den Nového Měsíce, odhalujíc pozorovateli
světlo, které přijímá již od doby konjunkce se sluncem.

Měsíc začíná přijímat světlo bezprostředně po přechodu konjunkce se sluncem.

Důvod, proč je Den Nového Měsíce den po konjunkci a ne den, ve kterém
konjunkce nastane, je ten, že den nemůže být součástí starého a zároveň nového
měsíce. Proto je první rozbřesk po
konjunkci počátkem nového měsíce. Existují dva hlavní argumenty, které nás
přesvědčily k přechodu od prvního viditelného srpku měsíce k prvnímu rozbřesku
po konjunkci:

(I) Biblický argument

Nutnost zachovávat
Yahuwahovy Svátky v jejich obdobích (Leviticus 23,4)

Protož tyto jsou slavnosti Yahuwahovy, shromáždění
svatá, kteréž slaviti budete v časy jich určité. (viz Leviticus 23,4)

Božský
příkaz zachovávat Yahuwahovy svátky v jejich stanovené časy není možné splnit a
uposlechnout, jedině skrze metodu prvního rozbřesku po konjunkci. Pevně věříme,
že existuje jen jeden den Sabat, který se má zachovávat na celém světě, a že
celý svět má zachovávat Yahuwahovy svátky v předepsaný den a ne během několika
dní. Metoda prvního rozbřesku po konjunkci jedinečně a zázračně spojuje celou planetu pod jeden solární
oběh. Funguje to takto:

Když
se stanovuje začátek Dne Nového Měsíce podle rozbřesku po konjunkci, celý svět
se spojí v zachovávání téhož dne. I když se může podle Gregoriánského kalendáře
zdát, že se jedná o dva odlišné dny, ve skutečnosti bude každý na této zemi
zachovávat Nové Měsíce, Sabaty a svátky během jednoho otočení planety kolem své
osy, a každý začne svůj den v průběhu 24 hodin. Jinak řečeno, vÅ¡echny země
světa zažijí příchod Sabatu a dnů svátků během 24 hodin otočení země. Takto je
celý svět skutečně sjednocen v započetí Jeho svátků v rozmezí 24 hodin.
Použitím této metody je Stvořitelem ustanovena 
celosvětová datová hranice každý měsíc.

Metoda
Prvního viditelného srpku měsíce pro výpočet Dne Nového Měsíce naopak vyžaduje,
aby svět zachovával Nové Měsíce, Sabaty a svátky v různé dny. Použitím metody
prvního viditelného srpku měsíce je nemožné, aby celý svět zachovával i jen
jediný svátek v rozmezí 24 hodin. (To platí také o metodě „rohatého“ srpku
měsíce). Písmo nám přikazuje, abychom zachovávali určitý Sabat, ne jakýkoli
Sabat. Dává snad smysl, aby bylo v jednom týdnů více Sabatů? Dává smysl, aby v
různých lokalitách světa slavili tentýž Sabat s rozdílem 48 hodin? Jen při ustanovení
Dne Nového Měsíce v den po konjunkci může kdokoli na celé planetě Zemi
kolektivně zachovávat jediný den
Sabat.

Tato metoda dovoluje celému světu, aby začal své Nové Měsíce, Sabaty a svátky
v rozmezí 24 hodin, jedné solární revoluce.

Mezinárodní datová hranice…

Mezinárodní
datová hranice
(IDL) je jen fiktivní hranice vymyšlená na International Meridian Konferenci ve
Washingtonu DC v Å™Ã­jnu 1884. Tato konference se skládala z astronomů
a představitelů z 25 zemí.¹ Tito účastníci vytvořili první IDL
s malým nebo žádným ohledem na ostrovní národy, které hranice rozdělila.
Dnes se IDL hrubě klikatí skrze Tichý oceán okolo 180° zeměpisné délky a
rozděluje svět na dva datumy Gregoriánského kalendáře. Tuto hranici neurčuje
žádný přírodní jev, jinak řečeno, je to zcela svévolné rozhodnutí. Toto umístění
IDL bylo zvoleno zde, protože je přesně na opačné straně než nultý poledník
(také člověkem naprosto svévolně vytvořený pojem) a koordinovaný světový čas (UTC)
nebo Greenwich Mean Time (GMT). Nachází se převážně nad oceánem. Čas a datumy
se jeví být uspořádané a předvídatelné, jsou zcela oddělené od znamení
v přírodě, stejně jako nějaký stroj, který byl natočen a spuÅ¡těn. Jak
můžete vidět na obrázku vlevo, IDL a podle toho odvozená časová pásma jsou
velmi komplexní.² Byly vymyÅ¡leny člověkem celkem nedávno a zcela
nesouvisle ve svých oblastech. Je to způsob, který určil náš milující Stvořitel
k ustanovení Jeho času? Co říká Bible o kalendáři?

Opět řekl Elohim: Buďte světla na
obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů,
dnů a let.
(Genesis 1,14)

Při
užívání Stvořitelova kalendáře a Jeho božsky ustanovených světel na obloze není
nic svévolné nebo bezvýznamné. Fáze měsíce, východ a západ slunce a dokonce i
postavení hvězd – vÅ¡echno je důležité.³ Používáme-li Stvořitelův
kalendář, první rozbřesk po luni/solární konjunkci označuje začátek datové
hranice. Rozbřesk se pak z tohoto bodu posouvá dále a přináší světu Den
Nového Měsíce. Tato metoda nakonec spojí celý svět během jednoho 24 hodinového
slunečního otočení, což není možné s Å¾Ã¡dnou jinou metodou určení Nového
Měsíce. Tato metoda navrací slunci a měsíci jejich vládu nad obdobími neboli môʿēd
<Strong H4150>, nad měsícem, Sabaty a svátky. Kdyby se zachovávala metoda
„Rozbřesk po konjunkci“ po všechna staletí od doby stvoření, nebyl by žádný
důvod vyčarovat člověkem stvořenou IDL. I když se Yahuwahova datová hranice,
která by mohla být nazvána i „hranicí rozbřesku“, mění geograficky od měsíce
k měsíci, je rozbřesk po konjunkci jedinou lunární metodou, která
obdivuhodně sjednocuje celý svět během jediného 24 hodinového oběhu slunce.
(Později budeme studovat, proč Měsíc v Ãºplňku nemůže být Novým Měsícem.
Píše se o tom v sekci „Problémy s užitím Dne po úplňku“.)

Nejenže
tato metoda sjednocuje svět v zachovávání svátků v rozmezí 24 hodin, ale
nikdo nezačne Den Nového Měsíce později než 24 hodin po začátku aktuální
konjunkce. Je pozoruhodné, že do 24 hodin dojde od okamžiku konjunkce
k rozbřesku Dne Nového Měsíce i v geograficky poslední oblasti. To je
obdivuhodné svědectví o jedinečnosti a konzistenci Yahuwahovy datové hranice.

¹ http://www.staff.science.uu.nl/~gent0113/idl/idl_imc1884.htm
² http://en.wikipedia.org/wiki/File:International_Date_Line.png
³ Postavení hvězd ve vztahu k slunci a měsíce
v souvislosti s biblickým kalendářem je něco, v jehož studiu WLC
pokračuje.

Konzistence:
Začátek dne za rozbřesku (ne při východu slunce)

Biblický
den začíná za rozbřesku, při nejrannějším
příchodu světla, a končí při soumraku, s naprostým odchodem slunečního
světla. Podle konzistentního vzoru začíná měsíc s prvním rozbřeskem, bezprostředně poté, co měsíc začne přijímat
první paprsky světla od slunce, a končí tehdy, když je měsíc zcela zbaven
světla při konjunkci. (To, že nedokážeme vidět první paprsky světla dopadající
na měsíc, nemění nic na skutečnosti, že se to stalo. Světlo viditelného srpku
měsíce je jen důkazem toho, co se začalo uskutečňovat bezprostředně po
konjunkci měsíce se sluncem.)

Nový Měsíc: Chodesh
(H2320)

Hebrejské
slovo pro „Nový Měsíc“  je chodesh (H2320), které je také přeloženo
jako „měsíc“. Chodesh se nachází
v Písmu 270krát, ale ani jednou není použit k označení něčeho
viditelného (např. viditelný měsíc, srpek měsíce, atd.). Naopak, fyzický, pozorovatelný měsíc se
v hebrejÅ¡tině nazývá yerach
(H3391, H3393, & H3394).  Yerach je v angličtině přeložen
28krát jako „moon“ (měsíc na obloze) a 13krát jako „month“ (kalendářní měsíc),
ale nikdy není použit k určení Nového Měsíce.

Poznámka: Existuje hebrejské slovo
pro „srpek“ – śaharōnîm (H7720).  Toto slovo je vÅ¡ak použito výhradně ve
spojení s pohanským modlářstvím (Soudců 8,21 a 26; Izaiáš 3,18) a nikdy
není spojováno s „Novým Měsícem“ nebo dokonce s kalendářním „měsícem“. Více o
tom níže v Älánku „Problémy s použitím prvním viditelného srpku
měsíce“.

Žalm 81,3

„Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas [H3677],
v den slavnosti naší [H2282].“ (Žalm 81,3)

H3677 (keh‘-seh) – zřejmě od
H3680, správně plnost nebo úplněk, to je, jeho slavnost: – (čas) určený. (Strong’s
Greek & Hebrew Dictionary)¹

H2282 (khag) – Toto slovo
odkazuje obzvláště na „svátek zachováván při putování“. (The New Strong’s
Expanded Dictionary of Bible Words)

Žalm
81,4 nám tedy říká dvě věci:

1. Na roh (shofar) se mělo
   troubit na Nový Měsíc.
2. Na roh (shofar) se mělo
   troubit na úplněk, v době poutního svátku.

V kontextu
hovoří Žalm 81 o vyjití Izraele z Egyptské země. Zdá se být logické dojít
k závěru, že poutní svátek, o kterém je zde řeč, je svátek nekvaÅ¡ených
chlebů, který začíná v 15. den lunárního měsíce (ve stejný den, kdy byly
děti Izraele vyvedeny z Egypta). Někteří se domnívají, že Žalm 81,4
odkazuje na svátek troubení (Den Nového Měsíce) a svátek stánků (začínající 15.
dne) v sedmém měsíci. To je vÅ¡ak nepravděpodobné, protože to není
v kontextu s celou kapitolou. Nicméně i tento výklad umísÅ¥uje měsíc
v Ãºplňku na konec druhého týdne, na 15. den měsíce. Neexistuje způsob, jak
upřímně sladit tento verÅ¡ s metodikou prvního viditelného srpku měsíce pro
určení Dne Nového Měsíce, protože metoda prvního viditelnného srpku měsíce
obvykle umístí úplněk na 13./14. den měsíce. Vezmeme-li však den po konjunkci
jako Den Nového Měsíce, připadne úplněk na 14./15. dne měsíce, což je
v souladu s Å½almem 81,4. (To je taky v souladu se spisy Philoa. Viz
„Historický argument“ níže.)

Poznámka:  Zde je ideální představení lunárního měsíce,
když se určuje pomocí metody prvního viditelného srpku měsíce a metody rozbřesku
po konjunkci. Protože měsíc může dosáhnout fáze dokonalého půlměsíce, úplňku a
konjunkce kdykoliv během 24 hodinové periody, a protože většina (pokud ne
všechny) programy / kalendáře používají výpočet dnů od půlnoci do půlnoci,
uvidíte někdy tyto dokonalé fáze měsíce o den dříve nebo o den později, než
odpovídá kalendáři. Když se řídíme podle prvního viditelného srpku měsíce,
existuje více odchylek (měsíčně), než co nám ukazuje obrázek výše, protože je
zde několik proměnných faktů zapojených do určování nejrannější viditelnosti
měsíce. Metoda rozbřesku po konjunkci ustanovuje daleko konzistentní model fází
měsíce.

¹Někteří se domnívají, že keh’seh,
založen na svém kořenovém slově (H3680; kâsâh), by měl být přeložen jako
„zakrytý měsíc“, opak „úplňku“, což znamená, že by se na polnici mělo troubit,
když je měsíc zatemněn (v konjunkci) na znamení Dne Nového Měsíce. I tento
výklad je v souladu s metodou určování podle rozbřesku po konjunkci.

Genesis 1

Tma
(skutečná část času) předcházela prvnímu dni stvořitelského týdne. To znamená,
že úplně první den prvního měsíce historie Země byl temný, nepředcházelo mu
žádné světlo. Proč bychom měli očekávat, že následující měsíce budou odlišné?

„Na počátku stvořil Elohim nebe a zemi. Země pak
byla nesličná a pustá, a tma byla nad
propastí, a Duch Elohimův vznášel se nad vodami. — I řekl Elohim: Buď světlo!
I bylo světlo.“ (Genesis 1,1-3)

Ezechiel 46,1 a
svědectví přírody

Ezechiel
46,1 udává, že existují tři odlišné typy dnů: (1) Dny Nového Měsíce; (2)
Pracovní dny; (3) dny Sabaty

Takto praví Panovník Yahuwah: „Brána síně vnitřní,
kteráž patří k východu, bude zavřená po šest dní pracovních, v den pak Sabatu
otevřína bude; též v den Novměsíce otvírána bude.“ (viz Ezechiel 46,1)

Je
logické se domnívat, že odliÅ¡né druhy dnů by měly být zobrazené v přírodě
(Stvoření). Při použití rozbřesku po konjunkci jako počátku Dne Nového Měsíce
zjišťujeme, že každý typ dne je všeobecně značen specifickými fázemi měsíce:
(1) Den Nový Měsíc – předchází mu tma (konjunkce); (2) Pracovním dnům předchází
osvětlené fáze měsíce (mimo půlměsíce a úplněk).¹  (3) Sabatům předchází fáze půlměsíců a
úplňku. Tato metoda daleko snadněji a praktičtěji spolehlivě označuje Sabaty
skrze pozorování tvaru měsíce. Zdá se, že příroda sama dosvědčuje tuto metodu určení.

¹ První srpek měsíce je často vidět
pouhým okem v Den Nového Měsíce (večer před prvním dnem pracovního týdne),
ale ne vždy je tomu tak.

(II) Historický argument

Náhrobní nápis (269
n. l.)

Záznam
o křesÅ¥anském přechodu k pohanskému kalendáři se uchoval v podobě
různých náhrobních nápisů. Jeden z nejstarších datovaných křesÅ¥anských
náhrobních nápisů odhalen v Å˜Ã­mě odkazuje na dies Veneris (den VenuÅ¡e). Co
odlišuje tento zvláštní nápis od ostatních, je fakt, že uvádí obojí: Juliánské
datum a datum luni-solárního kalendáře. Je z roku 269 a uvádí:

V konzulství Klaudia a Paternia, v Nones
listopadu, na den VenuÅ¡e a v 24. den lunárního měsíce, Leuces umístil [tento
pomník] pro svou milovanou dceru Severu a pro Tvého Svatého Ducha. Zemřela [ve
věku] 55 let, a 11 měsíců [a] 10 dnů. (E. Dichl, Inscriptiones Latinæ Christianæ
Veteres, Vol. 2, p. 193, #3391. Viz také, J. B. de Rossi, Inscriptiones
Christianæ Urbis Romæ, Vol. 1, part 1, p. 18, #11.)

„Nones“ listopadu znamená 5. listopadu, což bylo toho
roku na den VenuÅ¡e, v pátek. To odpovídalo 24. dni lunárního měsíce,
neboli „Druhému dni“ biblického týdne. Prozkoumáme-li tyto údaje
v astronomickém programu, zjistíme, že Den Nový Měsíc (první den lunárního
měsíce) byl počítán jako den po konjunkci.

*Poznámka:
Ke konjunkci doÅ¡lo konkrétně v Å˜Ã­mě ve 2:05 (13. října) jeÅ¡tě před
rozbřeskem. 
To je důvod, proč se den konjunkce zobrazuje jako den 1 a ne den 29 nebo 30
předchozího měsíce (lunace).

Spisy Philoa (20 př. n. l. – 50 n. l.)

Philo (Helenistický židovský filozof z Alexandrie) žil
před, během a po době pozemské služby Spasitele. Je logické domnívat se, že byl
seznámen se správným porozuměním Biblického kalendáře.

Philo z Alexandrie  (20 př. n. l.-50 n. l.), Umělec: André Thevet (1502-1509)

V citátu níže Philo říká, že svátek Nový Měsíc
nastává, když „slunce začíná osvětlovat měsíc světlem, které je viditelné
vnějším smyslům“. Povšimni si, že Philo říká, že slavnost se zachovává
v době, kdy slunce začne osvětlovat měsíc. Jak bylo dříve uvedeno,
slunce začíná osvětlovat měsíc bezprostředně po konjunkci. Nemůžeme to vidět,
dokud slunce nezapadne, protože do té doby je měsíc neviditelný díky silnějšímu
světlu slunce. Skutečnost, že nemůžeme vidět měsíc bezprostředně po konjunkci,
však nevyvrací fakt, že již začal nový oběh a opět přijímá světlo od slunce.

„Podle řádu, který jsme
přijali, pokračujeme v mluvení o třetím svátku, svátku nového měsíce.
Nejdříve ze všeho, protože je to počátek měsíce, a počátek – ať už čísla nebo
času – je úctyhodný. Zadruhé, protože v této době není nic na celé obloze
zbavené světla. Zatřetí, protože v této době mocnější a důležitější těleso
dává část nezbytné podpory méně důležitému a slabšímu tělesu; protože v tomto
čase nového měsíce slunce začíná osvětlovat měsíc světlem, které je viditelné
vnějším smyslům, a pak odhalí svou vlastní krásu těm, kteří vzhlížejí…“
(Philo, Special Laws II, Section XXVI
(140-142))

V následujících citátech Philo jasně uvádí, že
Den Nový Měsíc následuje po konjunkci a že se měsíce počítají od konjunkce ke konjunkci.

„Ten třetí [svátek] je ten,
který přichází po konjunkci, která nastává v den nového měsíce
každý měsíc.“ (Philo, Special Laws II,
Section XI (41))

„Toto je ten Nový Měsíc,
neboli počátek lunárního měsíce, a sice období mezi jednou konjunkcí a tou
příští, délka, která byla přesně vypočítána v astronomických Å¡kolách.“
(Philo, Special Laws II, Section XXVI (140)) Poznámka: The Hendrickson
Publishers edice (1993) překladu od C. D. Jonge (1854) nepodává stejnou
informaci jako Colsonův překlad. Indikace jsou, že konjunkce byly rozhodující
v určování prvního dne měsíce.

Philovy citáty níže naznačují, že měsíc naplňuje své
dokonalé konfigurace (rostoucí půlměsíc, úplněk, ubývající půlměsíc, konjunkce)
na konci každého týdne. Nejčastěji se pro výpočet počátku Dne Nového Měsíce
používal rozbřesk po konjunkci.

„Opět, periodické změny
měsíce nastávají podle čísla sedm, tato hvězda má největší pochopení pro věci
na zemi. A změny, které měsíc způsobuje v ovzduší, zdokonaluje
především v souladu se svými vlastními konfiguracemi v každý sedmý
den. Ve všech událostech, všechny smrtelné věci, jak jsem řekl dříve,
beroucí si svou božskou přirozenost z nebes, hýbou se způsobem, který
inklinuje k jejich zachování v souladu s ÄÃ­slem sedm. … A
proto v sedmý den Elohim odpočinul od vÅ¡ech svých skutků, které učinil.“
(Philo, Allegorical Interpretation,
1, Section IV (8-9), Section VI (16))

„… existuje jeden rozumný
princip, proč měsíc narůstá a ubývá ve stejných intervalech, jak
v rostoucím i ubývajícím osvětlování; číslo sedm je významné, protože měsíc
přijímá své dokonalé tvary v periodách sedmi dnů – půlměsíc v první
sedmidenní periodě po své konjunkci se sluncem, úplněk v druhé, a když je
při svém návratu, nejprve přichází půlměsíc a pak mizí ve své konjunkci se
sluncem.“ (Philo, Special Laws I,
(178))

Poznámka:  Toto je ideální představení
lunárního měsíce, kdy se Den Nový Měsíc vypočítává pomocí rozbřesku po
konjunkci. Protože měsíc může dosáhnout fáze dokonalého půlměsíce, úplňku a
konjunkce kdykoliv během 24 hodinové periody, a protože většina (pokud ne
všechny) programy/kalendáře používají výpočet dnů od půlnoci do půlnoci,
uvidíte někdy tyto dokonalé fáze měsíce o den dříve nebo o den později, než
odpovídá kalendáři. Proto budete potřebovat ověřit si čas konjunkce pro vaší
konkrétní oblast.

Níže je potvrzen náš výklad Philových předcházejících
citátů. Zde Philo uvádí, že měsíc by měl být v Ãºplňku na konci druhého
týdne (15. dne lunárního měsíce) Poznámka: Při určení dne po konjunkci jako Dne
Nového Měsíce je měsíc v Ãºplňku 14. nebo 15. dne měsíce.

„NeboÅ¥ v Písmu se říká:
Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech,
beránka na každý dům; proto, aby z toho desátku, zasvěceného [Elohimovi],
oběti zachovány byly v duÅ¡i, která je osvícena ze dvou třetin, dokud
nedojde v každé části k Ãºplné změně a duÅ¡e se nestane nebeským jasem
stejně jako měsíc v Ãºplňku, v nejvyšším bodě svého růstu, na konci
druhého týdne…“ (On Mating with the
Preliminary Studies, Section XIX, (106))

„A tento svátek začíná patnáctého
dne měsíce, uprostřed měsíce, v den kdy měsíc je plný světla,
v důsledku Elohimovy prozřetelnosti, který se postaral o to, aby
v ten den nebylo žádné tmy.“ (Philo, Special
Laws II, The Fifth Festival, Section XXVIII (155))

To je naprosto v souladu s Å½almem 81,4 (viz
„Biblický argument“ výše.)

 

• Problém
s použitím metody prvního viditelného srpku měsíce (klikni zde)

• Při použití metody prvního viditelného srpku měsíce je
  nemožné, aby celý svět začal i jen jediný ze svátků během 24 hodinové periody.
• Není konzistentní se zásadami, které řídí biblické
  parametry dne
• Chodesh,
  hebrejské slovo pro „Nový Měsíc“, je použito v Písmu více než 270krát,
  přesto není ani jednou použito k označení něčeho viditelného (např.
  viditelný měsíc, srpek měsíce,…) Hebrejské slovo pro „srpek,“ śaharōnîm,
  je použito výhradně ve spojení s modlářstvím.
• Není v souladu s Å½almem 81,3
• Není v souladu s Genesis 1
• Není v souladu se svědectvím přírody (Stvoření)
• Není v souladu se spisy Philoa, současníka naÅ¡eho
  Spasitele (20 př. n. l. – 50 n. l.)

Další informace ke zvážení

Vazby na
Babylon

„[Babylonské]měsíce začínaly s první viditelností Nového
Měsíce a v 8. století př. n. l. předávali dvorní
astronomové stále ještě toto důležité pozorování asyrským králům. . . .
Babylonské měsíce byly pojmenovány takto: Nisanu, Ayaru, Simanu, Du’uzu, Abu,
Ululu, Tashritu, Arakhsamna, Kislimu, Tebetu, Shabatu, Adaru. Měsíc Adaru II
byl připočítán ke kalendáři Å¡estkrát během 19letého cyklu, ale nikdy v 17.
roce cyklu, kdy byl přidán Ululu II. Takto si Babylonský kalendář uchoval až do
konce známky dvojdílného přírodního roku rozděleného na dvě roční období, právětak jako Babylonské měsíce zůstaly až do konce opravdu lunární a začínaly,
když byl Nový Měsíc poprvé večer viditelný. Den začínal západem slunce.“ (http://www.webexhibits.org/calendars/calendar-ancient.html)

Musí být vzato na vědomí, že jen proto, že
to byl zvyk v Babylonu, neznamená to, že to je Å¡patné. Nicméně je určitě
cenné uvědomit si, že Babylonský zvyk určování nového měsíce se točil okolo
pozorování prvního viditelného srpku měsíce. Není vůbec nepravděpodobné, že
někdy po prvním století přijali židé tuto metodu namísto biblického způsobu,
stejně jako přijali nebiblický babylonský zvyk začínat den při západu slunce a
také babylonská jména měsíců.

Texty níže jasně odsuzují uctívání srpku
měsíce, což bylo zjevně zvykem mezi pohanskými národy. Samozřejmě to standardně
nevylučuje metodologii prvního viditelného srpku měsíce jako metodu výpočtu Dne
Nového Měsíce, ale musíme na to brát zřetel, když upřímně zvažujeme důkazy.

I řekl Zebah a Salmun: Vstaň ty a oboř se na nás, nebo jaký jest muž,
taková i síla jeho. Vstav tedy Gedeon, zabil Zebaha a Salmuna, a vzal halže (ozdoby tvaru srpku měsíce),
kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich. 
Potom řekli muži Izraelští Gedeonovi: Panuj nad námi i ty i syn tvůj,
také syn syna tvého, nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských. I odpověděl
jim Gedeon: Nebuduť já panovati nad vámi, aniž panovati bude nad vámi syn můj,
Hospodin panovati bude nad vámi. Řekl jim také Gedeon: Žádost tuto vzložím
toliko na vás, abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých; (nebo
náušnice zlaté měli, proto že Izmaelitští byli.) I odpověděli: Rádi dáme. A
prostřevše roucho, metali na ně každý náušnici z loupeží svých. Byla pak váha
náušnic zlatých, kteréž vyžádal, tisíc a sedm set lotů zlata, kromě halží (ozdob tvaru srpku měsíce) a
zlatých jableček, i roucha šarlatového, kteréž na sobě měli králové Madianští,
a kromě halží, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich.“ (Soudců 8,21-26)

Naučnice ve tvaru měsíce, 2500-2400 př. n. l.; Vykopávky v „Great Death Pit“, Ur, Mezopotámie

„Archeologické důkazy odhalují běžné
používání ozdob ve tvaru slunečního disku nebo obráceného srpku měsíce, symbolu
bohyně Ištar-Astarte, které nosily ženy nebo zvířata, aby zvýšily svou plodnost
(Soudců 8,21).“ (New Bible Dictionary, Article
„Amulets,“ p.34)

V ten den odejme יהוה okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže, jablka zlatá a spinadla a čepce, biréty a zápony, tkanice,
punty a náušnice, prsteny a náčelníky, proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i
vačky, i zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře. (Izaiáš 3,18-23)

Hebrejské slovo (H7720 – śaharōnîm), zde přeložené jako „halže (srpky měsíce)“,
se nachází jen třikrát v Písmu a je použito jen ve spojení
s pohanským modlářstvím (Soudců 8,21.26; Izaiáš 3,18). Toto slovo není
nikdy přiřazeno „Novému Měsíci“ nebo dokonce jen kalendářnímu „měsíci“. Nikdo
z inspirovaných autorů Písma nepoužil  Å›aharōnîm, když psal o ustanovených svátcích
nebo měsíci.

„Halže byl
oblíbený amulet mezi mnoha lidmi Západní Ásie a představoval pro ně sílu a
ochranu přibývajícího a ne ubývajícího měsíce.“ (Amulety a pověry, E. A. Wallis Budge, p.213)

„Dříve než šel
Jákob do Bethel, aby sám předstoupil před Yahweh, vyzval všechny své lidi, aby
mu předali své cizí bohy a naučnice (tj. amulety ve tvaru srpku měsíce), a on
je zakopal pod dub u Sichem [Genesis 35,4].“ (tamtéž, str. 214)

It is worth noting that Sin,
one of Babylon’s chief gods, is represented by a crescent.

„Ná válcových
pečetidlech je on [Sin] představen
jako starý muž s dlouhými vousy a symbolem srpku měsíce . . . . Kult
boha-měsíce se rozšířil i do dalších center a proto ho nacházíme ve všech
velkých městěch Babylonie a Asyrie.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Sin_(mythology))

 

Uctívání Sina
převládalo taky v Arábii za dnů Mohameda. Následkem toho uctívá Islám
srpek měsíce až do dneÅ¡ních dnů. Mnoho náboženství s Babylonskými kořeny
uctívá srpek měsíce (tj. Římský katolicismus, Hinduismus, Buddhismus, atd.) 

Modlářské praktiky pohanských náboženství
s kořeny v Babylonu jsou v přísné opozici k Yahuwahovým
výstrahám pro Jeho lid.

Ani pozdvihuj očí svých k
nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut
jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Yahuwah Eloah
tvůj všechněm lidem pode vším nebem. (viz Deuteronomium 4,19)

Přibližně 600 let před narozením našeho Spasitele
pokáral Yahuwah obyvatele Judy skrze proroka Jeremiáše za jejich modlářské
chování, které zahrnovalo pečení koláčů ve tvaru srpku měsíce jakožto oběť pro
„královnu nebes“. Avšak lidé Judy nedbali Jeremiášových varování, protože
věřili, že jejich modlářské praktiky jsou zdrojem jejich blahobytu.

„Ale od té doby, co jsme
přestali pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby, máme všeho
nedostatek a hyneme mečem a hladem. A ženy dodaly: Jistěže budeme pálit kadidlo
Královně nebes a přinášet jí úlitby. Copak jsme pekly ty koláčky s jejím
obrazem a přinášely jí úlitby bez vědomí našich manželů?“ (Jeremiáš 44,18.19)

„Uctívat ji – spíše
znázorňovat její obraz. Koláče byly vyráběny ve tvaru srpku představující
měsíc.“ (Barnes Commentary)

„Koláčky ve tvaru srpku
měsíce byly obětovány měsíci.“ (Jamieson-Fausset-Brown Commentary)

V celé Bibli je uctívání srpku měsíce zmiňováno
výhradně ve vztahu k modlářství a Izraelskému přijetí pohanských praktik.

 

• Problém
s použitím dne po úplňku měsíce (klikni zde)

Den po úplňku měsíce

Neexistuje jediný důkaz, který by podporoval domněnku,
že úplněk je signálem pro Den Nový Měsíc. Ti, kdo učí, že úplněk je Nový Měsíc,
tak činí převážně na základě čtyř domněnek/výkladů. Podíváme se stručně na
každou z nich.

Podle těch, kdo zastávají výpočet Dne Nového Měsíce
skrze úplněk měsíce…

(1) Tvrzení: „Úplné
zatmění slunce se událo v poledne (a trvalo tři hodiny – MatouÅ¡ 27,45)
v den Yahushuova ukřižování (ve 14. den lunárního měsíce). K zatmění
slunce může dojít jen během konjunkce. Proto měsíc musí začít úplňkem měsíce.“

Problém / Domněnka: I když je pravda, že zatmění slunce nastává, když je
měsíc v konjunkci (nachází se přímo mezi Zemí a sluncem), vyvstává velmi
jasný problém s tímto tvrzením, protože na jaře roku 31 n. l. nebylo v
Jeruzalému žádné úplné zatmění slunce.¹ (http://eclipse.gsfc.nasa.gov/phase/phases0001.html)²Ve skutečnosti nebyl Jeruzalém nikdy během prvního století v dráze
úplného zatmění slunce. Další drtivou ráno pro tuto domněnku je fak, že zatmění
slunce obecně trvá jen 7-8 minut, ne 3 hodiny. „Nejdelší úplné zatmění slunce
během periody 8000 let – od roku 3000 př. n. l. do roku 5000 n. l. nastane dne
16. července 2186, kdy bude zatmění trvat 7 minut 29 sekund.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Solar_eclipse)
Tma, která dolehla na zemi v době ukřižování, byla zázrak a nemůže být
vysvětlena žádným přírodním vyskytujícím se úkazem. Tvrzení, že v době
Yahushuova ukřižování bylo naprosté zatmění slunce trvající tři hodiny, je
nemožné a nepodložitelné jediným důkazem. 

---

¹ Proroctví o 70 týdnech (Daniel 9) utvrzuje s jistotou rok Yahushuova
ukřižování.
²Abychom byli přesnější, navrhovaná metoda výpočtu Nového roku
zkoumaná v bodě 2 (níže) vyžaduje, aby úplné zatmění slunce nastalo
v poledne v Jeruzalémě 10. dubna 31 n. l. Nic takového se nestalo. Toto tvrzení nemůže být podloženo jediným
důkazem.

(2) Tvrzení: „Bližší
zkoumání řeckého slova přeloženého jako ‚zatmělo‘ v Lukášově popisu
ukřižování odhaluje, že slunce bylo zatměno měsícem, což se může stát jen při
konjunkci.“

„I zatmělo se slunce,
a opona chrámová roztrhla se napoly.“ (Lukáš 23,45)

Někteří, kdo zastávají používání metody úplňku měsíce,
se domnívají, že přeložené slovo „zatmělo“ v tomto textu pochází
z Å™eckého slova ekleipō. [Strong’s G1587], kořenové
slovo dnešního „eclipse“. Říkají, že to dokazuje zatmění slunce, které zahalilo
zemi v době ukřižování. Jak jsme již rozebírali v předchozím bodě (#1),
toto je naprosto nemožné. Tma, která zahalila zemi v době ukřižování, byla
nadpřirozený jev, svědectví Yahuwahovo. Nicméně prozkoumejme problémy tohoto
tvrzení.

Problém / Domněnka: Slovo překládané v tomto textu jako „zatmělo“ jeskotizō [Strong’s G4654], ne ekleipō [Strong’s G1587].

„A [G2532] to
[G3588] slunce [G2246] bylo zatemněno [G4654], a [G2532] ta [G3588] opona
[G2665] toho [G3588] chrámu [G3485] byla roztržena [G4977] uprostřed. [G3319]“
(Lukáš 23,45)

Slovo skotizō
jednoduše znamená „přikrýt tmou, zatemnit, být zahalen do tmy, … “ Může
poukazovat na metaforickou tmu (např. Efezským 4,18) nebo skutečnou temnotu
(nebeská tělesa; Zjevení 8,12). Ekleipō – zatímco je kořenovým slovem pro naše
dnešní „eclipse“ a může poukazovat na zatmění slunce, všeobecně znamená
„selhat, vynechat, opominout, přejít, . . .“ Nic ohledně tohoto slova se netýká
konkrétně slunce nebo nebeských těles.

Ekleipō se nachází jen na třech místech Písma a žádné se
netýká pohybu měsíce ve vztahu ke slunci:

„I jáť pravím vám:
Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli [G1587 – ekleipō],
přijali vás do oněch věčných stanů.“ (Lukáš 16,9)

„Ale jáť jsem prosil za
tebe, aby nezhynula [G1587 – ekleipō] víra tvá. A
ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.“ (Lukáš 22,32)

„A jako oděv svineš je, i
budouÅ¥ změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou [G1587 – ekleipō].“ (Židům 1,12)

Ve světle běžného používání / významu tohoto slova (ekleipō),
které nevyvratitelně popírá zkoumané tvrzení, dokonce opakovaně vyplývá, že se
toto slovo ani nenachází v textu, který je předkládán jako důkaz
podpírající metodu výpočtu Dne Nového Měsíce podle úplňku Měsíce, navzdory
tomu, co někteří hlásají.

(3) Tvrzení: „Žena ve Zjevení 12, oděna sluncem, s měsícem
pod jejími nohami a hvězdami nad její hlavou, je oznámením Dne Nového Roku.
Každé jaro v jeden den je vidět souhvězdí Panny (Virgo) vyvstávající na
východě s Ãºplňkem pod jejími nohami. Ona je také „oděna sluncem“ ve
smyslu, že není kolem zcela temno, když k tomuto jevu dojde. Má 12 hvězd
na své hlavě, což znamená, že ona je hlavou roku. Proto je ten úplněk měsíce
pod nohami Panny znamením pro Den Nového Měsíce a počátek roku.“

„A ukázalo se veliké znamení
v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z
dvanácti hvězd.“ (Zjevení 12,1)

Problém / předpoklad: Nikde v tomto textu není ani naznačeno, že se
jedná o znamení pro Den Nového Měsíce nebo počátek roku. Ani tento text neříká,
že žena stojí na „měsíci v Ãºplňku“. Pokud upřímně zvážíme každý detail
popisu této ženy, pak musíme rozpoznat, že kromě toho, že stojí na měsíci, je i
oděná sluncem. Toto „oděná sluncem“ spíše znamená, že ještě není zcela tma,
když k této události doÅ¡lo, a možná bychom se měli podívat na dobu, kdy je
Virgo („panna“) doslova oděná sluncem (se sluncem uprostřed tohoto souhvězdí),
zatímco je měsíc pod jejími nohami. Existuje taková situace? Ano, dochází
k ní každý podzim, často (ale ne vždy) zároveň s počátkem sedmého
měsíce.

Virgo: K tomuto jevu dochází
v jeden synodický měsíc každý podzim. Nic v tomto textu vÅ¡ak
neukazuje na to, že by to mělo něco společného s Dnem Nového Měsíce nebo
Novým rokem. Ti, kteří obhajují metodu úplňku měsíce založenou na částečném
naplnění tohoto popisu (Zjevení 12,1) na jaře, staví zcela na nepodložených
domněnkách a dohadech.

Zatímco je Zjevení 12,1 božským potvrzením toho, že pravá
ekklesia se po celou historii spoléhala na slunce, měsíc a hvězdy ohledně
určení Sabatu a svátků, nikde v tomto textu není ani naznačeno, že by
popis ženy měl něco společného s Dnem Nového Měsíce nebo počátkem roku.¹
Ti, kdo se pokouší použít Zjevení 12 jako důkaz pro použití úplňku měsíce,
ačkoliv mohou mít dobré úmysly, přidávají k textu něco, co tam není, a
zakládají svůj výklad výhradně na spekulacích.

---

¹ Další problém s domněnkou, že úplněk měsíce pod nohami Virgo (Panny)
je signálem k začátku roku, je změna směru zemské osy. Protože se
ekvinokciální bod pohybuje na západ společně se sluneční dráhou vůči s
hvězdám, časování tohoto úkazu (úplněk pod nohami Panny) se pozvolna odchyluje.
V dneÅ¡ní době se tento jev projevuje ke konci dubna nebo začátkem května.
Jen 2000 let zpátky se stejná událost odehrávala o několik týdnů dříve, na
konci března nebo začátkem dubna. Když se posuneme o 2000 let dobředu použitím
stejné změny směru zemské osy, nedojde k tomuto jevu dříve než ke konci
května nebo začátkem června.

(4) Tvrzení: „Žalm 81,4 říká, že beraní roh má troubit při úplňku,
protože to je Nový Měsíc.“

„Při novoluní trubte na
beraní roh, při úplňku [H3677], v den našeho
svátku [H2282].“
(Žalm 81,4)

H3677
(keh‘-seh) – patrně z H3680; vhodný překlad: plnost nebo úplněk, to je, jeho
slavnost: – (čas) určený. (Strong’s Greek & Hebrew Dictionary)¹

H2282 (khag) –
Toto slovo odkazuje obzvláště na „svátek zachovávaný při putování“. (The New
Strong’s Expanded Dictionary of Bible Words)

Problém / domněnka: Den Nový Měsíc není nikde v Písmu nazýván khag. Někteří z obhajujících tuto
metodu argumentují tím, že to není pravda a poukazují na text v Ozeáši 2,11 a Ezechiel
45,17, ale „nové měsíce“ v těchto textech jsou zmíněny odděleně
od Sabatů a khag. A i kdyby Dny Nové
Měsíce byly uváděny jako khag,
existuje druhá překážka v tomto textu, která nemůže být odstraněna těmi,
kteří učí, že Žalm 81,4 dokazuje, že troubit se má při úplňku, protože to je
Nový Měsíc. V kontextu hovoří Žalm 81 o vyjití Izraele
z Egypta. Nejlogičtější výklad verÅ¡e 4 je, že se to týká úplňku, který se
shoduje s pesachem a slavností nekvaÅ¡ených chlebů. (Izrael byl vyveden
z Egypta v noci (Deut. 16,1) v první den nekvaÅ¡ených
chlebů (Num. 33,3) – patnáctého).

„A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, Novoměsícům
jejím i Sabatům jejím, a všechněm slavnostem jejím.“ (Ozeáš 2,11)
„Nebo kníže povinen bude zápaly, a suché i mokré oběti, v svátky [khag] a
na Novměsíce, i v Sabaty, na všecky slavnosti domu Izraelského; on obětovati
bude za hřích, i obět suchou i zápalnou, i oběti pokojné, aby se očištění dálo
za dům Izraelský. . .“ (Ezechiel 45,17)

Silný důkaz proti úplňku jako signálu pro Den Nového
Měsíce je zaznamenán při studiu časování svátků. Dva důležité poutní svátky se
odehrávají 15. dne měsíce. Je to svátek nekvašených chlebů a svátek stánků. Ve
své božské prozřetelnosti ustanovil Yahuwah, aby se čas těchto dvou svátků
shodoval s Ãºplňkem měsíce a usnadnil cestování Jeho lidu. Náš milující
Otec je Eloah detailů a nic neunikne Jeho pozornosti. Když vyžaduje po Svém
lidu, aby putoval, zorganizuje to tak, aby to bylo časově nejpohodlnější. ²
To vidíme například i na skutečnosti, že v zimě není třeba putovat. Když
byl tedy opatrný a vyhnul se nařízení putovat v zimě, byl i tak láskyplný
a ustanovil putování tak, aby neprobíhalo v době, kdy je měsíc naprosto temný.

---

¹ Někteří navrhují, aby byl keh’seh, založen na svém
kořenovém slově (H3680; kâsâh), přeložen jako „skrytý měsíc“, což je opak
„úplňku“. To znamená, aby roh troubil, když je měsíc temný (v konjunkci), a
signalizoval Den Nového Měsíce. Tento výklad je dokonce v souladu
s metodou rozbřesku po konjunkci.
² Použitím metody úplňku měsíce dochází k tomu, že každý druhý
Sabat každého měsíce, včetně velkých Sabatů, svátku nekvašených chlebů a svátku
stánků, je měsíc naprosto temný.

The New Moon: Chodesh (H2320)

Hebrejské slovo v Písmu překládané jako „nový
měsíc“ je chodesh [H2320]. Kořen slova chodesh je chadash [H2318], což znamená „být nový,
obnoven, oprava“.

Velmi jasným argumentem proti metodě úplňku určující
Den Nového Měsíce je fakt, že od prvního dne ubývá měsíc na světle, není obnoven. Bezprostředně poté, kdy je
měsíc v Ãºplňku, začíná ztrácet světlo. To znamená, že mezi večerem, kdy je
Nový Měsíc vyhlášen, a ránem, které začíná „Den Nového Měsíce“, už došlo
k Ãºbytku světla měsíce a bude ubývat na světle až do poloviny měsíce, po
které se teprve začne obnovovat. Metoda úplňku měsíce ztrácí veškerou logiku a
nenaplňuje pravý význam slov – chodesh/chadash.

Rozeznávání dnů skrze
viditelný tvar měsíce

Ještě něco jiného bychom měli zmínit. Protože při
použití metody úplňku měsíce jsou uprostřed měsíce jeden nebo dva dny temného
měsíce, nemohou půlměsíce pravidelně oznamovat Sabaty. Když vypočítáváme Den
Nového Měsíce skrze úplněk měsíce¹, fáze měsíce nejsou stálé a
předvídatelné. Tím okrádají měsíc o jeho božskou úlohu být světelným signálem.
Určit pak spolehlivě správné dny je velmi těžké, ne-li nemožné.

---

¹ Je dobré zmínit, že měsíc se může jevit v Ãºplňku po více než jeden
den každý měsíc. To opět velmi komplikuje spolehlivé určování dnů podle
pozorování měsíce.

I když existují ještě jiné sekundární texty citované
zastánci netody úplňku měsíce, nezaslouží si žádnou odpověď, protože jsou všechny
(bez výjimky) jen úsilím vykladače vnutit své domněnky do textů,  matoucím úsilím přizpůsobit Písmo svým představám.
Neexistuje jediný důkaz, který by podepíral metodu úplňku měsíce.