Kalvínův výklad Bible ospravedlÅoval vraždu jeho teologických oponentů. On sám nikomu nesÅ¥al hlavu, ani nezapálil oheÅ, který upálil heretiky zaživa, ale Kalvínova kázání ze Starého a Nového Zákona tvrdila, že takovéto tresty smrti jsou v souladu s Božími zájmy.
Jak to? Kalvín nevÄÅil, že všechny zákony Staré smlouvy byly odložené stranou Novou smlouvou oslaveného Ježíše. Nezvážil pÅitom jasný smysl textu v epištole Židům: „A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou.“ (Židům 8,13). Manévroval okolo Pavlova závÄru: „A tak Zákon pÄstounem naším byl ke Kristu, abychom už více nebyli pod pÄstounem“ (Galatským 3,24; Åímanům 10,4). Kalvín odmítl tato data z Nového zákona a rozhodl se, že morální zákony ve starých zákonech Tóry jsou stále platné. A zabíjet lidi, kteÅí pÅekroutili jeho Äistou nauku, bylo morální povinností.
Kalvín konkrétnÄ ospravedlÅoval trest smrti pro heretiky textem z 3. Mojžíšovy 24,16: „Kdož by zloÅeÄil jménu Hospodinovu, smrtí umÅe, a všecko shromáždÄní bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zloÅeÄil jménu Hospodinovu, smrtí umÅe.“
Ježíšovo uÄení „milujte své nepÅátele“ nezastavilo Kalvína pÅed tím, aby schvaloval a propagoval smrt svých teologických nepÅátel. A Pavlovy instrukce, jak jednat s lidmi, kteÅí teologicky nesouhlasí s tebou, byly zcela ignorovány: „Na služebníka pak Božího nesluší vaditi se, ale aby byl pÅívÄtivý ke všem, způsobný k uÄení, trpÄlivý, kterýž by v tichosti vyuÄoval ty, jenž se pravdÄ protiví, zda by nÄkdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy.“ (2 Timoteovi 2,24-25) Kalvín neprojednával v trpÄlivosti své rozdílnosti s lidmi, kteÅí propagovali odlišné myšlenky. Kalvín požadoval popravy, vyhrožoval smrtí a chválil Boha za muÄení heretiků.
Kalvín vyjádÅil svou teologicky posilnÄnou pomstu v tomto osobním dopise:
„Jsem pÅesvÄdÄen, že to není bez zvláštní Boží vůle, aby zloÄinci kromÄ jakéhokoli rozsudku soudců vydrželi vleklé muÄení ze strany popravÄího.“ Kalvínův dopis Farelovi ze dne 24. Äervence (pro více slov pÅímo z pera Kalvína si pÅeÄti dílo Selected Works of John Calvin)
Kalvín vÄÅil, že se Bůh postaral o to, aby kriminálnici nezemÅeli rychle, když byli muÄeni. Tento pomstychtivý pÅístup a jeho podpora zastaralých pÅedpisů Starého Zákona, které stanovovaly trest smrti pro konkurenÄní teology, kteÅí zpochybÅovali jeho preferované doktríny, vypadal spíš jako ISIS než Ježíš.
Boj Jana Kalvína proti heretikům
Osobní korespondence a záznamy mÄstské rady prozrazují mimoÅádný vliv Jana Kalvína v ŽenevÄ. AÄkoli byl v roce 1538 požádán, aby odešel, když prosazoval své pÅísné morální standardy a nezávislost církve na exkomunikaci lidí, ženevští úÅedníci ho pozvali v roce 1541 zpÄt, aby vyÅešil církevní nesrovnalosti. Po jeho návratu, mÄstská rada schválila jeho církevní naÅízení, která zahrnovala založení konzistoÅe. KonzistoÅ, církevní soud, který mÄl pod kontrolou disciplínu obÄanů Ženevy, se stÅetával každý Ätvrtek, aby projednával pÅípady (viz kronika konzistorních záznamů z let 1542-1544.) Jan Kalvín vedl tento soud. I když tento konzistoÅ nemÄl moc uvÄznit, vypovÄdÄt do exilu nebo zabíjet provinilce, Kalvín mohl pÅesvÄdÄit mÄstský magistrát použít jejich moc, pokud mu jeho oponenti odporovali.
Když Jacques Gruet, teolog s odlišnými názory, položil dopis na Kalvínovu kazatelnu, ve kterém ho nazval pokrytcem, byl uvÄznÄn, muÄen po celý mÄsíc a nakonec 26. Äervence 1547 popraven. Gruetova teologická kniha byla pozdÄji nalezena a spálena spoleÄnÄ s jeho domem, zatímco jeho žena byla vyhnána na ulici, aby to sledovala.
Michael Servetus, španÄlský lékaÅ, vÄdec a uÄenec Bible, sdílel ještÄ horší osud. Byl to Kalvínův dlouholetý známý, který odolával autoritÄ Åímskokatolické církve. NicménÄ rozhnÄval Kalvína tím, že vrátil kopii Kalvínových Institutů s kritickými poznámkami na okrajích. A co udÄlal Kalvín? Můžeš Äíst o jeho reakci v dopise, který napsal pÅíteli:
„Servetus nabízí, že pÅijde, pokud to bude pro mÄ pÅíjemné. Ale já mu nechci svým slovem zaruÄovat jeho bezpeÄí, protože pokud pÅijde, nikdy mu nedovolím zaživa odejít, dokud má autorita bude k nÄÄemu.“ – Dopis Farelovi, 13. Února 1546.
Když pak Servetus navštívil Kalvínovo nedÄlní kázání, nechal ho Kalvín uvÄznit a obvinil z kacíÅství. 38 oficiálních naÅÄení obsahovalo zavržení Trinity (Trojjediného Boha) a kÅtu novorozenců. MÄstský magistrát ho odsoudil na smrt. Kalvín požádal pro Serveta trest setnutí hlavy namísto brutálnÄjšího trestu upálení na hranici, ale marnÄ. NÄkteÅí lidé považují Kalvína za soucitného, když se zasadil o lidštÄjší metodu usmrcení, ale koneckonců to byl Kalvín, kdo podporoval zabití Serveta a všech takových kacíÅů.
27 Åíjna 1553 bylo použito na hranici surové dÅevo, aby se Servetus pomalu opékal od nohou nahoru. Po 30 minut kÅiÄel o milost a modlil se k Ježíši, zatímco oheÅ pomalu stoupal nahoru po jeho tÄle, až spálil teologickou knihu, kterou mÄl pÅivázanou k hrudi jako symbol svého kacíÅství. Kalvín shrnul tuto popravu takto:
Nesouhlasit s Kalvínovým pojetím Boha bylo pÅestoupením, které zaruÄovalo trest smrti podle toho, jak Kalvín vysvÄtloval Leviticus 24,16.
|
„Servetus . . . trpÄl trest za svá kacíÅství, ale bylo to z mé vůle? Zajisté ho zabila jeho arogance neménÄ než jeho bezbožnost. A jaký zloÄin to byl můj, když naše Rada, na moje nabádání, skuteÄnÄ a v souladu s názorem nÄkolika církví, pomstila jeho ohavné rouhání?“
Jak lze takové muÄení prominout? V listopadu 1552 prohlásil Ženevský koncil Kalvínovo Instituce uÄení kÅesÅ¥anského náboženství za „svatou nauku, proti které se nesmí žádný ÄlovÄk postavit“. Nesouhlasit s Kalvínovým pojetím Boha bylo pÅestoupením, které zaruÄovalo trest smrti podle toho, jak Kalvín vysvÄtloval Leviticus 24,16. Záznamy mÄstské rady v ŽenevÄ popisují jeden rozsudek, kdy byl muž, který veÅejnÄ protestoval proti doktrínÄ pÅedurÄení Jana Kalvína, biÄován na všech hlavních kÅižovatkách mÄsta a poté byl vylouÄen. („The Minutes Book of the Geneva City Council, 1541-59,“ pÅeložil Stefan Zweig, Erasmus: The Right to Heresy). V tomto mÄstÄ sis nesmÄl dovolit nesouhlasit s Kalvínem.
Špatný výklad Bible může zabíjet lidi
Jan Kalvín argumentoval: „Kdokoli bude nyní tvrdit, že je nespravedlivé zabíjet kacíÅe a rouhaÄe, vÄdomÄ a úmyslnÄ doznává jejich vinu. Není to lidská autorita, která mluví, je to Bůh, který mluví a pÅedepisuje vÄÄné pravidlo pro svou církev.“
VÄtšina špatných pÅekladů Bible vede ke zklamání v nebiblickém bohu, ke strachu z toho, co požaduje, nebo k falešnému pocitu bezpeÄí stojícím na pÅekroucených vÄroukách. Ale to může i zabíjet. Jan Kalvín ospravedlÅoval vraždu na základÄ svého mylného výkladu Bible. Neodráží to celý jeho život nebo jeho pÅínos pro protestantskou církev, ale my můžeme být moudÅejšími a pouÄit se z jeho chyb.
Jan Kalvín zastával Augustinovo biblické ospravedlnÄní pro upálení kacíÅů. Augustin omlouval tato krutá mÄÅítka svým výkladem Ježíšova podobenství o velké hostinÄ v Lukáši 14,16-24. Když pán v tomto podobenství nemohl zaplnit hostinu, pÅikázal v Lukáši 14,23 svým služebníkům: „pÅinuÅ¥ je vejít, aby se můj dům naplnil.“ Augustin a Kalvín vÄÅili, že upálení kacíÅů „pÅinutí“ více lidí k tomu, aby vstoupili do jejich Božího domu. Ze slova „pÅinuÅ¥“ si udÄlali licenci na zabíjení, aniž by brali ohled na jiná Ježíšova uÄení jako „milujte své nepÅátele“, a takovýto výklad byl zásadním hermeneutickým omylem. Jakákoliv Äást Ježíšova uÄení musí být vykládána ve svÄtle celého uÄení.
(Source: http://www.reenactingtheway.com/blog/john-calvin-had-people-killed-and-bad-bible-interpretation-justified-it)
WLC Poznámka: V knize Zjevení jsme upozornÄni, že tÄsnÄ pÅed návratem Yahušui, aby vládl na celé Zemi jako král králů a pán pánů, bude existovat celosvÄtové náboženské pronásledování tÄch, kteÅí nebudou v souladu s populárním uctíváním Boha. TÄm, kteÅí se rozhodnou dodržovat diktáty svÄdomí, které jsou v rozporu s obÄanskými a náboženskými mandáty, bude odepÅeno právo nakupovat a prodávat. Mnozí dokonce zaplatí koneÄnou cenu za to, že se budou Åídit svými náboženskými pÅesvÄdÄeními místo toho, aby dodržovali všeobecné náboženské zákony. S ohledem na to chceme tento Älánek sdílet jako pÅipomínku a varování pÅed prosazováním náboženských názorů a dogmat vůÄi ostatním.
|