Pan D. byl zdaleka nejpopulárnější učitel ve
škole. A protože byl pohledný, svobodný a jen o několik let starší než
studenti, které učil, byl u dívek oblíbený. Jelikož miloval auta, byl oblíbený
i u chlapců. Jednoho roku se řeč na škole točila okolo nového auta pana D.,
které si objednal: Ford Mustang, nejlepší ze silných aut. Studenti byli
zklamaní téměř jako pan D., když se pan D. dozvěděl v lednu, že pro velkou
poptávku potrvá několik měsíců, než místní dealer dostane pro něj model, který
si objednal.

Konečně dorazil! Jaká krása! Brilantní rudá
barva, chromované nárazníky vysokého lesku, hladké linky, aerodynamický tvar,
prostě stroj vysokého výkonu zjevně postaven pro rychlou jízdu. Když skončilo
vyučování, chlapci a dívky obklopili auto a poslouchali pana D., jak vychvaluje
jeho přednosti: zvuk motoru, jak dobře sedí na silnici v zatáčkách, jak rychle
dosáhne rychlosti 100 mil za hodinu. Nejlepší částí ze všech bylo, že pan D.
byl ochoten svézt studenty v době volna ve svém autě.

Jednou z mých oblíbených vzpomínek na
střední školu byl den, když jsem konečně mohl jet v autě pana D. Byl jsem
jedním z posledních, který se mohl taky svézt, protože jsem měl hodinu
vyučování během volna pana D. Konečně, jednoho dne po jeho vyuce jsme nasedli
do jeho auta a vydali se na dlouhou, rovnou cestu vedoucí z města.
Zastavili jsme, obrátili se a zamířili zpět k městu. Pan D. se ke mně
obrátil a s širokým úsměvem se zeptal: „Jsi připraven?“

„Připraven!“

Pan D. sešlápl plyn, až zapištěly gumy.
V okamžiku jsme letěli po cestě rychlostí 115 mil za hodinu (185 km/h) – a
to v době, kdy byla povolená rychlost jen 55 mph (88 km/h)! Aby bylo
vzrušení nezákonného dobrodružství úplné, pan D. mi dokonce napsal omluvenku na
to, že jsem přišel o deset minut později na příští vyučovací hodinu!¹

A pak došlo k tragédii. Asi tak měsíc
před začátkem letních prázdnin ukradl někdo Mustanga pana D. Všichni studenti
byli naštvaní a nikdo více než pan D. Jeho milované auto, ve kterém měl takové
zalíbení, jeho miminko, na které tak čekal a spořil, (a na které musel ještě
nadále platit měsíční splátky), bylo pryč! Následovaly policejní zprávy,
nekonečné papírování pro pojišťovnu, oznámení rozvěšená po celém městě. Ale
policii se nedařilo zjistit, kde se vůz nachází. Zmizel tak rychle, jako radost
pana D. Někteří se začali domnívat, že auto bylo rozebráno na kusy a posláno do
zámoří.

Školní rok skončil a žádný Mustang se nenašel.

Když začala opět škola, všichni jsme byli
nedočkaví, jestli si pan D. koupil  nové
auto. Ne, nadále jezdil stejnou rachotinou, kterou měl předtím, než si koupil
Mustanga, a nadále truchlil nad ztrátou, která ho potkala.

Šest týdnů po začátku nového školního roku
panu D. někdo zavolal. Policie našla jeho auto! Špatnou zprávou bylo, že se
nacházelo na vrakovišti ve městě vzdáleném 200 mil odtud. Když se dělala
kontrola VIN čísla, pracovníci vrakoviště odhalili, že auto bylo odcizeno a
zavolali policii. Pan D. se rychle rozjel na vrakoviště.

Jak smutný pohled pro jeho zrak! Namísto něžně
opečovávaného auta zde našel hromádku šrotu. Jedno zrcátko zlomené, druhé zcela
scházelo. Čelní sklo a jedno boční byly rozbité. Hluboké rýhy po stranách
podávaly svědectví o hrubém zacházení, bez snahy vyhnout se odřeninám. Když se
snažil zvednout kapotu, aby viděl motor, ani se mu to nepodařilo. Příliš hodně
prasklin a puklin drželo pevně kapotu na svém místě, takže ji nebylo možné
zvednout.

Velké bylo rozhořčení na škole, když jsme se
další den dozvěděli, že pan D. musel skutečně zaplatit ještě za to, aby dostal
ten křáp zpět! Vždyť mu koneckonců patřil! Zaplatit 200 dolarů, aby dostal zpět
to, co mu právoplatně patřilo, se nám zdálo velmi nespravedlivé. Ale on to
udělal. A pak udělal něco, co nikomu z nás nedávalo smysl: vzal ten svůj vrak
do autodílny!

Pan D. se rozhodl spravit své auto! Proč si
rovnou nepořídil nové auto? Divili se někteří z nás. Ale pan D. věděl
proč. On miloval toto auto, právě toto konkrétní auto bylo to jediné, které
chtěl mít. Pomalá práce obnovy začala. Opraváři opravili, co se dalo opravit, a
to, co se nedalo, to vyměnili. Vnitřek auta byl tak poškozený, že se sedačka
řidiče musela celá vyměnit a ostatní sedačky znovu vypolstrovat.

Konečně přišel den, kdy opraváři zavolali:
Pane D., přijeďte si pro vaše auto. Stálo tam! Jaká nádhera! Brilantní rudá
barva, chromované nárazníky vysokého lesku, hladké linky, aerodynamický tvar,
stroj vysokého výkonu postaven pro rychlou jízdu. Pak zvedl kapotu. Pohled,
který ho čekal, dovedl dospělého muže k pláči. Taková krása nemohla ještě
odjet. Ještě ne.

Pan D. nechal auto odtáhnout do servisu a opět
začala další pomalá fáze opravy. Bylo potřeba nového motoru a taky mnoho jiných
oprav. Byla to práce na několik měsíců, protože mnoho náhradních dílů bylo
nutné objednat. Nakonec, jednoho jarního dne, přijel pan D. Mustangem do školy.
Byl krásný! Lesk nové barvy se odrážel v ranním slunci. Naleštěné
nárazníky odrážely tváře studentů poletujících okolo. Byl to opět výkonný stroj
stvořený pro vysokou rychlost. Podivující bylo, že pan D. miloval toto auto
více než kdy předtím. I když ho stálo tolik času, námahy, smutku a dalších
peněz, aby ho získal zpět z vrakoviště a obnovil jeho dřívější slávu, auto
bylo pro něj vzácnější než kdy předtím!

Toto drama jsem sledoval během dvou let na
škole a zanechalo v mé mladé mysli hluboké stopy. Kromě toho, že jsem
nechápal tu obrovskou oddanost pro nějaké auto, nechápal jsem taky, proč pan D.
vyplýtval tolik času a peněz na toto auto. Proč prostě nezačal znovu? Když byl
ochoten vrazit tak hodně peněz do opravy auta, proč si raději nekoupil zcela
nové?

Když jsem se stal starším, pochopil jsem
důvody, proč pan D. učinil takové oběti, aby znovu získal a něžně obnovil toto
auto. Nebylo to jen nějaké auto: bylo to jeho auto. Ano, bylo mu ukradeno, ale
přesto to bylo stále jeho auto. A proto byl ochoten zaplatit 200 dolarů, aby ho
získal zpět z vrakoviště. Miloval toto auto a kdyby ho prostě vyměnil za
nějaké jiné, nebylo by to totéž.

To je přesně to, čím si Yahuwah prošel
s námi. Když Adam a Eva zhřešili, mohl klidně začít od počátku! Mohl je
společně s Luciferem a jeho anděli vymazat z existence. Mohl
z myslí svatých, nepadlých andělů vymazat vzpomínky na ně. On byl přece
ten Stvořitel! Kdo by Ho mohl zastavit? Nikdo by o tom ani nevěděl!

Ale On
by to věděl.

Pro Stvořitele by bylo velice snadnou věcí
začít všechno od počátku s novou rasou bytostí. Bylo by to daleko
jednodušší, než zachraňovat to, co bylo zničeno. Ale On si zvolil cestu
spasení.

Yahuwah se rozhodl, že zachrání provinilou
rasu za každou cenu, kterou bude muset On zaplatit. Jeho Syn, který byl Jedno
s Otcem v záměru a lásce, souhlasil s tímto příliš drahým
rozhodnutím. Tito dva uzavřeli spolu dohodu. Provinilá rasa neměla být opuštěna
nebo nahrazena. Naopak, měla být vykoupena, a jakmile bude vykoupena, má být
navrácena do shody se Stvořitelem.

Božská láska však
pojala plán, jak lidstvo vykoupit. Porušený zákon . . . [Yahuwahův] si žádal
život hříšníka. V celém vesmíru byl pouze jediný, kdo se mohl zasadit ve
prospěch člověka. Protože božský zákon je právě tak svatý jako . . . [Yahuwah]
sám, mohl pouze jediný, jenž je rovný s Bohem, dosáhnout usmíření za toto
přestoupení. Pouze . . . [Syn] mohl vysvobodit padlého člověka z prokletí
zákona a uvést jej opět v soulad s nebem. [Syn] vezme na sebe vinu a
hanbu hříchu, jenž je svatému . . . [Eloahovi] tak odporný, že odloučí Otce od
Syna. [Spasitel] podstoupí největší utrpení, aby zachránil ztracené lidstvo.²

To byla extrémně drahá záležitost! Božský
zákon, Zákon Lásky, byl dokonalý a proto nemohl být změněn. Požadavky zákona
byly prosté a jasné:

Poslouchej a žij
Neposlouchej a zemři

Aby mohla být „zachráněna“ lidská rasa, musí
být nejprve vykoupena. Vykoupit znamená „splatit, vykoupit, vysvobodit nebo
zachránit ze zajetí nebo otroctví, nebo z jakéhokoliv závazku či
odpovědnosti . . ., zaplacením ekvivalentní hodnoty . . . kvůli odkoupení,
zpětné koupi toho, co bylo prodáno; k opětovnému získání . . . skrze
splacení dané hodnoty . . . zachránit, obnovit.“ Výkupní cena, která musela být
zaplacena, byla smrt, protože „téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá,
a bez krve vylití nebývá odpuštění“ hříchů. (viz Židům 9,22)

 Yahuwahův
Syn byl ten velký Beránek Yahův, který snímá hříchy světa. (viz Jan 1,29) Syn
Všemohoucího je Spasitelem lidstva, protože zaplatil cenu za vykoupení padlého
lidstva ze smrti. Spasitel jasně chápal, že Jeho smrt byla výkupní cenou. Večer
předtím, než byl zrazen, ustanovil službu společenství při Poslední večeři. „A
vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni. Neb to jest krev
má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.“ (Matouš 26,27.28)

Spasitel mluvil o smrti jako o pouhém spánku.
Když zemřel Lazar, oznámil učedníkům Svůj záměr, že ho vzkřísí k životu:
„Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.“ (Jan 11,11) Pro
Dárce Života je smrt pouhým spánkem – odpočinek od práce. Je tomu tak, protože
výkupné bylo zaplaceno a smrt je pro Yahovo dítko pouhým spánkem.

To není smrt, kterou zemřel Mesiáš. Spasitel
zemřel „druhou smrtí“, kterou musí všichni zemřít, kteří zavrhnou Jeho nabídku
spasení. Proto byla ta emoční agónie na kříži tak obrovská, že téměř necítil
fyzickou bolest ukřižování. Druhá smrt je úplným a totálním odloučením od
Yahuwaha, zdroje všeho života. Proto z Jeho rtů vyšel výkřik: „Můj El! Můj
El! Proč jsi Mne opustil?“ (viz Matouš 27,46) Na kříži nesl Spasitel tíhu viny
každého hříchu kdy vykonaného skrze každého jediného člověka, který kdy žil
nebo bude žít.

On, ten Bezhříšný, nesl vinu hříšníků, aby
mohli být skrze Něj obnoveni a usmíření s Yahuwahem. Jeho vzkříšení bylo
důkazem, že žil bezhříšným životem, protože dle výnosu božského zákona všichni
platí, že kdo poslouchá, bude žít. Je to ujištění pro všechny, kdo důvěřují
svému Spasiteli, že oni také budou opět žít, i když „zesnou“ v Něm.

Ale proces spasení ještě nebyl dokončen.
Výkupné bylo zaplaceno, ale to bylo všechno. Dalším krokem bylo obnovení. Pan
D. vykoupil své auto, když zaplatil 200 dolarů na vrakovišti, ale ještě
s ním nemohl jezdit. Dříve než se mohl opět těšit ze svého Mustangu, musel
být Mustang pečlivě a něžně obnoven. Nejprve se pan D. ani nemohl podívat pod
kapotu, aby si prohlédl motor. Bylo třeba opravit karosérii.

To má svou paralelu v lidských životech.
Často Spasitel začíná pracovat na zevnějšku člověka. Závislosti na hýčkaných
hříších jako je alkohol, drogy, nikotin, filmy, hudba, romány nebo cokoliv
jiného, co zatemňuje mysl, musí být nejprve očištěny, aby se mohla mysl rozjasnit
a být připravena pro další stupeň procesu obnovy. Tento další stupeň procesu je
neviditelný pro lidský zrak.

Smrtelná mysl
nemůže pochopit dílo vykoupení. Jeho tajemství se vymyká lidskému chápání. Ten
však, kdo vchází ze smrti do života, zjišťuje, že je to božská skutečnost.
Počátek vykoupení smíme poznat již tady na své vlastní zkušenosti. Jeho konec
pak sahá do věčnosti.⁴

Tímto aktivním agentem v obnově lidstva
je Duch Svatý. Spasitel to přirovnával k větru: nemůže být viděn, nikdo
neví, odkud přichází a kam jde, ale může být cítit a jeho účinek viděn.

Ačkoli vítr je sám
neviditelný, následky jeho působení je možno vidět a cítit. A tak i
působení  Ducha na duši se projeví
v každém činu toho, jenž pocítil jeho spásnou moc. Když Duch . . .
[Yahuwahův] ovládne srdce, změní i život. Člověk se zbavuje hříšných myšlenek,
zříká se zlých skutků, místo zloby, závisti a sporů přichází láska, pokora a
pokoj. Na místo smutku přichází radost a tvář začíná obrážet světlo nebes.
Nikdo nevidí ruku, jež ulehčuje břímě, nikdo nevidí světlo, jež sestupuje
z dvorů nebeských. Požehnání přichází, když se duše vírou odevzdává . . .
[Yahuwahovi]. Teprve pak moc, již lidské oko nemůže uzřít, vytváří novou bytost
k obrazu . . . [Yahuwahovu].⁵

Stvořitel znal závažnou pravdu. Vykoupení bez obnovení není pravým spasením.
Aby mohlo lidstvo opět vejít do jednoty se Stvořitelem, vnitřní srdce muselo
být očištěno od veškerého hříchu. Mysl sama musí být znovustvořena, aby se
obraz Otce mohl opět uchovávat v duši.

To není něco, co by někdo mohl sám pro sebe
vykonat. To je možné jedině skrze víru v Syna Yahova, neboť jen skrze Jeho
zásluhy může být někdo spasen. Všem, kdo uvěří, je dáno zaslíbení:

A dám vám srdce
nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla
vašeho, dám vám srdce masité. Ducha svého, pravím, dám do vnitřností vašich, a
učiním, abyste v ustanoveních Mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je . . . a budete
lidem Mým, a já budu vaším . . . [Eloah]. Neboť vysvobodím vás ze všelijakých poškvrn
vašich, a přivolám obilé, a rozmnožím je, a nedopustím na vás hladu. (Ezechiel
36,26-29)

Plán spasení zahrnuje
daleko více než jen výkupní cenu zaplacenou za duši. Stará se o celé obnovení
božského obrazu v lidské duši. Duše takto vykoupená a obnovená je přivedena do
ještě užšího vztahu s Božstvím, než kdyby nikdy nepadla, protože Spasitel, jenž
vzal kdysi taky na sebe lidské tělo, zůstane navždy zajedno s lidskou rasou.

A proto není už žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Synu, neboť zákon
Ducha života ve Spasiteli  mne vysvobodil
od zákona hříchu a smrti. Co k tomu dodat? Je-li Yahuwah s námi, kdo proti nám?
On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všechny Jej vydal, jak by nám
spolu s Ním nedaroval všechno? Kdo vznese žalobu proti Yahuwahovým vyvoleným?
Vždyť Yahuwah ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Kdo nás odloučí od lásky
Spasitelovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída,
nebezpečí nebo meč? Ne! V tom všem slavně vítězíme mocí Toho, který si nás
zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani
přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani
hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Yahuwahovy,
která je v Jeho Synu našem Spasiteli. (viz Římanům 8)

Yahuwah 
„v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, . . . kterýžto jsa blesk
slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, . . . tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně
obdržel.”
(Židům 1,2-4)

Jméno jediného
zplozeného Syna Yahuwahova je velmi zvláštní a plné významu. To je zdůrazněno
Pavlovým poukázáním na to, že Syn získal dědičně
jméno, které je znamenitější, než jsou jména andělů.

Něco zdědit znamená
“obdržet přirozenou cestou od svého předka. Např. syn dědí přednosti svého otce
. . . .”⁶ Protože Spasitel je Syn Yahuwahův, zdědil jméno, které je vyšší než všechna ostatní jména.

Staletí předtím, než
se Spasitel narodil na zemi, Yahuwah povzbuzoval Mojžíše ujištěním:

„Hle, posílám před
tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem
připravil. Měj se před ním na pozoru a poslouchej Ho, . . . poněvadž v Něm je Mé jméno.“ (Exodus 23,20-21)

Jméno věčného Otce,
Yahuwaha, je ve jménu Syna. Anděl
Gabriel božsky pověřen, aby poučil Marii, jaké má být jméno jejího Syna.

A Posel [Anděl] přistoupil k ní a řekl jí: “Pokoj tobě plný milosti, náš
Pán je s tebou a proto jsi požehnaná mezi ženami!”

Ale když ho viděla,
byla znepokojená a divila se jeho slovům: „Jaký je to pozdrav?“

A Posel jí řekl:
„Neboj se Maryam, protože jsi nalezla milost u Yahuwaha. Hle, otěhotníš a
porodíš syna a dáš Mu jméno Yahushua. Ten bude veliký a bude nazván Synem
Nejvyššího a Pán Yahuwah Mu dá trůn Davida. (viz Lukáš 1,26-32, Aramaic English New Testament.⁷)

Tak jako je to u Otcova vlastního osobního
božského jména, nachází se důležitost Synova jména v jeho definici.

Krásný význam obsažený v Spasitelově
jménu je vše obsahující zjevení mocného spasení nabízeného hříšníkům. Yahushua
znamená:

• Yahuwahu
  zachraň! (volání o pomoc k tomu Jedinému, kdo může pomoci.)
• Yahuwah
  zachraňuje! (radostný výrok faktu.)
• Yahuwah
  zachraňující (přítomný čas bezprostředního činu.)
• Yahuwahova
  spása (vše zahrnující výrok o tom, kdo a čím Spasitel je.)

Plán zachránit provinilého člověka nebyl
dodatečný plán. Nebyla to žádná „náhlá inspirace“ po pádu do hříchu. Plán spasení
odhalil tajemství, které bylo skryté v tichosti od dávných věků. Tímto
tajemstvím bylo toto: Pokud by kdy vznikl hřích, Otec se nezastaví před ničím,
jen aby zastavil Svá stvoření. Aby byla zachráněna lidská rasa, bylo zapotřebí
sebeobětování ze strany Otce, které zmaří sobecká lidská srdce. Plán vykoupení
nezaručoval to, že všichni budou zachráněni. Nabízel příležitost hříšníkům, ale
nenutil je, aby přijali nabízené spasení.

Yahuwah obětoval Svého milovaného Syna, aby
dal lidem možnost volby! Jak úžasná láska! S naprosto žádnou zárukou toho,
že se někdo rozhodne přijmout takový nezměrně drahocený dar, uzavřeli Otec a
Syn smlouvu, že zachrání provinilou rasu, ať Je to bude stát cokoliv.

Pravé jméno Spasitele je povzbuzením věřit a
přijmout nabízený dar. To inspiruje víru: Yahuwah dělá naprosto všechno pro to,
aby zachránil ty, kteří k Němu přicházejí skrze Jeho Syna.

Obsah Spasitelova jména je jasně vyjádřen ve Skutcích
4,12: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem,
jímž bychom mohli být spaseni.“ Jak vážný výrok! „Není pod nebem jiného jména,
zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni!“ Apoštolové jasně chápali
důležitost Spasitelova jména:

Jemuť všickni
proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno Jeho všeliký, kdožkoli uvěřil by v něho. (Skutky 10,43)

Proto Ho [Yahushuu]
 . . . [Yahuwah] vyvýšil nade vše a dal Mu
jméno nad každé jméno, aby se před jménem . . . [Yahushuovým]  sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod
zemí – a k slávě [Yahuwaha] Otce každý jazyk aby vyznával, že [Yahushua
Pomazaný je Pán]. (Filipským 2,9-11)

A totoť jest to
přikázání jeho, abychom věřili jménu Syna Jeho . . . [Yahushui]  a milovali jedni druhé, jakož nám dal
přikázání. (1. Janova 3,23)

Protože se v tomto svatém Jménu nachází
tak obrovská důležitost, bylo Satanovou pilnou snahou ukrýt toto Jméno, skrze
které všichni musí být spaseni.

Jméno “Ježíš” pochází
z pokusu přepsat toto jméno skrze několik odlišných jazyků. Nepochází přímo z
hebrejštiny nebo novozákonní aramejštiny.

“Yahushua” bylo jako
jméno použito jinými lidmi zaznamenanými ve Starém Zákoně. Nejznámějším z nich
byl Jozue, syn Nun, který vedl Izraelský lid do zaslíbené země. I když “Jozue”
není přesným přepisem jména “Yahushua”, je zcela jistě blíže než “Ježíš”! Při
prošetřování Spasitelova jména bylo první věcí zjištění, že hebrejština
neobsahovala písmeno “J”. Ve skutečnosti toto písmeno neexistovalo do nedávna
ani v angličtině.

K přijetí písmene “J”
do angličtiny (což ovlivnilo jména Jozue a Ježíš) došlo až teprve v 17.
století. První kniha publikovaná v angličtině, která rozlišovala I a J, byla
publikovaná v roce 1634. “J” bylo posledním písmenem přidaným do anglické
abecedy. Před touto dobou bylo používáno písmeno “I” a vyslovováno jako “J”.

Dobrým příkladem je
slovo hallelujah, kde vidíme vývoj tohoto písmene. Když Noah Webster napsal
svůj slovník na počátku 19. století, trval na formě slova HALLELUIAH, i když se
už za jeho dnů psalo a hláskovalo s písmenem “J”. Toto slovo znamená: “Chvála
Yahovi” nebo “Pochválen buď Yah”. Webster poznamenal k definici tohoto slova:

Toto slovo je nesprávně psáno s j, ve shodě s němčinou a jinými jazyky
pevniny, ve kterých má j zvuk j. Ale výslovnost slova s anglickým zvukem “dž”
ničí jeho krásu. Podobná chyba zvuku j (dž) ve slovech Jehovah (džehova),
Jordan (džordn), Joseph (džouzef), zaměnila správnou výslovnost, která byla
Yehovah (Jehova),⁸ Yordan (Jordan), Yoseph (Jozef). Této změně je
nyní třeba se podvolit, ale ve slově Halleluiah to nesmí být tolerováno.⁹

Transformaci od
Yahushua k Jesus (Ježíš) je možné vidět, když se člověk podívá na řecký překlad
jména Joshua (Jozue). Opět, Joshua (Jozue) je totéž jméno co Yahushua v
hebrejštině. Když byl Starý Zákon překládán do řečtiny ve třetím a druhém
století před naším letopočtem, setkali se řečtí překladatelé s problémem, když
přepisovali jméno Joshua/Yahushua. Toto jméno obsahovalo dva zvuky, které
řečtina neměla: J a Š.

 Při pokusu předat toto Jméno tak věrně, jak
jen to šlo, a přitom čitelně pro jejich řečky mluvící čtenáře, jméno bylo
hláskováno jako:

Použitím anglických
písmen by to znamenalo IESOUS (é-aj-sús). Přídavkem ke změně jména byla
skutečnost, že když končící “ua” bylo přepsáno do řečtiny, znamenalo to
koncovku jednotného rodu ženského. To způsobilo zmatek u řeckých čtenářů,
protože to znamenalo v řečtině ženské jméno! Většina řeckých mužských jmen
končila písmenem “s”:

Achilles
Leonidus
Icarus
Erebus
Hermes
Aeneas
Lærtes
Apollos
Proteus
Aristedes
Ulysses
Midas
Minos
Odysseus

Pozměněná forma tohoto
jména vedla k nařčení ze strany pohanských pisatelů, že jméno Iesous bylo ve
skutečnosti stejné jako jejich démonský bůh Zeus a vskutku člověk může slyšet
podobnost výslovnosti mezi Zeus a é-aj-sús. Zeus byl hlavním bohem řeckého
panteonu a jeho jméno bylo často přidáváno ke jménům a zeměpisným lokalitám, co
by způsob vzdání mu pocty. Koncovky sus, seus, sous jsou jednoduše fonetické
výslovnosti tohoto pohanského boha. Svatá hora Parnassus,
stejně jako hrdina Odysseus, obojí mělo stejné zakončení. Dva Diovi (Zeus)
synové měli zakončení svých jmen, která uctívala jejich otce. Tato jména byla
Dionysus a Perseus.

Když byla řečtina
přeložena do latiny, toto Jméno bylo ještě více zkomoleno a tak vzniklo Iesus.
V latině je mužský jednotný rod označen koncovkou “us”. (To je možné vidět na
latinských mužských jménech: Claudius, Augustus, Aurelius,
Marcus, etc.) Latinská forma Jesus (Ježíš) byla používána v jedné anglické
Bibli vytištěné v roce 1560. Povšimni si, že i když se to jeví jako Iefus,
je to ve skutečnosti latinská forma Iesus. Ve staré angličtině  písmeno obsažené ve slově připomínalo dnešní
f bez toho středního přeškrtnutí.

 21 When Peter therefore sawe him he said to
Iesus, Lord, what shal this man do?
(21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co
bude s ním?“)

22 Iesus said vnto him, If I wil that he tarie
til I come, what is it to thee? followe thou me.
(Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud
nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!“)

Určité jazyky vzaly latinskou formu a hláskují to Jesu (jezů) nebo Jesús
(jezůs). Problém u těchto zkomolenin svatého Jména je ten, že nikde v nich
člověk nenachází jméno Otce, protože jméno Yahuwaha musí být i ve jménu Jeho
Syna. Aby člověk věřil, že vzývá jméno Spasitele, musí znát Jeho jméno. Toto
jméno je Yahushua, ne Jesus (Ježíš).

Yahushua rozpoznal
důležitost Svého jména a vše, co naznačovalo Jeho poslání zachránit ztracené.
Proto prohlásil:  “Já
jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu
svém, toho přijmete.“ (Jan 5,43)

V Izaiášově proslulém proroctví o Mesiáši
uvedl: „Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.“ (Izaiáš
7,14) „Immanuel“ znamená doslova Yahuwah s námi. To je to, co Yahushua,
božský Syna Nekonečného, je pro každého syna a dceru Adama.

Yahushua je ztělesnění
charakteru Jeho Otce. Od chvíle, kdy přišel na zem, mohou všichni vědět, že
Yahuwah zná a soucítí s našimi zkouškami a žaly. Každý hříšník může vědět, že
Stvořitel je přítel hříšníků. Skrze velký plán spasení je vše-mocný,
vše-znající, všudy-přítomný Yahuwah odhalen jako Eloah Lásky. Satanova obvinění
proti Yahuwahovi jsou umlčena v daru Jeho jednorozeného Syna, aby zemřel pro
lidskou rasu. V tomto Synu mohou všichni vidět lásku Otce a po celou věčnost
budou vykoupení chválit Yahuwaha za Jeho nedocenitelný Dar:

Immanuel, “Yahuwah s námi”.

Yahushua byl Yahuwah
zjevený v lidském těle.

Na
počátku bylo Slovo,
a to Slovo bylo u Yahuwaha,
a to Slovo byl Eloah.
To bylo na počátku u Yahuwaha.
Všecky věci skrze Něj učiněny jsou,
a bez Něho nic není učiněno, což učiněno jest.
V Něm život byl, a život byl světlo lidí.
A to Světlo v temnostech svítí,
ale tmy ho neobsáhly.
(viz Jan 1,1-5)

Krásná vznešená slova milovaného učedníka Jana odhalují povahu a poslání
Spasitele lidstva. Ukazují Yahushuovu preexistenci a spojení s věčným Otcem v
díle Stvoření.

Studium o božských
Jménech je studium o slovech. Janova volba slov v tomto textu je velmi
zajímavá. Aby popsal pravou esenci Syna, Kdo a Čím je, pro nás i pro Jeho Otce,
popsal Ho Jan jako “Slovo”.

Slova jsou velmi
důležitá pro komunikaci. Bez slov nemůže dojít k žádné pravé a přesné
komunikaci. Mručení, úsměvy, zamračené pohledy a poukazování ti může pomoci jen
do určité míry. Abys předal nějakou hlubší informaci, potřebuješ k tomu slova.

Slova vyjadřují
myšlenku. A to je důvod, proč Jan nazval Yahushuu “Slovo”. Od dávné věčnosti
byl Yahushua jedno se Svým Otcem. On byl pravým obrazem Yahuwaha, obrazem Jeho
velikosti, Jeho majestátu, Jeho slávy, Jeho dobroty. Yahushua přišel na zemi,
aby zjevil Otcův charakter. Syn přišel, aby demonstroval ve Svém vlastním
životě myšlenky a pocity Yahuwaha. Jak bylo prorokováno v Izaiáši, přišel, aby
byl doslova “Yahuwah s námi”. (Izaiáš 7,14; Matouš 1,22-23)

Když přišel, aby přebýval s námi, . . . [Yahushua]
měl zjevit . . . [Yahuwaha] lidem i andělům. On byl Slovo . . . [Yahuwahovo —
Jeho] myšlenka učiněná slyšitelnou. V Jeho modlitbě za Své učedníky říká:
„Dal jsem jim poznat Tvé jméno“ – „plný slitování a milostivý, shovívavý, hojný
v dobrotě a pravdě“ — „aby v nich byla láska, kterou máš ke Mně, a Já
abych byl v nich.“

Ale nejen pro Jeho
pozemské děti bylo dáno toto zjevení. Náš malý svět je učebnicí vesmíru . . . .
[Yahuwahův] úžasný záměr milosti, tajemství vykupující lásky, je téma, do
kterého „andělé chtějí nahlédnout“, a které bude jejich studiem po nekonečné
věky. Vykoupení i nepadlé bytosti budou nacházet v kříži . . . svou vědu a
svou píseň. Bude spatřeno, že sláva zářící ve tváři . . . [Yahushui] je slávou
sebe-obětující se lásky. Ve světle Křížové cesty bude viděno, že zákon
sebe-vzdávající se lásky je zákonem života pro zemi i nebe; že láska, které
„nehledá své vlastní“, má svůj zdroj v srdci . . . [Otce]; a že v Tom
mírném a pokorném je manifestován charakter Toho, který přebývá ve světle, ke
kterému se žádný člověk nemůže přiblížit . . . ¹⁰

Otec je zjeven ve Svém Synu. Pohlížením na
Yahushuu jsou vnitřní myšlenky a pocity Yahuwaha Otce ukázány všem jako čistá
láska a laskavost, trpělivost, vlídnost, trpělivost a milost. Kdyby Otec Sám
přišel z Nebe a žil život na zemi, skryl Svou slávu a vzal na Sebe lidské
tělo, aby Ho všichni mohli vidět, záznam o Spasitelově životě by se
v nejmenším nezměnil. V každém činu Syna, v každé lekci, které
učil, v každém laskavém a odpouštějícím slově a činu, můžeme vidět a
slyšet Otce. V každé jednotlivost zjevuje život Syna to, jaký by Otec byl,
kdyby byl člověkem.

Yahushua je

jediný zplozený Syn
živého . . . [Yahuwah].  On je
k Otci jako slovo, které vyjadřuje myšlenku,–jako myšlenku, učiněnou
slyšitelnou. . . . [Syn] je slovem . . . [Otce]. . . . [Yahushua] řekl
Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl Otce.“ Jeho slova byla ozvěnou . . .
[Yahuwahových] slov. . . . [Syn] byl odrazem . . . [Svého Otce], odlesk Jeho
slávy,  obraz Jeho osoby. Jako osobní
bytost se . . . [Yahuwah] zjevil ve Svém Synu. . . . [Yahushua], odlesk Otcovy
slávy, „a obraz Jeho osoby“ (Židům 1,3), se na zemi nacházel v podobě
člověka.¹¹

Účelem tohoto vzácného zjevení bylo zjevit
hříchem zatemnělé mysli člověka Otcovu povahu lásky. Po pádu do hříchu nebyly lidské
bytosti schopné rozeznat, dokonce ani pochopit Yahuwahův charakter nekonečné,
sebeobětavé lásky. Na boží charakter se pohlíželo se strachem. Proto přišel
Spasitel žít v lidském těle, aby byla zjevena láska Otce.

Každý krásný povahový rys má svůj původ
v Otci a je zjeven v Jeho Synu.

Laskavý: „Ochotný konat dobro pro druhé a činit je šťastnými plněním jejich
proseb, naplněním jejich potřeb nebo pomocí v tísni; majíc něžnost a
dobrotu v povaze.“¹²

Milostivý: „Příznivý, milý, přátelský . . . benevolentní, milosrdný, ochotný
odpouštět urážky a udělovat nezasloužená požehnání.“¹³

Benevolentní: „Mít sklon konat dobro, vlastnit lásku k lidstvu a touhu
napomáhat jeho prosperitě a štěstí.“¹⁴

Soucit: „Trpět s druhým, bolestivá sympatie, pocit zármutku probuzený skrze
neštěstí někoho druhého, lítost, polítování.“¹⁵

Lítost: „Cítit bolest nebo zármutek kvůli něčí neštěstí, mít soucit s, . . .
mít jemné pocity vůči někomu, kdo je v neštěstí.“¹⁶

Milost: „Benevolence, mírnost nebo něžnost srdce, kterými disponuje člověk,
aby prominul zranění nebo aby jednal s provinilcem lépe, než si zaslouží;
dispozice, která mírní spravedlnost a přivádí poškozeného člověka, aby prominul
přestupky a zranění a odpustil trest.“ ¹⁷

Nikde nejsou tyto krásné, božské povahové rysy
lépe vidět, než v příběhu o ženě, která byla přistižena při cizoložství a
přivedena k Yahushuovi, aby ji soudil. Je bez pochyb, že byla vinná. Byla
přistižena právě při činu! Když muži, kteří ji přitáhli před Něj, žádali trest,
který by měla přijmout, Spasitel odpověděl stejným způsobem, jakým by odpověděl
Yahuwah, kdyby stál na Jeho místě. Majestát Nebes

skloniv se dolů,
prstem psal na zemi. A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z
vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem. A opět schýliv se, psal na zemi. A oni uslyševše
to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od
starších až do posledních. I zůstal tu . . . [Yahushua] sám, a žena uprostřed
stojeci. (Jan 8,6-9)

Milosrdný Vykupitel!
Laskavý a milující Spasitel! Pohlížejíc se slitováním do jejích provinilých
očí, zeptal se: “kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali?
Žádný-li tě neodsoudil?“ (Jan 8,10) A ona, strnulá hrůzou, očekávajíc dopad
prvního tvrdého kamene, který rozdrtí její jemné tělo, odpověděla: „Žádný,
Pane.“

Pak krásná slova, přímo ze srdce Yahuwahova
dolehla k jejím uším: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8,11)

Zde je odhalen dvojí plán obnovy:
 Yahuwah
nás neodsuzuje, a tak jsou naše srdce přitahovaná k Jeho lásce, která se
zjevuje jako nekonečná.
Stvořitelovy příkazy jsou uschopněním, Jeho příkaz “běž a už nehřeš” obsahuje
moc, která uschopňuje kajícímu se hříšníkovi uposlechnout božský příkaz.

Je to božský princip,
že znát Yahuwaha znamená Ho milovat. Takto bylo nezbytné odhalit božskou mysl
hříšníkům, aby oni pak mohli být přitahováni k Němu.

. . . [Yahushua], Světlo světa, zahalil oslnivou
nádheru Svého božství a přišel žít jako člověk mezi lidmi, aby se mohli
seznámit se svým Stvořitelem a nebýt stráveni . . . . [Yahushua] přišel, aby
naučil lidské bytosti, co chce . . . [Otec], aby věděli. Na obloze nad námi, na
zemi, v širokých vodách oceánu vidíme rukopis . . . [Yahuwaha]. Všechny
stvořené věci svědčí o Jeho moci, Jeho moudrosti, Jeho lásce. Ale ani
z hvězd nebo oceánu nebo vodopádu se nemůžeme poučit o osobnosti . . .
[Otce], jak je zjeven v . . . [Jeho Synu].¹⁸

Skrze zjevení božské lásky je lidská mysl přitahována k božské mysli a
obnovena k božskému obrazu. Krok za krokem proces nekonečného pokoření, kterému
se Syn ochotně podřídil, aby zjevil lásku Svého Otce, je popsána v Bibli.

Nechť je mezi vámi
takové smýšlení, jako v  . . .
[Yahushuovi]: Způsobem bytí byl roven . . . [Yahuwahovi], a přece na své
rovnosti nelpěl, nýbrž Sám Sebe zmařil, vzal na Sebe způsob služebníka, stal se
jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt,
a to smrt na kříži. Proto Ho . . . [Yahuwah] vyvýšil nade vše a dal Mu jméno
nad každé jméno, aby se před jménem . . . [Yahushuovým] sklonilo každé koleno –
na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě . . . [Yahuwaha] Otce každý jazyk aby
vyznával: [Yahushua Pomazaný] jest Pán. (Filipským  2,5-11; bracketed quote, J. B. Phillips
translation.)

Protože láska je
probuzena jen tehdy, když je láska dána, zjevení Otcova charakteru lásky je to,
co vede hříšníky k tomu, aby ochotně podřídili svou vlastní tvrdohlavou vůli
boží vůli. Láska nahrazuje strach a naprostá důvěra zaujímá místo nedůvěry,
když je charakter Otce spatřován v životě Syna.

Jemný, soucitný, solidární, vždy ohleduplný k druhým, představoval
charakter . . . [Otce] a byl neustále zapojen do služby
pro . . . [Yahuwaha] a člověka. . . . Jako byl . . . [Yahushua] v lidské
přirozenosti, tak . . . [Yahuwah] zamýšlí i pro Jeho následovníky. V Jeho
síle máme žít život čistoty a cti, kterým žil Spasitel.¹⁹

Když Láska nahradí
Strach, pak je zaslíbená obnova dokončena. Obnova je kompletní a člověk
dokonale odráží obraz božského. Všichni, kdo se vírou chopí Yahuwahova spasení
díky zaslíbení “Yahuwah zachraňuje!”, obdrží dar naprosté obnovy. Jejich
vykoupení začalo na kříži a je dokončeno, když jsou plně obnoveni, aby odráželi
charakter Otce, protože Jeho zákon je napsaný v jejich srdcích.

Klikni zde
a podívej se na video!

• Jeho
  Jméno je obdivuhodné | 1. část – Vzývej Jeho jméno
• Jeho Jméno je obdivuhodné | 2. část – Ve jménu
  Otce
• Jeho Jméno je obdivuhodné | 4. část – Jeho
  jméno na mém čele

¹ Tento příběh
nechce přehlížet ten druh jednání. Takovéto chování ze strany učitele by
znamenalo dnes jeho vyhazov. Nicméně zůstává jednou z mým oblíbených vzpomínek
na střední školu!

² E. G. White,Patriarchs and Prophets, p. 63.

³ American Dictionary of the English Language,
Noah Webster, ed., 1828.

⁴ E. G. White,Desire of Ages, p. 173.

⁵ taktéž, pp.
172-173.

⁶ American Dictionary of the English Language,
Noah Webster, 1828.

⁷ The Aramaic
English New Testament skutečně uvádí Mesiášovo jméno jako  Y’shua. „Y’shua“ je zkrácenou formou
delšího a přesnějšího slova Yahushua.

⁸ Hláskování
slova Yahuwah s „V“ bylo založeno na neznalosti dávné hebrejštiny. Hebrejština
původně neobsahovala zvuk „V“, a proto je to jméno Yahuwah (Jahua) a ne Yahovah
(Jehova).

⁹
„Halleluiah,“ American
Dictionary of the English Language, Noah Webster, 1828.

¹⁰ E. G.
White, Reflecting Christ, p. 15.

¹¹ E. G.
White, Sons and Daughters of God, p.
21.

¹² American Dictionary of the English Language,
Noah Webster, ed., 1828

¹³ taktéž

¹⁴ taktéž

¹⁵ taktéž

¹⁶ taktéž

¹⁷ taktéž

¹⁸ E. G.
White, Sons and Daughters of God, p.
21.

¹⁹ E. G.
White, Sons and Daughters of God, p.
21.