Pravda si neprotiřečí. Když je vše okolo
zmatek a chaos, pravda jediná je nezranitelná.

V zarážející vřavě mnoha protichůdných názorů
se objevila různá tvrzení proti Biblickému lunárnímu Sabatu. Většina z nich je
důsledkem nedostaku poznání a porozumění pravdě.

Všichni jsme zdědili mylné představy a tradice
předané pohanským křesťanstvím. Avšak Písmo odhaluje svá tajemství každému
Hledači Pravdy. Nikdo nemusí zůstat ve zmatku a omylu.

Zde je 7 běžných námitek proti Biblickému
lunárnímu Sabatu a odpovědi na ně:

NÁMITKA Č.1: “Lunární
Sabatisté nepočítají některé dny týdne. Jejich kalendář je plný ne-dnů!”

ODPOVĚĎ: Neexistuje nic takového
jako “ne-den” nebo “prázdný den”. Veškerý čas se počítá a biblický luni-solární
kalendář nevynechává žádný čas. Solární 
a luni-solární kalendáře užívají rotaci země okolo slunce k výpočtu
roků. Protože solární rok trvá 365.25 dní, nadbývající čas je u Gregoriánského
kalendáře vyřešen přidáním přechodného dne. Tímto “přechodným” dnem je 29. únor
a dochází k němu každé čtyři roky.

U solárních kalendářů jsou délky měsíců
libovolně zvoleny a nejsou zakotveny k ničemu v přírodě. Biblický luni-solární
kalendář naproti tomu spojuje své měsíce s cykly měsíce. Lunace, podobně jako
solární rok, není celé číslo a trvá 29,5 dní. A proto mají některé měsíce 29
dní a jiné 30 dní.

Když má měsíc 30 dnů, je 30. den “translation”
dnem. „Translation“ den se nachází mezi posledním sedmým dnem Sabatem v měsíci
a dnem Nového Měsíce následujícího měsíce. Není součástí týdenního cyklu, ale
NENÍ “prázdný” den. Má své datum v měsíčním cyklu.

NÁMITKA Č.2: “V
lunárním kalendáři se Sabat pohybuje různě každý měsíc. Týdenní Sabat připadá
na různé dny týdne. Někdy je to v pondělí, další měsíc ve středu a poté ve
čtvrtek. Nikdy není stálý.”

ODPOVĚĎ: Nejvíce znatelný rozdíl
mezi Gregoriánským kalendářem a Biblickým kalendářem se nachází v týdenním
cyklu. Gregoriánský kalendář, podobně jako předchozí Juliánský kalendář, má neustále
se opakující týdenní cyklus. Biblický kalendář, podobně jako většina
starodávných kalendářů, ho nemá.

Jedině tento rozdíl v týdenních cyklech
způsobuje, že se lunární Sabat jeví z pohledu Gregoriánského kalendáře jako
proměnlivý od měsíce k měsíci.

Biblický kalendář je však velmi stálý. Protože
týdenní cyklus Biblického kalendáře začíná vždy opět s Novým Měsícem, datumy
měsíce dopadají vždy na stejné dny týdne.

Tak tomu není na Gregoriánském solárním
kalendáři. Sedmý den Sabat se pohybuje od datumu k datumu, který je každý měsíc
jiný po celý rok.

Pravý Biblický Sabat je však velmi stálý, není
proměnlivý a vždy dopadá na 8., 15., 22. a 29. den lunárního měsíce.

NÁMITKA Č.3: “Nové
Měsíce nemohou být Sabaty jednoduše proto, že Bible udává množství příkladů,
kdy lidé cestovali nebo pracovali v den Nového Měsíce!”

ODPOVĚĎ: Je pravda, že Bible
udává příklady lidí, jak cestují nebo budují svatostánek na Nový Měsíc. Je to
proto, že Nové Měsíce nejsou sedmý den Sabat. Různá omezení ohledně cestování a
vaření v sedmý den Sabat se neaplikovala na dny Nového Měsíce.

Přesto jsou dny Nového Měsíce dny uctívání. Jsou
to dny, kdy je rodina pospolu. Dny radosti a díkůvzdání za požehnání minulého
měsíce a obnovení zasvěcení pro nadcházející měsíc. Nové Měsíce jsou vlastní
skupinou dnů uctívání.

To je demonstrováno v záznamu požadovaných
obětí uvedených v Numeri 28 a 29. Dny s nejmenším množstvím požadovaných
obětí  byly obyčejné pracovní dny. Sedmý
den Sabat měl více požadovaných obětí než obyčejné pracovní dny. Dny Nového
Měsíce měly dokonce ještě více požadovaných obětí než sedmý den Sabat. Jen
roční svátky měly více požadovaných denních obětí než Nové Měsíce.

Písmo prezentuje dny Nové Měsíce jako čas bohoslužby
na věčnosti:

„I stane se, že od Nového Měsíce do Nového
Měsíce, od Sabatu do Sabatu přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede
mnou, praví Yahuwah.“ (viz Izaiáš 66,23)

Všichni, kdo touží uctívat Stvořitele, tak
budou činit v Jeho ustanovené časy: týdenní, měsíční a roční časy určené k
bohoslužbě.

NÁMITKA Č.4: “Tato
myšlenka lunárního Sabatu si sama protiřečí! Pokud by tato teorie byla pravá,
znamenalo by to, že k vyjití z Egypta došlo na lunární Sabat a tím by byl
Sabat porušen.”

ODPOVĚĎ: Je pravda, že Izraelité opustili Egypt v 15.
den Prvního měsíce. Nepřestoupili však Sabat, protože svaté hodiny již
pominuly, když odcházeli.

Biblický záznam poskytuje dvě důležité zmínky
ohledně času vyjití z Egypta.

Numeri 33,3 udává datum Exodu:

„Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v
patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové
Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských.“ (Numeri 33,3)

Deuteronomium 16,1 odhaluje, že k tomu došlo v
noci:

„Ostříhej měsíce Abib, abys slavil Fáze
Yahuwaha tvého Elohim, nebo toho měsíce Abib vyvedl tě Yahuwah tvůj Elohim z
Egypta v noci.“ (viz Deuteronomium 16,1)

Datum Exodu bylo 15. Abib, první měsíc, den po
Fázi (Pesachu). V lunárním měsíci je 15. den vždy sedmý den Sabat. Avšak
Izraelité odešli v noci, poté, co pominuly svaté hodiny Sabatu.

Musíme si pamatovat, že Yahuwah je
Zákonodárce. Tak jako si pravda sama neprotiřečí, Yahuwah, který sám je pravda,
nikdy nepřestupuje Své vlastní zákony.

NÁMITKA Č.5: “Sobota
byla vždy sedmým dnem Sabatem. A právě to slovo ‚Sabbath‘ bylo zachováno v
mnoha jazycích a vždy určovalo sedmý den sobotu.”

ODPOVĚĎ: Skutečnost, že slovo
“Sabbath” se objevuje v mnoha jazycích, není důkazem, že sobota je biblický
Sabat. Dokazuje to jen, jak dalece se rozšířilo zpohanštělé křesťanství. “Sobota”,
stejně tak jako cyklus stále se opakujících týdnů, je celkem nedávný přídavek
ke kalendáři.

Když Julius Cesar odstranil luni-solární
kalendář z Římské republiky a přijal přímý solární kalendář, Juliánský
kalendář, měl týden osm dní, pojmenovaných od A do H.

Když Mitraismus, tajný kult Peršanů, získal na
popularitě v Římě, byl přijat pohanský planetární týden. Takto vznikl
sedmidenní týden začínající na dies Saturni, neboli Saturnův den. Druhým dnem
týdne byl dies Solis, neboli Den Slunce. Třetím dnem týdne byl dies Lunæ,
neboli Den Měsíce. Týden končil na dies Veneris, čili Venušin Den, což je
dnešní pátek.

Římské přijetí Mitraismu je přímo zodpovědné
za ukončení osmidenního Juliánského týdne a přijetí sedmidenního planetárního
týdne:

“Není pochyb o tom, že rozmach iránských
[peršanských] mystérií hrál zásadní roli ve všeobecném přijetí týdne s nedělí
jako svatým dnem ze strany pohanů. Názvy, které nevědomě používáme pro
ostatních šest dní, se začaly používat ve stejnou dobu, kdy Mitraismus získal
své stoupence v provinciích Západu a není přehnané domnívat se, že existuje
souvislost mezi jeho triumfem a tímto současným fenoménem.” (Robert L. Odom,
Sunday in Roman Pagansim, p. 157.)

Roman Socha Mitra

Mitraismus byl sluneční kult. A proto se Den
Slunce stal stále důležitějším.

“Věhlas doprovázející dies Solis [den Slunce]
se zajisté taky přičinil o všeobecné uznání neděle jako svátku. To je spojené s
důležitější skutečností, a sice, přijetím týdne všemi Evropskými národy.”
(Franz Cumont, Astrology and Religion Among the Greeks and Romans, p. 163.)

Sedmidenní planetární týden byl pojmenován
podle planetárních bohů. Když se tento týden rozšířil po celé Evropě, rozšířila
se spolu s tím i jména dnů týdne.

Mnoho jazyků dnes dokazuje římsko katolický
vliv přejmenováním prvního dne týdne neděle na “Den Páně” a soboty, sedmého dne
týdne jako “Sabbath”. To však NEJSOU původní jména dnů týdne.

“Astrologický vliv je samozřejmě ještě
výraznější na okraji Římské říše, kde křesťanství přišlo až mnohem později.
Angličtina, holandština, bretonština, velština a korniština, což jsou evropské
jazyky, ve kterých se až dodnes uchovala původní planetární jména všech sedmi
dnů týdne, jsou všechno jazyky, kterými se hovořilo v oblastech, které byly
mimo křesťanský vliv během prvních staletí naší éry, kdy byl astrologický týden
šířen po celé říši.” (Eviatar Zerubavel, The Seven Day Circle: The History and
Meaning of the Week, p. 24.)

Sobota, stejně jako pohanský Juliánský
kalendář, který ji přijal v prvních staletích n.l., je nepopiratelně pohanská. Není
to pravý Biblický sedmý den Sabbath a žádné množství přejmenování na “Sabbath” ho
nemůže transformovat na pravý biblický Sabbath.

“Pohanská jména planetárního týdne byla
uchována v kalendáři používaném mezi takzvanými křesťanskými národy. Pokaždé,
když se podíváme na kalendář, máme před námi stálou připomínku sloučení
pohanství a křesťanství, ke kterému došlo v důsledku velkého náboženského
odpadlictví – onoho “odpadnutí” předpovězeného apoštolem Pavlem, ke kterému
došlo v prvních staletích křesťanské církve a které vytvořilo dnešní  Babylon protichůdných sekt a vyznání, jež
vyznávají jméno Kristovo.” (Robert L. Odom, Sunday in Roman Paganism, p. 202.)

NÁMITKA Č.6: “Lunární
cyklus má na svědomí to, že člověk poruší skutečný nenarušený řetězec sedmých
dnů Sabatů, který se táhne zpět až k týdnu Stvoření.”

ODPOVĚĎ: Toto je úsudek založen na dlouho trvajícím
názoru, že týden střídá týden bez přestávky od doby Stvoření. Avšak moderní
týden pochází přímo z pohanství. Počínaje jmény dnů týdne až k opakujícímu se
týdennímu cyklu je možné vystopovat pohanský původ dnešního týdne.
(Nedokonalost stále se opakujících týdenních cyklů je demonstrována na člověkem
vytvořené Mezinárodní datové hranici)

Jediná podobnost s Biblickým týdnem je počet
dnů v týdnu. Obojí, moderní týden a Stvořitelský týden, má sedm dnů. Moderní
týden je však Satanův klam, předurčen k tom, aby napodobil Biblický týden.

Planetární týden byl upraven do moderní podoby
se začátkem v neděli a koncem v sobotu na koncilu v Nicæa ve čtvrtém století
n.l.:

“V roce 321 n.l. určil Konstantin, císař Říma,
. . . skrze civilní uzákonění “ctihodný den Slunce”, jenž byl pak “hoden svého
uctívání”, týdenním dnem odpočinku v říši. . . Uzákonění týdenního zachovávání neděle
způsobilo oficiální uznání sedmidenního týdne a jeho začlenění do oficiálního
kalendáře Říma. Římané pak tento kalendář předali nám a v něm stále máme dávné
planetární názvy dnů týdne.” (Robert L. Odom, Sunday in Roman Paganism, pp.
244.)

“Padělek uctívání vyžaduje padělek kalendáře a
koncil v Nicæa to poskytnul. Biblický kalendářní systém byl nahrazen pohanským
solárním kalendářním systémem a planetární týden nahradil Biblický týden, který
byl závislý na Měsíci.” (eLaine Vornholt & L. L. Vornholt-Jones, Calendar
Fraud, p. 53.)

“Tento planetární týden byl pohanským padělkem
pravého Biblického týdne ustanoveného Stvořitelem na počátku historie Země. V
tomto padělaném týdnu používaném ve starodávném pohanství, byl “úctyhodný den
Slunce” uznáván pohany více než ostatních šest dní, protože byl považován za
svatý díky Slunci, hlavou mezi planetárním božstvem. . . . Tak jako pravý Sabat
je neodlučně spojen s Biblickým týdnem, tak i falešný Sabat [sobota] pohanského
původu potřeboval týdenní cyklus. Takto vidíme, že planetární týden pohanství
je dvojčetem neděle a že tyto dvě padělané instituce jsou propojené . . .”
(Robert L. Odom, Sunday in Roman Paganism, pp. 243-244.)

NÁMITKA Č.7: “Konflikt
mezi zachováváním neděle a zachováváním Sabatu byl vždy konfliktem proti dni
běžně známém jako “sobota.  Není žádný
záznam o konfliktu mezi nedělí a pohyblivým Sabatem, není žádný záznam o
křesťanech, že by kdy užívali odlišný kalendář.”

ODPOVĚĎ: To není pravda a
záznamy dějin to potvrzují. Přechod z uctívání podle Biblického kalendáře k
plnému přijetí pohanského kalendáře nebyl událostí, která se udála přes noc
nebo dokonce během jednoho života. Byl to proces vkrádajícího se kompromisu po
staletí. Jakmile někteří křesťané začali odpadávat od víry a přijímat různé
prvky pohanství, jiní křesťané stáli pevně za pravdou a nenechali se zviklat, i
když se setkali s tvrdou opozicí.

“Na každém kroku směrem k odpadlictví, na
každém kroku k přijetí forem uctívání slunce a proti přijetí zachovávání neděle
samotné, byl neustálý protest všech opravdových křesťanů. Ti, kteří zůstali
věrní Kristu [Spasiteli] a pravdě čistého slova . . . [Yahuwahova], zachovávali
Sabat Pána podle přikázání a podle slova . . . [Elohima], který ustanovil Sabat
jako znamení, skrze které je Pán, Stvořitel nebe a země, odlišen od všech
jiných bohů. Tito následovně protestovali proti každé fázi a formě uctívání
slunce. Jiní učinili kompromisy, obzvláště na východě, když zachovávali obojí:
Sabat a neděli. Ale na západě pod vlivem Říma a pod vedením církve a biskupů
Říma, neděle samotná byla přijata a zachovávána.” (A. T. Jones, The Two
Republics, pp. 320-321.)

Tyto vkrádající se kompromisy křesťanů, kde
někteří měli den uctívání v lunární Sabat a neděli, jiní v sobotu a neděli, a
další jen v neděli, způsobily velký zmatek mezi pohanskými Mitraisty.

Tertullian, ranný křesťanský spisovatel,
přiznává tuto skutečnost. Jasně udává, že křesťané, kteří uctívali Saturnův den
jako sedmý den týdne, se sami odchýlili od zvyklostí Izraelitů, o kterých
nevěděli.

“Měli by nás mít za Peršany [Mitraisty],
nejspíš . . . Důvodem pro to je, domnívám se, že je známo, že se modlíme k
východu . . . Podobně, jestliže věnujeme den Slunce slavnosti (ze zcela
odlišného důvodu než uctívání Slunce), jsme na druhém místě za těmi, kdo
uctívají den Saturna, kteří se sami odloučili od židovského zvyku, o kterém
neví.” (Tertullian, Apologia.)

Hůlkový kalendář nalezený u Titových lázní uvádí sobotu (neboli dies Saturni – den Saturna) jako první den pohanského planetárního týdne (vyroben 79 – 81 n.l.)

Zvyk uctívat Saturnův den, sedmý den týdne od
doby, kdy byl přeměněn z prvního na poslední den týdne, byl založen na zvyku
Izraelitů uctívat sedmý den Sabat. Avšak sobota nebyla hebrejským Sabatem,
protože týdenní cykly byly odlišné.

Další důkaz o křesťanech užívajících Biblický
kalendář a pohanský Juliánský kalendář můžeme najít na různých nápisech na
ranných hrobkách. Jeden z nejstarších náhrobních nápisů sahá až do roku
269 n.l., kde je psáno:

„V konzulátu Klaudia a Paterna, na Nones
v listopadu, v den Venuše, 24. dne lunárního měsíce, je Leuces
uložena ke své předrahé dceři Seveře a k Tvému Svatému Duchu. Zemřela ve
věku 55 let, 11 měsíců a 10 dnů.“ (E. Diehl, Inscriptiones Latinæ Christianæ
Verteres, p. 193.)

To je úžasné potvrzení toho, že křesťané
užívali lunární měsíce. „Nones“ 
v listopadu je 5. listopad, který v ten rok připadal na den
Venuše, neboli pátek. Avšak 24. den lunárního měsíce je druhým dnem týdne!

Skutečnosti dějin odhalují, že sobota není nic
jiného, než jen den pohanského planetárního týdne, uctívající krvežíznivého
planetárního boha Saturna.

Širokosáhlé přijetí tradice vedlo mnohé k
domněnce, že jejich nauka je založena čistě na Písmu, zatímco je skutečnost
taková, že mnohé nauky jsou pouze starodávnými zvyky pocházejícími z pohanství.

Všichni mají posvátnou zodpovědnost studovat
každou nauku pro sebe samé. Ať nikdo nezaujme postoj proti pravdě o Biblickém
kalendáři, dokud důkladně neprostuduje danou oblast. Písmo Svaté varuje
předtím, aby kdokoliv zaujal uspěchaný a dogmatický postoj dříve, než prozkoumá
pravdu.

“Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá
se to za bláznovství jemu a za lehkost.” (Přísloví 18,13)

Sabat, který je znamením věrnosti Stvořiteli, má
mimořádný význam pro každého, kdo žije na zemi. A proto:

„Horlivě usiluj, aby ses před Elohima postavil
jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně
rozděluje slovo pravdy.“ (2.Timoteova 2,15)

Přijmeš výzvu Nebes studovat pro sebe sama?

Budeš hledat, abys našel a zachovával pravý
sedmý den Sabat?

Klikni zde a shlédni video!