V posledních letech se poznání Stvořitelova
kalendáře a sedmého dne Sabatu vypočteného podle tohoto kalendáře rozrostlo a
rozšířilo. Různé námitky vyvstaly vůči této pravdě. Avšak, když jsou tyto
námitky pečlivě analyzované ve světle zářícího z Písma a historických
záznamů, fakta dokazují, že pravý Biblický Sabat může být nalezen jen použitím
luni-solárního kalendáře Stvoření. Všechny ostatní dny bohoslužby, vypočítané
podle všech jiných kalendářů, jsou podvrhy.

Níže je uvedeno 9 běžných námitek
vznesených proti Biblickému Lunárnímu Sabatu a odpovědi na ně.

1. NÁMITKA: „Luni-solární kalendář může dobře
fungovat v dokonalém klimatu, pokud žijete poblíž rovníku. Ale nefunguje, když
žijete blízko Severního nebo Jížního pólu.“

ODPOVĚĎ: Krása Stvořitelova
kalendáře spočívá v tom, že je stejně tak dokonalý pro Severní a Jížní póly,
jako je pro rovník.

Nový rok v luni-solárním kalendáři začíná na
jaře, což je uprostřed mezi vrcholy léta a zimy, dokonce i v arktických
oblastech.

Jakmile jsou pochopeny astronomické
principy  Luni-solárního kalendáře, může
být vypočítán kalendář na celý rok od Nového Měsíce prvního měsíce na jaře.

Protože lunární měsíce jsou dlouhé 29,5 dní,
člověk může počítat v průměru každý druhý měsíc po 30 dnech, se zbylými měsíci
po 29 dnech. To je pravděpodobně způsob, jak to dělali první křesťané, když
byli nuceni skrývat se v katakombách nebo byli otroky v dolech bez
možnosti vidět oblohu.

Protože Nový Měsíc může být vypočítán
s velkou přesností, bohoslužba podle Luni-solárního kalendáře
v arktických oblastech taky není problém. Obdobně jako to dělají sobotní
sabatisté podle Gregoriánského kalendáře: člověk zachovává svatý čas od ranního
vstávání do okamžiku, než jde večer do postele.

Tento kalendář Stvoření je uživatelsky
nejpříjemnější kalendář, který existuje, a může být s přesností používán všemi,
bez ohledu na to, kde žijí.

2. NÁMITKA: ”Židovský Talmud zcela jasně
nepodporuje Lunární Sabat. Odkazuje na modlitby, které se mají říkat, ‚Pokud
Nový Měsíc padne na Sabat‘ a má zvláštní instrukce pro Pesach, ‚Pokud
Å¡estnáctého připadne na Sabat‘. Takové výroky nemohly být učiněny, pokud by
Židé konali bohoslužby v Lunární Sabat, protože podle Lunárního kalendáře nikdy
Nové Měsíce ani 16. v měsíci nepřipadnou na týdenní Sabat.”

ODPOVĚĎ: Talmud byl napsán po zničení Jeruzaléma v roce 70. n.l.
Zatímco jisté prvky mohou přesně odrážet Biblickou pravdu, takové předpoklady
mohou být ustanoveny jen tehdy, když se porovnají s
jinými Biblickými důkazy.

Během Spasitelova života na zemi užívali
Izraelité stále původní kalendář. Velekněz, který byl vždy z vládnoucí
Saducejské třídy, byl zodpovědný za vyhlášení začátku nového měsíce. Farizeové,
jejichž „lidské tradice“ Spasitel tak důrazně odsuzoval, NEMĚLI kontrolu nad
kalendářem.

Toto je extrémně důležitý bod, protože
kalendář užívaný dnešními Židy pro výpočet jejich svátků je zkaženou změnoupůvodního kalendáře. Byl vymyšlen
Farizeji a ti tuto změnu  ospravedlňují
svými ústními tradicemi.

Se zničením Chrámu
(70 n.l.) zcela vymizeli Saduceové a přenechali regulaci všech židovských
záležitostí v rukou Farizeů. Od té doby byl židovský život regulován Farizeji;
celá historie Judaismu byla přetvořena podle Farizejského úhlu pohledu a nový
aspekt byl přidán k Sanhedrinu minulosti. Nový řetězec tradice nahradil starou
kněžskou tradici (Abot 1,1). Farizeismus zformoval charakter Judaismu a život a
myÅ¡lení Židů pro celou budoucnost. („Pharisees“,  The
Jewish Encyclopedia, Vol. 9, [1901-1906 ed.], p. 666.)

Použít Talmud k „prokázání“ toho, že Luni-solární
kalendář je falešný, nic takového nedokazuje. Všechno to ustanovené jen znamená,
že tradice Farizeů zvítězily, poté co Izraelité zavrhli svého Mesiáše.

Farizeismus se stal
Talmudismem . . . [ale] duch dávných Farizeů přežil nezměněn. Když Žid . . .
studuje Talmud, ve skutečnosti opakuje argumenty používané v Palestinských
akademiích. . . . Duch [Farizejské] doktríny
zůstal rychlý a podstatný. (Louis Finklestein, The Pharisees:  The Sociological Background of their Faith,   [Jewish Publication Society  of America], Vol. 4, p. 1332.)

Dnešní židovští učenci zakládají své věrouky
na Talmudu, který zase přichází přímo z doktrín Farizeů. Spasitel se snažil
osvobodit božský zákon a Sabat od těchto „tradic starších.“ Založit svou věrouku
na Talmudu znamená založit ji na právě těch tradicích, které zavrhly Mesiáše.

3. NÁMITKA: „Slovo ‚týden‘ pochází ze slova sedm. Je zjevné, že to odkazuje na
opakující se cyklus sedmi dnů! Kromě toho 
– Sobota je den, když Židé konají bohoslužbu!“

ODPOVĚĎ: Hebrejské
slovo shabuwa znamená doslovně
”sedmý”, protože hebrejský týden byl sedm dní dlouhý. Do angličtiny to bylo
přeloženo jako ”týden”. Rozdílné kultury v průběhu času měly týdny odlišné
délky.

Různé oblasti v Africe měly tři, čtyři, pěti,
šesti i osmidenní týdny, soustředěné okolo dnů trhů. Například v Kongu slovo „týden“
znamená totéž, co slovo „trh“.

Mayové z Yucatanu měli pětidenní týdny.
Muyscaové z Jížní Ameriky, nazývání také Bachicaové, měli třídenní týden,
zatímco Chibchaové, známí jako Muscaové nebo Moscaové, měli čtyřdenní týden.

Etruskové, moderní anglické jméno dané
civilizaci davné Itálie, v oblasti okolo Tuskánska, a Římané měli osmidenní
týdny, zatímco Egypťané a Revolucionářská Francie měli desetidenní týdny.

Nic však v definici slova ”shabuwa” neodkazuje
na cyklus týdnů. V dávných dobách
všechny týdenní cykly začínaly znovu při Novém Měsíci. Skutečnost, že dnešní
týden je součástí neustálého cyklování týdnů, může být připsána různým
faktorům, ale NE původnímu kalendáři Stvoření.

Jeden židovský učenec, profesor na Rutgers
University, radostně  uvedl:

Neustálý sedmidenní
cyklus, který probíhá dějinami a nebere ohled na měsíc a jeho fáze, je výhradně
židovský vynález. Navíc, odloučení sedmidenního týdne od přírody bylo jedním z nejvýznamnějších
příspěvků Judaismu pro civilizaci. . . . to usnadnilo ustanovení toho, co Jewis
Mumford identifikoval jako ”mechanickou pravidelnost”, a tím v podstatě zvětšil
propast mezi lidskými bytostmi a přírodou. Kvazi týdny [týdny, jejichž cykly
začínají vždy s Novým Měsícem] a [neustále cyklující] týdny ve skutečnosti
představují dva zásadně odlišné režimy časové organizace lidského života, kde
ten bývalý zahrnoval částečné přizpůsobení se přírodě, a ten pozdější prosazuje
naprosté osvobození se od ní. Vynález neustále navazujících týdnů byl proto jedním
z nejvýznamnějších objevů v pokusu lidí osvobodit se z toho, být vězni přírody,
a vytvořit si svůj vlastní sociální svět. (Eviatar Zerubavel, The Seven Day
Circle: The History and Meaning of the Week, p. 11)  

Tento výrok není nic jiného než přiznání
odpadlictví. Mělo by být pochopeno v kontextu židovských přiznání, že
moderní Judaismus je duchovním následovníkem Farizeů, jejichž „tradice“, „úpravy“
a „překrucování“ Spasitel odsoudil.

4. NÁMITKA: „Je nemožné vypočítat Letnice podle Luni-solárního kalendáře.“

ODPOVĚĎ: Naopak, použití luni-solárního kalendáře je v
současnosti jediný způsob, jak
vypočítat dobu Letnic. Jedině za použití Biblického kalendáře jsou splněny
všechny požadavky k výpočtu Letnic.

Bible poskytuje tři parametry, které se musí
naplnit, aby se správně určil čas Letnic. Ty jsou jasně uvedené v Leviticus
23,15 a 16;

„Potom si
odpočítáte ode dne po Sabatu, kdy jste přinesli snopek k oběti podávání, sedm
Sabatů. Ty musí být úplné. Potom po sedmém Sabatu, napočítáte 50 dní . . .“ (Leviticus
23,15-16; Fenton)

Tři požadavky stanovené v Písmu jsou tyto:

1. Začni počítat od Obětování snopku „v den po
   velkém Sabatu“.
2. Sedm Sabatů musí být úplných.
3. Napočítej padesát dnů.

Sedm úplných Sabatů představuje sedm úplných
týdnů, začínajících od Obětování snopků.

Dnem po sedmém Sabatu se začíná počítání 50
dnů. Podle toho, kolik dní obsahuje Třetí měsíc (lunace), přivede tě počítání
50 dnů k 28. nebo 29. Čtvrtého měsíce. (viz obrázek níže) Celý součet od
Obětování snopků dělá přibližně 100 dnů. Svátek týdnů se odehrává v době
prvotin letní žně pšenice a protože pšenice potřebuje 100 až 120 dnů ke
zralosti, celý proces sestává z něco okolo čtyř měsíců. (viz Leviticus
23,17-20)

„Velký prvek oslavy
[Svátku týdnů] byl předložení dvou bochníků vyrobených z prvotin žně pšenice.“
(Pentecost. Smith’s Bible Dictionary)

Yahushua poukazoval na tuto pravdu, když
učinil tento výrok krátce po Pesachu:

„Neříkáte snad:
Ještě čtyři měsíce a budou žně?“ (Jan 4,35)

Historici a bibličtí učenci se všichni
shodují, že Svátek týdnů je memoriálem vydání Zákona na hoře Sinaj.

„Den Letnic byl
zachováván Židy také jako slavnost k připomínce vydání Zákona na hoře
Sinaj.“ (Barnes’ Notes on the New Testament)

„Svátek týdnů byl
zachováván jako připomínka vydání Zákona…“ (Matthew Henry Concise)

„Svátek Letnic,
nebo týdnů . . . kdy prvotiny (obzvláště pšenice) byly předkládány, připominající
vydání Zákona na hoře Sinaj.“ (History Of The Jewish Nation)

Kdyby člověk počítal 50 dní od Obětování
snopků během Nekvašených chlebů, pak by se Letnice slavily dříve, než Izraelité
došli k Sinaji. Avšak použitím Luni-solárního kalendáře vidíme časovou linii
předloženou v Písmu dokazující Biblický a historický  popis Letnic jako skutečný památník pro
vydání Zákona.

Počítáním Sedmi úplných [lunárních] Sabatů
dojdeme vždy k 8. dni Třetího měsíce. Exodus 19,1 uvádí, že „děti Izraele
dorazily ve stejný den měsíce, kdy opustily Egypt.“ – ten patnáctý. Zde máme
prvních sedm dnů v našem počítání k padesáti. Exodus 19,10-16 uvádí, že „Yahuwah
řekl Mojžíši, aby posvětil lid. O tři dny později sestoupil Yahuwah na horu
Sinaj.“ Takto máme další tři dny přidány k našemu výpočtu, což nám dává
dohromady 10 dní. V Exodus 24 žádá Yahuwah Mojžíše, aby vystoupil na horu
společně se staršími. Mojžíš, Áron, Nadab, Abihu a starší pak přistoupili k
hoře Sinaj. Yahuwah pak volá Mojžíše, aby vystoupil na horu. Po 40 dnech Mojžíš
sestupuje s původními Deskami z kamene popsanými Yahuwahovým prstem. To
přidává dalších 40 dní, celkem máme tedy 50 dní!

Další důkaz nám poukazuje na 49. den našeho
počítání. Exodus 32 nám říká, že Áron prohlašuje:

„Zítra je Svátek
Yahuwahův.“ (viz Exodus 32,5)

Áron byl velekněz ustanovený samým Yahuwahem a
viděl Yahuwahovu přítomnost na ”průzračném safíru” v Exodus 24. Nebyl to jen
tak nějaký náhodný svátek, i když děti Izraele znesvětili tento svatý den svým
modlářským chováním. Byl to Svátek týdnů nacházející se přesně 50 dnů po sedmi
úplných Sabatech podle Luni-solárního kalendáře. Jen odpočítáním sedmi úplných
Sabatů na Luni-solárním kalendáři a pak přidáním dalších 50 dnů dochází člověk
k pravému Svátku týdnů (Letnicím). Nedochází tedy k popření lunárního Sabatu,
ale naopak, biblický výpočet ke Svátku týdnů je jedním z nejpozoruhodnějších důkazů
ve prospěch lunárního Sabatu!

Hlubší
studium ohledně správného výpočtu ke Svátku týdnů se nachází zde: Pentecost
| Calculation Restoration.

5. NÁMITKA: ”Existuje tak hodně rozporných představ o lunárním Sabatu. Bůh není
autorem zmatku. Kdyby to bylo pravda, lunární Sabatisté by měli určitou jednotu
ve svých naukách. Je to tak, že jsou velmi nejednotní, někteří zachovávají Nový
Měsíc při konjunkci, jiní za posledního viditelného srpku Měsíce, někteří při
prvním viditelném srpku, další při rohatém srpku a ještě jiní při úplňku!
Všechno to je zmatek a proto je to zjevně omyl.”

ODPOVĚĎ: Toto je nesmyslný
argument. Mohl by být použit proti křesťanství samotnému, které má stovky
různých denominací nejednotných ohledně dne bohoslužby, přirozenosti Krista, co
se stane po smrti a celá řada jiných doktrín by mohla být jmenována!

Písmo prohlašuje, že to byl Yahuwah, kdo
způsobil zapomnění pravého Sabatu.

Yahuwah byl jako
nepřítel, pohltil Izraele . . . Násilně strhl své zahradě oplocení, Své místo
shromáždění zničil. Yahuwah přivedl na Siónu v zapomnění svátky a Sabaty. (Viz
Pláč 2,5.6)

V Ozeáši 2, verš 13, Yahuwah uvádí:

„Všemu jejímu
veselí učiním přítrž, jejím svátkům, jejím Novým Měsícům, jejím Sabatům, všem
jejím ustanoveným svátkům.“

Tyto ustanovené časy pro uctívání jsou všechny
počítány podle Luni-solárního kalendáře Stvoření.

Nicméně je dáno i ujištění, že v těchto
posledních dnech bude veškerá pravda obnovena:

Yahuwah tě povede
neustále . . . Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou,
opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny
a obnovuje stezky k sídlům. Jestliže v Sabat upustíš od svých pochůzek, od
prosazování svých zálib v Můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným . .
. . (viz Izaiáš 58,11-13)

Proces obnovení dlouho pohřbených pravd začal
během protestantské reformace a pokračuje v obnovení Biblického kalendáře a
jeho Sabatu. Vykopávat dlouho zapomenuté pravdy je těžké, zabírá čas a pracné
úsilí.

Nicméně různé názory mezi těmi, kteří se snaží
obnovit ztracenou pravdu, nejsou argumentem proti této pravdě. Obzvláště, když
bylo prorokováno, že se to stane. VÅ¡ichni 
by měli mít svobodu myšlení a náboženskou svobodu studovat a sami se
přesvědčit o pravdě.

6. NÁMITKA: „Tato teorie lunárního Sabatu je jen obnova pradávného kultu měsíce
převlečeného do nového šatu. Není to nic více než uctívání měsíce.“

ODPOVĚĎ: VŠECHEN
čas je vypočítáván skrze pohyb. Kdyby nebylo pohybu nebeských těles ve vztahu k
postavení země, nebylo by jak měřit čas.

Existují čtyři základní kalendáře:

 
Hvězdný kalendář používá zdánlivý pohyb hvězd
v porovnání se zemí.

 
Sluneční kalendáře používají rotaci země okolo
slunce pro stanovení roku a věří, že měsíce jsou nezávislé na čemkoliv v
přírodě.

Lunární kalendáře jsou založeny přísně na
cyklech měsíce. Protože lunární rok je kratší než rok solární, lunace ”plují“
skrze solární rok, jako je to v islámském kalendáři.

Luni-solární kalendáře používají Slunce pro
měření délky roku a cykly Měsíce pro určování měsíců neboli lunací.

Dnešní Gregoriánský
kalendář je solární kalendář. Biblický kalendář je Luni-solární
kalendář. To neznamená, že člověk uctívá měsíc. Znamená to prostě, že měsíc i
slunce jsou obojí používány pro stanovení času. Taková byla úloha jim
určená v Genesis 1.

I řekl Elohim: „Buďte
světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení sezón,
dnů a let. . . .“ (viz Genesis 1,14)

Používání slunce a měsíce pro měření času
nedělá z člověka modloslužebníka Měsíce!

7. NÁMITKA: „Římský senátor a historik Cornelius Tacitus jasně uvedl, že Židé
zachovávali Sabat v Saturday (sobotu). Skutečnost, že pohan sdružil zachovávání
Sabatu se Saturnem, dokazuje, že Římský „den Saturna“ byl stejný den jako Biblický
den Sabat!“

ODPOVĚĎ: Bible
sama odkazuje na to, že Izraelité uctívali Saturna. Saturn byl planetární bůh.

Modlitba k planetám
v jejich přísluÅ¡né dny byla součástí uctívání nebeských těles. (Robert L.
Odom, Sunday in Roman Paganism, p.
158.)

Saturday (sobota) je ”Saturnův den” a je
pravděpodobné, že když Izraelité uctívali tohoto planetárního boha, že to
dělali v jeho den: Saturday (sobotu). Nicméně k takovému uctívání docházelo
vždy, když byl Izrael ve velkém odpadnutí a vzpouře proti Nebi.

První zmínka o odpadlictví Izraelitů a
Saturnovi se nachází v Exodus 32, odpadnutí u Sinaje se zlatým teletem. Když
bylo tele vyrobeno, řekli:

„To je tvůj bůh,
Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.“ (Exodus 32,4)

Toto zlaté tele bylo symbolem Saturna:

Běžný způsob, jakým
bylo oblíbené egyptské božstvo Osiris mysticky prezentováno, byla forma mladého
býčka nebo telete – telete Apis – z čehož si Izraelité vypůjčili to zlaté tele.
Existoval důvod, proč toto tele nemělo obvykle zjevovat vhodné symboly boha, kterého
představovalo, protože toto tele představovalo božstvo v charakteru Saturna,
”Toho SKRYTÉHO”, ”Apis” bylo jen další jméno pro Saturna. (Alexander Hislop,The Two Babylons, p. 45)

O staletí později, když bylo království
Izraele rozděleno mezi 10 severních kmenů a dva jížní kmeny, první král
severního království Izraele, Jeroboam, obnovil uctívání Saturna.

Pak si Jarobeám v
srdci řekl: „Nyní by se mohlo království navrátit k Davidovu domu. Kdyby tento
lid chodil slavit obětní hody do Yahuwahova domu v Jeruzalémě, obrátilo by se
srdce tohoto lidu k jejich pánu, judskému králi Rechabeámovi. Mne by zabili a
vrátili by se k judskému králi Rechabeámovi.“

Král se poradil a
dal udělat dva zlaté býčky a řekl lidu: „Už jste se dost nachodili do
Jeruzaléma. Zde jsou tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země!“ Jednoho
býčka postavil v Bét-elu a druhého dal do Danu. To svádělo lid k hříchu. Lid
chodíval za jedním z nich až do Danu. (viz 1. Královská 12,26-30)

Ve svém milosrdenství poslal Yahuwah proroka
Ámose, aby probudil Izraelity vůči nebezpečí tohoto odpadnutí. Poselství
Yahuwahovo poslané skrze Ámose se ptalo:

Zdali jste mně
oběti a dary obětovali na poušti za čtyřidceti let, dome Izraelský? Nýbrž
nosili jste stánek Melecha vašeho a Kijuna, obrazy vaše, hvězdu boha vašeho, kteréžto
věci sami jste sobě zdělali. (Ámos 5,25.26)

Podle konkordance The New Strong’s Exhaustive Concordance of the Bible, slovo ‚Chiun‘
(Kijun) je:

„Jiné jméno pro
boha Saturna.“ (The New Strong’s
Exhaustive Concordance of the Bible, p. 194)

Podrobnosti mnoha odpadnutí Izraele, jak jsou
popsány v Bibli, odhalují, že uctívání Saturna bylo dominantním prvkem v jejich
náboženských vzpourách.

Den, ve kterém člověk koná bohoslužbu, uctívá
boha tohoto dne! Saturn je bůh Saturday (soboty).

Yahuwah, Stvořitel, musí být uctíván v Jeho
svatý den Sabat, vypočítaný skrze Jeho Luni-solární kalendář. Bohoslužba v
kterýkoliv jiný den, vypočítaný podle jiného kalendáře, vzdává úctu bohu, který
je jiný než Stvořitel.

8. NÁMITKA: „Různí dávní historikové, od Cassia Dia, po Frontinuse a jiné, jasně
uvádějí, že Židé odmítali bojovat v ‚den Saturna‘. Dokonce i zkáza Jeruzaléma v
roce 70 n.l. nastala v ‚den Saturna‘. Je tedy zřejmé, že toto byl sedmý den
Sabat dokonce už tehdy.“

ODPOVĚĎ: Tato námitka je
založena na domněnce, že týden v době těchto Římských historiků byl shodný s
dnešním týdnem. To není pravda!

Juliánský kalendář měl původně osmidenní
týden. Až když Mitraismus získal popularitu v pohanském Římě, začal být
populární i planetární týden o sedmi dnech.

Zdá se, jako by
nějaký duchovní génius ovládal pohanský svět a ustanovil věci tak, že pohanský
planetární týden měl být zaveden právě ve správnou dobu pro [Mitraismus],
nejpopulárnější sluneční kult všech dob, společně s vyvýšením dne Slunce jako
dne nad a posvátnější než všechny ostatní dny. Zcela určitě to nebylo náhodné. (Robert
L. Odom, Sunday in Roman Paganism, p.
157)

Historické záznamy tvrdící, že Izraelité
konali bohoslužby v „den Saturna“ nedokazují, že dnešní Saturday (sobota) je
Sabat Bible. Spíše dokazují jeden ze dvou faktů:

1. Izraelité byli v
   odpadlictví, a proto Yahuwah dovolil aby byli poraženi.
2. Cyklus týdnů mezi Izraelským kalendářem a Římským kalendářem byl odlišný.

Mezi roky 79 a 81 n.l. vystavěl císař Titus
veřejné lázně při úpatí Esquiline Hill v Římě. Tyto lázně, známé jako „Titovy
lázně“, měly hodně nástěnných maleb od umělce Famulluse. Na jedné stěně těchto
lázní byl hůlkový kalendář. Je to jedno z nejrannějších římských zobrazení
sedmidenního planetárního týdne. Tento kalendář odhaluje, že pohanský
planetární týden původně začínal dnem Saturna. Saturday (sobota) v ranném
Juliánském kalendáři nebyla sedmý den, ale první den, po němž následovaly
Sunday (neděle), pak Monday (pondělí) a nakonec dies Veneris (den Venuše) neboli dnešní Friday (pátek).

Teprve na koncilu v Nicea ve čtvrtém století byl
sedmidenní planetární týden konečně normalizován do Juliánského kalendáře tak, aby
začínal v Sunday (neděli) a končil v Saturday (sobotu).

9. NÁMITKA:  „Je
to prostě příliš těžké! Celý svět používá jiný kalendář. Světit podle tohoto kalendáře
by mohlo znamenat přijít o práci. Není možné žít v dnešním moderním světě a světit
podle tohoto kalendáře.”

ODPOVĚĎ: Jeden
argument proti pravdě, který její milovníci a zastánci nebyli schopni nikdy vyvrátit,
je ten, že poslušnost pravdy přináší kříž: kříž poslušnosti.

Dnešní život je řízen podle Gregoriánského
kalendáře: pracovní dny, školní dny, víkendy, dovolené, všechny jsou vypočítané
použitím nekončícího týdenního cyklu. Je-li světlo o pravém Sabatu přijato, nastane odloučení. To je nevyhnutné.

Zaměstnání byla ztracena, manželství zničena,
když jeden člověk přijal pravdu a ten druhý ne. To však neodradí skutečné
následovníky Yahushui. Ti, kdo si cení pravdy nade vše ostatní, nečekají, až se
pravda stane oblíbená nebo snadná k uposlechnutí. Když jsou usvědčeni z pravdy,
vědomě přijímají kříž, souhlasíc s apoštolem Pavlem, že „toto nynější lehoučké
soužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí . . . .“ (2.
Korintským 4,17)

Světlo pravdy postupuje vpřed. Nauky dlouho
pohřbené pod vrstvou domněnek a tradic JSOU obnovovány.

Rozhodneš se následovat?

Oceníš pravdu natolik, že ji uposlechneš,
nehledě na to, co to bude stát?

Věčnost štěstí očekává všechny ty, kdo učiní
tuto volbu.

Klikni zde a shlédni video!

• Na obranu lunárního Sabatu: 1. část
• Na obranu lunárního Sabatu: 2. část