„Farizej“.
Toto slovo bezprostředně vyvolává pocit nevole mezi studenty
Bible a křesťany. Dle Nového Zákona měl Yahushua více sporů s
Farizeji než s jakoukoli jinou skupinou lidí. Proč? Co bylo
příčinou těchto konfliktů? Je možné, aby mnozí dnešní
křesťané byli vinni farizeismem?
Při zamyšlení nad
Farizeji obracíme naší pozornost na dávnou skupinu lidí
přebývajících v dávné Palestině. Pravdou však je, že
farizeismus je stále živý a daří se mu dobře. Přebývá totiž
v srdcích mnohých následovníků Yahushui. Duch farizeismu není
omezen věkem, pohlavím nebo schopnostmi. Může přebývat v
mladých i starších, v srdcích mužů i žen. Nikdo, nehledě na
titul nebo postavení, není vyloučen z jeho zlého vlivu.
Jsi Farizej?
Vyzýváme tě, aby sis udělal čas a s pomocí modlitby zvážil
každý z níže uvedených bodů.1
Je naléhavé, abychom v naší přípravě na Yahushuův brzký
návrat denně zkoumali naší životní praxi, naše prohlášení,
naše myšlenky a pravý stav našich srdcí z pohledu Yahuwaha.
Buďme vždy bdělí ve své snaze o svatost, abychom mohli být
skrze Otcovu milost uznáni za bezúhonné v onen velký den.
Yahushua jim řekl:
„Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!“
(Matouš 16,6)
Málo kvasu celé
těsto prokvasí. (Galatským 5,9)
50
charakteristických rysů Farizeje
(1) Farizej se
chlubí svým spojením se zbožnými lidmi, ale nemá osobní živé
spojení s Yahuwahem. Yahuwah nás zachraňuje jako jednotlivce.
Nikdo nebude zachráněn díky svému pozemskému přidružení k
někomu jinému. Chlubíš se svým vztahem
s někým jiným? Dovoluješ, aby tvůj vztah s rodiči, životním
partnerem, přítelem, učitelem nebo pastorem ovlivňoval tvé
věrouky a praktiky více než hledání Písma pro sebe sama, abys
poznal, co je pravda?
Dovoluješ, |
A nedomnívejte se,
že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím
vám, že by mohl Yahuwah z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi.
(viz Matouš 3,9)
(2) Farizej se
chlubí vnější spravedlností, ale zanedbává pravou
spravedlnost, která přichází zevnitř. Jsme vyzýváni, abychom
usilovali o opravdové ospravedlnění, které přichází jedině
skrze živé spojení s Otcem Yahuwahem. Bez toho „nemůžeme v
žádném případě vstoupit do království nebeského“.Usiluješ o pravé ospravedlnění, které
přichází zevnitř? Ukrýváš ve svém srdci hněv, touhu,
žádostivost, chamtivost, atd.? Pravé
ospravedlnění je stav srdce. „Přede vším, čehož se stříci
sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.“
(Přísloví 4,23) „Blahoslavení
čistého srdce, nebo oni Yahuwaha viděti budou.“ (viz Matouš
5,8)
Nebo pravím vám:
Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a
farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
(Matouš 5,20)
(3)
Farizej se nedruží s neobrácenými lidmi. Yahushua to dělal, byl
přítelem hříšníků. „Nepotřebují
zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati
spravedlivých, ale hříšných ku pokání.“ (Marek 2,17) Jako
následovníci Yahushui Ho máme napodobovat ve všech věcech. Jak
dosáhneš až k těm, kteří jsou ztraceni, když se budeš stýkat
výhradně jen s těmi, kteří jsou spaseni? Pokud odmítáš družit
se s hříšníky, pak jsi Farizej.
Jak |
A vidouce to
farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky
jí Mistr váš? (Matouš
9,11)
Uzřev pak to
farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě: Byť tento byl
prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho
dotýká; nebo hříšnice jest. (Lukáš 7,39)
(4) Farizej je
asketa. Chlubí se svým půstem a pyšní se svou disciplínou.
Tehdy přistoupili k
němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se
často, učedlníci pak tvoji se nepostí?
(Matouš 9,14)
(5)
Farizej je velmi kritický k druhým v malých věcech. Zaměřuje
se na banální podrobnosti, místo aby se zajímal o jádro věci.
Farizeové pak
vidouce to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí to, čehož
nesluší činiti v den sváteční. (Matouš 12,2)
(6)
Farizej se zaměřuje na směrnice, pravidla, s výjimkou Yahuwahovy
zjevené vůle.
A poodšed odtud
Yahushua, přišel do školy jejich.
A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou.
I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v den sváteční uzdravovati?
aby jej obžalovali. On
pak dí jim: Který bude z vás člověk, ješto by měl ovci jednu,
a kdyby ta upadla do jámy v den sváteční, i zdaliž dosáhna
nevytáhne jí? A
čím lepší jest člověk nežli ovce? A protož slušíť v den
sváteční dobře činiti.
Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni ruku
svou. I vztáhl, a učiněna jest zdravá jako i druhá.
Farizeové pak vyšedše, drželi radu
proti němu, kterak by jej zahladili.
A věda to Yahushua, šel odtud. I šli za
ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho
nezjevovali. (Matouš 12,9-16)
(7)
Farizej je motivován žárlivostí a nenávistí. Toužíš
být vždy požehnáním pro druhé? … nebo někdy chováš
nelibost a zášť? Žárlivost
a nenávist jsou náboženstvím Kaina.
Toužíš Dáváš lidem vždy najevo své |
Farizeové pak
vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili. (Matouš
12,14)
(8) Farizej je
žalobce druhých a myslí si o nich to nejhorší. Dáváš
lidem vždy najevo své pochyby? … nebo se domýšlíš toho
nejhoršího?
(9)
Farizej je neopatrný ve své řeči. Neostýchá se mluvit špatně
o Yahuwahovu věrném, přisuzujíc dokonce správné jednání
protivníkovi.
Ale farizeové to
uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem,
knížetem ďábelským.
(Matouš 12,24)
(10)
Farizej zanedbává své rodinné povinnosti ve jménu náboženství.
A v tom přistoupí
k Yahushuovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
Proč učedlníci tvoji přestupují
ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají
jísti chléb. A
on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání
Yahuwahova pro ustanovení vaše?
Nebo přikázal Yahuwah, řka: Cti otce
svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať
umře. Ale
vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne
obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře
své, bez viny bude. A
takž zrušili jste přikázání Yahuwahova pro své ustanovení.
(viz Matouš 15,1-6)
Jestliže pak kdo o
své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť jest víry, a
jest horší nežli nevěřící.
(1. Timoteovi 5,8)
Dovolíš |
(11)
Farizej se snadno urazí. Dovolíš
„svému já“, aby se snadno urazilo?
Láska „se nezpouzí“. (1. Korintským 13,5)
Tehdy přistoupivše
učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu
řeč, zhoršili se? A
on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec
můj nebeský, vykořeněno bude.
(Matouš 15,12-13)
(12)
Farizej je duchovně slepý.
Nechte jich,
vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v
jámu upadnou. (Matouš 15,14)
(13) Farizej
zdůrazňuje vnější znaky nad svědectví Písma. Požaduje vnější
znamení jako důkaz božství raději než zkoumat Písmo a najít
pravdu. Ti, kteří důvěřují svým
vnějším smyslům více než svědectví Písma, budou podvedeni
skrze lživé zázraky, které se objeví v těchto posledních
dnech.
![]() |
Poslední Ti, |
I přistoupili k
němu farizeové a saduceové, a pokoušejíce, prosili ho, aby jim
znamení s nebe ukázal. On
pak odpovídaje, řekl jim: Když bývá večer, říkáte: Jasno
bude, nebo se červená nebe.
A ráno: Dnes bude nečas, nebo se červená
zasmušilé nebe. Pokrytci, způsob zajisté nebe rozsouditi umíte,
znamení pak časů nemůžete souditi?
Národ zlý a cizoložný znamení hledá,
ale znamení jemu nebude dáno, než toliko znamení Jonáše
proroka. A opustiv je, odšel.
(Matouš 16,1-4)
(14)
Farizej chytá lidi za slovíčka.
I přistoupili k
němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku
propustiti ženu svou z kterékoli příčiny? (Matouš 19,3)
Tedy odšedše
farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. . . . Znaje pak
Yahushua zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? (Matouš
22,15. 18)
(15)
Farizej má tvrdé srdce.
Přibližuje se ke
mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko
jest ode mne. (Matouš 15,8)
(16)
Farizej nedokáže ocenit pravou pobožnost a opravdovou chválu.
A vidouce pak
přední kněží a zákoníci divy, kteréž činil, a dítky, any
volají v chrámě a praví : Aj syn Davidův, Spasitel, rozhněvali
se. A
řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Yahushua pak řekl jim:
I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch,
jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu?
(Matouš 21,15-16)
(17)
Farizej vyučuje Yahuwahův zákon, ale sám podle něj nežije.
Tedy Yahushua mluvil
zástupům a učedlníkům svým,
řka: Na stolici Mojžíšově posadili se
zákoníci a farizeové.
Protož všecko, což by koli rozkázali
vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podle skutků jejich
nečiňte; neboť praví, a nečiní.
(Matouš 23,1-3)
(18)
Farizej vkládá na lidi těžká břemena.
Přizpůsobuješ |
(19)
Farizej je pokrytec. Mluví, ale nekoná. Jsi
jiný člověk se svými „náboženskými“ přáteli, než
když jsi se svými světskými přáteli? Přizpůsobuješ se davu?
… nebo jsi oddaný následovník Yahushui v každé době, za všech
okolností, na všech místech a ve společenství všech lidí?
Svazujíť zajisté
břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská,
ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti.
(Matouš 23,4)
(20)
Farizej je okázalý a hledá uznání od lidí. Více mu záleží
na tom, co si o něm myslí lidé, než co si myslí Yahuwah. Tíhneš
k nebiblickým praktikám nebo se zdráháš být naprosto poslušný
Yahuwahovi, protože si děláš starosti, co si budou druzí myslet?
Zajímá tě více, co si budou myslet o tobě tví přátelé, tvůj
partner, tví rodiče, tvůj učitel nebo tvé společenství, než
co si myslí tvůj Otec v Nebi?
(21)
Farizej si myslí, že svatost je ve vnějším vzhledu. Snažíš
se o pozornost tím, co nosíš na sobě? … nebo chceš být: „ten
skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého
a pokojného ducha, kterýžto před obličejem Božím velmi drahý
jest.“ (1. Petrova 3,4)
A všeckyť ty své
skutky činí, aby byli vidíni od lidí. Rozšiřují zajisté
nápisy své a veliké dělají podolky pláštů svých. (Matouš
23,5)
(22)
Farizej prahne po vyšších postaveních a místech uznání.Prahneš taky po
titulu pastor, učitel, kněz, lídr, dárce, atd? Požaduješ uznání
druhých za tvé přispění pro Yahuwahovu věc? Těší tě vidět
tvé jméno nebo fotku v nějakých nadpisech nebo bibliografiích?
Požaduješ |
A milují přední
místa na večeřích, a první stolice v školách,
a pozdravování na trhu, a aby byli
nazýváni od lidí: Mistři, mistři.
(Matouš 23,6-7)
(23)
Farizej využívá chudé. To je závažný hřích z pohledu Nebe,
protože „Kdo utiská chudého,
útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává
nad chudým.“ (Přísloví 14,31)
(24)
Farizej se na veřejnosti dlouze modlí, aby byl považován lidmi.
Běda vám, zákoníci
a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, za příčinou
dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete.
(Matouš 23,14)
(25)
Farizej kazí ostatní. Jsi
neochvějný ve své oddanosti Yahuwahovi a úsilí o Jeho
spravedlnost? … nebo bězděky mlžíš představu druhých ohledně
Yahuwahových měřítek skrze příklad vlažného chování?
Jsi |
(26)
Farizej dává lidem pocit, že jsou znovuzrození, zatímco nejsou.Říkáš lidem,
že jsou spojeni s Nebem, zatímco ještě nečinili pokání? Musíme
kázat evangelium ve své celistvosti, pokud chceme pravá obrácení.
Dvě věci musíš udělat: (1) Činit pokání a odvrátit se od
všeho hříchu; (2) Důvěřovat Yahushuovi a v zásluhy Jeho oběti.
(Jakmile člověk chápe strašné následky přestupování
Yahuwahova zákona, Desatera přikázání, zoškliví si hřích a
přilne ke Spasiteli. Proto musíme dát lidem správné pochopení
Yahuwahova zákona, pokud chceme vidět pravá obrácení. Mnozí
jsou dnes svedeni z cesty moderním pseudo-evangeliem.)
Běda vám, zákoníci
a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili
jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna
zatracení, dvakrát více, nežli jste sami.
(Matouš 23,15)
(27)
Farizej vykládá Písmo povrchně, bez pochopení a bez osvícení
Duchem svatým. Farizej překrucuje Písmo, aby bylo v souladu s jeho
oblíbeným výkladem. Akceptuješ
Písmo takové, jaké je? … nebo vyhledáváš výklad, který
souhlasí s tvými představami a tradicemi?
Běda vám, vůdcové
slepí, kteříž říkáte: Přisáhl-li by kdo skrze chrám, to nic
není; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové, povinenť jest
přísaze dosti činiti.
Blázni a slepci; nebo co jest většího,
zlato-li, čili chrám, kterýž posvěcuje zlata?
A přisáhl-li by kdo skrze oltář, nic
není; ale kdo by přisáhl skrze ten dar, kterýž jest na něm,
povinen jest. Blázni
a slepci, i co jest většího, dar-li, čili oltář, kterýž
posvěcuje daru? A
protož kdokoli přisahá skrze oltář, přisahá skrze něj, i
skrze to všecko, což na něm jest .
A kdož přisahá
skrze chrám, přisahá skrze něj, i skrze toho, kterýž přebývá
v něm.
A kdož přisahá skrze nebe, přisahá
skrze trůn Yahuwahův, i skrze toho, kterýž na něm sedí.
(Matouš 23,16-22)
A kterýž mne
poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy
hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.
A slova jeho nemáte v sobě
zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.
Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte
se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.
(Jan 5,37-39)
(28)
Farizej je puntičkář ohledně litery zákona, ale jedná v
rozporu s duchem zákona. Soustředí se na malé body, ale přehlíží
ty významné.
(29)
Farizej přehlíží spravedlnost, milost a víru.
Běda vám, zákoníci
a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z
kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v Zákoně, totiž
soud a milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a
oněch neopouštěti. (Matouš 23,23)
(30)
Farizej úzkostlivě soudí druhé v malých záležitostech,
zatímco je vinen z větších přestupků.
Vůdcové slepí,
kteříž cedíte komára, velblouda pak požíráte. (Matouš 23,24)
Jsi |
(31)
Farizej je více zaměřen na svůj vnější vzhled než na stav
svého srdce. Pečlivě se snaží udržet si tvář spravedlivého
člověka, zatímto je jeho srdce temné a klamné. Jsi
tentýž člověk na veřejnosti, jaký jsi o samotě? Je tvým
zvykem konat správné věci i když se nikdo nedívá?
Farizej se více zabývá svým vlastním nadbytkem než požehnáním
druhých.
Běda vám, zákoníci
a farizeové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a mísy, a
vnitř plno jest loupeže a nestředmosti.
Farizeji slepče, vyčisť prve to, což
vnitř jest v konvi a v míse, aby i to, což jest zevnitř, bylo
čisto. (Matouš 23,25-26)
(32)
Farizej se sám považuje za spravedlivého a domnívá se, že by
nikdy neudělal chyby, ze kterých odsuzuje druhé. Už
jsi někdy odsoudil chyby druhých, když jsi prohlásil: „Nikdy
bych nic takového neudělal.“? Honosíš se domýšlivě tím,
že tvůj úsudek je nadřazen druhým?
Běda vám, zákoníci
a farizeové pokrytci, neboť vzděláváte hroby proroků a
ozdobujete hroby spravedlivých,
a říkáte: Kdybychom byli za dnů otců
našich, nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků.
(Matouš 23,29-30)
(33)
Farizej pronásleduje Yahuwahovy proroky.
Hadové, plémě
ještěrčí, i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně?
Protož aj, já posílám k vám proroky a
moudré a učitele, a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete,
a některé z nich bičovati budete v školách vašich, a budete je
honiti z města do města, aby
přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od
krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna
Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen pravím vám: Přijdou tyto všecky
věci na pokolení toto. (Matouš 23,33-36)
Zajímá |
(34)
Farizej se příliš zabývá tím, co si o něm myslí druzí.
Farizej se bojí lidí, ale nebojí se Yahuwaha. To je protiklad
Yahushuovy rady: „A nebojte se těch,
kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabíti; než bojte se
raději toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném
ohni.“ (Matouš 10,28) Zajímá tě
více, co si myslí tví vrstevníci než co si myslí Yahuwah?
Křest Janův odkud
jest byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou,
řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili
jemu? Pakli
díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni měli Jana za
proroka. . . . I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; neb ho měli
za proroka. (Matouš 21,25-26.
46)
(35)
Farizej je chamtivý a miluje peníze.
Slyšeli pak toto
všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
(Lukáš 16,14)
(36)
Farizej spoléhá na své vlastní skutky. Domníváš
se ve svém srdci, že dodržování půstu, zachovávání Sabatu,
zdržování se od nečistých jídel, atd. ti zaručí Nebe? Jsme
spaseni skrze víru, ne skrze skutky. Je to jedině Yahushuova oběť,
která poskytuje usmíření, a naší jedinou nadějí ospravedlnění
je připsaná spravedlnost. Neexistuje nic, co bychom mohli kdy
přidat k tomu, co On vykonal. Přidat naše skutky k Jeho oběti by
pouze zneuctilo oltář. „Ačkoli
jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky
spravedlnosti naše…“ (Izaiáš 64,6) Naše skutky jsou
ovocem, ne kořenem. „Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a
to ne sami z sebe: darť jest to Boží,
ne z skutků, aby se někdo
nechlubil.“ (Efezským 2,8-9)
Domníváš |
(37)
Farizej pohrdá druhými. Skrýváš
v sobě nelibost k druhým? …nebo: „miluješ
nepřátely tvé, dobrořečíš těm, kteříž tě proklínají, a
dobře čiňíš nenávidícím tě, a modlíš se za nepřátely a
protivníky tvé“? (viz Matouš 5,44)
I řekl také k
některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli,
jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto. (Lukáš 18,9)
(38)
Farizej považuje sebe za lepšího než ostatní. Jsi
pyšný? Pyšníš se určitým talentem nebo vlastností? „Nic
nečiňte skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé
za důstojnější sebe majíce.“
(Filipským 2,3) „Nebo den Hospodina
zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i
na každého vyvýšeného, i bude ponížen.“ (Izaiáš 2,12)
(39)
Farizej je nadutý pýchou a nezvažuje pocity druhých. Bereš
vždy a za všech okolností ohled na pocity druhých? „Raduješ
se s radujícími a pláčeš s plačícími?“ (viz Římanům
12,15)
(40)
Farizej se chlubí svou disciplínou, úspěchy a pravidly. Jsi
na sebe pyšný kvůli tvé stravě nebo disciplíně? Pohlížíš
shora na ty, jejichž praktiky se liší od tvých?
Jsi |
Farizeus stoje
soukromí, takto se modlil: Yahuwahu, děkuji tobě, že nejsem jako
jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i
tento publikán. Postím
se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž
vládnu. (Lukáš 18,11-12)
(41)
Farizej obviňuje druhé.
Yahushua pak odšel
na horu Olivetskou. Potom
na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu.
A on posadiv se, učil je. I
přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu
popadenou; a postavivše ji v prostředku,
Řekli jemu: Mistře, tato žena jest
postižena při skutku, když cizoložila.
A v Zákoně Mojžíš přikázal nám
takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej
mohli obžalovati. Yahushua pak skloniv se dolů, prstem psal na
zemi. A
když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo
jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
A opět schýliv se, psal na zemi.
A oni uslyševše to a v svědomích svých
obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších
až do posledních. I zůstal tu Yahushua sám, a žena uprostřed
stojeci. A
pozdvih se Yahushua a žádného neviděv, než ženu, řekl jí:
Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě
neodsoudil? Kterážto
řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Yahushua: Aniž já tebe
odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
(Jan 8,1-11)
(42)
Farizej si myslí, že Yahuwah je jeho otec, zatímco je jeho otcem
ve skutečnosti ďábel.
Vy činíte skutky
otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť
Otce máme, totiž Yahuwaha.
Tedy řekl jim Yahushua: Byť Yahuwah Otec
váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Yahuwaha pošel, a
přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
Proč mluvení mého nechápáte? Protože
hned slyšeti nemůžete řeči mé.
Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce
vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě
nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého
vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
(Jan 8,41-44)
(43)
Farizej je lhář a vrah. Ospravedlňuješ
neupřímnost nebo říkáš „neškodné či milosrdné lži“?
Skrýváš v sobě ducha zloby?
„Slyšeli jste, že řečeno jest od
starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k
soudu. Ale
jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého
bez příčiny, povinen k soudu státi…“ (Matouš 5,21-22)
Vy z otce ďábla
jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od
počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví
lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži. (Jan
8,44)
![]() |
Pohrdáš |
(44)
Farizej zesměšňuje ty, kteří ho neposlouchají. Pohrdáš těmi,
kteří nesouhlasí se všemi tvými výklady Písma? Opovrhuješ
těmi, kdo nevidí všechno tak, jak to vidíš ty?
I zavolali po druhé
člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu
Yahuwahovi. My víme, že člověk ten hříšník jest.
I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník,
nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím.
. . . Byť tento nebyl od Yahuwaha,
nemohlť by nic učiniti.
Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken
se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven.
(Jan 9,24-25. 33-34)
(45)
Farizej žárlí na ty, kteří dokážou vykonávat zázraky, které
on nedokáže. Žárlíš
na ty, kteří mají odlišná nadání nebo odlišné dary Ducha než
ty?
Někteří pak z
nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Yahushua.
I sešli se přední kněží a farizeové
v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
(Jan 11,46-47)
(46)
Farizej soudí dokonce i zbožné lidi za to, že nezachovávají
svátky/slavnosti dle jeho měřítek. Pohlížíš shora na ty,
kteří odlišně chápou, jak by se měl Sabat a svátky vypočítat
a zachovávat?
Tedy někteří z
farizeů řekli: Tento člověk není z Yahuwaha, nebo neostříhá
Sabatu. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy
činiti? I byla různice mezi nimi. (Jan 9,16)
(47)
Farizej je ničitel duše, on nezískává duši. Snažíš
se aktivně získat duše? … nebo vedeš lidi na scestí? Žiješ a
sdílíš s druhými poselství evangelia? (viz komentář k bodu
26).
Ale běda vám,
zákoníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské
před lidmi; nebo sami tam nevcházíte, ani těm, jenž by vjíti
chtěli, vcházeti dopouštíte. (Matouš 23,13)
Volá Je |
(48)
Farizej se nestará o ztracené hříšníky. Vzdycháš
a pláčeš nad ohavnostmi, které se denně dějí okolo tebe? Volá
tvé srdce po těch, kteří duchovně hynou? Je získávání duší
na prvním místě tvého „denního seznamu“ úkolů? Pokud
ne, pak bys měl důkladně prozkoumat své srdce. „Necítíš
žádnou touhu, aby byli druzí spaseni? Pak nejsi sám spasen, buď
si tím jist!“ (C.H. Spurgeon)
Výzva Spasitele zní: „I dí jim:
Pojďte za mnou, a učiním z vás rybáře lidí.“ (Matouš
4,19) Jeho příkaz pro nás zní: „Protož jdouce, učte
všecky národy, křtíce je ve jméno Mé,
učíce je zachovávati všecko, což jsem
koli přikázal vám…“ (viz Matouš 28,20) Máme být svědky
„až do posledních končin země“. (Skutky 1,8) „Ovoce
spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest
moudrý.“ (Přísloví 11,30)
I odpověděli jim
farizeové: Zdali i vy jste svedeni?
Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho
anebo z farizeů? Než
zástup ten, kterýž nezná Zákona. Zlořečeníť jsou.
(Jan 7,47-49)
(49)
Farizej si váží více tradice než Yahuwahova slova. Jsi ochoten
odložit každou nauku a praktiku, které nejsou v souladu s Biblí
(nehledě na stáří nebo popularitu nauky)? Opustil
bys blud a následoval pravdu, i kdyby žádný z tvých přátel
nebo rodina tě nenásledovali?
Tradice je velký kámen úrazu pro mnohé, protože dávají
přednost sjednocení v bludu před rozdělením skrze pravdu. Mnoho
vyznávajících křesťanů dnes tíhne k vánocům, velikonocím
a nedělní bohoslužbě, ne protože to je biblické, ale protože
si váží svých tradic více než Yahuwahova Slova.
Jsi |
Potom otázali se ho
farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají
ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o
vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento
rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení,
kterážto nejsou než ustanovení lidská.
Nebo opustivše přikázání Boží,
držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a
koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
I pravil jim: Čistě vy rušíte
přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
(Marek 7,5-9)
(50)
Farizej se sám ospravedlňuje před lidmi. Skutečně obrácený
jedinec bude vždy ospravedlňovat Yahuwaha a souhlasit s prohlášením
Bible o jeho pravém stavu. Opravdu obrácený jedinec pokorně
přizná své chyby a nedostatky. „Což
mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten,
kterýž přebývá v nás?
Nýbrž hojnější dává milost. Nebo
dí: Yahuwah se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“
(Jakubova 4,6) Přiznáváš
s pokorou své chyby? … nebo se oboříš na ty, kteří tě
kritizují? Uznáváš své nedostatky? … nebo se snažíš
odsunout vinu na druhé? Přiznáváš pokorně, že jsi duchovně
zbankrotoval a potřebuješ Spasitele? … nebo se snažíš sám
sebe ospravedlnit?
Slyšeli pak toto
všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
I dí jim: Vy jste, ješto se sami
spravedliví činíte před lidmi, ale Yahuwah zná srdce vaše; nebo
což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Yahuwahem. (Lukáš
16,14-15)
50
charakteristických rysů Farizeje (Přehled)
1. Farizej se chlubí
svým spojením se zbožnými lidmi, ale nemá osobní živé spojení
s Yahuwahem. (Matouš 3,9)
2. Farizej se chlubí
vnější spravedlností, ale zanedbává pravou spravedlnost, která
přichází zevnitř. (Matouš 5,20)
3. Farizej
se nedruží s neobrácenými lidmi. (Matouš 9,11; Lukáš 7,39)
4. Farizej je
asketa. (Matouš 9,14)
5. Farizej je
velmi kritický k druhým v malých věcech. (Matouš
12,2)
6. Farizej
se zaměřuje na směrnice, pravidla, s výjimkou Yahuwahovy zjevené
vůle. (Matouš 12,9-16)
7. Farizej
je motivován žárlivostí a nenávistí. (Matouš
12,14)
8. Farizej je
žalobce druhých a myslí si o nich to nejhorší. (Matouš
12,24)
9. Farizej
je neopatrný ve své řeči. Neostýchá se mluvit špatně o
Yahuwahovu věrném, přisuzujíc dokonce správné jednání
protivníkovi. (Matouš 12,24)
10. Farizej
zanedbává své rodinné povinnosti ve jménu náboženství.
(Matouš 15,1-6; 1.
Timoteovi 5,8)
11. Farizej
se snadno urazí. (Matouš 15,12-13)
12. Farizej
je duchovně slepý. (Matouš 15,14)
13. Farizej
zdůrazňuje vnější znaky nad svědectví Písma. (Matouš
16,1-4)
14. Farizej
chytá lidi na slovíčka. (Matouš 19,3;
22,15-18)
15. Farizej
má tvrdé srdce. (Matouš 15,8)
16. Farizej
nedokáže ocenit pravou pobožnost a opravdovou chválu. (Matouš
21,15-16)
17. Farizej
vyučuje Yahuwahův zákon, ale sám podle něj nežije. (Matouš
23,1-3)
18. Farizej
vkládá na lidi těžká břemena. (Matouš 23,4)
19. Farizej
je pokrytec. Mluví, ale nekoná. (Matouš 23,4)
20. Farizej
je okázalý a hledá uznání od lidí. (Matouš 23,5)
21. Farizej
si myslí, že svatost je ve vnějším vzhledu. (Matouš 23,5)
22. Farizej
prahne po vyšších postaveních a místech uznání. (Matouš
23,6-7)
23. Farizej
využívá chudé. (Matouš 23,14)
24. Farizej
se na veřejnosti dlouze modlí, aby byl považován lidmi. (Matouš
23,14)
25. Farizej
kazí ostatní. (Matouš 23,15)
26. Farizej
dává lidem pocit, že jsou znovuzrozeni, zatímco nejsou. (Matouš
23,15)
27. Farizej
vykládá Písmo povrchně, bez pochopení a bez osvícení Duchem
svatým. (Matouš 23,16-22; Jan 5,37-39)
28. Farizej
je puntičkář ohledně litery zákona, ale jedná v rozporu s
duchem zákona. (Matouš 23,23)
29. Farizej
přehlíží spravedlnost, milost a víru. (Matouš
23,23)
30. Farizej
úzkostlivě soudí druhé v malých záležitostech, zatímco je
vinen z větších přestupků. (Matouš
23,24)
31. Farizej
je více zaměřen na svůj vnější vzhled než na stav svého
srdce. (Matouš 23,25-26)
32. Farizej
se sám považuje za spravedlivého a domnívá se, že by nikdy
neudělal chyby, ze kterých odsuzuje druhé. (Matouš 23,29-30)
33. Farizej
pronásleduje Yahuwahovy proroky. (Matouš
23,33-36)
34. Farizej
se příliš zabývá tím, co si o něm myslí druzí. Farizej se
bojí lidí, ale nebojí se Yahuwaha. (Matouš 21,25-26. 46)
35. Farizej
je chamtivý a miluje peníze. (Lukáš
16,14)
36. Farizej
spoléhá na své vlastní skutky. (Lukáš
18,9)
37. Farizej
pohrdá druhými. (Lukáš 18,9)
38. Farizej
považuje sebe za lepšího než ostatní. (Lukáš
18,9-11)
39. Farizej
je nadutý pýchou a nezvažuje pocity druhých. (Lukáš
18,9-11)
40. Farizej
se chlubí svou disciplínou, úspěchy a pravidly.
(Lukáš 18,11-12)
41. Farizej
obviňuje druhé. (Jan 8,1-11)
42. Farizej
si myslí, že Yahuwah je jeho otec, zatímco je jeho otec ve
skutečnosti ďábel. (Jan 8,41-44)
43.
Farizej je lhář a vrah. (Jan 8,44)
44.
Farizej zesměšňuje ty, kteří ho neposlouchají. (Jan
9,24-25; 33-34)
45.
Farizej žárlí na ty, kteří dokážou vykonávat zázraky, které
on nedokáže. (Jan 11,46-47)
46.
Farizej soudí dokonce i zbožné lidi za to, že nezachovávají
svátky/slavnosti dle jeho měřítek. (Jan
9,16)
47.
Farizej je ničitel duše, on nezískává duši. (Matouš
23,13)
48.
Farizej se nestará o ztracené hříšníky. (Jan
7,47-49)
49.
Farizej si váží více tradice než Yahuwahova slova. (Marek 7,5-9)
50.
Farizej se sám ospravedlňuje před lidmi. (Lukáš
16,14-15)
Nechť každý z nás
– skrze Yahuwahovu uschopňující milost – lituje každého svého
farizejského postoje a vlastnosti, abychom mohli být očištěni od
tohoto duchovního malomocenství a abychom mohli vymýtit každou
stopu farizejského kvasu z našich srdcí. Ámen.
Hospodin má v
ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch,
jejichž cesta je bezúhonná. (Přísloví 11,20
Sám Eloah pokoje
nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo
bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Yahushui
Pomazaného. (1. Tesalonickým 5,23)
1 Tento článek byl
inspirován sérii kázání pod názvem „Charakteristické rysy
Farizejů“ od Zaca Poonena. Neznamená to automaticky souhlas s
dalším učením a naukami pana Poonena.