Určité části Bible mohou zdánlivě odporovat
jiným pasážím. Když na to studenti Bible narazí, často se domnívají, že Bible
není důvěryhodná. Zavrhují Bibli, místo aby ji studovali a vyřešili daný
rozpor.
Každý student Bible by si měl pamatovat:
Když se jeden Biblický text jeví být
v rozporu s jiným veršem Bible, je to nebeská výzva studovat více.
Všechny skutečnosti a zásady spojené s předmětem studia musí být
prostudovány. Závěr, 
který nepopírá či neodporuje síle důkazů, je správným
pochopením. Hlubší studium vždy vyřeší zdánlivé rozpory, protože Pravda si nikdy neprotiřečí.
Jedna pasáž, která zmátla mnoho lidí, se
nachází v Římanům 14,5.6:
Někdo rozlišuje
dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo
zachovává určité dny, zachovává je Yahuwahovi. Kdo jí, dělá to Yahuwahovi ke
cti, neboť děkuje Yahuwahovi; a kdo nejí, dělá to také Yahuwahovi ke cti, neboť
i on děkuje Yahuwahovi. (viz Římanům 14,5.6)
Fráze „Každý nechť má jistotu svého
přesvědčení“ je často používaná jako „důkaz“, že všichni mají svobodu zvolit
si, ve který den, a jestli vůbec, budou uctívat Stvořitele. Lidé tvrdící, že
uctívají Stvořitele na „každý“ den, používají také Římanům 14 jako svou
Biblickou podporu pro nezachovávání konkrétního Sabatního dne bohoslužby. Tento
názor je založen na domněnce, že Pavel v citovaném textu hovoří o Sabatech
a svátcích. Avšak pečlivé studium kontextu a ostatních Pavlových spisů odhaluje
omyl tohoto názoru. Pavel vždy zachovával svátky a sedmý den Sabat a učil své
obrácené, aby dělali totéž. Pavel nikdy
neučil, že by už božský zákon nebyl závazný. Dříve, v epištole Římanům,
Pavel vyznává: „Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a
dobré.“ (Římanům 7,12) Pavel zachovával vždy
v rovnováze ospravedlnění z víry s uznáním toho, že božský zákon je
stále zavazující a musí být zachováván.
Kontext z Římanům 14,5.6 vyjasňuje, co
měl Pavel na mysli ohledně hodnocení všech dnů jako stejných. Hovořil o
pohanských praktikách. Římanům 14 začíná Pavlovými instrukcemi k římským
věřícím, aby podporovali nové obrácené, kteří byli „slabí ve víře“, a aby nezacházeli
do diskuzí o věcech, které by otřásly jejich novým smýšlením.
Bratra ve víře
slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. Někdo
třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. Ten, kdo
jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho,
kdo jí; vždyť Yahuwah jej přijal za svého. Kdo jsi ty, že soudíš cizího
služebníka? . . .
Někdo rozlišuje
dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo
zachovává určité dny, zachovává je Yahuwahovi. Kdo jí, dělá to Yahuwahovi ke
cti, neboť děkuje Yahuwahovi; a kdo nejí, dělá to také Yahuwahovi ke cti, neboť
i on děkuje Yahuwahovi. (viz Římanům 14,1-7)
Noví obrácení přišli z pohanství. Mezi
těmito lidmi existovala tendence mít stále ještě strach z moci jejich
starých model. Mnozí byli stále ještě pod vlivem svých dřívějších pověr.
Protože většina masa v městě byla obětovaná modlám, mnoho nově obrácených
se zdráhalo jíst maso a zvolilo si namísto toho jíst jen ovoce, obilniny a
zeleninu. Pavel věděl, že moc model pocházela z démonů a Yahuwahova moc
byla silnější. Pavel neměl žádný problém s jezením masa, které bylo
obětováno modlám, protože věděl, že modly nebyly vůbec žádní bohové. Modly a
pokrmy obětované těmto modlám nebyly pro Pavla žádným problémem, protože se
neúčastnil obřadů zasvěcení modlám. Pavel byl bojovník víry stejně jako vnímavý
a jemný pastýř stáda. A i když jeho víra nebyla otřesena pojídáním jídla
obětovaného modlám, věděl také, že jiní nemají takové porozumění, jaké měl on.
 |
|
Bezhlavé modly v Muzeu |
Ale všichni nemají
toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso
jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno. Pokrm nás
Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic
nezískáme. (viz 1. Korintským 8,7.8)
Pavel byl rozhodnut, nikdy neudělat nic, co by
oslabilo víru někoho jiného. Pokračoval ve svých instrukcích:
Dejte si pozor, aby
se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. Když někdo tebe, který
máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí
toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám? Jenže tak bude
ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby – bratr, pro kterého Yahushua zemřel! Když
takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Yahushuovi.
A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso,
abych nepřivedl svého bratra k pádu. (viz 1. Korintským 8,9-13)
Někteří z nových obrácených v Římě
„považovali“ jeden den vyšší než ostatní v důsledku pokračování ve svých
starých pohanských naukách. Pohané se mnohdy částečně postili a zdržovali se
určitých pokrmů ve zvláštní dny. Podobně jako římští katolíci jedí rybu, ale
nejedí jiné maso v pátek. Nejenže měli někteří obrácení strach jíst pokrmy
obětované modlám, ale jiní stále zachovávali různé bohům zasvěcené půstní dny.
Jiní zase považovali všechny dny za stejné a nebrali žádný zvláštní ohled na
jeden den před jiným ohledně půstu. To jsou problémy, kterými se Pavel zabýval
v 14. kapitole Římanům. Netýkalo se to vůbec sedmého dne Sabatu ani
ročních svátků!
Fráze „Každý nechť má jistotu svého
přesvědčení“ (Římanům 14,5) byla mnoha lidmi mylně pochopena. Nedává nikomu
povolení, aby přestupoval božský Zákon a zvolil si svůj vlastní den bohoslužby.
Naopak, v kontextu Pavel říká, že každý potřebuje své individuální
přesvědčení o tom, co je správné, aby tak mohl zachovávat zákon!
Fráze „jistotu svého přesvědčení“ pochází
z řeckého slova plerophoreo, což
znamená:
„plně uskutečnit
(jako důkaz), tj. úplně zaručit (nebo přesvědčit se), zcela dokončit . . . To
slovo znamená přinést v plné míře, splnit, . . . v Římanům 14,5 je to
řečeno o představě [porozumění] vůle . .
. [Yahuwahově].“ (#4135, Strong’s
Expanded Dictionary of Bible Words, p. 1318.)
Pavel nikdy netvrdil, že by se zákon neměl
zachovávat. Naopak, říkal Římanům, že každý by měl pilně hledat plné porozumění
Yahuwahovy vůle. Kdyby byli Římané skutečně „plně přesvědčení“, každý ve své
vlastní mysli, nebyly by žádné problémy u některých nových obrácených,
obávajících se stále pohanských pověr nebo zachovávajících pohanské půstní dny.
Pavlovou výtkou bylo, aby všichni věřící chránili tato „miminka ve víře“ a
nebyli pro ně kamenem úrazu. A ti, kteří byli mladí ve víře, měli zodpovědnost
studovat zákon a vůli Yahuwahovu, aby dokázali každý rozumět božské vůli a žít
v souladu s ní.
Yahuwaha zajímají i ty nejmenší podrobnosti
naších životů. Přesto chce, abychom chápali, že nejsme spaseni skrze naše
skutky, ani skrze jezení nebo půst. Jeho zajímá motiv našeho srdce, který
vybízí k činnosti. Pavel chápal, že jedině služba učiněná z lásky je
Yahuwahem přijatelná. Napomínal římské věřící, aby přestali soudit jeden
druhého na základě skutků: postění se nebo nepostění se.
Plným smyslem Pavlova poselství byla
poslušnost vůči zákonu skrze víru z lásky k nebeskému Otci. Pavel
varoval Římany před odsuzováním druhých, protože my sami budeme taky souzeni
Yahuwahem.
„Láska neudělá
bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.“ (Římanům 13,10)
Pavlovo poselství Ř ímanům je stejně tak použitelné dnes, jako v době, kdy bylo
napsáno. Nechť každý chrání mladé ve víře, aniž by odsuzoval druhé nebo byl pro
ně kamenem úrazu. Nechť se každý snaží studovat a pochopit Yahuwahovu vůli a
žije svůj život v souladu s ní. Kéž všichni věřící zachovávají božský
zákon, protože milují Dárce Zákona.
Související obsah:
