Rostoucí světlo v posledních letech odhalilo, že Biblický den – a proto i Sabat – začíná svítáním. Chronologie událostí týkajících se Yahushuovy smrti a pohřbení přesvědčivě dokazuje, že Židé v době Yahushuově zachovávali Sabat od svítání.

Slyšeli jste o coup de grâce? Žurnalisté občas
reportují o coup
d’état v jednom či druhém politickém hotspotu. Ale coup de grâce je odliÅ¡né. Coup de grâce je rychlý
smrtící úder.

Začalo se to používat v
době, kdy ještě medicína moc nezmohla na bojištích. Stručně řečeno: coup de
grâce bylo milosrdné zabití, jak jen to šlo nejrychleji a bez bolesti. Tato
fráze se pak rozvíjela až do dnešního moderního používání, kdy znamená
„činnost nebo událost, která nakonec ukončí nebo zničí něco, co se stávalo
slabším nebo horším.“¹

Argument, že Sabat je 24 hodinové časové období, od
západu do západu slunce, slábnul a slábnul s odhalením (mimo jiné důkazy), že
primární text, na kterém je tato praxe založena, Leviticus 23,32, byl vytržen z
kontextu a vůbec se netýká sedmého dne Sabatu.

Coup de grâce,
které tak navždy ničí nauku o Sabatu od západu do západu slunce, se nachází ve
výčtu Spasitelovy smrti a pohřbení. Tato důležitá chronologie událostí
ustanovuje s absolutní jistotou, že hodiny Sabatu začínají ráno a ne při západu
slunce.

CHRONOLOGIE

Yahushuova smrt:

„A
při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani?
To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? … Yahushua pak opět volaje
hlasem velikým, vypustil duÅ¡i.“ (MatouÅ¡ 27,46 a 50)

Před vynálezem mechanických hodin byly hodiny
denního světla rovnoměrně rozděleny na 12 dílů. Když se Yahushua zeptal: „Což
nemá den dvanáct hodin?“ (Jan 11,9), nikdo se s ním nehádal. Každý dokázal
číst sluneční hodiny a věděl, že den začal s příchodem světla. V důsledku toho
byly zimní „hodiny“ kratší než hodiny v letním období.

Yahushua zemřel „okolo deváté hodiny“ v
den Pesachu, 14. Abib. To se rovná zhruba třetí hodině odpoledne. Pro toto
období roku, krátce po jarní rovnodennosti, to bylo ve skutečnosti  něco po třetí hodině odpoledne. Ti, kteří
trvají na tom, že Sabat začíná západem slunce, věří, že Yahushua byl sňat z
kříže a pohřben v době, kdy slunce zapadalo za obzor. V Jeruzalémě v tomto
období roku slunce zapadá mezi 18:59 a 19:19. Pečlivé studium odhaluje, že bylo
nemožné, aby se vše, co je zaznamenáno v Bibli, odehrálo v rozmezí zhruba 4
hodin, které uplynuly od Yahushuovy smrti do západu slunce.

Yahushua zemřel krátce po 15. hodině

Žádost o Yahushuovo
tělo

„Když
nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil
k Yahushuovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Yahushuovo tělo.
Pilát přikázal, aby mu je dali.“ (MatouÅ¡ 27,57-58)

V Bibli se nacházejí dvě místa, která výlučně
odhalují, že den začíná za úsvitu. Jedním z nich je událost ukřižování. Nicméně
kvůli tradici a špatnému překladu jsou tato místa glosována těmi, kteří trvají
na tom, že Sabat začíná západem slunce.

Tradice: Lidé se podle
tradice domnívali o Genesis 1, že vyučuje počátek dne od západu slunce, protože
se často opakovala fráze: „I byl večer a bylo jitro, den [první,
druhý, atd.].“ Tato fráze je vÅ¡ak vyňata z kontextu. V první kapitole
Genesis Yahuwah jasně prohlásil, z čeho se skládá den: ze Světla! „I řekl Elohim:
Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Elohim světlo, že bylo dobré; i oddělil Elohim
světlo od tmy. A nazval Elohim světlo dnem, a tmu nazval nocí.“ (Genesis
1,3-5)

Z neproniknutelné tmy před Stvořením začal první den
Stvoření tehdy, když Yahuwah prohlásil: „Buď světlo“. Jeho dalším
dílem bylo oddělit světlo od tmy. Pak pojmenoval tyto dvě věci, které oddělil.
Yahuwah „nazval světlo dnem a tmu nazval nocí.“ Trvat tedy na tom, že
„den“ začíná temnotou, znamená spojit dohromady to, co Yahuwah
oddělil.

Fráze „I byl večer a bylo jitro, den
první“ musí být chápána v kontextu toho, že světlo je „den“ a je
spojeno se světlem, a „noc“
je perioda temnoty.

Slovo překládané jako „večer“ a nesprávně
považováno za noční hodiny pochází z hebrejského slova ereb.

Toto slovo představuje čas
dne, bezprostředně předcházející a následující východ slunce. … Fráze
„na večer“ [doslovně
„mezi večery“] znamená periodu mezi západem slunce a tmou:
„soumrak“.²

Slovo zde překládané do angličtiny (češtiny) nemůže
odkazovat na periodu temna, kterou Stvořitel nazval Noc, protože to začíná už
před západem! Světlo vládne dnu, temnota vládne noci. Je-li tedy stále ještě
trochu světla na obloze, jedná se ještě o den.

Mylný překlad: Podruhé, kdy Písmo
vyjasňuje, že západ slunce není počátkem dne, jak se tvrdí, je situace okolo
Yahushuova pohřbu.  Obzvláště doba, kdy
Josef z Arimatie šel a požádal Piláta o Yahushuovo tělo. Protože angličtina
nemá přímý překlad pro dané řecké slovo, překladatelé použili slovo
„večer“. Protože to zní jako slovo „večer“ použité v
Genesis 1, výsledkem je zmatek a přetrvávající víra v to, že den začíná západem
slunce.

To však nepodporuje Bible. Tato krátká pasáž v
Matouši poskytuje nejjasnější potvrzení toho, že Sabat nezačíná západem slunce.
Zamysli se opět nad tímto textem: „A když byl večer, přiÅ¡el jeden člověk
bohatý jménem Jozef, Å¡el k Pilátovi a prosil za tělo Yahushuovo.“ (MatouÅ¡
27,57-58)

Toto slovo „večer“ pochází z řeckého slovaopsios a i když je podobné, jeho význam není totožný s významem
hebrejského slova použitého v Genesis 1. Toto slovo znamená: „Příchod
noci… Toto slovo skutečně popisuje pozdní večer, pozdější z těch dvou večerů
používaných Židy, ten první je od 3. hodiny odpoledne do západu, ten pozdější
druhý po západu slunce, takový je běžný význam. Nicméně se používá na
obojí.“³

Dokonce bez jakéhokoliv dalšího chronologického
důkazu by toto samo mělo navždy stačit k tomu, abychom věděli, že Sabat
nezačíná při západu slunce, protože běžné použití tohoto slova zjevuje, že
Josef nešel k Pilátovi pro povolení vzít si to tělo dříve než po západu slunce!

Cílem tohoto studia
ale není dokázat, že Josef z Arimatie šel k Pilátovi po západu slunce. Cílem je
demonstrovat nemožnost dokončit pohřbení Yahushui před západem slunce. Běžné používání
slova opsios odkazuje na dobu po západu slunce. Ale protože bylo
příležitostně použito na dobu od poloviny odpoledne po západ slunce, vezmeme v
úvahu tuto časnější periodu. Opět podotýkáme, že to není běžné použití tohoto
slova, ale protože bylo párkrát použito k popisu pozdního odpoledne před
západem slunce, bude to počáteční bod našeho studia.

Abychom reagovali na argumenty, zvolili jsme v tomto
studiu vždy ty nejkratší možné časy.

Evangelia jsou pečlivá v určení, kteří ze
Spasitelových učedníků byli přítomni v době Jeho smrti. Josef z Arimatie ani
Nikodém nejsou v žádném evangeliu uvedeni, že by tam byli. Přítomnost tak
vysoce postavených následovníků by byla jistě zmíněna, kdyby tam byli.

Vzhledem k délce hodin v dané době roku zemřel
Yahushua pravděpodobně okolo 15:10 odpoledne. Nějaký čas to muselo trvat, než
se Josef z Arimatie dozvěděl o Jeho smrti. Někteří Židé, kteří se přišli
škodolibě radovat ze Spasitelovy smrti, se poté vrátili do Jeruzaléma,
vystraÅ¡eni temnotou a zemětřesením. „A ti, kdo se v celých zástupech seÅ¡li
na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.“
(Lukáš 23,48) Zabralo by to nějaký čas, než se to dostalo k Josefovi.

Je rozumné domnívat se, že to zabralo 45 minut až
hodinu nebo více, než se Josef dozvěděl, že Yahushua zemřel. Zajisté mu nějaký
čas zabralo, než se dostal z toho šoku a zarmoucení a rozhodl se, co dále
podnikne. Je možné, že se v té době dokonce poradil s Nikodémem. Bavíme se o
skutečných lidech s lidskými emocemi a reakcemi. I kdyby se Josef dozvěděl o
Spasitelově smrti velice brzy, není reálné se domnívat, že ve stejnou minutu,
kdy se to dozvěděl, vyšel, aby požádal o to tělo. Určitě strávil nějaký krátký
čas v zármutku. Pak by mu určitě zabralo několik minut k domu, kde přebýval
Pilát. Nedostal by se tam dříve než v 16:30 odpoledne.

Josef mohl být vysoce postaveným Židem, ale Pilát
byl výše postavený než on. Zabralo by to několik minut, než stráže donesly
Josefovu žádost k Pilátovi a vrátili se s odpovědí, která mu dovolila audienci
u Piláta.

Konzervativně zváženo, že Josef odešel k Pilátovi
okolo 16:30 odpoledne, tak by se k Pilátovi dostal nejdříve – když ten čas
urychlíme – v 16:45.

 

 

Josef mohl mít audienci u Piláta nejdříve v 16:45, pravděpodobně později.

Pilát je šokován a nevěřící

Smrt ukřižováním byla pomalá a mučivá smrt. Od slova
„crucify“ (ukřižovat) vzniklo slovo „excruciating“, což
naznačuje extrémně intenzivní utrpení. Běžně to zabralo několik dnů, než svaly
nakonec zkolabovaly a oběť zemřela udušením. Yahushua však nezemřel udušením.
Zemřel puknutím srdce.

Pilát to nevěděl. Když tedy Josef požádal Piláta o
povolení vzít si tělo, „Pilát se podivil, že Yahushua už zemřel.“
(Marek 15,44) Na rovinu: Pilát nevěřil, že by někdo mohl zemřít tak rychle
ukřižováním. „Zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. A
když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.“ (Marek 15,44-45)

To zabralo nějaký čas. Pilát nežil v Jeruzalému.
Bydlel v Caesarea. Záznamy napovídají, že do Jeruzaléma přicházel jen v době
národních svátků, kdy se vědělo, že Židé budou pravděpodobně dělat výtržnosti.
Nedávné archeologické objevy odmítají předcházející domněnky, že by Pilát
bydlel v pevnosti Antonia, a napovídají tomu, že Pilát byl nejspíš hostem
Heroda Antipy v paláci postaveném Herodem Velikým.

Model Herodova paláce, kde se má za to, že Pilát přebýval jako host Heroda Antipy.

Získat přístup do paláce a audienci u Piláta zabralo
pravděpodobně více než 15 minut, které jsme přičetli v tomto studiu. Ve chvíli,
kdy byl Josef uveden k Pilátovi, vyměnil si s ním pozdravy dle orientálních
zvyklostí, vyslovil svou žádost, naslouchal udivujícím otázkám Piláta, pak opět
poslouchal, jak Pilát dává příkaz poslovi, aby poslal pro setníka zodpovědného
za Golgotu – to zabralo určitě více času. To vÅ¡e se mohlo odehrát do 17:00,
pravděpodobněji však do 17:15 nebo i později, podle toho, kdy Josef dorazil a
usiloval o audienci u Piláta.

Abychom se však vyhnuli nějakým argumentacím, budeme
počítat konzervativní čas 17:00.

Místo ukřižování bylo vzdáleno okolo 1 km od
Herodova paláce.⁴ Zdravý voják mohl urazit tuto vzdálenost za
několik minut, obzvláště pokud byl na koni. Musíme však vzít v úvahu, že jeho
cestu zpomalovaly zástupy poutníků, kteří přišli do Jeruzaléma na Pesach a
Svátek nekvašených chlebů. Než (1) byl posel povolán, přijal poselství a byl
odeslán, (2) prošel masami lidí, (3) vyřídil příkaz, (4) setník dal příkazy
určující jiného vojáka, který by v jeho nepřítomnosti velel, (5) a pak se
setník vydal přes zástupy lidí do paláce, bylo určitě nejméně 17:15.

 

 

V době, kdy setník přišel, aby odpověděl na Pilátovy
otázky, mohlo být minimálně 17:15.

Pilát dává Josefovi
povolení, aby si mohl vzít to tělo

„A
když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.“ (Marek 15,44)

Je nemožné vědět, zdali dal Pilát setníkovi ústní
příkaz k vydání Yahushuova těla Josefovi z Arimatie, nebo jestli napsal příkaz
na pergamen. Bez ohledu na to, kdy bylo setníkovi dovoleno vstoupit, kdy
odpověděl na Pilátovy otázky, ujistil ho o Spasitelově smrti, kdy Pilát vydal
povolení a Josef mohl odejít, uteklo nejméně dalších 15 minut, což nás dostává
k času 17:30. Pokud Pilát poslal pro písaře, který napsal příkaz, zapečetil ho
s jeho pečetícím prstenem, protáhl by se Josefův čas přinejmenším o dalších 15
minut.

 

Josef by neopustil Piláta před 17:30.

 

Golgota byla asi 1 km od Herodova paláce. Každý
překonávající tuto vzdálenost byl zpomalen tlačenicí návštěvníků shromážděných
na Pesach a Svátek nekvašených chlebů.

Josefova příprava na
pohřbení

„A
když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. Ten koupil plátno,
…“ (Marek 15,45-46)

Josef nepospíchal ihned ke Golgotě. Nevěděl, zdali
dostane povolení vzít si tělo odsouzeného zločince. Jakmile získal povolení,
udělal následující:

1) Vrátil se domů a dal
příkazy svým služebníkům, aby připravili nástroje a vše potřebné k sundání těla
z kříže, k jeho dopravení na místo pohřbení a tam k očištění a připravení na
pohřbení.
2) Pravděpodobně poslal zprávu Nikodémovi, protože Nikodém pak přišel a přinesl
vonné věci pro pohřbení.
3) Šel (nebo poslal služebníka) a koupil pohřební plátno. (Marek 15,46)

I když se někteří mohou divit, jak mohl Josef
nakoupit pohřební plátno tak pozdě odpoledne na Pesach, existují tři důležité
body, na které bychom neměli zapomenout. Ty platí stejně tak pro scénář při
běžném použití slova opsios, který
indikuje, že Josef šel k Pilátovi po západu slunce.

1) Pesach byl pracovní den
2) Buď byly obchody ještě otevřené, nebo
3) byl Josef schopen jít za majiteli, kteří se nezdráhali prodat mu něco,
dokonce i v noci, kvůli tvrdým pohřebním požadavkům Židů, které vyžadovaly
nezbytně brzký pohřeb.

Je představitelné, že Josef mohl koupit pohřební
plátno po západu slunce. Židé jsou stále známí svou neúprosnou honbou ze penězi,
takže mohli mít obchody klidně otevřené i po západu slunce. V Ámos 8 nejsou
Židé odsuzováni za noční prodej. Jsou odsuzováni za to, že si přáli urychlení
svatých hodin Sabatu.

Slyštež to vy, kteříž
sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, říkajíce: Skoro-liž pomine
novměsíce, abychom prodávali obilé, a Sabat, abychom otevřeli obilnice, abychom
ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými? (Ámos
8,4-5)

Všimni si, že kdyby se všechny obchody běžně
zavíraly se západem slunce, pak by nebylo žádného výslovného přání, aby už
uplynuly svaté hodiny, protože by všichni věděli, že nemohou otevřít obchod
dříve než příští ráno.

Golgotha, kopec ve tvaru lebky, se nacházel asi 1 km od Herodova paláce.

I kdyby byly obchody zavřené, Josef mohl jít za
těmi, kteří prodávali pohřební plátna ve svých domovech. V mnoha zemích dodnes
žijí majitelé nad nebo za svými obchůdky. Nebylo by pro něj těžké koupit tyto
pohřební látky pozdě odpoledne nebo večer. To by však zabralo ještě více času,
protože obchodníci by už slavili (nebo se připravovali slavit) Pesach se svými
vzdálenými rodinami a přáteli. Domnívejme se tedy, že Josef věděl ihned, kam má
jít a neučinil žádné zbytečné pochůzky. Ale i to by ho stálo nějaký čas.
Jeruzalém nebyl dnešní město, propojené širokými a rovnými bulváry. Jeho cesty
byly úzké, kroucené a přeplněné stánky a poutníky.

Golgota byla jen několik set metrů za městskou bránou. Od Herodova domu to však
byl už kilometr. Když se k tomuto kilometru přidají vzdálenosti, které Josef
ušel, když se vracel domů, šel sehnat a koupit pohřební látky, vrátil se domů
pro ostatní potřebné věci a Å¡el k městské bráně – vÅ¡echno to nahromadí průběžný
čas.

Od chvíle, kdy Josef opustil Piláta, do doby, kdy
odešel ke Golgotě, uběhly přinejmenším dvě hodiny, nejspíš ještě více. Dá se
předpokládat, že se Josef a Nikodém setkali u městské brány a pokračovali ke
kříži spolu. Když přidáme všechny ostatní aktivity, které se odehrály od doby,
kdy Josef vyrazil k Pilátovi, pak se dostáváme k době okolo 19:30, kdy nejspíš
vyrazil směrem ke Golgotě se svými služebníky a pravděpodobně oslem nebo dvěma,
kteří nesli vše nezbytné.

Když pečlivě zvážíme nutný reálný čas v tomto
procesu, rychle zjistíme, že zdánlivé pohřbení do západu slunce (18:59 – 19:19)
je nemožné. Jestliže zvážíme nejkratší pravděpodobné časy, zjistíme, že slunce
již zapadlo do chvíle, kdy Josef opustil město.

 

 

Josef se služebníky a vším potřebným by odešli ke
Golgotě po západu slunce.

Sundání těla

„…
a složiv ho z kříže …“ (Marek 15,46)

Josefovi, Nikodémovi a služebníkům netrvalo dlouho,
než se dostali ke Golgotě. Účelně se to nacházelo poblíž hlavní cesty do
Jeruzaléma. Když tam dorazili s Pilátovým svolením vzít si tělo, bylo tam
rušno.

Nějaký čas poté, co Yahushua zemřel, Židé pozorující
celou událost rozhodli, že žádné z těl nezůstane na křížích, protože příští den
je Sabat a první den Svátku nekvašených chlebů.

Židé pak, aby nezůstala na
kříži těla na Sabat, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den
Sabat), prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich a aby byli složeni.
(viz Jan 19,31-33)

Tato pasáž poskytuje další důkaz, že Sabat nemohl
začít západem slunce. Zvaž následující fakta:

1. Pilát byl šokován tím, že by mohl někdo zemřít tak
rychle ukřižováním, proto poslal pro setníka zodpovědného za exekuci, aby se ho
zeptal.
2. Setník potvrdil Yahushuovu smrt.
3. Kdyby šli Židé k Pilátovi pro povolení zlámat nohy
odsouzeným dříve, než za ním šel Josef, nemusel by guvernér posílat pro
setníka, aby si ověřil Yahushuovu smrt. Věděl by už, že zemřel zadušením,
protože by mu byly zlámány Jeho nohy.

“A byla na tom místě, kdež ukřižován byl, zahrada, a v zahradě hrob nový, v němžto jeÅ¡tě žádný nebyl pochován. “Protož tu pro den připravování Židovský, že blízko byl hrob, položili Yahushuu.“ (Jan 19,41-42)

Je tedy
zřejmé, že Židé šli k Pilátovi pro povolení urychlit smrt dalších dvou
odsouzenců poté⁵, co Josef
obdržel povolení vzít si Yahushuovo tělo. Předložili svou žádost Pilátovi
nejspíš v době, kdy Josef a Nikodém připravovali vše k pohřbení Yahushui.

Sejmutí
Spasitelova těla z kříže muselo být časově náročným a pracným úkolem. Písmo
zaznamenává, že žádná z Yahushuových kostí nebyla v souladu s proroctvím
zlámána. Josef, Nikodém a jejich služebníci byli určitě extrémně opatrní, když
oddělávali tělo z kříže, ale i tak to nebyl lehký úkol odstranit veliké hřeby
zaražené hluboko do dřeva. Archeologové odhalili kosti v kostnici (skříňka
kostí), které stále obsahují hřeby. Ten, kdo pohřbíval
takové tělo, nebyl schopen odstranit hřeby, nebo to nepovažoval za hodno té
námahy.

Josef a Nikodém by určitě strávili jakýkoliv čas na
to, aby velmi opatrně a uctivě sejmuli tělo z kříže. Určitě nepospíchali, aby
šli jíst jídlo Pesachu. Byli zapojeni do nejdůležitější události jejich životů.
Pak jejich služebníci odnesli tělo do Zahradní hrobky, která byla nedaleko. To celé mohlo snadno trvat
hodinu, čímž se dostáváme k času 20:30.

Sejmout tělo bez dalšího poškození byl složitý úkol.
Mohlo by být nejméně 20:30, když s tím byli hotovi.

Očištění těla pro pohřbení

„A
složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v
kterémž jeÅ¡tě nebyl žádný pochován.“ (Lukáš 23,53)

Příprava těla pro pohřbení je vždy časově náročná.
Kruté týrání těla, které Spasitel prožil před smrtí, a rituály Židovského
pohřebního procesu mohly znamenat ještě více potřebného času. Josef, coby velmi
bohatý muž, měl čerstvě vytesanou hrobku pro svou ženu a pro sebe v klidné
zahradě. V této lokalitě byla extrémně velká nádrž na sběr dešťové vody. Měli k
dispozici dostatek vody, ale přesto to muselo být velmi zdlouhavá a obtížná
práce očistit tělo tak rozdrásané a zohavené. Mnohokrát musel být džber na vodu
ponořen a vyzdvižen. Vlasy a co zbylo z vousů, umyty. Rituál očištění jde
mnohem dále než jen rychlé obmytí. Stupeň očištění si vyžadoval zajisté nejméně
dvě hodiny. Tím bychom se dostali k 22:30 v noci.

 

Očištění těla by bylo zdlouhavé, trvalo by asi do 22:30.

Zabalení těla pro pohřbení

„PřiÅ¡el
pak i Nikodém, (kterýž byl prve přišel k Yahushuovi v noci,) nesa smíšení mirry
a aloes okolo sta liber. Tedy vzali tělo Yahushuovo, a obvinuli je prostěradly
s vonnými věcmi, jakž obyčej jest Židům se pochovávati.“ (Jan 19,39-40)

Zahradní hrobka.

Jakmile bylo tělo důkladně očištěno, stále ještě
bylo třeba pečlivě tělo zabalit do obvazujícího plátna s balzámem. Na rozdíl od
těl umístěných do rakví v západním světě, žádná část těla se nesměla dotýkat
nějaké jiné části. Paže i ruce, všechny musely být obaleny plátnem, aby byly od
sebe odděleny. Ruce a nohy byly typicky balené odděleně, stejně jako tvář. Že
to byla běžná praxe, se můžeme domnívat z popisu daném v Písmu o Lazarovi po
jeho vzkříšení: „I vyÅ¡el, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy
rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Yahushua: Rozvěžtež jej, a
nechte, aÅ¥ odejde.“ (Jan 11,44)

Pro mysl Žida byl pohřební proces nesmírně důležitý.
Když nebylo tělo správně pohřbeno, jedinec byl pokládán za Yahuwahem prokletý.
Proto byl proces pohřbení těla, obzvláště milovaného člověka, důkladný a
úzkostlivě pečlivý proces.

Ne každý byl pohřbíván zabalen s vonnými věcmi.
Jedině králové a velmi bohatí lidé si mohli dovolit být pomazáni balzámy. Král
Ezechiáš si ukládal balzámy ve svém domě pokladů. Ty byly považovány za součást
jeho bohatství. „Vonné věci zmíněné jako použité Nikodémem při přípravě
Pánova těla (Jan 19,39-40) jsou myrha a aloe, přičemž musíme rozumět, že se
nejednalo o lékařské aloe, ale o velmi vonící dřevinu z Aquilaria agallochum.“⁶
Někteří badatelé se domnívají, že cena vonných věcí, které Nikodém použil, byla
okolo 200.000 dolarů dle dneÅ¡ního trhu.⁷

„Směs mirry a aloes okolo sta liber“ je
nesmírné množství extrémně drahých balzámů! Myrha byla tekutinou. Aloe v
prášku. Rituál zabalení těla s vonnými věcmi byl daleko více než jen rychlé
zabalení těla s hrstkou vonících věcí. Každá část těla musela být zabalena
individuálně v několika vrstvách. Směs vonící tekutiny a prášku byla aplikovaná
na každou vrstvu s péčí a úctou. Zabralo to velmi hodně času.

Toto pedantské balení těla s vonnými věcmi mohlo
hravě zabrat dvě hodiny (pokud ne více). Takto se dostáváme do doby krátce po
půlnoci.

 

Balení těla s balzámy byl časově velmi zdlouhavý
proces.
Mohli by skončit přinejmenším tak okolo půl jedné po půlnoci.

Pohřeb

„A
složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v
kterémž jeÅ¡tě nebyl žádný pochován.“ (LukaÅ¡ 23,53)

Poté, co bylo tělo zabaleno, bylo zapotřebí nejspíš
jen několik minut k uložení těla k odpočinku v hrobce. Zavalit kámen na své
místo, posbírat zakrvácené hadry a nářadí použité k sejmutí Spasitele z kříže
nemohlo zabrat tak dlouho. Okolo 0:50 po půlnoci se mohla smutná společnost
vydat vyčerpaná zpět směrem k domovu.

Muži a ženy by se vrátili do Jeruzaléma okolo 0:50 po
půlnoci.

 

 

Ženám by to zabralo okolo 15-20 minut vrátit se od
zahradní hrobky.

Ženy

„Å edÅ¡e pak také
za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a
kterak pochováno bylo tělo jeho. Vrátivše se pak, připravily vonné věci a
masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.“ (Lukáš 23,55-56)

V kulturách Středního východu jsou to členové
rodiny, kdo připravují těla ku pohřbu. Ženy z rodiny připravují tělo, pokud je
zesnulým žena, zatímco mužská část rodiny připravuje tělo, je-li zesnulý muž. Různé
zdroje uvádí, že Josef z Arimatie byl členem rodiny Yahushui, je tedy logické,
že byl zapojen do Spasitelova pohřbu.

Jak je uvedeno v Písmu, ženy zůstaly stranou a
nebyly zapojeny do pohřebního procesu. Chtěly také něco udělat pro tento
pohřeb, ale příprava těla k pohřbu byla mužskou záležitostí. Namísto toho hleděly
z uctivé vzdálenosti a rozhodly se shromáždit vonné věci a masti k pomazání
těla po jeho zabalení.

Jakmile byl vchodový kámen zavalen zpět na své
místo, nedalo se nic více v hrobce udělat. Ženy se vrátily domů, pravděpodobně
ve společnosti mužů z důvodu ochrany. Nebyl to nějaký spěšný návrat. Byli
vzhůru celou noc. Mentálně, emocionálně a fyzicky byli vyčerpaní. Samozřejmě
není možné zjistit přesně, kde ženy žily, ale pokud žily v sousedství oné horní
místnosti, pak byly asi něco přes kilometr od hrobky. Kdyby žily v nižší části
města, pak by to trvalo déle vrátit se domů. Vezmeme-li v úvahu tu kratší
vzdálenost, pak jim zabralo okolo 15-20 minut s únavou ujít vzdálenost od
hrobky do svých domovů.

Ženy mohly taky strávit ten čas diskutováním, co
budou dále dělat. Chtěly pomazat tělo svého milovaného Pána. I ony Ho chtěly
malou měrou uctít. Když se vrátily do svých domovů, pilně hledaly nějaké vonné
věci. Lukáš zmiňuje, že ženy „připravily vonné věci a masti“. Nicméně
z biblického záznamu je jasné, že když porovnaly a shromáždily, co měly po
ruce, zjistily, že to nestačí. Nic se nedalo v tu chvíli dělat, protože začalo
svítat a přicházel Sabat. Proto „v Sabat odpočinuly podle přikázání.“
(Lukáš 23,56)

Jakmile bylo po Sabatu a tržní stánky se opět
otevřely, ženy „nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Yahushuu.“
(Marek 16,1) I když toužily vrátit se k hrobce a pomazat Yahushuovo tělo,
čekaly. Nemohly nakoupit další vonné věci, které potřebovaly, dokud neuplynul
Sabat. Věděly, že nejlepší způsob, jak Ho uctít, byl Ho poslouchat. On řekl:
„Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.“ (Jan 14,15) Zachovaly den
Sabat svatý, aby uctily „Pána Sabatu“.

Jak už bylo dříve uvedeno, dává smysl domnívat se,
že se ženy vrátily do Jeruzaléma společně s muži. Přičteme-li za tuto cestu 15
minut, pak se domů dostaly okolo 1:05 po půlnoci. Ženy se vrátily do svých
jednotlivých domovů, prozkoumaly své zásoby, pak se opět sešly, kde se shodly
na tom, co jim ještě chybí a musí se dokoupit, až bude po Sabatu. Protože to
bylo uprostřed noci, žádné obchůdky nebyly otevřeny. To vše jim mohlo zabrat
tak hodinu, čímž se dostáváme k době okolo 2:00 po půlnoci.

 

 

BKonzervativní odhad je, že by bylo okolo 2:00 k ránu,
když ženy odložily své přípravy.

Svítání Sabatu

„A
byl den připravování, a sabat začínal.“ (Lukáš 23,54)

Evangelijní popis smrti a pohřbu Yahushui je velice
zkrácen. Bible jen poukazuje na množství času spojeného s procesem pohřbení.
Když se však na jednotlivé kroky podíváme důkladněji, když se na důležitá slova
podíváme do řečtiny, fakta se vyjasňují: Yahushuův pohřeb se nemohl udát před
západem slunce. Když přijmeme běžné užití slova opsios, pak to zabralo téměř celou noc! Vše, co se odehrálo během
těchto nočních hodin, bylo považováno za součást toho šestého dne týdne, dne připravování.
Dle evangelia Lukášova to nedokončili, dokud nezačínal příští den Sabat
svítáním.⁸ I když to není zjevné v anglickém překladu, originální
řecký text je bezpochybně jasný.

Fráze „začínal“ v tomto
textu je překladem řeckého slova … (epiphosko). Definice tohoto
slova je překvapivá: „počátek růstu světla, počátek svítání.“⁹ Je to
forma #2017, … (epiphauo), což znamená „osvětlit . . . dát světlo“¹⁰.
Protože čekali až do večera, než vůbec požádali o svolení vzít si Yahushuovo
tělo, sejmout ho z kříže, očistit, zabalit, atd., zabralo jim to noční
hodiny, než to dokončili. Neskončili dříve, než začalo svítat a narůstat
světlo.¹¹

New
Strong’s Expanded Dictionary of Bible Words vykládá tuto definici, když
uvádí, že epiphosko „mluví o příchodu Sabatu“.¹²
Jestliže je toto slovo použito ve vztahu s příchodem Sabatu, a
znamená-li toto slovo samo o sobě „počátek svítání“, pak je závěr
jasný: Sabat začal se svítáním světla, ne se západem slunce a následnou
rostoucí tmou.

V
Jeruzalému vychází v tuto roční dobu slunce mezi 5:54 a 6:27. Nicméně svítání –
počátek světla – přichází dříve. Astronomické svítání v Jeruzalému v dubnu
nastává mezi 5:05 (na počátku měsíce) a 4:25 (na konci měsíce, jelikož se dny
prodlužují směrem k letnímu slunovratu).

Jak
už bylo dříve uvedeno, vědomě byly pro toto studium zvoleny nejkratší časy.
Není důvod uměle nafukovat zmiňované časové bloky. Buď bylo možné celý proces
dokončit před západem slunce nebo ne. Pokud se před západem slunce Josef snažil
získat povolení vzít si tělo, dostáváme se nyní k ženám připravujícím vonné
věci k pomazání. Uvědomily by si, že nemají žádnou možnost, jak nakoupit
uprostřed noci. Odložily stranou své snahy až do doby, kdy budou moci nakoupit,
tedy po Sabatu. Podle našich výpočtů to bylo 7 hodin po západu slunce. Je
udivující, že náš konzervativní odhad je o 4 hodiny mimo. Jinými slovy: Písmo
jasně uvádí, že tento proces skutečně zabral více času, než jsme mu dovolili v
tomto studiu!

Bible
jasně uvádí, že Sabat začal svítat, když odložily stranou své přípravy. Když
byli muži hotovi se svou pohřební prací a vrátili se do Jeruzaléma, ženy daly
dohromady své balzámy a zjistily, že potřebují více, bylo ve skutečnosti okolo
5. hodiny ráno! Sabat, Abib 15, přicházel se svítáním a ženy odpočinuly podle
přikázání.

 

Bible
uvádí, že celý proces skončil, když Sabat začal svítat, neboli okolo 5. hodiny
ráno!
Uvedené aktivity skutečně zabraly celou noc.

Vzkříšení

„A když pominul Sabat,
Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby
přijdouce, pomazaly Yahushuu. A velmi ráno vyšedše první den po Sabatu, přišly
k hrobu, an již slunce vzeÅ¡lo.“ (Marek 16,1-2)

Právě
zde je ještě jedno poslední potvrzení, že den začíná svítáním, ne západem
slunce: „Na skonání pak Sabatu, když již svítalo na první den toho
téhodne, přiÅ¡la Maria Magdaléna a druhá Maria, aby pohleděly na hrob.“
(MatouÅ¡ 28,1) Fráze „již svítalo“ pochází ze stejného slova použitého
v Lukáši 23,54 indikujícího, že Sabat „se blížil“, když
ženy odložily stranou své přípravy kvůli začátku Sabatu. To znamená
„začátek růstu světla: –začít
svítat.“¹³

„Toward“
(„na“) je slovo, které znamená pohyb směrem k něčemu. Je to dobrý
překlad řeckého slova eis, které také
vyjadřuje pohyb a indikuje dosažený bod.¹⁴ Toto slovo by nebylo
použito, kdyby První Den začal západem slunce předchozí večer. Jedině když
světlo „začalo svítat na první den týdne“, začínal den.

Kdyby
Židé začínali svůj den západem slunce, pak by začínali každý den západem
slunce, včetně prvního dne týdne. Nicméně Matouš 28,1 jasně uvádí, že jakmile
bylo po Sabatu (který skončil odchodem světla předcházející noci), když začalo
svítat na první den týdne (první den týdne nezačínal západem slunce
předcházející noci), ženy se vrátily k hrobce, aby pomazaly Yahushuovo tělo. To
bylo ve Svátek prvotin, Abib 16.

 

On zde není! Je
vzkříšen!

„Otevři oči mé, abych
spatřoval divné věci z zákona tvého.“ (Žalm 119,18)

Vševědoucí
moudrost Yahuwaha uváženě navrhla smrt Jeho jednorozeného Syna do každé
podrobnosti. Jeho znalost budoucnosti 
věděla, že pravda o Sabatu bude skryta po téměř 2000 let. Posledním
aktem nesobeckého života bylo zanechat záznam o chronologii událostí, které by
při pečlivém studiu mohly věřícím poslední generace demonstrovat pravdu o
počátku Sabatu.

Sobotní
Sabatisté, kteří zachovávají Sabat od západu slunce v pátek večer do západu v
sobotu večer, chtějí vtěsnat celou tuto chronologii událostí do doby mezi
Yahushuovou smrtí okolo 15. hodiny odpoledne a západem slunce okolo 19. hodiny
večer – mezi méně než 4 hodiny! To je vÅ¡ak nemožný úkol. Jak bylo demonstrováno,
nejkonzervativnější časové intervaly odhalují, že celý proces musel zabrat
nejméně 9 hodin! A jak dokazují časy astronomického svítání, celý proces ve
skutečnosti trval ještě déle.

Neexistuje
prostě možnost, jak všechno, co se odehrálo, vměstnat do pouhých 4 hodin.
Navíc, kdybychom to udělali, byli bychom v rozporu s následujícími fakty z
Písma:

1. Je-li
   přijato běžné používání slova opsios,
   Josef z Arimatie nepřišel k Pilátovi požádat o to tělo, dokud nebylo po západu slunce. (Matouš 27,57-58) I
   kdyby šel Josef k Pilátovi před západem slunce, bylo by nemožné vměstnat celou
   chronologii událostí do úzkého, čtyřhodinového časového úseku.
2. Po
   obdržení povolení pohřbít tělo, šel Josef nakoupit pohřební plátna. (Marek
   15,46)
3. Pohřební
   proces byl velmi zdlouhavý. Bible uvádí, že nový den už začínal svítat, když
   ženy odložily stranou své přípravy a odpočinuly o Sabatu. (Lukáš 23,54)
4. Když bylo
   po Sabatu, ženy šly a nakoupily více vonných věcí, kterými by pomazaly tělo.
   (Lukáš 23,56 a Mark 16,1)
5. Ženy se vrátily
   k hrobce, když den začal „svítat na první den týdne“. (MatouÅ¡ 28,1)

Chronologie
událostí Yahushuovy smrti a pohřbu pevně stanovuje skutečnost, že Biblický den,
a tím i sedmý den Sabat, začíná svítáním, ne západem slunce. Je poslední čas
odložit stranou bludy tradic a domněnek a vítat svaté hodiny Sabatu, jak bylo
záměrem: od příchodu světla za svítání, dokud světlo neodejde do noci. Vše
ostatní je pouhá tradice založená na mylných domněnkách.

WLC vyzývá všechny, kteří tíhnou k Sabatu od západu do západu slunce, aby nabídli alternativní chronologii, která by prokázala jejich postoj. Muselo by se to nezbytně vměstnat mezi Yahushuovu smrt krátce po 15. hodině a západ slunce okolo 19. hodiny večer. Demonstrujte čas, vzdálenosti a chronologii. Je-li to pravda, dá se to dokázat. Pokud to není pravda, je čas k prověření tradičního názoru a chápání.

Související kontext:

• Kdy
  začíná den
• Rozptýlení
  temnoty: Kdy začíná den?
• Kdy
  začíná den? (video)

¹ Merriam-Webster
Dictionary

² The
New Strong’s Expanded Dictionary Of Bible Words, 2001 ed., #6153, emphasis
supplied.

³ viz
výše, #3798, emphasis supplied.

⁴ „Tradiční“
místo ukřižování propagované římskými katolíky jako Golgota, může být vyloučeno
pro různé důvody. Jeden z nich je ten, že leží přímo na západ od města.
Židovské zákony rituální čistoty, stejně jako větrné faktory, ukazují, že nikdo
nemohl být pohřben na západní straně Jeruzaléma. Protože Bible jasně uvádí, že
hrobka, ve které byl Yahushua pohřben, byla blízko místa popravy, nemohlo být toto
tradičně uznávané místo opravdovým místem popravy.

⁵ Jan 19
popisuje, že vojáci zlámali nohy ostatním mužům, ale ne Yahushuovi, protože byl
již mrtev. VerÅ¡ 38 je překládán takto: „Potom pak prosil Piláta Jozef z
Arimatie, … aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přiÅ¡ed, i sňal
tělo Ježíšovo.“ Zde je opět věc nesprávného překladu. Slovo
„Potom“ ve skutečnosti označuje „doprovázení; uprostřed…
(obecně asociace nebo spojení) se kterým je spojeno; zabírajíc bezprostřední
pozici.“ (Strong’s Expanded Dictionary, #3326, emphasis supplied.)

Jinak řečeno: je popsána pasáž, ve které se
zároveň děje mnoho jiných věcí, překrývajících se a bez jasného rozdělení
chronologické sekvence. Stále je možné přesně určit, kdy Židé přišli k
Pilátovi, když vezmeme v úvahu záznam Marka ohledně stejných událostí, který
prokazuje, že Pilát neměl ponětí o smrti některého z trestanců, když k němu
přišel Josef.

⁶ Smith’s
Bible Dictionary.

⁷ Bible
neříká, že Nikodém šel a nakoupil pohřební vonné věci. To je také v souladu s
tím, jak bohatí té doby uchovávali své bohatství. Bez bank, ve kterých by
ukládali peníze, bylo běžné nakoupit „reálné“ aktiva, která by se
dala prodat, když bylo třeba.

⁸ Lukáš
ve skutečnosti komentuje, že Sabat se začal rozednívat bezprostředně po textu
popisujícím muže valící kámen hrobky na své místo. Nicméně všechny evangelijní
záznamy musí být vzaty v úvahu. To byl zjevně obecný závěr, podporující fakt,
že události pohřbu zabraly všechny noční hodiny, a ne jen o specifický moment v
čase.

⁹ The
New Strong’s Exhaustive Concordance of the Bible, #2020, 1990
ed.

¹⁰ viz
výše

¹¹ eLaine
Vornholt and Laura Lee Vornholt-Jones, The Great Calendar Controversy, p.
40.

¹² Op.
cit., #2020, emphasis supplied.

¹³ viz
výše

¹⁴ Strong’s
Expanded Dictionary, #1519.