1.
První lež
V Genesis 2,9 čteme: "A vyvedl Yahuwah
Elohim z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu
chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění
dobrého a zlého." Existuje mnoho
důvodů, které by chtěly prokázat, že se jedná o dva skutečné,
doslovné stromy, obojí nesoucí ovoce, které by se dalo utrhnout a
jíst. A přesto jména těch stromů vyjadřují jinou realitu.
Strom života byl
podstatný pro nepřetržitý lidský život. Bez stálého pojídání
z tohoto stromu by lidské tělo začalo ztrácet svou vitalitu a
zemřelo by. To vyjadřuje text v Genesis 3,22: "Tedy
řekl Yahuwah Elohim: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás,
věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a
nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky,
…"
Jezení ze stromu života by dalo nesmrtelnost, moc žít navždy.
Ale bez ovoce stromu života byl člověk smrtelný, podřízen smrti
v každé chvíli. Tento verš říká i něco o stromu poznání
dobrého a zlého. Když by člověk pojedl z tohoto stromu, měl by
být schopen rozpoznávat mezi dobrem a zlem.
Ale
jezení z těchto stromů se navzájem vylučovalo. Člověk nemohl
jíst z obou. Musel se rozhodnout pro jeden z nich. Jíst z jednoho
představovalo uvědomění, že život je závislý na tom, co
Yahuwah neustále poskytuje. Jíst z toho druhého představovalo
touhu nebýt závislý na Yahuwahovi a vůli rozhodovat se sám, co
je správné a co špatné dle svého úsudku, bez odkazu na boží
vůli. To je důvod, proč byly tyto stromy vzájemně výlučné.
Člověk nemůže být obojí: závislý na Yahuwahovi a svéhlavě
nezávislý na Něm.
I
když se už nenacházíme před možností jíst z některého z
těchto stromů zahrady, stále můžeme mít jedno z těchto dvou
nastavení mysli. Můžeme si uvědomovat naší úplnou závislost
na Yahuwahovi pro náš život, pro poznání, co je dobré a špatné,
pro spásu a vykoupení. Nebo se můžeme držet nezávislé
nesmrtelnosti, mít právo definovat, co je pro nás správné a
špatné a získat spásu a vykoupení skrze naše vlastní lidské
úsilí. Ať už to vypadá podivně nebo ne, tato trojice chování
v obou alternativách se vždy drží pospolu.
Když
pokušitel konfrontoval Adama a Evu, řekl Evě: "Nikoli
nezemřete smrtí!"
Genesis 3,4. Lež spočívala v rozporu s neměnnou realitou, že
někdo nemůže být závislý na Yahuwahovi po celý život a
zároveň svéhlavě odmítat Yahuwahovu definici pro nás, co je
dobré a co špatné. Když si zvolíme nezávislost, volíme si
smrt. Ale tato lež se vrací. Chceme věřit, že můžeme být
nesmrtelní a nezávislí na Yahuwahovi.
S
jásající zlomyslností se lidské srdce raduje, když vidí, že
zakousnutí se do ovoce poznání dobrého a zlého nemá za následek
bezprostřední vstup do hrobu. V tentýž den je vitální spojení
se zdrojem nesmrtelnosti přestřihnuto. Ale tělo upadá pomalu a
neznatelně do ticha a rozkladu. Lidská vzpoura oslepuje zrak
člověka a ten si neuvědomuje ledovou ruku smrti, která ho chytila
pod krkem, ve kterém se stále nachází ukousnutý kousek ovoce z
tohoto stromu. Ale i když je tělo uloženo do hrobu, lež
pokračuje. Nikoli nezemřete smrtí!
Perverzní touha věřit lži způsobuje v lidské mysli to, že
navzdory všem důkazům smyslů tíhne k názoru nemateriální
lidské duše, která přežije smrt a hrob a musí žít věčně.
Tato lež je základem každé falešné víry a falešných nadějí.
Základ
pravé víry je v Desateru přikázání. Falešná víra popírá
jedno nebo více přikázání. Naznačuje, že Yahuwah je více než
jeden. Takto vzniká trinitarianismus (božská trojice) a
polyteismus (mnohobožství) ve všech svých formách, přitažlivých
nebo ne. Falešná víra naznačuje, že Sabat není třeba
zachovávat, nebo že existují doby, kdy musíme záměrně vzít
život nějaké jiné lidské bytosti. Nicméně vzít někomu život
není až tak závažné, protože lidé neumírají skutečně…
tak se to ospravedlňuje. Falešná víra vždy otevírá dveře
nezákonnosti a násilí. Ale za tím vším je ona lež "Nikoli
nezemřete smrtí!"
2.
Co to je duše?
Bible hned z počátku
jasně uvádí, co to je živá duše. První lež, že lidské
bytosti ve skutečnosti neumírají, když umřou, je tak běžná,
že Yahuwah viděl za správné říct nám přímou pravdu o duši
hned na počátku, abychom nemuseli být podvedeni. Genesis 2,7 říká: "I učinil Yahuwah
Elohim člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí
života, i stal se člověk duší živou."
Z tohoto textu
můžeme vidět, že živá duše je zformována z člověka z prachu
země. Tělo je součástí duše a neexistuje duše bez těla. Duše
není něco nemateriálního a přirozeně nesmrtelného, co opouští
tělo, když člověk umírá. Duše je toto tělo, do kterého byl
vdechnut dech života. Když tento dech života ducha, který
přichází od Yahuwaha, opustí tělo, živá duše přestává
existovat. Tělo se pak stává opět prachem, ze kterého bylo
vytvořeno, a dech života ducha se navrací k Yahuwahovi, který ho
dal. Proto Kazatel 12,7 říká: "A
navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k
Elohim, kterýž jej dal."
Vzhledem k tomu, že
tak mnoho lidí uvěřilo první lži, může si naše mysl myslet,
že duch je něco vědomého a živého, co přežije smrt a vezme si
s sebou vzpomínky a osobnost zpátky k Yahuwahovi. Ale tak to není.
Bible jasně uvádí, že ve smrti neexistuje žádné vědomí a
žádná paměť. Kazatel 9,5-6 říká: "Nebo
živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž
více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka
jejich.
Anobrž i
milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a
již více nemají dílu na věky v žádné věci,
kteráž se děje pod sluncem."
Zkušenost
smrti je přirovnána ke spánku a Yahushua to zmiňuje vícekrát.
Například v Jan 11,11 říká: "To
pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť,
abych jej ze sna probudil."
Z těchto textů
víme, že duše je viditelná a materiální. Začíná existovat,
když se spojí dech života a tělo. Přestává existovat, když se
dech života oddělí od těla. Neexistuje žádné vědomí po
smrti.
3.
Komunikace s mrtvými
Mnoho lidí věří,
že mrtví se stávají duchy bez těla, kteří mohou komunikovat s
živými. Ale podle toho, co jsme se naučili z Bible o duši a stavu
smrti, je zřejmé, že taková věc je nemožná. A přesto tisíce
lidí zažívají komunikaci s někým, o kom si myslí, že to je
duch milovaných zemřelých nebo historických osobností.
V Bibli samotné je
dokonce několik případů takového klamu. Nejznámější je
příběh krále Saula, který navštívil čarodějnici v Endor. Tam
uviděl podobu Samuele, jak povstal z hrobu a mluvil k němu
prorokujíc mu záhubu. Tento příběh začíná v 1. Samuelova 28,7
takto: "Protož řekl
Saul služebníkům svým: Pohledejte mi ženy mající ducha
věštího, i půjdu k ní a poradím se skrze ni. Jemuž odpověděli
služebníci jeho: Aj, žena mající ducha věštího v Endor."
4.
Co to je věštecký duch?
Slova Saula a jeho
služebníků odhalují jejich znalost o tom, že se Samuel ve
skutečnosti nezjevil. Neočekávali skutečného Samuela, ale
věšteckého ducha. Co to je věštecký duch? Matouš nám říká
přímo, že takoví duchové jsou ďáblové. "A když byl
večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on
vymítal duchy zlé slovem, a všecky, kteříž se zle měli,
uzdravil…" (Matouš 8,16)
Ale i kdyby takoví
duchové byli duchové mrtvých, což nejsou, Bible vehementně
odsuzuje komunikaci s nimi.
Neobracejte
se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte, poškvrňujíce
se s nimi: Já jsem Yahuwah Elohim váš.
(Leviticus 19,31)
Duše,
kteráž by se obrátila k hadačům a věšťcům, aby smilnila,
postupujíc po nich: postavím tvář svou proti duši té, a
vyhladím ji z prostředku lidu jejího. (Leviticus 20,6)
Nebude
nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheň,
ani věštěc, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzedlník.
Ani losník,
ani zaklinač, ani hadač, ani černokněžník.
(Deuteronomium 18,10-11)
Syna
také svého provedl skrze oheň, a šetřil časů, s hadačstvím
zacházel, zaklinače a čarodějníky zřídil, a velmi mnoho zlého
činil před očima Yahuwaha, popouzeje ho.
(2.Královská 21,6)
Ano
i věšťce a hadače, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty
ohavnosti, což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě,
vyplénil Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize,
kterouž nalezl Helkiáš kněz v domě Yahuwaha.
(2.Královská 23,24)
Jestliže
by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích, kteříž
šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém
dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati?
(Izaiáš 8,19)
A
na nic přijde duch Egyptských u prostřed něho, a radu jeho
sehltím. I raditi se budou modl a kouzedlníků a zaklinačů a
hadačů. (Izaiáš 19,3)
A
viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného
proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám.
Nebo jsouť
duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské
a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni
Yahuwaha Všemohoucího. (Zjevení 16,13-14)
Všechna
tato varování by měla stačit na to, aby lidé nekomunikovali s
mrtvými. Takové pokusy k ničemu nevedou nebo otevírají dveře
zlým duchům, aby přišli, sváděli a podváděli.
Víra,
že duše je nesmrtelná, nemateriální, vědomá entita, je lež,
která otevírá dveře klamům Satana. Satan používá těchto
klamů ve všech populárních náboženských tradicích. Muslimové,
křesťané, Židé i pohané věří té první lži. Proto jsou
náchylní věřit klamu. Ďáblové, převtělení za požehnanou
pannu Marii, kteří byli k vidění stále častěji, jsou nečistí
ďáblové, jejichž posláním je urychlit podvádění. Největším
dílem Satanova spiritismu je provtělení se za samotného Yahushuu.
Neměli bychom dát na vliv vzkříšení a zázraků. Existuje jeden
jasný test, který odhalí pravdivost nebo ne: Ti, kteří hlásají
Yahuwahova přikázání, desatero přikázání, ti jsou praví. Ti,
kteří popírají jedno nebo více přikázání, ti jsou falešní.
Záměrem
provtělování se za mrtvé ze strany ďáblů je svést lidstvo k
neposlušnosti. Ti, kteří věří v nesmrtelnou duši, budou vedeni
do záhuby skrze nástrahy Satana.
5.
Zdroj života
Podle
Písma má jedině Yahuwah nesmrtelnost. Ale On vykoupil lidstvo ze
smrti, která přišla na svět skrze uvěření té první lži.
Věčný život je dostupný skrze Yahushuu.
Kdož
věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící
Synu, neuzříť života, ale hněv Yahuwahův zůstává na něm.
(Jan 3,36)
Pracujte
ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k
životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest
potvrdil Yahuwah Otec. (Jan 6,27)
Ale
toto psáno jest, abyste věřili, že Yahushua jest Kristus, Syn
Yahuwahův, a abyste věříce, život věčný měli ve jménu jeho.
(Jan 20,31)
S
Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest
ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna
Yahuwahova živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého
za mne. (Galatským 2,20)
Kdožť
má Syna Yahuwahova, máť život; kdož nemá Syna Yahuwahova,
života nemá. (1.
Janova 5,12)
Tyto
věci psal jsem vám věřícím ve jméno Syna Yahuwahova, abyste
věděli, že máte věčný život, a abyste věřili ve jméno Syna
Yahuwahova. (1. Janova
5,13)
A
vímeť, že Syn Yahuwahův přišel, a dal nám smysl, abychom
poznali Toho Pravého, a jsmeť v tom Pravém, i v Synu jeho
Yahushuovi Kristu. Onť jest ten pravý Eloah a život věčný. (1. Janova 5,20)
Zatímco
je věčný život dán těm, kteří mají víru v Yahushuu, vidíme
stále kolem nás lidi, kteří umírají. A pokud nebudeme žít až
do druhého příchodu Krista, také zemřeme. Jak tedy ti, kteří
mají víru v Krista, vstoupí do věčného života v praxi a
realitě?
6.
Vzkříšení
Smrt
ma za následek zánik živé duše. Vše, co zůstane, je zemský
prach oddělený od dechu života. Neexistuje ani žádné vědomí
nebo paměť. Ale tím to vše nekončí.
Nebo
jakož věříme, že Yahushua umřel a z mrtvých vstal, takť
Yahuwah i ty, kteříž by zesnuli v Yahushuovi, přivede s ním.
Toto zajisté
vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do
příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli.
Nebo Pán náš
s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Yahuwahovou
sstoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve.
Potom my živí
pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc
Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme. (1. Tesalonickým 4,14-17)
Z
tohoto textu chápeme, že ti, kteří mají víru v Krista a
zemřeli, budou vzkříšeni při jeho druhém příchodu. Budou
vzkříšeni k věčnému životu. V této době přijdou k životu
jen ti, kterým je dán věčný život skrze výhody Kristova
vzkříšení.
Po
tisíci letech budou také vzkříšeni bezbožní, aby obdrželi
trest za svou špatnost, kterým je věčná smrt. To je popsáno ve
Zjevení 20,11-15.
I
viděl jsem trůn veliký bílý, a sedícího na něm, před jehož
tváří utekla země i nebe, a místo jim není nalezeno.
I viděl jsem
mrtvé, malé i veliké, stojící před obličejem Yahuwaha, a knihy
otevříny jsou. A jiné knihy také jsou otevříny, to jest knihy
života, i souzeni jsou mrtví podle toho, jakž psáno bylo v
knihách, totiž podle skutků svých.
A vydalo moře
mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty,
kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podle skutků
svých.
Smrt pak a
peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toť jest smrt druhá.
I ten, kdož
není nalezen v knihách života, uvržen jest do jezera ohnivého.
(Zjevení 20,11-15)
7.
Shrnutí
-
Živá
duše je vytvořena z těla a dechu života. - Duše
zaniká při úmrtí, kdy se tělo navrací do prachu země a duch
se vrací k Yahuwahovi. - Ve
smrti není žádného vědomí ani paměti, ale je to spánek.Mrtvý
nemůže komunikovat s živými. - Duchové
tvrdící, že jsou mrtví lidé komunikující s živými, jsou
svádějící ďáblové se záměrem zničit lidi. - Zlí
duchové provtělující se za mrtvé lidi oklamali všechna
populární náboženství světa: křesťany, muslimy, Židy i
pohany. - Věčný
život obdrží jen ti, kterým ho Kristus dá. - Ti,
kteří obdrží věčný život, budou vzkříšeni k nesmrtelnosti
při Kristově druhém příchodu. - Bezbožní
mrtví budou vzkříšeni o tisíc let později na krátký čas,
aby obdrželi svůj trest ohně a věčné smrti.
Související
videa:
