Jaro je pro mnohé lidi nejlepším obdobím roku.
Teplé slunečné dny; země rašící novým životem. Květiny, pupeny, mláďatka: vše
jako by radostně oznamovalo, že dlouhá zima je za námi.

Žádný jiná jarní tradice nezahrnuje tyto
oslavy nového života tak jako Velikonoce. Od mláďat, k velikonočním vajíčkům a
jejich nahánění, až k nedělní bohoslužbě svítání atd., jsou Velikonoce
oblíbenou tradicí pro mnoho lidí.

Velikonoční neděle je nejvýznamnějším dnem
Římsko-katolického liturgického roku, kdy se oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše
Krista.

Podle jejich katechismu:

Artemis z Efezu (Semaramis v jedné ze svých mnoha podob) 1. století, římská kopie kultovní sochy z chrámu v Efezu. Socha v muzeu v Efezu (Turecko) Poznámka: Je oblečena do vajec

Velikonoce nejsou jen jedním z mnoha svátků, ale “Svátkem svátků”, “Slavnost
slavností”, stejně jako eucharistie je „Svátost svátostí“ (Velká
svátost). Svatý Athanasius nazývá Velikonoce “Velkou nedělí” a církve na
východě nazývají Svatý týden “Velký týden”. Tajemství vzkříšení, ve kterém
Kristus zničil smrt . . . . (Catechism of
the Catholic Church, Part 2, Sec. 1, Chapter 2, Article 1, #1169.)

Přesto původ Velikonoc odhaluje, že pochází
přímo ze starodávného pohanství. Krátce po potopě obnovil Nimrod modlářství na
zemi. Po své smrti byl Nimrod prohlášen za původního boha slunce. Jeho vdova,
Semiramis, byla nazvána “královnou nebes”. Různé kultury pokračovaly v
modlářství těchto původních pohanů pod jinými jmény. Pro Egypťany měla
Semiramis jméno Isis. Pro Babylóňany to byla Beltis, choť boha Bela. Pro
Kananitské to byla Astarte. Asyřané ji nazývali Ištar.

Uctívání těchto bohyň zahrnovalo okultní
praktiky plodnosti. Tyto degradující rituály praktikovali dokonce i Izraelité,
když byli v odpadlictví. Yahuwah jednoznačně odsoudil veškeré zapojení
Izraelitů do těchto pohanských oslav.

„Zdaliž sám nevidíš, co oni činí v městech
Judských a po ulicích Jeruzalémských? Synové zbírají dříví, a otcové zaněcují
oheň, ženy pak zadělávají těsto, aby pekly koláče tvoru nebeskému, a obětovali
oběti mokré bohům cizím, aby mne popouzeli.“ (Jeremiáš 7,17-18)

„Dále mi řekl: Obrátě se, uzříš ještě větší
ohavnosti, kteréž oni činí. I přivedl mne k vratům brány domu Hospodinova,
kteráž jest na půlnoci, a aj, ženy seděly tam, plačíce Tammuze.“ (Ezechiel
8,13.14)

Dnešní Velikonoce nemají žádný základ v čistém
náboženství Nebes. Všechny její tradice jsou pohanské.

• Zajíčci a
  malovaná vajíčka symbolizují plodnost.
• Horké buchty
  s křížem byly zákusky obětované královně nebes.
• Čtyřicet dní
  pláče za Tammuze jsou nyní 40 dní půstu, který vede k Velikonocím.
• Bohoslužby
  za svítání vykonávali pohanští kněží, aby oslavili boha slunce.

Velikonoční (Ishtar) vajíčka http://commons.wikimedia.org

Oslava Velikonoc neuctívá smrt a vzkříšení
Spasitele. Podílení se na pohanských zvycích uctívá Satana. Žádné množství
přejmenování křesťanskými názvy neočistí Velikonoce od svého pohanského původu.

Velikonoce jsou daleko více, než jen pohanské
předstírání křesťanství. Za krásnou fasádou Velikonoc číhá největší podvod
všech dob: Změna kalendáře, která zakrývá pravý den vzkříšení a pravý sedmý den
Sabat.

Jak roky ubíhaly a první křesťané zemřeli,
pohanství nakazilo kdysi tak čistou víru. Církev v Římě, chamtivá po stále
větší moci, hledala způsoby, jak zvýšit svůj vliv.

„Aby spojil pohany s nominálním křesťanstvím,
postaral se Řím, použitím své běžné politiky, o to, aby se křesťanské a
pohanské svátky spojily, a skrze komplikované, avšak šikovné upravení
kalendáře, nebylo složité propojit pohanství a křesťanství – nyní ponořené do
modlářství – v této a mnoha dalších věcech. . . .  Tato změna kalendáře ohledně Velikonoc nesla
s sebou závažné následky. Přinesla do církve nejhrubší korupci a největší
pověry . . . .” (Alexander Hislop, The
Two Babylons, pp. 105-106.)

Tato změna kalendáře také změnila den
uctívání. Toto připouští i Římsko-katolická církev, která tím potvrzuje svou
autoritu.

“Neděle . . . je čistě dílem Katolické
církve.” (American Catholic Quarterly
Review, January 1883)

“Oni [protestanti] považují za svou povinnost,
aby světili neděli. Proč? Protože jim Katolická církev říká, aby tak dělali.
Nemají žádný jiný důvod . . . Autorem nedělního zákona . . . je Katolická
církev.” (Ecclesiastical Review,
February 1914)

Jeden katolický biskup zašel tak daleko, že
prohlásil:

“Byla to Katolická církev, která učinila zákon
přikazující nám světit neděli. Církev učinila tento zákon dávno poté, co byla
Bible napsaná. Tím řekla, že zákon není v Bibli. Katolická církev nezrušila jen
Sabat, ale i všechny ostatní židovské
svátky.” (T. Enright, Bishop of St. Alphonsus Church, St. Louis, Missouri,
June, 1905, emphasis supplied.)

Svátek Izraelitů, který byl zakázán ve
prospěch Velikonoc, byl Pesach. Všichni ranní křesťané zachovávali Yahuwahovy
svátky popsané v Leviticus 23. Pohanští křesťané chtěli stále slavit
Velikonoce, zatímco apoštolští křesťané inklinovali nadále k čisté víře a
dodržování Pesachu.

“Od druhého století našeho letopočtu
existovaly rozdílné názory ohledně data pro oslavu paškálního (Velikonočního)
výročí Pánovy pašie (smrti, pohřbení a vzkříšení). Zdá se, že nejrannější praxí
bylo zachovávání čtrnáctého (datum Pesachu), patnáctého a šestnáctého dne lunárního měsíce bez ohledu na to, na
který den [Juliánského] týdne tyto datumy rok od roku vyšly. Biskupové Říma
toužili po upevnění zachovávání neděle jako církevního svátku a proto zavedli
pravidlo, že se roční oslavy budou konat vždy v pátek, sobotu a neděli po
čtrnáctém dni lunárního měsíce.  . . . Tento
rozpor trval téměř dvě staletí, než [císař] Konstantin zasáhl ve prospěch
římských biskupů a zakázal tu druhou
skupinu.” (Robert L. Odom, Sunday in
Roman Paganism, p. 188, emphasis supplied.)

“Sporný bod byl zdánlivě jednoduchý: Pesach
versus Velikonoce. V sázce však bylo velmi hodně. Jediným způsobem, jak určit
datum Pesachu, je za použití Biblického luni-solárního kalendáře .  . .” (eLaine Vornholt & L. L.
Vornholt-Jones, Calendar Fraud, p.
49)

“Tyto spory rozrušovaly církve v Asii od doby
římského biskupa Viktora, který pronásledoval církve v Asii kvůli dodržování
‚kacířství 14. dne‘, jak to nazývali ohledně Pesachu.  . . . Velikonoce budoucnosti musely být
zachovávány nezávisle na židovském
kalendáři.” (Grace Amadon, Report of Committee, Part V, Sec. B., p. 17.)

Toto je pravý význam Velikonoc. Neděle se
zachovává jako den bohoslužby, protože byla prosazena Velikonoční neděle! Tvrdí
se, že tehdy došlo ke vzkříšení Spasitele. Následkem toho se taky věří, že den
před Velikonoční nedělí, sobota, je sedmý den Sabat.

Židé dnes konají bohoslužbu v sobotu a ne v
Biblický sedmý den Sabat. Přesto židovští učenci připouští, že kalendář, který
se dnes používá pro bohoslužby, není tentýž, který se užíval v Biblických
dobách:

“Nový Měsíc je stále, a Sabat původně byl,
závislý na lunárním cyklu.” 
(„Holidays,“  Universal Jewish Encyclopedia, p. 410.)

Židé poukazují na extrémní pronásledování, ke
kterému došlo po rozhodnutí na koncilu v Nicea odstranit židovské měření
času, jako důvod, proč už nepoužívají Biblický kalendář.

“Vyhlášení nového měsíce skrze pozorování
Nového Měsíce, a nového roku skrze příchod jara, může být provedeno jedině
Sanhedrinem. V době Hillela II [4. století nl], . . . Římané zakázali tyto praktiky.” („The Jewish Calendar; Changing the Calendar,“ www.torah.org.)

Židovští učenci chápou, že křesťanství
odstoupilo od svých Biblických kořenů, když Velikonoce nahradily pravý Pesach.

“Na Nicejském koncilu [Nicæa] prasklo poslední
pouto, které spojovalo křesťanství se svým mateřským kmenem. Svátek Velikonoc
se do té doby většinou slavil ve stejný čas jako židovský Pesach a skutečně
podle dnů vypočítaných a určených Synhedrionem [Sanhedrinem] v Judeji pro svůj
svátek; ale v budoucnu mělo být zachovávání Velikonoc zcela nezávislé na židovském kalendáři.

“[Císař Konstantin prohlásil], ‚Proto je
nanejvýš nepřípustné, abychom se v tento nejposvátnější ze svátků řídili zvyky
Židů. Proto od této chvíle nemějme nic společného s tímto nenáviděným lidem;
náš Spasitel nám ukázal jinou cestu.

“Bylo by vskutku absurdní, kdyby se Židé
chlubili tím, že nebyli schopni slavit Pesach bez pomoci svých pravidel (kalkulace času)'“ (Heinrich Graetz,History of the Jews, The Jewish
Publication Society of America, Vol. II, pp. 563-564, emphasis supplied.)

 Pravdou
je, že Velikonoce jsou podvod. Není to den, ve kterém Spasitel vstal z hrobu,
ani není sobota Biblický sedmý den Sabat. Velikonoce jsou a vždy byly pohanským
svátkem oslavující plodnost. Na koncilu v Nicæa ve čtvrtém století byl
Yahuwahův Pesach nahražen, když se církev Říma rozhodla odstranit hebrejskou
časomíru.

Nyní, v této poslední generaci, musí být
pravda obnovena. Všichni, kteří chtějí vyjádřit svou vděčnost za smrt svého
Spasitele, si to budou připomínat v den, ve který zemřel: Pesach. Tento den je možné
určit jen skrze původní kalendář daný při Stvoření. Kterékoliv jiné zachovávání
uctívá Satana, toho, který se sám postavil do opozice proti Nebi.

Dnes si můžeš zvolit, který den reprezentuje
tvou víru: Pesach nebo Velikonoce.

Můžeš si zvolit, které síle vzdáš čest a koho
budeš uctívat: Spasitele nebo Jeho nepřítele, Satana.

Můžeš si zvolit, který den, určený podle
kterého kalendáře, bude dnem tvé bohoslužby.

Volba je tvá.

Klikni zde a shlédni video!