Zapomenuté
utlumení pravdy!

Židovští učenci přiznávají, že kalendářní sobota není dávný,
původní Sabat Svatého Písma.

Mark Twain, slavný novelista a humorista,
jednou zahořkle poznamenal: „Obvykle to zabere více než tři týdny, aby se
připravila improvizovaná řeč.“ Veřejní řečníci se rychle učí, že hodně
přemýšlení a přípravy je zapotřebí pro jakoukoliv prezentaci nebo debatu, pokud
má být přesvědčivá. Existují dokonce jisté typy argumentů, kterým se mají tito
řečníci za každou cenu vyhýbat, protože nejsou logické, i když mohou vzbudit
emoce. S nimi by nikoho nakonec nepřesvědčili.

Jeden argument, který se často opakuje jako
námitka proti konceptu lunárního Sabatu, je: „Židé nikdy neztratili stopu
pravého Sabatu!“ Takový argument nic nedokazuje! Ve skutečnosti porušuje
dvě pravidla argumentování:

1. Odvolává se k autoritě pro dokázání tohoto bodu. V tomto případě
   je to domněnka, že dnešní Židé jsou důvěryhodnou autoritou ohledně toho,
   kdy nastává pravý Sabat.

2. Používá kruhové odůvodnění!
   Jinými slovy se snaží použít věc, kterou se snaží dokázat, jako samotný
   důkaz! A) Židé světí v sobotu; proto – B) Sobota je Sabat, protože – C) to
   je to, kdy Židé konají bohoslužbu.

Pravdou je, že nehledě na to, co běžný Žid
věří nebo praktikuje, sobota není Sabatem Bible. Židovští učenci nikdy
„neztratili“ Sabat, ale oni uváženě a vědomě změnili kalendář, skrze který byl Sabat vypočítáván. A to se stalo
tak dávno, že je možné, aby mnoho Židů nemělo ani ponětí, co všechno ovlivnila
tato změna kalendáře.

Nicejský koncil má velký význam v historii
křesťanství, protože tehdy pohanství napadlo Církev a zředilo čistou,
apoštolskou víru ranných křesťanů. Nicejský koncil je významný i v historii
Judaismu, protože po něm přišlo
intenzivní pronásledování všech, kdo se chtěli nadále držet Biblického
zachovávání času.

Na Nicejském koncilu [Nicea] bylo přeříznuto poslední pouto, které
spojovalo křesťanství s jeho rodinným kmenem. Svátek Velikonoce se doposud
slavil většinou ve stejné době jako Židovský Pesach, a vskutku podle dní vypočtených a stanovených Sanhedrinem v Judei pro
tuto oslavu; ale v budoucnu se měla tato slavnost slavit naprosto nezávisle
na Židovském kalendáři.¹

Konstantin Veliký, císař, který svolal tento koncil k posílení jeho
osobního politického vlivu, nařídil kurs, kterým mají křesťané jít. Chtěl, aby
se plně odloučili od jejich duchovního dědictví založeného na Judaismu.
Prohlásil, že žádné budoucí náboženské svátky nebudou určovány podle Židovského
kalendáře:

Neboť je nanejvýš
nevhodné, abychom v tento nejsvatější z festivalů [Velikonoce] následovali zvyky Židů. Nemějme tedy od teď
nic společného s tímto ohavným národem, náš Spasitel nám ukázal jinou cestu.
Bylo by vskutku absurdní, kdyby se Židé mohli vychloubat, že nejsme schopni
slavit tento Pesach bez pomoci jejich pravidel ([kalendářních] výpočtů).²

Toto prohlášení mělo dalekosáhlé,
katastrofické účinky na starodávnou metodu časomíry. Konstantius, syn
Konstantina, šel ještě dále. Konstantin zakázal používání židovského kalendáře
pro křesťanské svátky. Konstantius zakázal jeho používání i Židům. „Za
vlády Konstantia (337-362) dosáhlo pronásledování Židů takové míry, že . . .
tento výpočet kalendáře byl zakázán pod výstrahou přísného trestu.“³
Význam tohoto činu nemůže být přehlížen. Kvůli intenzivnímu pronásledování Židé sami upravili svou kalkulaci času.
Patriarcha Hillel II, poslední prezident Sanhedrinu, byl osobně zodpovědný za
tuto změnu, která nakonec vedla k přijetí soboty jako Sabatu.

Mizerný stav v
Judei byl příležitostí k činu sebezapření ze strany patriarchy Hillela, který
dosud nebyl důkladně doceněn. Doposud bylo zvykem zachovávat tajně výpočet
nového měsíce a přestupného roku a oznamovat časy slavností komunitám v
okolních zemích skrze posly. Během pronásledování za vlády Konstantia, se tato
metoda projevila jako nepraktická a neužitečná. Kdykoliv bylo Sanhedrinu
zabráněno opravit data přestupného roku, židovské komunity ve vzdálených zemích
byly ponechány v naprostých pochybách ohledně nejdůležitějších náboženských
rozhodnutí. Aby se učinila přítrž všem těm obtížím a nejistotě, Hillel II zavedl poslední a pevný kalendář .
. . Svou vlastní rukou zničil tento patriarcha poslední pouto, které spojovalo
komunity, rozptýlené napříč Římskou a Perskou říší, s patriarchátem.⁴

Skutečnost, že k této změně došlo před 1600
lety, vysvětluje, proč se lidé domnívají, že sobota je pravý Sabat – jednoduše
proto, že ho Židé světí. Židovští učenci jsou si však dobře věcomi toho, že
došlo k naprosté změně kalendáře:

Vyhlášení nového
(kalendářního) měsíce pozorováním novměsíce, a nového roku skrze příchod jara,
může být vykonáno jedině skrze Sanhedrin. V době Hillela II, . . . zakázali Římané tuto praxi. Hillel II
byl proto donucen ustanovit jeho pevný
kalendář, který tak dal dopředu souhlas Sanhedrinu s kalendáři všech budoucích
let.⁵

Nemůže být dostatečně zdůrazněno: Židovští
učenci jsou si plně vědomi, že kalendář, který nyní používají, je odlišný od
toho, který ustanovil Yahuwah a potvrdil skrze Mojžíše při vyjití z Egypta.
Historické dokumentace v tomto článku jsou vzaty výhradně ze spisů a výroků
samotných Židů. Nejenže sobota není Sabat Bible, ale oni ví, že sobota není Sabat.

Změna kalendáře

Židovští učenci ví, že Sabat se změnil právě kvůli
změně kalendáře. Rabín Louis
Finkelstein byl dobře známý a velmi uznávaný Židovský učenec. Židovské komunity
světa vybraly Finkelsteina jako jednoho z nejlepších 120 Židů, kteří nejlépe
reprezentovali „světlo Judaismu“ před světem. V dopise ze dne 20.
února 1939 Finkelstein ochotně přiznal: „Židovský kalendář byl upraven ve
čtvrtém století.“⁶

Heinrich Graetz ve svém obsáhlém, šesti svazkovém díle publikovaném
skrze Jewish Society of America, přiznal: „Dokonce výpočet kalendáře a
obchodování s předměty náboženského užití byly zakázány“ ve čtvrtém
století.⁷

Mnoho lidí se domnívá, že když dnešní papežský gregoriánský kalendář máneustálý cyklus týdnů o sedmi dnech, dnešní používaný
týden musí být nějak shodný s hebrejským sedmidenním týdnem. Proto se
domnívají, že sobota je Biblický sedmý den Sabat. Lidé s takovými domněnkami
však nechápou základní rozdíl mezi formou solárního kalendáře a jak fungoval
Biblický luni-solární kalendář.

Odlišný dávný Sabat

Lunární Sabat

Židovští učenci ví, že Sabat zachovávaný
věrnými lidmi od dnů 4. století zpět až k době Stvoření, nebyl součástí
neustálého týdenního cyklu. Naopak, kalendářní měsíce následovaly fáze Měsíce.
Týdenní cyklus začínal pokaždé s Novměsícem. Proto ten sedmý den Sabat nebyl
součástí neustálého týdenního cyklu, jako je dnešní sobota.

Novměsíc stále je,
a Sabat původně byl, závislý na lunárním cyklu . . . Původně
byl Novměsíc slaven stejným způsobem jako Sabat, postupně se však stával méně
důležitým, zatímco Sabat se stával více a více dnem náboženství a lidství,
náboženské meditace a instrukcí, pokoje a potěšení duše.⁸

Židé i dnes vypočítávají své každoroční
náboženské svátky podle luni-solární metody měření času. To je důvod, proč se
Pesach (Pascha) a Den Smíření (Yom Kippur) odchyluje rok co rok na
nepřetržitém týdenním cyklu Gregoriánského kalendáře. Jejich týdenní Sabaty
však už nemají žádné spojení s fázemi Měsíce.

Je to právě zde, kde se většina lidí snaží
dokázat, že sobota je Biblický Sabat, a kde dělají chybu. Protože Židé světí
sobotu, domnívají se, že Biblický týdenní cyklus byl vždy nepřetržitý a jedině
každoroční svátky mají spojitost s Měsícem. To
není domněnka, kterou by zastávali Židovští učenci. Ti jsou si plně vědomi,
že dávný
Sabat nemohl být součástí nepřetržitého týdenního cyklu, protože byl spojen
s fázemi Měsíce. Tato překvapující skutečnost je potvrzena následujícím citátem
z Universal Jewish Encyclopedia:
„S rozvojem důležitosti Sabatu jako dne posvěcení a důrazem na významné
číslo sedm se týden stal více a více odloučeným od svého lunárního spojení . .
. .⁹

To je pravděpodobně ona změna od Sabatu úzce
spojeného s fázemi Měsíce k nepřetržitě cyklujícímu sobotnímu – Sabatu, která
nastala v době Hillelova „pevného“ kalendáře. Hillel II učinil více,
než že jen odhalil jejich pravidla kalendace. Zdá se, že byl taktéž zodpovědný
za zavedení sobotního – Sabatu, protože když upravil kalendář, zavedl také
„pravidla odkladu“. Až do té doby nebyla tato pravidla zapotřebí,
protože každoroční svátky a týdenní Sabaty byly zachovávány podle stejného,
luni-solárního kalendáře. Ale když byly tyto roční svátky vypočítány podle luni-solárního kalendáře, zatímco sedmý
den Sabat podle odlišného, solárního
kalendáře, pak docházelo k příležitostným konfliktům. Proto vznikla potřeba po
nových „pravidlech odkladu“.

Saduceové: Kalendářní autority

Občas dobře smýšlející člověk argumentuje
takto: „Kdyby byl ale kalendář špatný v době Yahushui, tak by ho
opravil!“ To je pravda, která zjevuje, že kalendář používaný Izraelity v
prvním století byl stále ještě kalendářem
Stvoření. V té době byl Velekněz tím, kdo byl zodpovědný za kalendář. Bylo
jeho zodpovědností vyhlásit Novměsíce a když bylo zapotřebí třináctého
měsíce, aby byl připočten. tento velekněz vždy pocházel ze třídy Saduceů.
To je důležitý fakt. I když nauky Saduceů nebyly bez chyb, oni, stejně jako
Yahushua, odmítali ústní zákon a lidské tradice farizeů. Drželi se Tóry,
Mojžíšových knih, jako jediného zdroje boží autority.

Yahushua jasně viděl, že „tradice
lidí“ předepsané Farizeji, byly těžkým břemenem, které oddělovalo lidstvo
od jejich Stvořitele. Opakovaně a důrazně odsuzoval toto množství pravidel a
tradic předepsaných farizeji. Tyto lidmi stvořené pravidla byla břemenem a
bariérou pro pravdu. Krátce před svou smrtí se ještě jednou Yahushua pokusil
zasáhnout srdce těchto pokrytců. Jeho rozmluva, zaznamenaná v Matouši 23, je
srdceryvným pokusem obrátit kamenná srdce k pravdě.

Výsledkem povýšení lidských pravidel a tradic
na stejnou úroveň s božím zákonem byla snížená duchovnost. “ Běda
vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili
jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát
více, nežli jste sami.“ (Matouš 23,15)

Nakonec farizeové triumfovali. Třída saduceů,
která měla na starosti Biblický kalendář, přestala existovat po zničení
Jeruzaléma.

Se zničením Chrámu
(70 n.l.) saduceové zcela vymizeli, přenechajíc regulaci všech židovských
záležitostí v rukách farizejů. Od té doby byl židovský život regulován
farizeji, celá historie Judaismu byla přepracovaná podle farizejského úhlu
pohledu a nový aspekt byl přidán Sanhedrinu minulosti. Nový řetězec tradic nahradil starou kněžskou tradici (Abot 1,1).
Farizeismus utvářel charakter Judaismu a života a myšlení Židů pro celou další
budoucnost.¹⁰

Zůstali jen farizeové, kdo vkládali na všechny
svá pravidla a regulace. Ústní tradice farizeů, zapsané v Talmudu, se staly
rabínským Judaismem. Kalendář používaný dnešními Židy není nic více než
zvrácenost původního kalendáře. Byl znetvořen lidskými tradicemi farizeů,
zaznamenanými v Talmudu! Rabín Louis Finkelstein, citovaný dříve, uvedl:

Farizeismus
se stal Talmudismem …  [Ale] duch dávných farizeů přežil
nezměněn. Když Žid … studuje
Talmud, ve skutečnosti opakuje argumenty používané v Palestinským akademiích.
. . . Duch této [farizejské] doktríny  zůstal
svěží a živý. . . . Z Palestiny do Babylonie, z Babylonie do Severní
Afriky, Itálie, Španělska, Francie a Německa; z těchto zemí do Polska, Ruska a
celé Východní Evropy putoval dávný farizeismus.¹¹                                                                     

Talmudská tradice učí, že když někdo ztratí
přehled o tom, kdy je Sabat, pak stačí, když světí každý sedmý den. Zde se
nachází ona logická myšlenka používaná k ospravedlnění zachovávání soboty jako
sedmého dne Sabatu.

Talmud odvozuje
svou autoritu od postavení, kterou měly dávné akademie (t.j. Pharisee). Učitelé těchto akademií, v Babylonii
i Palestině, byli považováni za právoplatné nástupce staršího Sanhedrinu. . . .
V současné době nemá Židovský lid žádnou žijící centrální autoritu,
porovnatelnou ke statutu těchto dávných Sanhedrinů nebo později akademií. Proto
každé rozhodnutí ohledně židovského náboženství musí být založeno na Talmudu,
jako finálnímu souhrnu učení těchto [Pharisee] autorit, když ještě existovaly.¹²

Povšimni
si, že Finkelstein sám uvádí, že Talmud pochází z tradic farizejů. To jsou
tytéž „tradice lidí“, které Spasitel tak jednoznačně odsuzoval během
Své služby. To je důležitý fakt, protože to byly farizejské tradice, které
dovolily Židům, aby odložili původní Sabat. Kapitola 7 z Tractate Shabbat
uvádí: „Člověk, který putoval pouští a neví, který den je Sabat, musí
napočítat šest dní ode dne (v který si to uvědomí), kdy tratil Sabat, a
zachovávat ten sedmý den.“¹³

Stvořitelův Kalendář

Argument, že věřící mají světit v sobotu, protože tak dělají Židé, je
založen na mylné domněnce, že Židé by nikdy nesvětili v žádný jiný den než ten
pravý Sabat. Výroky samotných Židů dokazují, že tato domněnka je mylná. Oni
vskutku změnili Sabat, když změnili kalendář, podle kterého byl Sabat určován.

Sabat není člověkem vytvořená instituce. Byl božsky ustanoven
Stvořitelem. A proto nemá žádná pozemská autorita, byť papež nebo Žid, právo
ustanovit odlišný den bohoslužby nebo odlišnou metodu výpočtu, kdy nastává.
Sabat je trvalým znamením mezi Stvořitelem a Jeho věrnými stvořenými bytostmi.
„Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však Sabatů mých ostříhati
budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo
bylo, že já jsem Yahuwah, kterýž vás posvěcuji. Protož ostříhati budete Sabat,
nebo svatý jest vám.“ (Exodus 31,13-14)

Všichni, kteří touží uctívat svého Stvořitele skrze poslušnost a
bohoslužbu v Jeho Sabat, se nebudou ohlížet na tradice Židů, ani na kalendář
Katolíků. Budou Ho raději uctívat ve svatý Sabat, vypočítaný podle původního
luni-solárního kalendáře, ustanoveného při Stvoření.

¹ Heinrich
Graetz, History of the Jews, Vol. 2, p. 563, emphasis supplied.

² Graetz, Vol.
2, pp. 563-564.

³ Vyňato z The
Jewish Encyclopedia, “Calendar.”

⁴ Graetz, Vol.
2, pp. 572-573, emphasis supplied.

⁵ „The
Jewish Calendar and Holidays (incl. Sabbath): The Jewish Calendar: Changing the
Calendar,“ www.torah.org, emphasis
supplied.

⁶ Box 6,
Folder 4; Grace Amadon Collection, (Collection 154), Center for Adventist
Research, Andrews University, Berrien Springs, Michigan.

⁷ Graetz, Vol.
2, p. 571.

⁸ Universal
Jewish Encyclopedia, „Holidays,“ p. 410.

⁹ Universal
Jewish Encyclopedia, Vol. X, „Week,“ p. 482.

¹⁰
„Pharisees,“The Jewish Encyclopedia, Vol. IX, (1901-1906 ed.),
p. 666.

¹¹ Louis
Finkelstein,The Pharisees: The Sociological Background of their Faith,
(Philadelphia: The Jewish Publication Society of America, 1946), Vol. 1,
Forward to first edition, p. XXI, emphasis supplied.

¹² Louis
Finkelstein, The Jews – Their History, Culture, and Religion,
(Philadelphia: The Jewish Publication Society of America, 1949), Vol. 4, p.
1332.

¹³ http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Talmud/shabbat7.html