Výraz "Eloah Syn" se nenachází v Bibli, ani
výraz "Trinity" (Svatá trojice). Níže jsou prozkoumány texty, skrze
které Trinitariáni hají svůj postoj. Žádný z nich nepředstavuje jednoznačně
Krista jako Eloaha Všemohoucího, Eloaha Syna, Druhou osobu Svaté trojice
(Trinity). Chceme naprosto jasně prohlásit, aniž bychom museli jít do pravého Biblického
poselství těchto textů, že záměrem článku je pouze poukázat, že Trinitariáni
nemají žádné Biblické záruky pro svá tvrzení a drží se těchto textů jako se
drží tonoucí stébla.

Trinitariánské
tvrzení: "Nový Zákon jasně představuje Krista jako Eloaha.
Jména aplikovaná na Krista v Novém Zákoně jsou taková, že mohou být aplikovaná
jedině na toho, kdo je Eloah. Například Yahushua je nazýván Eloah ve frázi  ‚A
očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Eloaha a našeho
Spasitele Krista Yahushui.‘ (Titovi 2,13; porovnej s Jan 1,1; Židům 1,8;
Římanům 9,5; 1. Janova 5,20.21)." Josh McDowell, More Than a Carpenter,
Living Books, Tyndale House Publishers, Wheaton, 1973, page 11.

Odpověď: Nový zákon nepředstavuje jasně Krista jako Eloaha.
Jména aplikovaná na Krista v Novém Zákoně by mohla být správně použita na toho,
kdo reprezentuje Eloaha a obdržel od Něj "veškerou autoritu v nebi a na
zemi". McDowell tvrdí, že následující texty zjevně nazývají Krista
Eloahem.

1.Titus 2,13:  "A očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Eloaha a
našeho Spasitele Yahushui Pomazaného." – McDowell se domnívá, že výrazy
"veliký Eloah" a "Spasitel" jsou v apozici, to znamená, že
odkazují na jednoho a téhož jednotlivce. Anglický i český překlad je nejasný a
dvojsmyslný. Přesnější překlad by vypadal takto: "…slávy našeho velikého
Eloaha a našeho Spasitele, Yahushui Pomazaného." Neexistuje důvod, proč se
domnívat, že tito dva jsou jedna a tatáž bytost. Tento text nepředstavuje
"jasně" Krista jako Eloaha.

2. Jan 1,1: "Na počátku
bylo Slovo, to Slovo bylo u Elohima, to Slovo byl Elohim." Naším cílem
není zde vysvětlit, co tento text skutečně znamená, ale demonstrovat, že
zřetelně neprezentuje Yahushuu jako Eloaha/Elohima. Prvním bodem je, že
existuje problém pochopit, že na jedné straně bylo to Slovo u Elohima a na
straně druhé bylo Elohim. První výrok uvádí rozdíl mezi tím Slovem a Elohimem
(protože to první je s tím druhým), zatímco druhý výrok uvádí, že jsou jedno a
totéž. A proto ta věta takto nedává smysl. Dává to však smysl, pokud si
uvědomíme, že slovo theos v řečtině je rovno hebrejskému slovu Elohim. Elohim
může znamenat "Bůh, bohové, bůh, soudce, vysoce postavený jedinec, a
dokonce i anděl." To první "Slovo" odkazuje na Yahuwaha, zatímco
to druhé "Slovo" odkazuje na jinou entitu. Reference na jinou entitu
jasně představuje, že to Slovo není Eloah, se kterým to Slovo je. Vskutku
někteří učenci poukazují na to, že lepší překlad vypadá takto: "a to Slovo
bylo nějaký eloah." I toto mi připadá poněkud vynucené. Jedna z dalších
alternativ by měla být pravděpodobně zvolena. V každém případě tento text
nepředstavuje jasně Krista jako Eloaha Všemohoucího.

Tvrzení se opírá o text Jan 1,14: "A Slovo stalo
se tělem." Pokud by to mělo znamenat, že Všemohoucí Yahuwah se stal tělem,
nebo se inkarnoval jako lidská bytost, pak by to znamenalo změnu podstaty
Yahuwaha, což je logicky i biblicky nepřijatelné. Všimni si, že tento text
neříká, že Yahushua je Yahuwah.

3.Židům
1,8: "O Synovi však: Tvůj trůn, Elohime, je na věky věků…" Toto je
jedna ze série citací Starého Zákona. První citace – Žalm 2,7 (Židům 1,5a),
byla původně vyslovena Davidem. Druhá – 2. Samuelova 7,14 (Židům 1,5b), byla
také vyslovena Davidem ohledně jeho "semena", primárně Šalomouna, ale
nepochybně i sekundárně a prorocky Mesiáše. Třetí citace (Židům 1,6) pochází z
nebiblické židovské tradice, která se objevuje i v Koránu: "Ať se mu
pokloní všichni andělé Yahuwaha!" Osoba primárně uvedena v originální
tradici je Adam, kterému se mají andělé klanět. Slovo "klanět" v
hebrejštině odkazuje na pokleknutí, pokoření se před vysoce postavenou
osobností jako je například král. Pak přichází Žalm 45,6.7, text citovaný
McDowellem z Židům 1,8. Tento text byl původně součástí královského svatebního
obřadu. Slovo "Elohim", překládané jako "Bůh", je aplikováno
na krále. Jako takové by mělo být pravděpodobně raději přeloženo jako
"soudce" nebo "vysoce postavená osoba". To je obzvláště
zjevné ze skutečnosti, že Eloah Všemohoucí je uveden v Žalmu 45,7 jako odlišná
bytost (entita). Citace v Židům představuje Yahushuu jako nadřazeného andělům,
ne protože je Eloah Všemohoucí, ale protože je dědicem Davidova mesiánského
zaslíbení v Žalmu 45,6. Pokud by znamenalo, že Kristus je Eloah Všemohoucí, pak
by Jím byli i všichni králové, kterým se tento Žalm zpíval při jejich svatbách.

McDowell se neodvolává na Židům 1,10, což je ve
skutečnosti jediný verš používaný k prokázání Trinity, který si vyžaduje
pečlivý průzkum. Citace je z Žalmu 102,25-27.  To je jediný z originálních citací, která byla
původně směrována k Yahuwahovi samotnému.

Nejprve si musíme uvědomit, že citace není směrovaná k
Yahushuovi v Židům, ale je pokračováním vyjádření v Židům 1,8 "o"
Yahushuovi. To je rozdíl, než když se mluví "k" někomu jako v Židům
1,5.  Tyto fráze nejsou proto řečeny
"k" Yahushuovi, ale "o" čili "ohledně" Yahushui.

Druhým bodem je to, že daný kontext má jasně za cíl
vyvýšit Yahushuu Pomazaného dokonce nad anděly. Všechny ty citace slouží tomuto
záměru. Odkazují na aspekty nebo události v životě Yahushui, které ho
představují nějakým způsobem nadřazeného andělům. Žalm 102 je posledním ze
série mučednických Žalmů. Jasným závěrem v této kapitole je, že po všech těch slavnostních
aspektech a událostech v Yahushuově životě, které jej představují jako
nadřazeného andělům, přichází nakonec jeho mučednická smrt. I toto ukazuje jeho
nadřazenost a uvádí do tématu druhé kapitoly Židům, kterým je ve skutečnosti
téma sebeobětování.

Pro ty z nás, kteří nejsou obeznámeni s liturgickým
používáním Žalmů, není toto vysvětlení ihned tak jasné. Ale pro Židy, pro které
byla tato slova napsána, nemohlo být nic přirozenějšího. Celé panorama
mučednické liturgie ihned zaplnilo židovskou mysl, když se setkala s těmito
slovy. Žádný lepší úvod k druhé kapitole nemohl být vymyšlen.

Není uvedeno, že Yahushua je Eloah. Nadřazenost
andělům neznamená nezbytně, že Yahushua je Eloah Všemohoucí. Kapitola hovoří o
všech možných superlativech, ale neuvádí, že Yahushua je Eloah. Dokonce i třetí
verš ukazuje jasný rozdíl mezi bytostí, kterou je Yahushua, a bytostí, kterou
je Eloah, zde popsán jako "Majestát na výsostech".

4.Římanům 9,5: "Jejich
jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Eloah, který je nade všemi, buď
pochválen na věky, amen." McDowell se zde opět domnívá, že slovo
"Eloah" je v apozici ke slovu "Kristus". Originální řečtina
nemá interpunkci. Slovo "amen" na konci dává větě větší smysl než jen
formální dobrořečení. V tomto případě je naprosto možné chápat božské požehnání
připojené na konec, aniž bychom se museli domnívat, že tento Eloah a dříve
zmíněný Kristus jsou jedna a tatáž bytost. Ani není absolutně jasné, zdali
fráze "který je nade všemi" patří ke Kristu, který ji předchází, nebo
k Eloahovi, který následuje po ní. Neexistuje teologický důvod, proč by to
nemohlo odkazovat na Krista. Pokud Yahuwah ustanovil Krista "nad
vším", pak to samo o sobě ukazuje, že Kristus, bytím příjemce božské
přízně, není Eloah sám (viz Filipským 2,9-11).

5.1. Janova 5,20: "A vímeť, že Syn Yahuwahův přišel, a dal
nám smysl, abychom poznali Toho Pravého, a jsmeť v tom Pravém, i v Synu jeho Yahushuovi
Pomazaném. Onť jest ten pravý Eloah a život věčný."
McDowell se domnívá, že slovo "Onť" odkazuje na Krista, který
předchází tomuto textu, a proto je Kristus pravý Eloah. Musíme si však vybrat
mezi dvěma možnými osobami v první části tohoto verše: Yahuwah a Kristus. Zcela
zřejmě je Yahuwah roven Yahuwahovi. Tento text jednoznačně neprezentuje Krista
jako Eloaha. O mnoho jasněji prezentuje Yahuwaha jako Eloaha a Krista jako
Krista.

Trinitariánské
tvrzení: "Bible
mu přisuzuje charakteristické rysy, které mohou být pravdivé jedině o
Yahuwahovi. Yahushua je prezentován jako sebe-existující (Jan 1,4; 14,6);
všudypřítomný (Matouš 28,20; 18,20); vševědoucí (Jan 4,16; 6,64; Matouš
17,22-27); všemohoucí (Zjevení 1,8; Lukáš 4,39-55; 7,14-15; Matouš 8,26-27); a
vlastnící věčný život (1. Janova 5,11. 12. 20; Jan 1,4)." McDowell 1973, 11.

Odpověď: Je pravda, že tyto charakteristiky absolutně náleží
jedině Yahuwahovi. Ale Yahuwah může a taky uděluje božské milosti lidským
bytostem poslaným, aby Ho reprezentovaly. Řeč textů, které McDowell uvádí,
indikují, že Yahushua obdržel tyto charakteristiky od Yahuwaha. Jakožto
příjemce nemůže být samotným Yahuwahem ze dvou důvodů: 1) Je nelogické si
myslet, že dárce i příjemce jsou oba Eloah; 2) Stát se příjemcem znamená
potřebu nebo závislost na dárci, což je charakteristikou, kterou nemůžeme
přiřadit Yahuwahovi.

Jan 1,4: "V něm život
byl, a život byl světlo lidí." V tomto bodě odkazuje
evangelium stále na "Slovo" před domnělou inkarnací. Nemůže být tedy
řeč o přímém odkazu k osobě Yahushui. Tento verš neuvádí, že Yahushua vlastnil
život v sobě samém bez Yahuwahovy intervence. Ani žádný jiný verš.

Jan 14,6: "Já jsem
cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne." Yahushua
zde tvrdí, že má monopol na přístup k Yahuwahovi. To však neznamená, že jeho
život je nezávislý na Yahuwahovi.

Matouš 28,20: "A aj, já s vámi jsem po
všecky dny, až do skonání světa." To není ve skutečnosti žádné tvrzení
všudypřítomnosti. Je to tvrzení bezprostředního a přímého přístupu pro věřící.
Toto tvrzení není odlišné, než tvrzení Židů o Eliáši nebo Muslimů o Enochovi
(Khidr). Není zde žádná implikace božství.

Matouš 18,20: "Nebo kdežkoli shromáždí
se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich." Ani toto
neznamená všudypřítomnost. Ve skutečnosti je to ještě omezenější než Matouš
28,20, protože zde je více podmínek: přítomnost nejméně dvou věřících, účel
shromáždění (pro bohoslužbu?), a vzývání jména Yahushui. Není zde žádná
implikace božství nebo dokonce všudypřítomnosti.

Jan 4,16 a 6,64 popisují znalost osobních
životů lidí a událostí minulých i budoucích, což normálně lidé neznají. Nicméně
takovéto poznání bylo normálně udělováno prorokům. Jsou-li Yahushuovi dány
atributy proroka, neznamená to, že je proto více Eloah než některý z ostatních
proroků, kteří obdrželi takovéto poznání od Eloaha. Matouš 17,22-27 je také
proroctví budoucích událostí. Není to tvrzení vševědoucnosti. Yahushua ve
skutečnosti popírá vševědoucnost: "O tom pak dni a hodině té žádný neví,
ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj." (Matouš 24,36)

Zjevení 1,8: "Jáť jsem Alfa
i Omega, počátek i konec, praví Yahuwah, Kterýž jest, a Kterýž byl, a Kterýž
přijíti má, ten Všemohoucí." Tento verš má údajně připisovat všemohoucnost
Yahushuovi kvůli toho slova "Všemohoucí". Avšak ten, kdo hovoří, není
identifikován jako Yahushua. Panuje domněnka, že to je Yahushua, protože se
odvozuje, že Yahushua byl ten původní hlas mluvící stejnými slovy ve Zjevení
1,11. Ale tato slova jsou citací z Izaiáše 41,4, kde je promlouvá Yahuwah sám.
Zjevení 1,8 říká, že tato slova jsou promluvená Yahuwahem. Slovo kyrios v
originální řečtině někdy odkazuje na Yahuwaha, někdy na Krista a někdy na formu
zdvořilého oslovení jiných lidských bytostí. V této situaci je nejlepší se
domnívat na základě kontextu, že promlouvajícím je Yahuwah Všemohoucí a ne
Yahushua Pomazaný.

Lukáš 4,39-55: V tomto příběhu má Yahushua
moc uzdravovat a autoritu nad ďábly, kteří nesou svědectví o tom, že on je
"Kristus, Syn Yahuwahův". Taková moc, udělena Yahuwahem, neobsahuje
všemohoucnost. Zahrnuje jedině Yahuwahem danou autoritu.

Lukáš 7,14.15: Tento příběh ukazuje, že
Yahushua měl moc vzkřísit mrtvého k životu. Není jediným prorokem zmíněným v
Bibli s takovou mocí od Yahuwaha. Takováto moc nedokazuje všemohoucnost.
Naznačuje Yahuwahem danou autoritu.

Matouš 8,26.27: Tento příběh o moci uklidnit
bouři je impresivní, nedokazuje to však, že by to bylo něco jiného než moc udělená
Yahushuovi od Yahuwaha. Nenaznačuje to všemohoucnost. Když dá Yahuwah někomu
takovou moc, nestává se člověk samotným Yahuwahem.

1. Janova 5,11. 12. 20: Tento text mluví o
tom, že neexistuje žádný jiný život mimo ten, který je dán Yahuwahem. Život,
který je dán Yahuwahem, i když je v Kristu, nenaznačuje, že Yahushua vlastní
věčný život takovým způsobem, že by ho to činilo Eloahem. Tento text to neuvádí
ani nenaznačuje.

Trinitariánské
tvrzení: "Yahushua přijímal uctívání jako Eloah (Matouš 14,33; 28,9) a někdy
dokonce vyžadoval být ctěn jako Eloah (Jan 5,23; porovnej Židům 1,6; Zjevení
5,8-14)." McDowell 1973, 12.

Odpověď: Uctívání elohima je v řečtině obecně vyjádřeno jinými
slovy než jak je to překládáno v Novém Zákoně. Řecké slovo překládáno jako
"ctít" v Novém Zákoně více méně zdůrazňuje klanící se postoj těla
zapojený při uctívání. Jako takové se liší od obecného užití řeckého slova,
které zahrnuje vzdávání cti skrze políbení nebo sklonění se k políbení ruky
nebo dokonce nohy. Tento druh uctívání v Řecku nebyl způsob uctívání Eloaha
nebo elohim [bohů], ale způsob
uctívání lidí ve vysokém postavení, ke kterým daný člověk vznáší svou žádost.
Uctívání elohim v Řecku je obecně vyjádřeno jinými slovy. Většina textů v Novém
Zákoně buď jasně odkazují na uctívání Yahuwaha nebo mluví o poněkud nejasném
aktu vzdání úcty.

Některé
texty jednoznačně ukazují, že se nejedná o uctívání božstva. Jeden takový
příklad je v Matouši 9,18: "A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno
přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela…." Tento
způsob úcty z úst knížete nebylo zcela určitě uctívání Yahushui jako Eloaha.
Slovníky řečtiny Nového Zákona vytvořené dokonce trinitariánskými učenci
rozeznávají rozmanitost používání tohoto slova. I Matouš 2,2. 8. 11; 20,20;
Lukáš 4,7; 24,52 jsou považovány lexikonem Harper and Row’s Analytical Greek
Lexicon za příklady slova, ve kterém se nejedná o uctívání božstva. Hranice
mezi těmito dvěma významy je proto často rozhodnuta vírou čtenáře a jako taková
nemůže být brána jako důkaz pro Yahushuovo božství.

Trinitariánské
tvrzení:  Pavel "uznal Beránka Yahuwahova
(Yahushuu) za Eloaha, když řekl: ‚Buďtež
tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy,
abyste pásli církev Yahuwahovu, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.‘ (Skutky
20,28)." McDowell 1973, 12.

Odpověď: Originální řecký text neříká
"svou vlastní krví", ale doslovně "s krví Svého vlastního."
Tento verš neříká přímo, kdo ten "Jeho vlastní" je, ale můžeme se
bezpečně domnívat, že je myšlen Kristus. Přirovnávat Krista s Eloahem v tomto
verši znamená opět vrhnout se k nepodloženým závěrům.

Trinitariánské
tvrzení:  "Poté, co se ho Kristus zeptal, kým je,
vyznal Petr: ‚Ty jsi Kristus, Syn
živého Eloaha.‘ (Matouš 16,16)." McDowell 1973, 12. Stejná věc se probírá
na následující straně ohledně textu Jan 11,27 a Jan 1,49, kde je použita fráze
"Syn Eloaha".

Odpověď: Výraz "Syn Eloaha"
nedokazuje božství Yahushuovo o nic více než u někoho, komu je dána "moc
stát se dětmi Yahuwaha". Je-li Yahushua syn Yahuwaha, pak to definitivně
ukazuje, že on není samotný Yahuwah. Někdo nemůže být obojí: otec a zároveň samotný
syn. Je-li Yahushua syn Yahuwahův, pak zajisté není Yahuwah. Křesťané používají
argument "druhu", jenž je protichůdný k argumentu "být v řádu",
aby ukázali, že jelikož Otec je druhu "Eloah", stejně tak i Syn. Klam
tohoto názoru je ten, že Bible neprezentuje nějaký druh Eloah, ale jen jednoho,
který je Eloah. Slovo "syn" znamená v Bibli mnohem více než jen
biologického potomka. Argument stejného druhu se domnívá, že Yahushua je
biologický potomek Yahuwaha. To však není skutečné křesťanské učení.  Křesťanské učení samotné, ať už je jakékoliv,
není v této věci doslovné. Žádný křesťan nevěří, že Yahushua je doslovný,
biologický syn Yahuwaha. Tradiční křesťanské učení říká, že Yahushuova matka
byla panna. Kdyby byl Yahuwah biologickým otcem Yahushui, pak by Marie nemohla
být panna. Musí být tedy zvolen jeden z metaforických významů tohoto slova.
Dobrý příklad je v 1. Samuelova 2,12: "Synové pak Elí byli synové Beliala,
neznali Yahuwaha." (KJV) Zde je slovo "syn" použito nejprve
doslovně a potom metaforicky. Biblická poznámka říká, že syn Belialův je
bezbožník. Verš sám pokračuje a vysvětluje, že "neznali Yahuwaha".
Yahushua – "Syn" Yahuwahův – je podle stejného měřítka protikladem,
to znamená spravedlivý muž, ten, který znal Yahuwaha. Zajisté má Bible na mysli
tímto výrazem více než jen toto. A sice také být zaslíbeným Mesiášem. Ale být
zaslíbeným Mesiášem ještě neznamená, že Yahushua je Yahuwah. Zahrnuje to jen
fakt, že je Kristus. Nicméně je Yahushua nazván Yahuwahovým inkarnovaným
Slovem, které doslovně vyšlo od Yahuwaha. Takto může být nazván jediným
zplozeným (jednorozeným) synem Yahuwaha, protože žádná jiný bytost není v
takovém vztahu s Yahuwahem.

Na druhou stranu si
musíme pamatovat, že Biblická fráze "Syn Yahuwaha" není limitovaná
jen na Yahushuu. Viz příklad v Genesis 6,2 a Jób 1,6. Samo o sobě to nemůže
dokazovat božství.

Trinitariánské
tvrzení:  "Když byl Štěpán kamenován, volal k
Yahuwahovi a řekl: Pane Yahushuo, přijmi mého ducha! (viz Skutky 7,59)" McDowell 1973, 13.

Odpověď: Trinitariánské tvrzení se zde
může opírat o použití slova "Pane". I když je slovo Pane často
použito v Bibli v souvislosti s Yahuwahem, není vůbec omezeno jen na takovéto
používání. Je aplikováno na Yahushuu ve smyslu "pan, mistr", stejně
tak jako pro mnohé další lidi při zdvořilém oslovení. Z tohoto textu je jasné,
že slovem "Pane" je zde osloven Yahushua, ale toto slovo nedokazuje
božství.

Tvrzení
se ale může týkat Štěpánova činu, kdy v této situaci volá k Yahushuovi a tím
naznačuje jeho božství. Autor tvrzení neujasňuje, co zde považuje za důkaz, že
Yahushua je také Yahuwah. Když zvážíme skutečnou víru Štěpána v to, že Yahushua
byl ukřižován, vzkříšen a vystoupil do nebe, je celkem pochopitelné, že by mohl
doufat, že Yahushua přijme jeho ducha. Tato naděj však nedokazuje božství. Jen
uznává vzkříšení a vstoupení do nebe. Víra v Yahushuovo nanebevstoupení a Druhý
příchod nedokazuje víru v jeho božství. Výjimečné události nebo schopnosti
automaticky nedokazují božství.

Trinitariánské
tvrzení: "Jan Křtitel oznámil příchod Yahushui
prohlášením ‚Ty jsi můj milovaný
Syn, tebe jsem si vyvolil.‘ (Lukáš 3,22)." McDowell
1973, 13.

Odpověď: Autor tvrzení se zjevně domnívá,
že být Synem Yahuwaha v případu Yahushui dokazuje Jeho božství. Při jiných
situacích se tak nedomnívá, což je rozporuplné. Buď jsou všichni Synové
Yahuwahovi božského původu nebo nejsou.

Trinitariánské
tvrzení:  "I odpověděl Tomáš a řekl jemu: ‚Pán můj a Eloah můj.‘ Dí jemu Ježíš: ‚Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi.
Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.‘ (Jan 20,26-29). Yahushua přijal
Tomášovo uznání jeho jako Eloaha." McDowell 1973, 14.

Odpověď: Toto tvrzení, podobně jako mnoho
předchozích, je ve skutečnosti založeno na nepochopení Bible, protože autor
tvrzení se odvolává na překlad. Mnoho obtíží by bylo odstraněno, kdyby
křesťané, podobně jako Židé a Muslimové, tiskli své svaté knihy včetně originálního
textu. Přívrženci těchto náboženství jsou si přinejmenším vědomi toho, že to,
co čtou v angličtině, není autoritativní. Je to pouze omylný překlad. Řecký
text fráze "Pán můj a Eloah můj!" užívá nominativní formu u obou:
"Pán" i "Eloah". Protože jsou obojí oslovení od druhého
skloňování singulární, existuje v řečtině vokativ, který je zcela odlišné
formy. Pokud tedy slova směřují k člověku, ke kterému se mluví, pak by měly být
ve vokativu. Pokud slova náleží někomu jinému, než se kterým se mluví, mělo by
jít o případ nominativní. Zde se jedná o nominativ, ne vokativ. Proto to
poukazuje na to, že slova patří jiné osobě, než ke kterému Tomáš mluví.
Promluvena jsou k Yahushuovi. Pak tedy smíme vědět, že Yahushua není ten
"Pán" a "Eloah", o kterém Tomáš mluví. Pokud se člověk, na
kterého voláte "Ach, můj Pane!", díky tomu stává Eloahem, pak se
obávám, že musí existovat tisíce dalších lidí, kteří se dožadují božství. Toto
Tomášovo zvolání zjevuje jeho nově nabytou víru ve vzkříšení Yahushui. To byla
ta věc, o které pochyboval. Nešlo nikdy o otázku, zdali je Yahushua Eloah nebo
ne. Šlo jen o otázku, je-li naživu nebo není. To je to, o čem Tomáš pochyboval,
to je to, co Tomáš viděl na vlastní oči a cítil na svých rukou. A to je to, co
ti, kteří neviděli Yahushuu, stále věřili. Žádné požehnání nespočívá v tom,
pokud někdo věří něčemu jinému (jako že Yahushua je Eloah). Požehnání je zde
jedině pro ty, kteří věří, že Yahushua žije. Yahushua nepřijal Tomášovo uznání
jeho za Eloaha, protože Tomáš ho nikdy neuznal za Eloaha. Tomáš ho uznal za
živého.

Nicméně se může
náhodou stát, že řečtina zamění vokativ za nominativ. Pisatel může zapomenout,
že v druhém pádu mužských podstatných jmen je vokativní forma. Dejme tomu, že
to tak je, a že Tomáš volá k Yahushuovi "Můj Pane a můj Eloahu."
Kdyby tomu tak bylo, neznamenalo by to ještě jednoznačně, že Yahushua je Eloah
Všemohoucí. Slovo kyrios neboli Pán (Mistr) je použito v Bibli ve spojení s
Yahuwahem Všemohoucím, ale také u několika lidských bytostí. Slovo theos často
překládá slovo Elohim a jeden z mnoha hebrejských významů slova mohl proniknout
i do novozákonní řečtiny. Dobrým příkladem této možnosti je text Jan 10,34-36.

Trinitariánské
tvrzení:  Jan 5,16-18: "Židé nenazývali Yahuwaha ‚můj Otec‘. Pokud ano, pak by oprávnili výrok
s ‚v nebi‘. Yahushua se však choval jinak. Učinil výrok, který si Židé nemohli
špatně vysvětlit, když nazval Yahuwaha ‚můj Otec‘. Yahushua taky uvedl, že
zatímco Yahuwah pracoval, on jako Syn také pracoval. Opět Židé pochopili význam
prohlášení, že byl Yahuwahův Syn. V důsledku tohoto výroku vzrostla nenávist
Židů. I když ho chtěli hlavně pronásledovat, začali si přát ho i zabít." McDowell
1973, 16.

Odpověď: Trinitariánským tvrzením je, že
Yahushua musel být Yahuwah, protože ho z toho někteří lidé obvinili. Dále to
nepokračuje. Je velmi možné, že tito lidé, kteří dle slov McDowella "ho
chtěli hlavně pronásledovat", využili každé příležitosti, aby překroutili,
co Yahushua řekl. Tento scénář zná každý. Nepřátelství se projevuje ve slovní
argumentaci tím, že lidé nesprávně vykládají slova svých oponentů. Zajisté
nemohou být takováto obvinění brána vážně. Yahushua sám nestojí a nepřijímá
toto obvinění, které přišlo více než jednou. V Janovi 10,33-36 to Yahushua uvádí
na pravou míru. Tváří v tvář nespravedlivému obvinění, že ze sebe dělá
Yahuwaha, odpovídá: "Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl:
Bohové (elohim) jste. Poněvadž ty nazval
bohy (elohim), k nimžto řeč Yahuwahova stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo, kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a
poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Yahuwahův jsem?"

Zde
Yahushua vysvětluje, že nazvat sebe "Elohim" by ve skutečnosti nebylo
rouháním, protože pro to existuje Biblická precedence aplikovaná na všechny
lidi. Zadruhé poukazuje na to, že ani žádné takové tvrzení neprohlásil, které
proti němu vznášejí, ale že se prohlásil jen za "Syna Yahuwahova". Když
zmínil tento rozdíl, popřel tím Yahushua to, že by výraz "Syn
Yahuwahův" znamenal božství. Definoval, co znamená být "Syn
Yahuwahův": 1) být posvěcen Yahuwahem, a 2) být poslán na tento svět.

Faktem
je, že lidé mohli a také nepochopili Yahushuovy výroky. Úmyslně jim nerozuměli.
Yahushua jim objasnil, že může být nazýván "Syn Yahuwahův", protože
ho Yahuwah posvětil a poslal na tento svět. Pokud je osobností, kterou Yahuwah
posvětil a poslal, pak není samotný Yahuwah.

Trinitariánské
tvrzení:  "Nejenže Yahushua tvrdil, že je roven
Yahuwahovi coby svému Otci, ale tvrdil také, že je jedno s Otcem… ‚Já a můj Otec jsme jedno.‘ (Jan 10,30)" McDowell 1973, 16.

Odpověď: Opět nepochopení nepřátelských
posluchačů je bráno jako důkaz, že Yahushua tvrdil, že je Yahuwah. Ale v Janovi
17,11. 21-23 se Yahushua modlí, aby jeho následovníci mohli být taky jedno, tak
jako "my jsme". Pokud tedy jednota Yahushui a Otce znamená Yahushuovo
božství, pak by měli zcela stejným způsobem mít božství i jeho následovníci.
Místo tří osob v "Božstvu" máme nyní milióny, možná miliardy?
Existuje mnoho způsobů, jak být jedno: v záměru, ve vůli, v motivu, v akci, v
mnoha způsobech, a přesto nebýt jedno v podstatě a jako bytost. Nejvážnější ale
je, že toto neospravedlněné pochopení Yahushuových slov v Janovi 10,30 je v
rozporu s jasným významem Yahushuových slov v Janovi 17,3, kde je Otec
představen jako jediný pravý Eloah.

Trinitariánské
tvrzení:  "Yahushua neustále mluvil o sobě jako o
tom, který je jedno v podstatě a přirozenosti s Yahuwahem. Otevřeně tvrdil: ‚Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.‘
(Jan 8,19); ‚A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.‘ (Jan 12,45); ‚Aby
všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž
ho poslal.‘ (Jan 5,23); atd. Tyto odkazy zajisté ukazují, že Yahushua považoval
sám sebe za více než jen člověka, spíše rovného s Yahuwahem." McDowell
1973, 17.

Odpověď: V žádném z těchto textů Yahushua
netvrdí, že je jedno s Otcem v podstatě a přirozenosti. Tvrdí, že byl posvěcen
a poslán Yahuwahem. Takto reprezentuje Yahuwaha svým posluchačům. Kdyby ho
znali a naslouchali mu, poznali by Yahuwaha. Je pravda, že nenávidět a nectít
posla Yahuwahova znamená projevovat nenávist a neúctu Yahuwahovi samotnému.
Yahushua zajisté viděl sebe jako více než jen člověka. Ale neviděl sebe jako
rovného Yahuwahovi. Nikdy to netvrdil. Jeho tvrzení jsou stejná jako tvrzení
Shiitských Imámů. Yahushua tvrdí, že reprezentuje Yahuwaha před lidmi a proto
si zaslouží naprostou oddanost a poslušnost. Netvrdí však, že je Yahuwah.

Trinitariánské
tvrzení:  "Yahushua tvrdil, že je schopen
odpouštět hříchy…. (Marek 2,5; viz také Lukáš 7,48-50). Dle židovského zákona
to bylo něco, co mohl dělat jedině Yahuwah; Izaiáš 43,25 omezuje toto
neodvolatelné právo jedině na Yahuwaha." McDowell 1973, 18.

Odpověď: Je pravda, že Yahushua tvrdil, že
je schopen odpouštět hříchy. Je také pravda, že židovský zákon omezoval tuto
moc jedině pro Yahuwaha, obzvláště z pohledu Izaiáše 43,25. Třetí alternativou
je, že Yahushua tvrdí, že je autoritativní zástupce Yahuwaha před lidmi a jako
takový je schopen reprezentovat ty moci, se kterými ho Yahuwah pověřil (viz Jan
5,19). Má moc odpouštět hřích i uzdravovat, tato moc je mu propůjčena
Yahuwahem. Byla to moc Yahuwahova, která uzdravovala, stejně jako odpouštěla
hřích skrze slovo Kristovo. Není zde žádné tvrzení, že by byl Yahuwahem,
navzdory tvrzení některých lidí.

Trinitariánské
tvrzení:  "Také v evangeliu Marka máme Yahushuův
výslech (14,60-64). Tyto soudní procesy jsou jedny z nejjasnějších odkazů na
Yahushuovo božství." McDowell
1973, 20.

Odpověď: Pokus hodnostářů  odsoudit Yahushuu z rouhačství neprokazuje
Yahushuovo tvrzení vlastního božství. Yahushua jasně potvrdil své mesiášství:
jeho tvrzením bylo, že je zaslíbený a poslaný Mesiáš. Netvrdil, že je Yahuwah.
Existuje více než dvě alternativy, že se Yahushua dopustil rouhačství nebo že
byl vskutku Yahuwah Eloah. Třetí alternativou je jeho tvrzení, že reprezentuje
Yahuwaha před světem, neboli že je přesným obrazem Yahuwaha, Slovo učiněné
tělem, použijeme-li Biblický slovník. Takto jedině zastával striktní
monoteismus (jednobožství) a nikdy netvrdil, že je Yahuwah.

Trinitariánské
tvrzení:  "Biblický důkaz podporující náš postoj
ukazuje, že počáteční odkazy spojené s Yahuwahem jsou ve formě množného čísla:
Genesis 1,26: ‚Učiňme člověka k
obrazu našemu.‘ Genesis 3,22: ‚Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás.‘
Genesis 11,7: ‚Protož sstupme.‘ " Ralph Larson, Water As A Flood, in Land
Marks February 1994, 16.

Odpověď: Je pravda, že existuje několik textů představujících
Yahuwaha v první osobě v množném čísle, většinou ve formě "Let’s." Ale
obecně v tisících příkladů uvádí Bible Yahuwaha v jednotném čísle. Toto použití
množného čísla jen stěží potvrzuje nauku o Svaté trojici (trinity). Pokud by
toto množné číslo něco podporovalo, pak je to polyteismus.

Genesis 1,26 používá třetí osobu mužského
jednotného čísla ohledně Yahuwaha. Kdyby každý člověk na světě, který kdy řekl
"Pojďme se na to podívat" byl proto trinity (trojjediný), pak by
tento text mohl být použit jako důkaz pro trojjediného Yahuwaha.

Slova
v Genesis 3,22 a 11,7 jsou Yahuwahem adresovaná nebeským posluchačům. Genesis
3,22 napovídá, že se může jednat o anděly. Existují jeden nebo dva podobné
odkazy v množném čísle, které Ralph Larson nezmínil.

Trinitariánské
tvrzení:  "V Izaiáši 48, Ten, který se
identifikuje sám jako Vykupitel a První a Poslední (porovnej s Zjevení 1,11),
říká ve verši 16: Yahuwah Eloah
poslal mne [Vykupitele] a duch jeho.’" Ralph Larson, Water As A Flood, in
Land Marks February 1994, 16.

Odpověď: Autor tvrzení z toho odvozuje, že zmíňka tří postav
naznačuje božskou svatou trojici (trinity). Toto je známo jako eisegesis: čtení
svých vlastních představ v nějakém textu. Zaprvé, Vykupitel, o kterém je zde
řeč, je definován ve verši 17 jako sám Yahuwah. Proto to nemůže být ten
"mne" z verše 16, protože Yahuwah poslal "mne". Yahuwah a
"mne" jsou dvě odlišné postavy, a tím Vykupitelem je Yahuwah, ne ten
"mne". V Izaiáši, stejně jako u některých jiných proroků je někdy
složité rozlišit Yahuwahovu přímou citaci a vlastní odkaz proroka v první
osobě, což může vést ke zmatku.

Zůstává nám tedy
Yahuwah a Jeho Duch posílající lidskou postavu, ne Vykupitele. Yahuwah a Duch
Svatý zde nejsou uvedeni jako odlišné osoby v božské Trinity (Svaté trojici).
Použití spojení "a" neznamená nezbytně, že se jedná o dvě entity, a
pokud by tomu tak bylo, pak by to ještě neznamenalo, že Duch Svatý byl stejně
rovnou božskou osobou.

Trinitariánské
tvrzení:  "V Efezským 3,14 Pavel zmiňuje Otce a
Pána Yahushuu Pomazaného, a ve verši 16 přidává odkaz na Ducha." Ralph Larson, Water As A Flood, in Land Marks
February 1994, 16.

Odpověď:  Zmíňka těchto
tří neznamená důkaz božské trinity, ani Yahushuovo božství, ani že Duch
Yahuwahův je odlišná osoba.

Trinitariánské
tvrzení:  "Někteří mohou v tomto bodě odpovědět,
že nezpochybňují představu tří osob, ale jen popírají to, že Kristus vždy
existoval současně s Otcem v plnosti a rovnosti s Ním. V této otázce nám mohou
pomoci Biblické texty jako jsou tyto: ‚Nebo v Něm  [v Kristu] přebývá
všecka plnost Božství tělesně.‘ (Koloským 2,9). 
‚Způsobem bytí byl roven Eloahovi, a přece na své rovnosti nelpěl.‘
(Filipským 2,6)." Ralph Larson, Water As A Flood, in Land Marks February
1994, 16.

Odpověď:  Autor zvolil
dva texty, aby demonstroval Yahushuovu rovnost s Yahuwahem. První byl napsán
Koloským, aby rozehnal blud, o kterém víme jen tolik, že používal terminologii
podobnou v gnostických spekulacích, jako jsou pleroma nebo plnost. Použití
tohoto slova označuje oblast kacířství, které se apoštol snaží nahradit vírou v
Krista. Tento název nepopisuje přirozenost Kristovu jako takovou. Když však
zvážíme, že Yahushua je "přesný obraz Yahuwaha", neboli božský důkaz,
mohla by být takováto terminologie dobře použita i na něj v jeho úloze zjevit
Yahuwaha lidstvu. To opět nedokazuje, že je sám roven Yahuwahovi.

Text ve Filipským
představuje Yahushuovu pokoru jako příklad k následování. Jako vedlejší
záležitost zmiňuje to, že má "formu Eloaha". To se opět jeví jako
odkaz na Kristovu úlohu coby božského důkazu. Tento výraz neznamená, že se
Yahuwah zjevil v nějaké formě, ale že existuje nějaká forma, kterou Yahuwah
vlastní. Není zde žádný náznak, že Yahuwah sám se zjevuje v nějaké formě. K
Yahuwahovi nemůžeme už z jeho definice přidat nějaké omezení.

Výraz v tomto textu
"roven" je špatný překlad řeckého slova znamenajícího
"podoben". Zde jsme opět konfrontováni s Kristovou úlohou coby
dokonalého božského důkazu nebo svědectví Yahuwahovy existence a vlastností.
Není zde naznačena rovnost s Yahuwahem. Učinit nějakou jinou bytost rovnocennou
s Yahuwahem znamená provinit se polyteismem.

Trinitariánské
tvrzení:  "Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine
vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný, Rádce, Udatný El, věčný Otec, Princ
pokoje." (viz Izaiáš 9,6)

Odpověď:  Argument z Izaiáše 9,6 je ten, že zde popsané
dítě je zaslíbený Mesiáš, jehož mnohá jména naznačují jeho božství. Problém
spočívá v překladu. Hebrejský větný pořádek se všeobecně skládá, jako i v tomto
případě, postupně ze slovesa, subjektu a objektu. Jiný překlad by tedy zněl
takto: "Divuplný, Rádce, Udatný El, večný Otec mu dá jméno Princ
Pokoje." I když však akceptujeme anglický překlad krále Jakuba (KJV),
skutečnost, že něčí jméno znamená Mocný El, ještě neznamená, že tato osoba je
samotný Yahuwah. V hebrejských Písmech je mnoho takových jmen. I jméno Izaiáš
je jedno z nich. Je to jméno Yeshayahu, které znamená "Yahuwah Který
Zachraňuje". Pokud jméno přidělené Yahushuovi dokazuje, že Yahushua je
Yahuwah Všemohoucí, pak v souladu s touto zásadou musí i jméno Izaiáše znamenat
totéž pro Izaiáše. Potom i mnozí další s podobnými jmény v hebrejských Písmech
musí být považováni za Yahuwaha Všemohoucího.

Upřímně řečeno, v
Bibli jsou texty, jak jsme viděli, které mohou být považovány za základ nauky o
trinity (svaté trojici). Neexistují však žádné texty, které to jasně dokazují. Je
historickou skutečností, že myšlenka jediného Eloaha existujícího ve třech
osobách vznikla mimo Biblickou tradici. Bible prezentuje Yahuwaha jako jediného.