Dnešní Sabatisté trvají na to, že sobota je
Biblický Sabat, protože věří tomu, že sedmidenní týden probíhá cyklicky bez
přestání již od doby Stvoření. Jedním argumentem pro tuto věrouku je
skutečnost, že když byl změněn Juliánský kalendář na Gregoriánský v roce
1582, žádné dny týdne se neztratily. Po čtvrtku 4. října 1582 Juliánského
kalendáře přišel pátek 15. října nového Gregoriánského kalendáře. A proto
panuje domněnka, že když nebyly žádné dny „ztraceny“ při přechodu z Juliánského
na Gregoriánský kalendář, je moderní týden identický s Biblickým týdnem.

Tato domněnka je prokázána jako falešná
samotnými historickými fakty o Juliánském kalendáři. Tento kalendář Římské
republiky, podobně jako všechny dávné kalendáře, byl původně založen na cyklech
Měsíce. Pohanští římští kněží, zvaní pontifové, ovládali kalendář skrze
oznamování začátků měsíců.

Julius Cæsar

Tito pontifové, kteří mohli mít také politický
úřad, bezostyšně manipulovali s kalendářem kvůli politickým záměrům, přidávali
zvláštní měsíce, aby udrželi oblíbené politiky v úřadu, nebo naopak,
vynechali zvláštní měsíce, aby zkrátili délku úřadu politickým oponentům.
V době Julia Cæsara byla data kalendáře zcela mimo soulad s ročním
obdobím. Julius Cæsar využil svého práva¹ jako pontifex maximus²
(velekněz) a zreformoval to, co bylo těžkopádným a nepřesným popisem času.

Uprostřed prvního století před Kristem pozval Julius
Cæsar Alexandrijského astronoma jménem Sosigenes, aby mu poradil, jak
zreformovat kalendář. Sosigenes rozhodl, že jediným praktickým krokem bude
zcela se vzdát lunárního kalendáře. Měsíce musí být uspořádány podle ročních
období a použit tropický (solární) rok, tak jako v Egyptském kalendáři . .
. .³

Všimni si, že Sosigenovou velkou inovací bylo
zavržení lunárního kalendáře.

Velký problém pro každého [kalendářního]
reformátora bylo, že zdánlivě neexistoval způsob efektivní změny, která by
nadále dovolovala, aby se měsíce řídily fázemi Měsíce a rok svými ročními obdobími.
Bylo nezbytné učinit podstatnou změnu v tradičním počítání času a vymyslet
účinný sezónní kalendář.⁴

Přivést nový kalendář zpět do souladu
s ročními obdobími vyžadovalo přidání dalších 90 dní k danému roku,
který byl později znám jako Rok zmatku. Přesto Juliánský kalendář z roku
45 před Kristem, dokonce i Juliánský kalendář v době Krista, nevypadal
stejně jako Juliánský kalendář v době, kdy ho Papež Řehoř XIII upravil, a
proto ani nevypadal jako dnešní Gregoriánský kalendář. V původním
Juliánském kalendáři neexistovala ani sobota (nebo sedmý den Sabat na konci
týdne).

Juliánský kalendář, podobně jako dřívější
kalendář Republiky, měl původně osmidenní cyklus. Každý osmý den byl nundinæ,
neboli den trhu. Kalendáře nebyly ustaveny v tabulkových mřížkách, jako
dnešní kalendáře, ale data se psala ve sloupcích. Například January (leden)
začínal dnem „A“ a pokračoval osmidenními týdny (A až H), kde pak měsíc končil
dnem „E“.

Na rozdíl od Hebrejského kalendáře měl Římský
kalendář nepřetržitý týdenní cyklus po celý rok s malou úpravou na konci
roku. Protože January (leden) končil dnem „E“, February (únor) začal dnem „F“. Podobně
pak únor končil dnem „A“ a březen začínal dnem „B“:

Následující obrázek je rekonstrukce Fasti Antiates, před-Juliánského
kalendáře z doby 60. let před Kristem, který byl nalezen v Nerově vile
v Antium. Písmeno A bylo malováno červeně, aby označovalo počátek týdne.

Rekonstrukce Fasti Antiates, jediného stále existujícího kalendáře Římské
republiky.⁵

Je zde třináct sloupců. January (leden) je vlevo a končí dnem „E“. Pod každým
sloupcem jsou velké římské číslice udávající počet dnů v tomto měsíci.
Zcela vpravo je sloupec třináctého, vsunutého měsíce. Kromě písmen označujících
dny týdne jsou zde ještě další písmena. Ty signalizují, jaký druh činnosti může
nebo nemůže být prováděn v daný den. „k“ bylo namalováno vedle prvního dne
každého měsíce. To znamenalo kalendæ.⁶

Je důležité pamatovat na to, že Biblický týden,
co by individuální jednotka času definovaná v Genesis 1, sestával jen ze
sedmi dnů: šest pracovních dnů následovaných Sabatním odpočinutím
v poslední den týdne. Osmidenní cyklus Juliánského kalendáře byl používán
v době Krista. Židé by však nezachovávali sedmý den Sabat v osmý den
týdenního cyklu Juliánského kalendáře. To by pro ně bylo modlářství.

Příklad Juliánského kalendáře z doby
Augusta (63 p.n.l. – 37 n.l.) se dochoval na těchto kamenných deskách.
Osmidenní týden je zde jasně rozeznatelný.

Pozdější sedmidenní týden Juliánského
kalendáře, jak je vidět na následujícím obrázku z tyčového kalendáře nalezeného
v Tatových Lázních (postavených 79-81 n.l.), poskytuje další důkaz o tom,
že Biblický Sabat nemůže být nikdy nalezen použitím Juliánského kalendáře. Centrální
kruh obsahuje 12 znamení zvěrokruhu, odpovídající 12 měsícům roku. Římské
číslice vlevo a vpravo znázorňují dny měsíce. V horní části tyčového
kalendáře se objevuje sedm planetárních bohů pohanských Římanů.⁹

Saturday (neboli dies Saturni – den Saturna,
dnešní sobota)¹⁰ byl první den týdne, ne ten sedmý. Jako bůh
zemědělství může být Saturn viděn v tomto preeminentním důležitém
postavení, držící svůj symbol – srp. Další, v druhý den pohanského
planetárního týdne, je viděn bůh slunce s paprsky světla vycházejícími
z jeho hlavy. Druhý den týdne byl původně dies Solis (the day of the Sun –
Sunday / den Slunce – dnešní neděle). Třetí den týdne ukazuje bohyni měsíce
s rohatým srpkem měsíce jako diadém na její hlavě. Její den byl dies Lunæ
(day of the Moon – Monday / den Měsíce – dnešní pondělí). Zbytek dnů
reprezentují další planetární bohové, končíc s dies Veneris (den Venuše,
což bylo v severních evropských jazycích změněno na bohyně Norse a stalo
se z toho Friga’s day, neboli Friday – dnešní pátek.)¹¹

Protože celý svět používá po staletí Gregoriánský
kalendář, často se přehlíží skutečnost, že v dřívějších dobách užívaly
nejen různé země odlišné kalendáře, ale existovaly i regionální rozdíly uvnitř
jednotlivých zemí. I když se sedmidenní planetární týden stal populárním
v Římě s příchodem kultu Mitraismu, nebyl oficiálním kalendářem,
dokud ho Konstantin nestanovil jako normu na koncilu v Nicaea.¹²

Ve světle těchto skutečností je nelogické
domnívat se, že Gregoriánská sobota (Saturday) je Biblický Sabat Stvoření. Je
pravda, že Juliánský kalendář přešel do Gregoriánského kalendáře bez ztráty týdenních
dnů. Nicméně je také pravda, že Gregoriánský kalendář, stejně jako Juliánský
kalendář před ním, je založen zcela na pohanském systému kalendace.

Christopher Clavius (1538-1612)

Jezuitský astronom Christopher Clavius
potvrdil, že Juliánský kalendář má kořeny čistě v pohanství a nemá nic
společného s Biblickou kalendací. Clavius je světově známý jako architekt
dnešního Gregoriánského kalendáře. Protože Juliánský kalendář byl o trochu
delší, nevycházela už jarní rovnodennost přesně ke dni, ke kterému byla
libovolně přidělena ve třetím století: 21. březen. Papež Řehoř XIII pověřil
Clavia úkolem zreformovat kalendář tak, aby jarní rovnodennost byla opět 21.
března.¹³

Ve své knize Romani Calendarii A Gregorio XIII P.M. Restituti Explicato odhaluje
Clavius, že v době, kdy byl Juliánský kalendář učiněn církevním kalendářem
na koncilu v Nicaea, zavrhla církev svévolně Biblickou kalendaci a namísto
toho přijala kalendaci pohanskou. Ohledně rozdílných systémů kalendace
užívaných pro určení Biblického Pesachu versus pohanské náhrady jménem
Velikonoce, Clavius uvádí: „Katolická církev nikdy nepoužívala tohoto [židovského]
obřadu Pesach, ale vždy ve své oslavě pozorovala pohyb měsíce a slunce, a proto
to bylo takto posvěceno nejdávnějšími a nejsvatějšími Pontify Říma, ale i
potvrzeno skrze první koncil v Nicaea.“¹⁴  Frází „Pontify Říma“ měl na mysli dávné kněží
Římského pohanství.

Moderní křesťané předpokládají, že
Gregoriánská Saturday (sobota) je Biblický Sabat. Avšak křesťané, kteří žili
v době, kdy byl Juliánský kalendář vnucován skrze občanskou legislativu,
neměli žádných pochyb o této věci: „Sabat“ byl vypočítáván skrze Biblický
luni-solární kalendář; „Den Páně“ (Sunday/neděle) podle pohanského solárního
kalendáře. Jak David Sidersky poznamenal: „Po Kostnicí už nebylo možné používat
starý kalendář.“ ¹⁵ Apoštolští křesťané však neuposlechli tuto novou
vyhlášku.

Při každém kroku směrem k odpadlictví,
při každém kroku směrem k přijetí forem uctívání slunce, a proti přijetí a
zachovávání Neděle samotné stál neustále protest všech skutečných křesťanů. Ti,
kteří zůstali věrni Kristu a pravdě čistého slova [Yahuwahova], zachovávali
Sabat [Pána] podle přikázání a podle slova [Yahuwahova], které ustanovuje Sabat
jako znamení, skrze které je [Yahuwah], Stvořitel nebes a země, odlišný od
všech jiných [bohů]. Tito křesťané podle toho protestovali proti každé fázi a
formě uctívání slunce. Jiní činili kompromisy, obzvláště na Východě, tím, že
zachovávali obojí, Sabat i Sunday (neděli). Ale na západě pod římským vlivem a
pod vládou církve a biskupství Říma byla přijata a zachovávaná jedině Sunday
(neděle).¹⁶

Koncil v Nicaea (321-324 n.l.) zakázal
Biblický luni-solární kalendář pro církevní používání a nahradil ho Juliánským
kalendářem, přikazujíc, aby lidé všude „uctívali“¹⁷ den Slunce.¹⁸
Někteří začali dělat kompromisy. Zatímco mnoho křesťanů se drželo zachovávání
původního Sabatu skrze luni-solární kalendář, jiní společně s rabínskými
Židy zachovávali sedmý den Juliánského kalendáře: Saturday (sobotu). Jiní zase
zachovávali obojí, Saturday (sobotu), stejně jako Sunday (neděli). To
neuspokojovalo Církev v Římě. Ta chtěla, aby měl každý bohoslužbu výhradně
v Sunday (neděli). Když vyhláška z Nicaea neměla požadovaný účinek na
lidi, koncil v Laodiceji byl svolán přibližně o 40 let později, aby
prosadil přijetí „Dne Páně“ namísto Biblického lunárního Sabatu.

Aby se dosáhlo
původního záměru, bylo nyní pro církev nezbytné zajistit takovou legislativu,
která vymýtí veškeré výjimky a zakáže zachovávání Sabatu tak, aby tím uhasila
tento mocný protest [proti bohoslužbě v neděli]. A nyní . . . byl „skutečně
božský příkaz“ Konstantina a koncilu v Nicaea vyvýšen: „nic“ nemít
„společného s Židy“ – to se stalo základem a autoritou pro zákonodárství,
aby rozdrtilo zachovávání Sabatu [Pána] a ustanovilo na jeho místo zachovávání
pouze neděle.¹⁹

Kanon 29 koncilu v Laodiceji vyžadoval:
„Křesťané nemají židovštit a být nečinní v sobotu, ale musí v tento
den pracovat; ale den Pána mají obzvláště uctívat, a jako křesťané, pokud je to
možné, nemají dělat žádnou práci v tento den. Když však přesto budou
nalezeni, že se drží židovským zvyků, musí být vyloučeni od Krista.“

Je důležité vědět, že slovo „Saturday“ (angl.
sobota) bylo dodáno do anglického překladu. Podle katolického biskupa Karl J.
von Hefele²⁰ History of the
Councils of the Church from the Original Document, bylo použito slovo
„Sabbath“, jak v řečtině, tak v latině, a slovo „anathema“
(zlořečený)namísto „shut out“ (vyloučen). Latinská verze neobsahuje žádnou
referenci k dies Saturni (Saturday/sobota), ale používá slovo Sabbato,
neboli „Sabat“:

Quod non oportet Christianos Judaizere et otiare in
Sabbato, sed operari in eodem die. Preferentes autem in veneratione Dominicum
diem si vacre voluerint, ut Christiani hoc faciat; quod si reperti fuerint
Judaizere Anathema sint a Christo.

Teprve relativně nedávno, kdy skutečnosti
historie byly zapomenuty, se začalo předpokládat, že Saturday (sobota) je
Biblický Sabat. Když byl Juliánský kalendář vnucen křesťanům k církevnímu
užívání, nikdo z nich nezaměňoval dies Saturni se Sabbato (sobotu se
Sabatem). Každý věděl, že se jednalo o dva odlišné dny podle dvou odlišných
kalendářních systémů.

Pár dní před Svou smrtí učinil Kristus vážný
výrok, který by měl být zvažován v kontextu polemiky  o pravém versus falešném kalendáři. Kristus
prohlásil: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Yahuwahovo, dejte Yahuwahovi.“²¹
Kristus zde ustanovil důležitý princip, který měl řídit každou oblast života. Uctívání
nenáleží císaři. To náleží výhradně Stvořiteli.

Pradávné přísloví říká: „Ten, kdo ovládá
kalendář, ovládá svět.“ Kdo ovládá tebe? Den, ve kterém uctíváš, vypočítán
podle kalendáře, který používáš, zjevuje, které Božstvo/božstvo tě má pod
kontrolou. Uctívání v pravý Sabat je znamením věrnosti našemu Stvořiteli.
Jedině Stvořitel, Ten, který vládne nad sluncem, měsícem a hvězdami  a Svým kalendářem, má právo říci Svým lidem,
kdy Ho mají uctívat, a následkem tohoto práva, kdy On přijímá toto uctívání.

Související obsah:

• Historie
  Juliánského kalendáře (Video)
• Změna
  mezinárodní datové hranice: Sabat nezměněn? (Video)

¹ Julius Cæsar
byl zvolen jako Pontifex Maximus v roce 63 B.C. (James Evans,
„Calendars and Time Reckoning,“ The
History and Practice of Ancient Astronomy, Oxford University Press, 1998,
p. 165.)

²
„Pontifex Maximus“ je nyní titul rezervován exkluzivně pro papeže. To
je velmi příhodné, protože Gregoriánský kalendář, nyní používán
v pohanství i papežství, je založen na pohanském Juliánském kalendáři a
upraven a pojmenován podle papeže.

 ³
„The Julian Calendar“, Encyclopedia
Britannica.

⁴ Ibid.,
emphasis supplied.

⁵ Palazzo Massimo Alle Terme, ed. Adriano La
Regina, 1998.

⁶
„Calendar,“ Encyclopedia
Britannica online.

⁷ Cæsar
Augustus, první Římský císař, je zmíněn v Bibli. Jeho odvody daní vedly
Marii a Josefa do Betléma v době narození Krista. Viz Lukáš 2,1.

⁸ Tiberius
nastoupil jako císař po Augustovi v roce 14 n.l., vládnul do roku 35
n.l.  (Historic Figures,
www.BBC.co.uk/history.)

⁹ Sedmidenní
planetární týden byl přijat do pohanského Římského kalendáře s vyvýšením
kultu Mitraismu. (Viz Sunday in Roman
Paganism, by R. L. Odom, Review & Herald Publ. Assoc., 1945.)
Planetární bohové se tak stali neustálou součástí Juliánské kalendace a
pohanské Římské kultury.

¹⁰ Více
informací o tom, jak sedm planetárních bohů řídilo původní planetární týden,
najdeš v: How Did Sunday Get It’s Name?,
by R. L. Odom, na webu www.4angelspublications.com/books.php. Copyright, 1972,
by Southern Publishing Assoc., used by permission.

¹¹ J. Bosworth
a T. N. Toller, Frig-dæg, An Anglo-Saxon
Dictionary, 1898, p.337, dostupný skrze the Germanic Lexicon Project. Viz
také „Friday“ in Webster’s New
Universal Unabridged Dictionary, 2nd edition, 1983.

¹² Viz R. L.
Odom’s „The Planetary Week in the First Century A.D.“, Sunday Sacredness in Roman Paganism,
Review and Herald Publish Assoc., 1944.

¹³ „Když Řehoř
XIII reformoval kalendář, úprava byla učiněna tak, aby jarní rovnodennost
zastávala postavení určené ji ve Východních tabulkách, na 21. březen. Tato
tabulková data . . . z okolo třetího století. Důležité vědět je to, že tato úprava umístila jarní rovnodennost na
datum, které je čistě libovolně zvolené a nemusí mít vztah k datu, ve
kterém došlo k jarní rovnodennosti, když byla učiněna revize kalendáře
Julia Cæsara.“ (Dopis od: Dr. H. Spencer-Jones, Astronom Royal, Royal Observatory,
Greenwich, London, k: Grace Amadon, datován: Prosinec 28, 1938, Collection 154,
Box 1, Folder 4, Center for Adventist Research, Andrews University, emphasis
supplied.

¹⁴ Christopher
Clavius, Romani Calendarii A Gregorio XIII P.M. Restituti Explicato, str. 54, jak
bylo citováno v „Report of Committee on Historical Basis, Involvement, and
Validity of the October 22, 1844, Position“, Part V, Sec. B, p. 18,
Collection 154, Center for Adventist Research, Andrews University.

¹⁵ Astronomical Origin of Jewish Chronology,
Paris, 1913, str. 651.

¹⁶ A. T.
Jones, The Two Republics, A. B.
Publishing, Inc., 1891, str. 320-321.

¹⁷ Venerate:
„to look upon with deep respect and reverence; . . . to regard as
hallowed.“ Webster’s New Universal
Unabridged Dictionary, 2nd edition, 1983.

¹⁸
„Constantine, Emperor Augustus, to Helpidius: On the venerable day of the
sun let the magistrates and people residing in cities rest, and let all
worships be closed. In the country, however, persons engaged in agriculture may
freely and lawfully continue their pursuits; because it often happens that
another day is not so suitable for grain-sowing or for vine-planting; lest by
neglecting the proper moment for such operations, the bounty of heaven should
be lost.“ P. Schaff’s translation, History
of the Christian Church, Vol. III, str. 75.

¹⁹ A. T. Jones,The Two Republics, A. B. Publishing,
Inc., 1891, str. 321, emphasis supplied.

²⁰ Karl Josef
von Hefele (1809-1893), je věrohodná autorita ohledně původních slov použitých
při koncilu v Laodiceji. Něměcký učenec, teolog a profesor dějin církve,
vzdělán na Univerzitě v Tubingenu a později biskupem v Rottenburgu,
měl přístup k Vatikánským archívům a originálním dokumentům.

²¹ Viz
Matouš 22,21