Sedmý den
Sabat, součást božího zákona, je závazný pro všechny lidi po všechny časy. Ze
všech přikázání není žádné jiné přikázání tak často porušováno a s takovou
odhodlaností jako toto čtvrté přikázání.
Křesťané, kteří
by se ani ve snu neodvážili uctívat modly, přísahat, lhát, krást, vraždit nebo
smilnit, se nezdráhají přestupovat přikázání Sabatu. Satan svedl velké množství
lidí k tomu, aby věřili, že Sabat byl „jen pro Židy“ a že byl nějak „přibit
na kříž„. Když odložili sedmý den Sabat stranou, většina křesťanského světa
světí v neděli, aby „uctili
den, ve který byl Ježíš vzkříšen z mrtvých„. Takové tvrzení je
v rozporu s Biblí, která učí, že Elohim je „stejný včera, dnes i
zítra“. (Židům 13,8) Božský Zákonodárce prohlašuje: Já jsem Yahuwah, Já se neměním.
(viz Malachiáš 3,6) Navíc Bible učí, že nehledě na to, jak pečlivě člověk
zachovává zákon, pokud přestoupí jen jedno přikázání, je stejně vinen, jako by
přestoupil celý zákon!
„Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl,
provinil se proti všem. Vždyť ten, kdo řekl: `Nezcizoložíš,´ řekl také:
`Nezabiješ.´ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.“ (Jakubova
2,10.11)
Člověk,
který zachovává celý zákon, ale přestupuje Sabat, stále přestupuje zákon!
Yahuwah
očekává od všech, že budou zachovávat Jeho zákon, nejen Židé. Sabat byl
součástí věčného zákona přes 2000 let ještě předtím, než vznikl Izraelský
národ! Sabat byl ustanoven při Stvoření, ne po vyjití z Egypta. Sabat je
památník Stvoření, protože jeho ustanovení na zemi bylo spojeno
s dokončením díla Stvoření.
„Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne
dokončil Elohim své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své
dílo. A Elohim požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré
své stvořitelské dílo.“ (Genesis 2,1-3)
Jelikož byl
ustanoven při Stvoření, nemohl být Sabat „přibit na kříž“, ani nemohl být
výhradním „vlastnictvím“ Židů. Po Potopě svět brzy opět upadl do odpadlictví a
modlářství. Jen několik málo lidí zůstalo věrných Nebeským principům. Yahuwah
si vyvolil Abrama, aby byl praotcem lidu, ve kterém se narodí Mesiáš.
„I řekl Yahuwah Abramovi: . . . Učiním tě velkým národem, požehnám tě,
velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! . . . V tobě dojdou požehnání veškeré
čeledi země.“ (Genesis 12,1-3)
Izraelský
národ jakožto potomci Abrahama, byl poctěn více než všechny ostatní národy
země, které rebelovaly proti Nebi. Byl jim svěřen boží zákon, aby ho
ochraňovali. Během dlouhých let v Egyptském otroctví Izraelité téměř o
Sabat přišli. Mojžíš učil Izraelity, že zachovávání božího zákona bylo
podmínkou pro jejich vysvobození. Z tohoto důvodu nařkl Faraon Mojžíše a
Árona, že ovlivňují jeho otroky, aby přestali pracovat.
„Egyptský král je okřikl: „Proč, Mojžíši a Árone, odvádíte lid od jeho
prací?“ . . . A farao pokračoval: „Hle, lidu země je teď mnoho, a vy chcete, aby nechali (odpočinuli od) svých
robot?“ (Exodus 5,4.5)
Slovo „nechali
(odpočinuli od)“ (Shavath, #7673) má
úzké etymologické kořeny se „Sabatem“ (Shabbath,
#7676). Sabat nebyl prezentován jako nějaký nový požadavek při Exodu. Byl znovuobnoven jako věčně závazný
požadavek božího zákona.
„Mluvil také Yahuwah k Mojžíšovi, řka: Ty pak mluv k synům Izraelským a
rci: A však Sabatů mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a
vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Yahuwah, kterýž vás
posvěcuji. Protož ostříhati budete Sabat, nebo svatý jest vám. . . . Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý Sabat
odpočinutí jest, svatost Yahuwahovi. . . . Protož ostříhati budou synové
Izraelští Sabatu, tak aby světili Sabat po rodech svých smlouvou věčnou. Mezi
mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Yahuwah
nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul.“ (viz Exodus 31,12-17)
Yahuwah
umístil jejich národ v důležité geografické lokalitě tak, aby mohli učit
všechny okolní národy závazným požadavkům božího zákona. Nešťastné je, že Izraelité
žárlivě ochraňovali tento zákon pro sebe,kterému měli vyučovat ostatní.
Myšlenka, že Yahuwahův zákon je výhradním vlastnictvím Židů, je myšlenka
pocházející od Izraelitů. Až do dnešního dne se Židé pyšní tím, že jsou „dětmi
Abrahama“ a „potomky zaslíbení“. Pavel odmítal takové tvrzení.
S rozhodností uvedl:
Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou. Aniž proto, že
jsou símě Abrahamovo . . . To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou
také synové Yahuwahovi, ale kteříž jsou synové Yahuwahova zaslíbení, ti se
počítají za símě. . . . Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž
Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej. Každý zajisté, kdožkoli vzýval
by jméno Páně, spasen bude. (viz Římanům 9,6-8; 10,12-13)
Ti z
izraelské krve, kteří nezachovávají zákon, budou stejně tak zatraceni jako
všichni, kteří zavrhují boží zákon. Všichni, kteří zachovávají zákon, jsou
považováni za děti Abrahamovy a zdědí zaslíbení věčného života.
Všickni zajisté vy synové Yahuwaha skrze víru v Yahushuu Pomazaného.
. . . Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo
všickni vy jedno jste v tom Pomazaném, Yahushuovi. A když Yahushuovi jste,
tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové. (viz Galatským
3,26.28-29)
Sedmý den
Sabat, podobně jako celý boží zákon, je trvale závazný pro lidstvo. Bude dnem
bohoslužby po celou věčnost.
„I stane se, že od novměsíce do novměsíce, od Sabatu do Sabatu přicházeti
bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Yahuwah.“ (Izaiáš 66,23)
Odkaz na
Novměsíce poukazuje na to, který kalendář bude používán k výpočtu sedmého
dne Sabatu: luni-solární kalendář ustanovený při Stvoření. Poslední generace
bude ctít Yahuwaha tím, že Ho bude uctívat v Jeho Sabat, zatímco zbytek
světa si zvolí a bude vynucovat jiný den bohoslužby. Kniha Zjevení odhaluje, že
poslední konflikt, který přijde na konci světa, bude zahrnovat falešný systém
bohoslužby s falešným dnem bohoslužby, který bude vynucován skrze moc
státu.
„A klaněli se drakovi, kterýž dal moc šelmě;
a klaněli se šelmě . . . [a
jiná šelma], která všecku moc první šelmy provozuje před tváří její; a
působí to, že země i ti, kteříž přebývají na ní, klanějí se šelmě té první . .
. . A svodí ty, jenž přebývají na zemi . . . I dáno jí, . . . aby to způsobila,
kteřížkoli neklaněli by se obrazu šelmy, aby byli zmordováni.“ (Zjevení
13,4.12.14-15)
Navzdory
nebezpečí bude poslední generace stát pevně na straně Yahuwahova zákona a
uctívat Ho v pravý
Sabat.
„Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš,
co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje
stezky k sídlům. Jestliže v den Sabat upustíš od svých pochůzek, od prosazování
svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den Sabat
rozkošným, svatý den Yahuwahův přeslavným . . .“ (Izaiáš 58,12-13)
Ti, kteří se
obrátí k uctívání Stvořitele v Jeho svatý Sabat, obnoví používání Jeho
luni-solárního kalendáře, kdy zbytek světa prohlásí Sabat za zrušený, budou
velice ctěni v Nebi. Písmo prohlašuje:
Zde se ukáže
vytrvalost svatých, kteří zachovávají Yahuwahova přikázání a víru Yahushuovu.
(viz Zjevení 14,12)
Sabat bude
zachováván všemi Yahuwahovými věrnými lidmi po celou věčnost. Navždy zůstane
znamením jejich věrnosti ke svému Stvořiteli a Vykupiteli. Zvol si tento den,
komu budeš sloužit a uctívej Ho, který stvořil nebesa a zemi, moře a vše, co je
v nich.
