Šokující biblická pravda

Biblické
pravdy jsou ohromné, hluboké a harmonické. Občas se určité texty mohou jevit z
důvodu nesprávného pochopení nebo nedostatečné znalosti jako v rozporu
s jinými texty. Jedna oblast rozsáhlého zmatku se týká odplaty pro bezbožné. Písmo učí: „Mrtví pak nevědí nic.“
(Kazatel 9,5-6) Avšak také učí o věčně hořícím ohni, který nikdy nevyhasne.
Pravda, která harmonizuje tyto dva, zdánlivě protikladné výroky, je krásná a
víru upevňující.

Izaiáš
nabízí klíč k vyřešení této hádanky, když ptá: „Zděsili se na Siónu
hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm
sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?“ V jistém
smyslu je to rétorická otázka o tom, kdo dokáže žít v ohni? A právě další verše
nabízejí odpověď:

Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci,
kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal,
kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na
zlé nedíval:

Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na
skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.

Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi
dalekou. (Izaiáš 33,15-17)

Je
to ten spravedlivý, který bude žít a
radovat se ve věčném žáru. Jedině svatí lidé mohou žít se svatým Eloahem,
„protože náš Eloah je oheň spalující.“ (Židům 12,29)

Yahuwah
je zdrojem života: „Nebo Jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme.“
(Skutky 17,28) Čistá energie proudí od Něho v nepřerušovaném toku. Je jen pár
míst v Bibli, kde je popsána přítomnost Yahuwaha. Pokaždé je zjevení tohoto
božského zdroje světla, života a energie popsáno jako „oheň“.

Před
svým pádem byl Lucifer zastiňujícím cherubem. Nepřetržité paprsky světla a
energie vycházející od Stvořitele jej zaplavovaly neustálým světlem
bezslunečného dne. Jako zastiňující cherub přebýval Lucifer ve věčném ohni
bezprostřední přítomnosti Všemohoucího. Procházel se v těchto plamenech bez
zranění.

Ty jsi cherubem od pomazání, který zastiňuje. Jakž
jsem tě za ochránce ustanovil, na hoře svaté Elohimově jsi byl, uprostřed kamení ohnivého ustavičně jsi
chodil.

Byl jsi dokonalý na cestách svých, hned jakžs se
narodil, až se našla nepravost při tobě. (Ezechiel 28,14 a 15)

Ve
vidění byl prorok Daniel poctěn letmým pohledem do Nebeské místnosti s trůnem,
kde sláva proudící od Yahuwaha vypadala jako ohnivá řeka:

Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl
Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho
stolec – plameny ohně, jeho kola – hořící oheň.

Řeka ohnivá proudila a vycházela
od něho, tisíce tisíců
sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly
otevřeny knihy. (Daniel 7,9 a 10)

Podobně
tomu bylo, když se Yahushua ve Své předinkarnační podobě zjevil člověku, měl
někdy podobu ohně.

Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského
kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Elohimově hoře, k Chorébu. Tu se
mu ukázal Yahuwahův anděl v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš
viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. (Exodus 3,1-2)

Později,
když Yahuwah sám sestoupil dolů k hoře Sinai, aby vyhlásil Svůj zákon, přišel v
tak oslnivém ohni, že se všem zdálo, jako by celá hora byla v ohni: „Celá
hora Sínaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř
z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla.“ (Exodus 19,18)

Protože
Yahuwah sám je stravující oheň, čím blíže se k Němu někdo dostane, tím blíže
přichází k věčnému žáru. Poté, co Mojžíš strávil 40 dnů v boží přítomnosti na
hoře Sinai, odrážela jeho tvář boží slávu do takové míry, že lidé byli z toho
vystrašení.

I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, . . . nevěděl,
že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním. A viděl Aron i všickni
synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a báli se
přistoupiti k němu.

Ale Mojžíš je zavolal, a . . . dal si na tvář závoj.

Kdykoli Mojžíš vstupoval před Yahuwaha, aby s ním
mluvil, odkládal závoj, dokud nevyšel. Pak vycházel, aby k Izraelcům mluvil, co
mu bylo přikázáno. Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, jak mu kůže na
tváři září. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Yahuwahem.
(Exodus 34,29-31. 33-35)

Skutečná
přítomnost Yahuwaha znamená věčný oheň, ve kterém mohou jen spravedliví a svatí
přežít. Kdekoliv existuje hřích v přítomnosti Yahuwaha, věčně hořící oheň
svatého Eloaha ho stráví. Lidé s neposvěceným srdcem jsou vyděšení v
přítomnosti věčného žáru. Když Yahuwah mluvil z hory Sinai, lidé byli zasaženi
panikou.

Všechen lid pozoroval hřmění a blýskání, zvuk polnice
a kouřící se horu. Lid to pozoroval, chvěl se a zůstal stát opodál. Řekli
Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Elohim ať s námi nemluví,
abychom nezemřeli.“ (Exodus 20,18. 19)

Jedinou
věcí, kterou Yahuwahův oheň stravuje, je hřích – a hříšníci, pokud se rozhodnou
lpět na hříchu. To je graficky demonstrováno ve zkušenosti Nádaba a Abíhú. „Áronovi
synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do ní oheň a na něj
položili kadidlo. Přinesli před Yahuwaha cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I
vyšel oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Yahuwahem.“
(Leviticus 10,1. 2)

Nádab
a Abíhú byli poctěni před celým Izraelem. Byli vybráni, společně s jejich otcem
a domem jejich otce, aby sloužili přímo Yahuwahovi jako knězi. Ale tato pocta
je nenaplňovala úctou, láskou a bázní. Pro své zrádné porušení Yahuwahova
svatého zákona byli zabiti ohněm, který přišel od Yahuwaha. Bible však obsahuje
fascinující podrobnost, která odhaluje hodně o ohni věčného žáru. „Mojžíš
tedy zavolal Míšaela a Elsáfana, syny Áronova strýce Uzíela, a poručil jim:
Přistupte a vyneste své bratry pryč od svatyně ven za tábor! – Přistoupili tedy
a vynesli je v jejich suknicích ven
za tábor podle slova Mojžíšova.“ (Leviticus 10,4-5)

Jak
zajímavé! Tito dva muži, kteří byli „stráveni ohněm“, který vyšel od
Yahuwaha, měli stále svá oblečení v pořádku! Kdyby na tebe někdo namířil
plamenomet, kterým by tě zabil, co myslíš, že by se stalo s tvým oděvem? Shořel
by rychleji než tvé tělo, které je z velké části z vody!

Tento
nepatrný, často přehlížený detail, poskytuje fascinující vhled na věčně hořící
oheň Yahuwahovy přítomnosti. Yahův oheň není spalující oheň. Když byli Sidrach, Mizach a Abdenágo, tři Danielovi
přátelé, odsouzeni k smrti upálením v ohnivé peci za to, že odmítli sklonit se a
uctívat modlu krále Nabuchodonozora vztyčenou na planině Dura, byli uvrženi do
pece zcela oblečení: „Tedy svázali muže ty v pláštích jejich, v košilkách
jejich, i v kloboucích jejich a v oděvu jejich, a uvrhli je do prostřed peci
ohnivé rozpálené.“ (Daniel 3,21)

Něco
bylo spáleno: provazy, kterými byli svázáni. Samotní lidé byli bez úhony.
Dokonce i jejich oděv zůstal neporušen!

I vyšli Sidrach, Mizach a Abdenágo z prostředku ohně.
Shromáždivše se pak knížata, vývodové a vůdcové a hejtmané královští, hleděli
na ty muže, an žádné moci neměl oheň při tělích jejich, ani vlas hlavy jejich
nepřiškvrkl, ani plášťové jejich se nezměnili, aniž co ohněm páchli. (Daniel
3,26 a 27)

Tajemství
toho, jak byli tito stateční muži, hrdinové Nebes, vysvobozeni, je prosté:
stáli v přítomnosti Yahova Syna!

Ale ti tři muži, Sidrach, Mizach a Abdenágo, padli do
prostřed peci ohnivé rozpálené svázaní.

Tedy Nabuchodonozor král zděsil se, a vstal s
chvátáním, a promluviv, řekl hejtmanům svým: „Zdaliž jsme neuvrhli tří
mužů do prostřed peci svázaných?“ Odpověděli a řekli králi: „Pravda
jest, králi.“

On pak odpovídaje, řekl: „Aj, vidím čtyři muže
rozvázané, procházející se u prostřed ohně, a není žádného porušení při nich, a
čtvrtý na pohledění podobný jest Synu Elovu.“ (Daniel 3,23-25)

Všichni,
kdo podřídili svou vůli boží vůli a žijí v souladu s božím zákonem, mohou žít,
nepoškození v stravujícím ohni přítomnosti Všemohoucího. Skrze pošlusnost vůči
Yahovu Zákonu mohli tito tři úctyhodní muži žít v přítomnosti věčného svatého
ohně a spalující oheň ohnivé pece neměl nad nimi žádnou moc.

Věčný
oheň Yahuwahovy přítomnosti stravuje všechen hřích a sobectví. Hřích se skládá
z 1) klamu a často 2) násilí (ze strany Satana). Satan je otec lží, ale pravda,
věčná pravda, která vychází od Toho, který přebývá ve stravujícím ohni, hubí
faleš. Násilí je přemáháno boží láskou. Duch Svatý je Pravda a Láska. V době Letnic naplnil Duch Svatý
shromážděné věřící: „I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň,
kterýžto posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem
svatým.“ (Skutky 2,3-4) Tito ranní věřící nebyli pohlceni božím ohněm.
Naopak, byli sjednocení v lásce a šířili evangelium o Nebeském království do
celého světa.

Nauka
o věčně hořícím pekle je založena na falešném předpokladu: že Adamovi a Evě
byl dán věčný život při Stvoření. Z toho vychází úvaha, že když zhřešili a měli
být potrestáni, Yahuwah neměl žádnou jinou volbu než je uvěznit do věčného
života v pekelném ohni. Taková nauka není založena na Písmu Svatém. Ohledně
Yahuwaha verš 1. Timoteovi 6,16 jasně uvádí: „Kterýž sám má nesmrtelnost,
a přebývá v světle nepřistupitelném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti
může, kterémužto čest a síla věčná.“

„Yahuwah
je láska.“ (1. Janova 4,8) On má také zalíbení ve spravedlnosti.

Takto praví Yahuwah: „Nechlub se moudrý v
moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství
svém.

Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a
zná mne, že já jsem Yahuwah, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na
zemi; nebo v těch věcech líbost mám“, dí Yahuwah. (Jeremiáš 9,23 a 24)

Jako
Eloah lásky a spravedlnosti, Yahuwah
nechce dát věčný život nikomu, dokud je stále ve zkušební době, kdy si volí,
jestli bude sloužit Jemu nebo se připojí k Satanovi a jeho vzpouře. Yahuwah si
nepřeje, aby i ten nejhorší hříšník trpěl ve věčně trvající agónii. To by
nebylo milující ani spravedlivé!

Všichni, kdo dovolí věčnému ohni, aby strávil jejich hřích a strusku, obdrží život, který bude v souladu s životem Yahuwaha.

Věčný
život je dar. Je dán pouze těm, kteří
zvítězí skrze víru v zásluhy Yahushui. „Neboť odplata za hřích jest smrt, ale dar Yahuwaha je věčný život skrze
Yahushuu Pomazaného, našeho Pána.“  (Římanům
6,23) Trestem pro ty, kdo se rozhodnou tíhnout k hříchu, není věčný život v
utrpení. Trestem je smrt. Věčný život je darován jen těm, kdo se rozhodnou
podřídit se božímu, benevolentnímu Zákonu Lásky.

Bible
odhaluje, jak je to vykonáno:

Poddejtež se tedy Yahuwahovi, a zepřetež se ďáblu, i
utečeť od vás. Přibližte se k Yahuwahovi, a přiblíží se On k vám. Umejte ruce,
hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli. Ponižte se před
obličejem Yahuwaha, a povýšíť vás. (Jakuba 4,7. 8. a 10)

Všichni,
kteří dovolí věčnému ohni, aby strávil jejich hřích a odpad, obdrží život,
který je v souladu s životem Yahuwaha. Oheň Yahuwahovy přítomnosti bude plát po
celou věčnost. Je to zaslíbení! „A to město nepotřebuje slunce ani měsíce,
aby svítily v něm; nebo sláva Yahuwahova je osvěcuje, a svíce jeho jest
Beránek.“ (Zjevení 21,23) Vykoupení budou žít za světla věčného dne,
nepocházejícího ze slunce, radujíc se v přítomnosti Yahuwahově. Oni budou moci
žít uprostřed věčného žáru, protože podřídili svou vůli, dovolili, aby jejich
hřích byl stráven v přetavujícím ohni.

Dámská
skupinka studující Bibli pročítala knihu Malachiáše. Když studovaly třetí
kapitolu, oslovilo je zaslíbení týkající se právě této věci:

Ale kdo bude moci snésti den příchodu Jeho? A kdo
ostojí, když se On ukáže? Neboť On jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo
běličů. I sedna, přeháněti bude a přečišťovati stříbro, . . . a vyčistí je jako
zlato a jako stříbro. I budou Yahuwahovi, obětujíce oběti v spravedlnosti.
(Malachiáš 3,2-3)

Ženy
nechápaly proces pročišťování stříbra a chtěly se poučit, aby mohly plně
pochopit proces, který je popsán v Písmu. Jedna žena, která znala jednoho
stříbrotepce, se nabídla, že za ním půjde a bude to sledovat a pak podá zprávu
celé skupině, co se naučila. Když se s ním domluvila na termínu, kdy by ho
mohla pozorovat při práci, dorazila ve stanovený čas.

Stříbrotepec
držel kousek stříbra nad otevřeným ohněm a vysvětloval, že když se stříbro
očišťuje, je nezbytné ho držet uprostřed ohně, kde jsou plameny ohně
nejžhavější, aby se spálily všechny nečistoty. Žena se zeptala muže, zdali je
pravda, že on musí být stále u ohně po celou dobu, kdy je stříbro očišťováno v
plamenech.

Muž
odpověděl: „Ano. Nejenže musím stát u ohně a držet to stříbro, ale musím
ho mít i stále na očích. Pokud tam to stříbro ponechám jen o chvíli déle, bude
zničeno.“

Žena
potichu sledovala, když se o chvíli později zeptala: „Jak víte, kdy je
stříbro zcela očištěno?“

„To
je prosté“, pousmál se, zatímco pečlivě otáčel stříbrem. „Poznám, že
je zcela očištěno, tehdy, když v něm vidím svůj vlastní obraz.“

Yahuwah
toužebně očekává den, kdy Jeho obraz bude dokonale zrcadlen v Jeho dětech a ony
mohou být přivedeny domů, aby žili s Ním. Jeho laskavá nabídka stále trvá pro
všechny, kteří ji uposlechnou:

Hledejte Yahuwaha, pokudž může nalezen býti; vzývejte
ho, pokudž blízko jest. Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení
svá, a nechť se navrátí k Yahuwahovi, i slitujeť se nad ním, a k Pánu našemu,
nebť jest hojný k odpuštění. (Izaiáš 55,6 a 7)

Všichni,
kdo se podřídí Čističovu ohni, se budou věčně radovat v ohni Yahuwahovy
přítomnosti. „Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k
životu věčnému . . . Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk
oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky.“
(Daniel 12,2 a 3)

Povšimni
si, že hlavní myšlenkou zde je, že zatímco nesmrtelní spravedliví budou
přebývat a kvést navždy ve věčném ohni Yahuwahovy přítomnosti, tentýž oheň bude
stravujícím ohněm „pekla“ pro smrtelné hříšníky, kteří mohou
existovat v této přítomnosti jen po velmi krátký čas.

Laskavě
zvaž taky následující verše, které jasně ukazují, že Yahuwahova skutečná
přítomnost je věčným a stravujícím ohněm:

„Jižť povstanu, praví Yahuwah, již vyvýšen, již
vyzdvižen budu. Počnouce slámu,
porodíte [vy bezbožní] 
strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás. I budou národové vypálené vápno, trní
podťaté, ohněm spáleni budou. Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte
blízcí sílu mou. Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm
sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným? Ten, kterýž chodí v
spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá
ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o
vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval: Ten na vysokých
místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude,
vody jeho stálé budou.“ (Izaiáš 33,10-16)

Mojžíš
prosil o to, aby směl vidět Yahuwaha:

I řekl [Mojžíš]: „Dovol mi spatřit tvou
slávu!“ (Exodus 33,18)

Yahuwah
odpověděl bez obalu a říká Mojžíšovi, že žádný člověk se nemůže na Něho podívat
a žít.

Dále [Yahuwah] pravil: „Nemůžeš spatřit mou
tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“ (Exodus 33,20)

Neboť já jsem Yahuwah, neměním se, proto vy, synové
Jákobovi, nejste stráveni.“ (Malachiáš 3,6)

Yahushua
původně sdílel stejnou, oslavenou, ohnivou přítomnost se Svým Otcem, ale zvolil
si odložit to stranou, aby se stal obyčejným, zranitelným člověkem, tak aby
mohl chodit mezi hříšníky bez toho, aby byli zničeni.  Avšak zcela něco jiného to bude při Jeho
Druhém příchodu :

„Až budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je
náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.“ (1. Tessalonickým
5,3)

„A pak se ukáže ten Zlý, kterého Yahushua `zabije
dechem Svých úst´ a zničí jasem Svého příchodu.“ (2.Tessalonickým 2,8)

„Jas“
Jeho příchodu, který zničí všechny zlé a tohoto Zlého – člověka hříchu [1
Tess.5:3, 2 Tess.2:8] je pravá přítomnost Yahushui v Jeho původním oslaveném stavu, který byl obnoven, když se opět
spojil se Svým Otcem Yahuwahem v Nebi, v souladu s Jeho modlitbou: „A nyní
oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého, slávou, kterouž jsem měl u tebe, prve
nežli svět byl.“ (Jan 17,5) Toto je ta „sláva“, která byla u
Yahushui obnovena – jas, který oslepil Saula: „O poledni na cestě, ó
králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo
mne, i ty, kteříž se mnou šli.“ (Skutky 26,13)

Spravedliví
budou schopni přežít Jeho Druhý příchod jedině proto, že jim bude dána
nesmrtelnost okamžitě: „. . . v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť
zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.“ (1.
Korintským 15,52)

Zkáza bezbožných při Jeho Druhém příchodu však
bude náznakem věčně hořící přítomnosti Yahuwaha, která zcela očistí celou zemi
od neobrácených, nekajících hříšníků a všeho hříchu.

Satan
začal spor v Nebi a jeho opozice byla namířena proti Yahuwahovi, jehož ohnivá
přítomnost zapřičiní závěrečnou zkázu popsanou v knize Zjevení.

„Neboť Eloah náš jest oheň spalující.“
(Židům 12,29)

„Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a
sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.“ (Žalm 11,6)

„Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož
se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Yahuwaha.“
(Žalm 68,2)

„I vstoupili na širokost země a obklíčili stany
svatých, i to město milé, ale sstoupil oheň od Yahuwaha s nebe a spálil je.“
(Zjevení 20,9)

Yahuwah
i Yahushua sdílejí tuto jasnou, ohnivou přítomnost a oba dva přijdou, aby
přebývali v Novém Jeruzalému, kde Jejich jas bude jasnější než slunce a měsíc:

„Nebudeš míti více slunce za světlo denní, a
blesk měsíce nebude tě osvěcovati, ale budeť Yahuwah světlem tvým věčným, a Eloah
tvůj okrasou tvou.“ (Izaiáš 60,19)

„A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby
svítily v něm; nebo sláva Yahuwahova je osvěcuje, a svíce jeho jest Beránek.“
(Zjevení 21,23)